Pondělní škola 2020/21: angličtina a kritické myšlení
14. 9. 2020
V pondělí jsme se sešli na nádraží a po ranním kruhu zamířili rovnou na hřiště. Po hřišti jsme se vydali do zázemí, kde jsme měli jeden společný úkol. Zeptali jsme se dětí, proč je dobré se naučit anglicky. Vymyslely spoustu věcí, Mia pomáhala překládat a společně se Žofkou psaly. Všechny děti se schodly, že se anglicky domluví všude ve světe. Rozárka T. dodala, že si pak může objednat jídlo a pití kdekoliv. Mia řekla, že učit se anglicky je zábava a Tigra, že může poznat nové přátele po celém světě. Pak také, že můžou koukat na YouTube. A že můžou mít v budoucnu lepší práci.
Pak jsme vyrazili do malé rokle. Cestou jsme ukázali Benovi cestu, kde se leze dolů i nahoru po lanech. Ben se svojí skupinou Cool girls pokračoval ve čtení a zpívání. Já jsem s polárními vlky a liškami začala zvířata. Přinesla jsem figurky zvířat a učili jsme se jak se jmenují, jaké vydávají zvuky, kolik mají nohou, jestli mají srst a nakonec jsme je rozdělovali na zvířata z farmy a zoo. Všechny to moc bavilo, účastnil se i Jenda se Žofkou R. i Eliot. Akorat Amon nechtěl. Po kratší přestávce, rozdal Ben svým Cool girls deníky a začaly pracovat na psaní. Vlci a lišky měli za úkol postavit domeček pro zvířatka a potom poznávat jednotlivé figurky zvířat. Ta, která znali, se mohla u nich v domečku zabydlet. Mělo to velký úspěch, a zvířátka se v domečkách prostřídala. Rozárka M. chtěla moc zůstat ve skupině menších dětí. Chybí jí Maruška a v Cool girls asi nemá žádnou spřízněnou duši. Práce v naší skupině pro ní byla velmi jednoduchá až skoro nudná, protože vše s přehledem znala. Tak snad se to ještě nějak vykrystalizuje a bude chtít více pracovat s Benem na čtení a psaní.
Pak už nás čekala jen záverečná hra na indiana a najednou už byl oběd. (Dita)
Po obědě jsme se pustili do dalšího seznamování s Vlaštovkami. Několik dětí se minule moc nezapojilo, takže jsme je potřebovali trochu vtáhnout do děje. Začali jsme tedy atraktivně a dopřáli jsme si rekapitulaci s pomocí prvních minut filmu Vlaštovky a Amazonky. Doma na něj prosím zatím nekoukejte! Budeme ho tu a tam dál používat.
Pak každá z posádek dostala odstavec textu s vynechanými slovy a měla domyslet, jaká podstatná jména tam chybí. Své nápady si následně zkontrolovali na seznamu všech slov a museli trochu zapojit hlavičky při přemýšlení, která tam tedy skutečně patří. Nakonec jsme se přeci jen dozvěděli vše potřebné o stanech, které maminka Vlaštovkám ušila, a mohli jsme si jejich papírový model ve dvojicích složit.
Většina dětí si svůj výrobek moc chtěla odnést domů, nebo si jich dokonce doma složit více, tak jsem slíbila nasdílet návod, aby tomu už nic nebránilo: https://drive.google.com/drive/u/0/folders/17j0DEXKspwEWv6UAbsuEprUNriY2MjRU
Pak už jsme jen chviličku domýšleli, jak by mohl příběh pokračovat, a u zmínky o vlajce jsme skončili s tím, že vlajku si obě naše posádky budou navrhovat nebo možná i vyrábět příště. Mohou doma začít promýšlet, co by tak zhruba měla zobrazovat!
V odkaze ze 7.9. níže je přidána polovina druhé kapitoly, kterou jsme dnes zpracovali, tedy to, co si můžete dočíst doma.
