Letní putování tajemnými stezkami Brd, Českého Krasu i opodál 8.-12.8.2022

FOTOGALERIE https://photos.app.goo.gl/iXnvoaxjhCJjrudPA

Pondělí

První den putovního týdne jsme po svozech z Prahy a Řevnice dorazili do Zadní Třebaně, kde jsme nasedli na brdskou lokálku a popojeli s ní do Všeradic. První delší zastávkou byla místní nádrž, napájena potůčkem a vzhledem k letošnímu létu s poměrně teplou vodou. Na úvod dne to bylo skvělé, Jonáš rozjel skákání do hloubky, ale i umírněnější plavci si díky mělčejší části užili svoje. Probíhaly první propojovačky letošní velmi věkově rozmanité skupinky a postupně se ukázalo, že skoro všechny děti se už někde viděly, ať už v rámci ZeMě, nebo ze školy a různých táborů. Po řádném ochlazení jsme si to namířili směrem Vinařice, ale do cesty se nám postavilo kukuřičné pole, tak jsme jím museli projít, za patřičného hluku, abychom se v něm nestřetli z nějakou divočejší partičkou. Ve Vinařicích jsme si alespoň z venku prohlédli krásnou roubenku. Dál kolem oblasti lomů jsme se krásnými pěšinkami dostali na stinnou louku, kde jsme poobědvali. Janek se lopotil s velkým batohem, ale Kryštof si ho s ním kamarádsky měnil, Dorka se sčuchla s Valinkou a zaměřily se na výrobu bodlákových koulí, Andrejka s Madlenkou si krásně letěly svým jemným světem motýlích křídel a Anežka pomalu zapadala do role jakéhosi staršího praktikanta a šlo jí to pěkně. Na křižovatce cest před Tobolkou už začalo být pomalu jasné, že díky stoupajícímu vedru náš původní plán koupačky v Berounce není tak jistý. No a když jsme zjistili, že cesta do Korna je rozooraná a musíme jít kus okrajem pole, museli jsme to zahnout na bližší Srbsko. Stihli jsme alespoň někteří trochu smočit nohy v Berounce u nádraží, vlak nám ale jel za malou chvilku. Hned první den se ukázalo, že skupina přes výrazné věkové rozdíly je sourodá, děti mezi sebou spolupracují a nebyly žádné rušivé momenty. Petr

Úterý

V úterý se k nám připojili ještě Pepan, Táďa a Marek, takže už nás bylo pěkných sedmnáct. Zvolili jsme přejezd autobusem z Řevnic do Bubovic, kde jsme se na chvíli zastavili u nás na zahradě, abychom mohli vyzkoušet trampolínu, lajnu, různé houpačky, pohrát si s morčetem, nasvačit se. Dali jsme se cestou zařízlou do rokle, kudy vede ilegální cyklotrasa, a přes různé můstky, mostíky a skokánky a taky velké noroviště jezevců se spoustou vchodů jsme vyšli na louce s koníky. Okrajem Hostimi jsme došli na krásné místo u říčky Loděnice, která je známější pod jménem Kačák. První nesmělé pokusy s koupáním rozjel Tom, který nandal plavky a nekompromisně skočil do tůňky s podstatně ostřejší vodou než předchozího dne ve Všeradicích. Ostatní se nedali dlouho pobízet a po chvíli už se cachtali skoro všichni. Roza s Amálkou a taky Dorka se věnovaly hlavně bahenní lázni, Kryštof s Jankem stavěli hráz, další prozkoumávali kosti na protějším břehu a provazová houpačka nad vodou byla pořád obsazená. Po krásném osvěžení jsme poobědvali a po obědě ještě Krištof zorganizoval hru, kdo nejdéle vydrží na rozkývané lajně. Pak jsme to střihli přenádherným kaňonovitým údolíčkem, cestou někteří našli kousky trilobitů a protože se nikdo výrazněji neloudal, stihli jsme ještě další parádní koupačku v Berounce před lávkou v Srbsku. Řeka tam sice je celkem mělká, ale nadšení dětí bylo jak u moře. I nějaké říční mušličky se nasbíraly a obří kláda, kterou pořádný kus cesty táhnul Tobiáš se stihla na nádraží přeříznout, aby mohla putovat s námi vlakem. Moc krásný den, skupinka je parádní. Petr

Středa

Dnes vystřídala Eliška Petra a čekal nás odpočinkový, ale zato velmi zajímavý den. Rozhodli jsme se navštívit hrad Křivoklát, ležící nedaleko Berounky. Sešli jsme se v plném počtu plus Elišky Jenda. V Berouně před přestupem do motoráčku nám předal Petr nejen jeho Valinku, ale také krabice s obědem – bramborové šišky s mákem a posypy. Cesta utekla jako nic a my jsme se vyhrnuli z vlaku přímo pod hradem a už jsme rozhlíželi, kam se po obědě půjdeme vykoupat. Vyšli jsme k hradu, nezbytné společné foto, svačinka a pak trocha instrukcí k objednané prohlídce. Poblíž místa, kam jsme si schovali baťohy jsme objevili zajímavou výstavu o státních symbolech formou komixu a jak jsme měli ještě chvíli času, tak jsme si to společně přečetli a mnoho zajímavého se dozvěděli. Prohlídka hradu byla fajn, viděli jsme vězení, mučírnu, hladomornu, kapli a pak sály hradu a nakonec i stáje. Děti se chovaly vzorně. Mnohem lépe než jiné děti s přítomnými rodiči. Jen slečna průvodkyně bohužel příliš nereagovala na jejich dotazy. Pak ještě prohlídka bílé věže, také vězení a pak už jsme opustili brány hradu a vydali se kousek výš na lesní hřiště s naučnou stezkou. Tam byl dlouhý stůl, který jsme obsadili a vychutnali si oběd. Děti si pohrály na lanovce i jiných atrakcích, ale lákala nás voda v potoku níže, tak jsme seběhli dolů klikatou cestou a vykoupali se dole, přímo pod hradem. Děti dokonce našly v potoce zlaté kamínky a ze studeného potoku se chodily vyhřívat na písečné hřiště. Byly jak na pláži. A pak už jen cesta domů vláčky zase údolím Berounky. Míša

