Leden 2022 ve školce

20. 1. Vážky

Dnešní den byl dramaticky nádherný. Ráno to vypadalo na jarní blátivé počasí.. Hned jak jsme se sešli u ohýnku v týpí, přivítali jsme se a doplnili všechna krmítka v zázemí, aby měli ptáčci co baštit a taky máme ten ptačí den přeci.. Vyrazili jsme do lese, kde nás u divočáčích lázní zastihla nefalšovaná sněžná bouře! Počasí se proměnilo, obloha poteměla a začalo hřmít. Ohýnek hořel, dobře živený Václavem, i přes sněhovou vánici, která nás postupně všechny zavála.. Pro některé z dětí to byla zkouška odvahy, ale krásně jsme to přestáli a vydali se do sucha k ohni v týpí.. Před obědem se obloha roztrhla a vyšlo modré nebe. Rázem to byla taková krása! Jako někde na horách. Děti se koulovaly a výskaly a průvodci se spokojeně slunili na sluncem zalité terase během oběda.. Pak jsme se pustli do výroby a malování našich ptáčků – tentokrát temperovými barvami. A nechybělo ani zpívání u ohýnku.. Gábi hrála na kalimbu písničky o sněhu a vánici, taky o ptáčkovi, který se schovává před zimou.. Už jsme taky zazpívali jednu naší masopustní. Gábi

Stará bába jede, stará bába jede s marcipánem

Starej dědek za ní, starej dědek za ní s tulipánem

Ona odchází, on jí nadchází

Ona do komína, on jí napomíná

Ať neblázní!

17.1. Vlčata

Dnešní den byl velmi větrný. Vítr občas zafoukal i do týpí a skoro nám uhasil oheň! Kvůli silnému větru jsme dnes šli jen na chvíli na hřiště, jinak jsme se drželi raději v zázemí. Využili jsme této změny počasí k povídání o větru a k jeho výtvarné podobě. Děti dostaly za úkol špachtličkou rozetřít barvu tak, jak si myslí, že fouká vítr. Nakonec přidaly i prstíky a vznikla tak velmi zajímavá dílka. 🙂 moc jsme si den užili a těšíme se zase na příští týden. Snad tentokrát bez silného větru. Desi

12.1. Sokolíci skoro na Hvíždinci 

Sokolíci zažili tak trochu začarovaný druhý lednový výlet. Ze začátku šlo všechno jako na drátkách, sešli jsme se kompletní, pouze Františka ještě dojížděla neštovice. Namířili jsme to jako za starých časů tradiční cestou na staré svačinkové místo s ohništěm u Kejné. Pak poměrně běžnou trasu podél říčky, v které se voda objevila na povrchu až po chvíli. Po svačince jsme pozdravili kolosální trojku u vodárny, pak místo, kde Václav dělá svoje sauny. To už Kejná pěkně bublala a dovedla nás až ke své krásné jeskyňce. Tam jsme uhnuli trochu nalevo nahoru na místo, kde se loni dělala tak trochu ilegální májka (ještě stojí) a vyprávěli si tam příběhy o medvědech. Já z Tater a Míša z Kanady. Na vše dohlížel a neustále kolem nás  poletoval sup africký, kterého vzal na výlet Tom a začaroval ho do plyšové podoby, aby mohl s námi. Lotka s Andrejkou zase byly skoro celý den gepardi, takže měli fůru práce se svými ocasy, které nechtěly držet na batozích. Od májky jsme poměrně prudce nastoupili na cestu, kterou chodíme v květnu čistit studánky, chvíli po ní šli a každou chvilku míjeli vyježděné cesty od terénních „cykloušů“. Po jedné takové jsme to pak střelili strmě vzhůru, ale tam nastala naše chyba, protože jsme na navigaci na Míšině mobilu zaměnili vrchol a vyhlídku Hvíždinec. Trochu jsme se pak zmatení touto záměnou (zjistili jsme to až večer) plácali sem a tam, až jsme se na jistotu spustili jistým směrem do berounského údolí. Pak jsme se znovu ocitli na cestě ke studánkám u svatého obrázku, ale vypadalo to tam jinak než v květnu, takže jsme si nebyli jisti, jestli nejsme jinde. Dětem to bylo fuk, protože jim začaly na oběd skákat do pusy oblíbené šišky. Až když na nás vykoukly první řevnické chatky a jurty Dvorečku, byli jsme si definitivně jisti, kde jsme. Času bylo ještě dost, tak jsme přešli most a kolem zavřené rybářské restaurace s pláží a velmi bahnitou srážkovou cestičkou se vydali podél ramene Berounky, obtékající vrbový ostrov. Pepan pak odvážně zvolil cestu podél zadních plotů, trochu dobrodružnou, ale byl to náš prvošlap, což se počítá. Pak už jsme jen přeběhli druhý  řevnický most a na náměstíčku u kapličky u kůlny si nalepili pár obrázků do deníčků. Předávka dětí proběhla v pořádku, dokonce i vlak jel načas, takže už zbývá pouze poděkovat za ty vaše parádní dětičky, s kterými si to opravdu užíváme.

