ZeMě zasypaná listím – listopad ve školce 2022

Fotogalerie školky: https://photos.app.goo.gl/FFeFChFm7ehZhNHK8

9.11.  Sokolíci

Výprava do Nesvačil a cesta podél brdského lesa do Haloun
Dnes naši sestavu posílil nový Fredy. Poprvé také přišel na putování Ruben. V Třebáni před nástupem do motoráčku si starší děti samostatně koupily jízdenku a dostaly i „jízdenku pro hodné děti“. Tom ukořistil Hospodářské noviny a „četl“ nám ve vlaku „žhavé“ zprávy. Cesta vláčkem tak utekla a jen ti, co stíhali koukat i z okna, zahlédli vyrušené zajíce utíkajíce z cesty. V Nesvačilech nám místní Jonáš a Táďa ukázali nově budovaný rybník a chvíli jsme sledovali práci bagristy a plánovali si, že možná už na jaře se tam smočíme. Pak jsme vyrazili směrem k lesu. Slunce svítilo, na listopad vlastně krásně teplo, pár obřích ostružin jsme našli, děti hrály po cestě na policajty a zloděje. Pak nás bouchl do nosu puch močůvky, tak jsme zrychlili a pod lesem jsme našli pěkné voňavé místo na svačinu. Naštěstí až po svačince k nám přijel obrovský traktor, který stříkal další močůvku a to byla podívaná. Zase jsme se rychle zvedli a šli opodál. Cesta po rovince nám ubíhala, výhledy parádní. Tom a Jonáš našli obří větev a rozhodli se jí táhnout. Pomáhala jim i Jožinka a Táďa, občas i Fredy. Dotáhli ji až do našeho cíle, kde ji k velkému smutku museli nechat, neb do autobusu by se opravdu nevešla. Cestou jsme se stavili v létě objeveném a pro nás novém Údolí hadrů – 100 let stará trampská osada, kde jsem si zahráli na hřišti kopanou a basket. Cecilka s Florinkou vytvářely z Amálky nalezených platanových listů obrazce a bylo nám všem dobře. Do té doby než Amálka v brance zabránila gólu svou tvářičkou. Slzičky jsme umyly v místní studánce a byl čas si prohlédnout totemy plné rozmanitých kostí a zbytek liduprázdné osady. A pak zas cestou i s větví na louku nad Hatěmi, kde jsme vyrušili stádečko laní a tak jsme rozložili oběd. Mňam halušky se zelím a osmaženou cibulkou. Nezbyla ani jedna haluška. Cecilka nám řekla, že právě tady na té louce pouští draky a že to tam dobře zná, protože bydlí nedaleko. Čas nám rychle utekl a ke konci jsme malinko zrychlili, aby nám autobus neujel. V Řevnicích jsme si stihli prohlédnout výstavu nejlepších architektonických počinů a vybírali to nejlepší bydlení. A zjistili jsme, že máme podobný vkus. 🙂 Míša