Čtvrtek

Opět jsme dorazili do Všeradic, ale vydali se na druhou stran směrem k lesům pod brdským hřebenem. Tentokrát nás posílila Talinka, která už kdysi jako tříletá v putovce byla. Po středečním trochu fyzicky méně náročném dni s prohlídkou Křivoklátu, jsme se tentokrát rozhodli protáhnout se trochu více. Upustili jsme od původně plánovaného výšlapu na Stožec a dali se podél lesa směrem na Halouny. Na levé straně nás provázely nádherné výhledy na hřeben Housina a kopce Vysoké kolo, Bacín (nejvyšší vrchol českého krasu), Mramor a Šamor. Cesta vedla stále po vrstevnici, okraj lesa občas vystřídaly různé polní cesty lemované stromy a děti měly dost času se vyřádit na častých zastávkách. Při výběru her hýřil nápady hlavně velký Krištof, ale velká klučičí čtyřka Jonáš, Táďa, Tom a Pepan si jeli svoje hrátky a taky třeba Róza rozdováděla hodně Béďu s druhým Kryštofem. U Hatí jsme narazili na prastarou trampskou osadu Údolí hadrů, založenou už v roce 1921! Tam jsme poobědvali, popili lahodné vody ze studánky a dali se podél krásného potůčku. Po chvíli jsme opustili údolíčko a už na dohled Haloun opět kopírovali okraj lesa. Cesta z jemného písku přímo vybízela k házení prašných pum, velké to zábavě dětí již od pradávna. Halouny jsme prosvištěli přímo vesnicí, únava už začala působit, přesto jsme se rozhodli do Řevnic ještě dojít pěšky, abychom si děti více unavili na večer. Slíbená koupel v Berounce nás všechny osvěžila už předem, takže jsme závěrečný úsek po louce zvládli velmi rychle. Dole u řeky to byla krása, dojedli jsme ještě nějaké zbytky a vydali se do zázemí. Tam už čekal čerstvý Milan a taky rizoto od Hynka, stihli jsme si ještě trochu pohrát, nanosili jsme matrace do velké jurty, trochu zařádili ve spacácích před spaním a pohádku od Milana už někteří, včetně mě, celou neslyšeli. Podle Míšina krokoměru jsme dali osmnáct kilometrů, tedy celkem dost ne? Petr

Pátek

Míša nám ještě pomohla se snídaní, pak už jsme s Milanem a naší milou partičkou zůstali sami. Pobalili jsme v klidu věci na spaní, rozdali svačinky a vyšli na závěrečnou procházku po okolí zázemí. Přes studánku a podchodem pod silnicí jsme došli k potoku pramenícímu na loukách pod Skalkou a na rozcestí cest na Babku a na Skalku dali dlouhou zastávku, vyplněnou stavěním několika vodních děl, bytelného mostu, rozšíření koryta a zvýšením průtoku vyčištěním od klacků. Bylo to moc fajn, pozorovat to hemžení a i z výrazů několika kolemjdoucích bylo vidět, jak jim to přišlo skvělé. Samozřejmě se nikomu nechtělo odcházet, ale i to se musí, tak jsme to vzali podél koryta až k Jupiteru, kde mají koně a kolem lesního divadla do zázemí. Tam jsme poobědvali, snědli meloun z ledničky jako moučník a kuchař Hynek nám naložil věci ze spaní do auta, takže jsme mohli k řece seběhnout nalehko. Tam už na nás čekala Tomova maminka, proběhla narozeninová oslava se skřítkem a korunou a závěrem se zmrzlinou do kornoutků! Pak závěrečná houpačka a to už se začali trousit rodiče, cestou k nádraží jsme vyzvedli věci na spaní a to už byl konec, malá hrstička dětí s Milanem do Prahy a to je všechno. Za mě to bylo parádní propojení různě starých dětí, bez jakýchkoliv třenic, hezky nám pomáhala Anežka jako taková trochu praktikantka. Přišlo mi, že nikdo během celého týdne nijak nestrádal, bylo to milé a děkuji vám všem rodičům za vaší důvěru, protože bez toho by to nešlo. Petr

2 Komentáře

  1. Martin Stehno says:

    Děkuji za skvělé týdenní letní putování, které jste dětem přichystali. Byla radost z fotek a teď i z vyprávění nasávat atmosféru a všechno to dění. Díky všem za super týden pro děti! Jste skvělí!

  2. Baštová says:

    Říkala jsem Kryštofovi,že takhle úžasné výlety jsem neprožívala ani já.Díky vašim krásným fotografiím,jsem alespoň malinko mohla být s vámi.Cítila jsem z nich nádhernou svobodu.Jste skvělá parta kantorů.Moc fandím vaší práci a děkuji .Pan Milan měl doma veliký úspěch.👍
    Babička Kryštofa

Napsat komentář