5.1. Sokolíci

Dnes jsme se měli krásně a námi dlouho naplánovaná výprava do daleka se nám náramně povedla. Sešlo se 12 úžasných dětí a chyběla nám jen Františka. Některým dětem chyběla Vesna a Eliáš.

Svezli jsme se busem do Nižboru, kde byla na zastávce milá paní, kterou jsme našim výsadkem z busu rozesmáli a děsně se zajímala, odkud jsme. Nesvačily, Třebaň, Vršovice, Řevnice….Vystoupali jsme nahoru k zámku, který vypadá spíš jako hrad, kolem obrazu Sv. Floriana a potkali moc příjemného pana správce, který nám nabídl, že můžeme posvačit uvnitř a obrovským klíčem nám otevřel krásný starobylý prostor s klenbou a stoly a my jsme svačili jako páni. Děti hádaly, co to původně bylo – vězení, hospoda…. Pak jsme se ještě koukli na vyznačené místo, kde se setkává poledník s rovnoběžkou a povídali si něco málo o zámořských výpravách atd. Pak jsme seběhli dolů k řece, kde je úžasná dráha pro horská kola. Začaly padat kroupy a my jsme se schovali pod přístřešek. Nakonec jsem tam zůstala jen já a Petr a děti šly na břeh, kde se seznamovaly s labutí a nutrií. Pak jsme vyrazili podél řeky až k Hýskovu. Ta jedna labuť se nás nechtěla pustit a doprovázela nás velký kus cesty. Cestou jsme poobědvali, zahráli na hřišti pod keltským oppidem a potkali stádo ovcí s neuvěřitelným množstvím skotačivých jehňátek. Každý školkáček si tam našel to svoje a mohli bychom tam stát a pozorovat jejich dovádění až doteď. Na nádraží, kdy se najednou ochladilo, ale slunce svítilo si ještě děti změřily své síly během do schodů a kolem stromů a byl čas naskočit do motoráčku a vyrazit domů. Byl to pěkný den. Míša

Vlčata 3.1.

První školkový den začal velmi pozvolna. Ráno bylo deštivé a my jsme se pomalu scházeli v zázemí. Rozdělali jsme si v týpí oheň, povídali si o Vánocích a novoročních zvycích, učili jsme se novoroční koledu o fanfrnochu. Než jsme se ohřáli, přestalo pršet, vysvitlo sluníčko a my jsme vyrazili do lesa. Šli jsme přes palouček ke krmelci zkontrolovat, jestli zvířátka snědla vánoční nadílku, kterou jsme jim tam před Vánoci nechali. Zjistili jsme, že nejenže snědli všechno, ale také že nejsme jediní, kdo tam chodí zvířátka krmit. Našli jsme tam skořápky ořechů a semínka, která tam přinesl někdo jiný. Nechali jsme v krmelci novoroční nadílku a šli jsme zpět do zázemí na obídek. Po výborném obídku jsme si přečetli pohádku a pak jsme si vyrobili fanfrnoch, o kterém jsme si přes den vyprávěli. Zjistili jsme, že má legrační, vrzavý zvuk. Všem se moc líbil a děti z něj měli opravdu radost. 🙂 Užili jsme si opravdu krásný den. Už se zase těšíme na příští týden. 🙂