Ať žijí Černé a Bílé Perly! (Katy)
7. 9. 2020
Ranní cesta vlakem ze Smíchova nám rychle uběhla. Holky mi vyprávěly o odvšivovacím procesu, kdo co měl na vlasech, jak moc to smrdělo, jak je bolelo vyčesávání apod. Na nádraží jsme se jen spočítali a pořádný ranní kruh byl až u hřiště.
Amon, chudák, neměl dobrý batoh a po cestě mu hodně padaly věci, naštěstí ho jeho pondělní kamarádi nenechali ve štychu a věci mu posbírali. Taky se hodně divil, že jdeme ven do lesa, a ne do jurty. Žofka Š. se zase divila, že jdeme ráno na hřiště, tam se se školou nechodí. A tak jsme si všichni sedli a řekli si, jak to chodí v pondělí. Necháváme dohodu z minulého školního roku a každé pondělní ráno začínáme půlhodinou volného hraní na hřišti. Přespolní děti ji tentokrát využily ke svačině. Potom se učíme v lese, dokud nám to počasí dovolí, a do zázemí jdeme až na oběd, kde pak zůstáváme na třetí blok. Potom jsme se odebrali do lesa, kde jsme se představili, Amon i Berinka se hodně divili, že mluvíme anglicky.
Potom si měl každý najít téma, o kterém se bude chtít letos něco naučit. Hodně dětí mělo stejná témata, a tak nám nakonec vykrystalizovalo pět hlavních témat.
Animals – zvířata: ta si přeje hodně dětí. Rozárka M. si přeje Dogs, Žofka Š. zase horses, Amon si přál Dinosaurs
Tools – nástroje pro Jeníka
Mia si přála čtení a psaní, které má Ben letos v plánu začít
Islands – ostrovy, což se nám výborně prolíná s třetím blokem, kde Katy začala s dětmi pracovat na knížce Boj o ostrov
Dancing – tancování, které si přály Tigra a Žofka M.
Potom se děti rozdělily do 2 skupin, mladší se nazvala Polární lišky a vlci a starší Cool girsl (protože zvířata, to je trapný) 🙂
Ben začal s Cool girls pracovat na čtení. Rozárka M. byla trošku nešťastná, asi nemá v pokročilé skupině žádnou parťačku, tak uvidíme, jak se to bude vyvíjet.
S mladšími jsem hrála hry, abychom si s nováčky zopakovali barvy, zvířata, body parts apod.
Po přestávce jsme si zahráli Simon says a Hey Mr. Indian, což mělo opravdu velký úspěch. A vydali jsme se do zázemí, kde Ben ještě pokračoval s Cool girls ve čtení a mladší děti chtěly hrát znova Indiana.
Po obědě přišla Katy a představila dětem knížku Boj o ostrov. Děj se odehrává ve 30. letech v Anglii a je o partě dětí, které zažívají dobrodružství na plachetnici. Jeníka, Žofku R., Amona a Eliota to mimo úvodního křižování po louce a sbírání písmenek do zprávy to moc nechytlo, a tak jsme je tentokrát ponechali jejich volné zábavě s podmínkou, že nebudou vyrušovat. Zbyly tedy jen holky, které se rozdělily do dvou skupin, vymyslely název vlastní plachetnice, sepsaly seznam, co by si vzaly s sebou na ostrov a hodně, opravdu hodně se četlo. Skoro všichni se ve čtení vystřídali. Jeník si při hraní hodil hrnec z pískoviště na nohu a plakal, ale nakonec se vrátil zpět do hry. Pak už nám nezbylo než se sbalit a vyrazit na nádraží a do Prahy
Zde je první kapitola z knížky, kterou si děti mohou celou přečíst znovu doma, pokud chtějí:
Katy prosí, abyste doma s dětmi nečetli víc než první kapitolu z knížky (respektive vždy jen po tu, kterou aktuálně dodělají). A také si příště mohou přinést námořnický oděv.
Dita Ptáčková
