PONDĚLÍ

17.1.

Ráno jsme se sešli v zázemí. Bylo větrno, tak jsme nechali děti si pohrát a nasvačit v zázemí. Na hřiště jsme nešli. Kdo chtěl, mohl být venku a hrát si. Poté jsme se všichni přesunuli do jurty na začátek prvního bloku. Kvido a Amon na první ani druhý blok vůbec nepřišli. Na naše opětovné volání, že začíná škola na nás ukazáli dlouhý nos a šli si po svém. Elliot šel také po záčatku prvního bloku ven. Ptala jsem se, jestli má s sebou jinou práci, na které by mohl pracovat, neměl ale nic. Bertík také neměl žádnou jinou práci. 

Začali jsme hrou, ale protože půlka dětí hrát nechtěla a půlka si z toho dělala legraci, přešli jsem ke psaní. Zhlédli jsme video o horách, sněhu a lyžování atd.

Druhý blok proběhl opět bez přítomnosti Amona, Elliota a Kvida. S menšími dětmi jsme si tentokrát v klidu zahráli hru, zopakovali slovíčka a protože všichni měli trochu problém se soustředit, skončili jsme o něco dříve. DitaOdpoledne začínáme velkou promluvou do duše školáků o tom, že ZeMě není škola, která umožňuje od rána do odpoledne jen běhat venku a nedělat žádnou společnou ani individuální práci. Po dohodě je samozřejmě možné kde co, nikdo neočekáváme nekonečné hodiny soustředění „v lavici“, ale jasně jsem dětem zdůraznila, že není možné si ani neposlechnout, co bude následovat za práci, a že úrovni školáka rozhodně odpovídá alespoň kousek snahy poměřit s úkoly svoje schopnosti. Nutno říci, že se hromování vyplatilo a odpoledne se všichni pokusili alespoň o kousek soustředěné práce, i když Bertík, Jenda, Eliot, Amon a Kvido

se rozhodně nepředřeli. Po úvodní diskusi na téma odstavce, nadpisy a jak se dneska mohou naučit přemýšlet a spolupracovat jsme ve čtyřech skupinách pracovali s textem. Měli za úkol si svou stránku přečíst, ke každému odstavci vymyslet titulek nebo shrnutí, o čem je, a pak nakreslit korespondující obrázek. Na závěr jsme si postupně prošli celou kapitolu, ve které si Tom prodloužil pobyt u tety a strýce a pohádal se s Hatty o tom, jestli je duch ona nebo on. Každé z dětí mělo na závěr prezentace vyhodnotit, jak se jim podařilo zapojit do práce, nebudu skrývat, že někteří chlapci byli hrdí na své prohlášení, že oni neudělali vůbec nic. Smutný výsledek, obzvláště v den, do kterého se nedostala spousta dětí, kteří o něj měli zájem.
Katy

3.1. 2022

Odpoledne jsme začali sdílením toho, jaké jsme měli Vánoce a Silvestr. Pěkně jsme se tím na sebe vyladili. Pak jsme se vrhli na příběh Toma a Hatty: podle komiksu jsme si zopakovali, co se dosud dělo s lukem a šípy a připravili se na dramatizaci navazující části. Každé z dětí (i Dita) dostalo proužek papíru se stručným popisem jeho role (Tom, Hatty, máma husa, houser a housata různých povah), ve dvojicích jsme si pomohli ho přečíst a pochopit, domluvili jsme se, kde je tajný vchod na zahradu, kde louka a kde řeka, a pak jsme si příběh poprvé sehráli. Nebylo snadné se ve vzniklém zmatku zorientovat, ale když jsme si pak řekli, kdo jsme koho hrál, jaký jsme měli úkol, jak nám v tom bylo a třeba i jak by to šlo příště zahrát lépe, začalo to být jasnější. Podle dalších dvou stran komiksu jsme se snažili vžít do toho, co asi Tom a Hatty prožívají poté, co za nimi husy prošly na zahradu, udělaly tam spoušť a Edgar tetě napráskal, kdo za to může. Hatty dostala nadáno do nevděčnic, lhářek, kriminálnic a stvůr a s tím jsme se s ní rozloučili. Poklidili jsme v jurtě a ještě si hru s housaty dvakrát venku zahráli, jednou ve stejných a podruhé ve vystřídaných rolích. Katy

20.12.

Poslední prosincové pondělí jsme se sešli a začali ráno netradičně v jurtě. Minule jsme hráli pictionary, tedy, že děti jsou rozděleni ve 2 týmech. Jeden z týmu si vždy vymyslí nějakou věc, zvíře atd. na písmeno, které si vylosuje. Úkolem je to nakreslit a vlastní tým pak hádá, co to je, a musí uhodnout i písmeno. Pokud neuspěje, hraje druhý tým. U dětí to mělo velký úspěch, tak jsme si to zopákli. Potom jsme si ještě trochu povídali o Vánocích. Mezitím se nám venku hodně oteplilo, tak jsme se přesunuli na verandu připravit si jedlé ozdoby na stromeček pro zvířátka. Ještě před odchodem do lesa jsme si zahráli Indiana a pak už byl čas vyrazit ozdobit stromečky. Tentokrát větší děti trochu brblaly, že to musí dělat a nakonec v lese byly ze zdobení nejnadšenější. A pak už nás čekal v zázemí oběd. Dita

Odpoledne začínáme rekapitulací minulé části příběhu a zkoumáme, zda je možné, aby Hatty (děti si dělají legraci, že Katy) byla skutečně princezna. Když jsme všichni v obraze, rozdělujeme se na tři skupinky, z nichž každá dostává tři listy komiksu s úkolem podívat se na ně očima (a prožíváním) Toma, Hatty nebo Péti. Pak jsme si o těch emocích spolu povídali, snažili se do vybraných postav vcítit a pěkně se nám to i dařilo. Rychle jsme se pak podívali ještě na další dvě stránky komiksu, na kterých Tom učil Hatty vyrábět luk a šípy, představili si jednu neplechu, kterou se jim s nimi podařilo podniknout, a skončili těsně před neplechou druhou, o které se více dozvíme příště. Uklidili jsme jurtu, nanosili dřevo a ještě vyběhli do lesa, abychom si zde zahráli hru, jak Edgar (jeden zvolený) prochází zahradou a Hatty (všichni ostatní) se mu schovává za stromy. Kolem koho Edgar prošel, aniž by ho spatřil, a byl přitom k němu schovaný nejblíž, stal se příštím Edgarem. Náramně jsme si tuto dnešní tečku užili! Katy

13.12.

V letošní skupině je tak málo zdatnějších čtenářů, že jsme až dnes poprvé zařadili loňskou oblíbenou kratochvíli, tedy postupné čtení příběhu nahlas v kruhu. Snažíme se podpořit každého na jeho úrovni čtení, aby se pokusil přelouskat alespoň pár písmen, samozřejmě kdo čte plynuleji, pustí se i do několika odstavců. Velkým překvapením byli nadějní čtenáři Amon a Ráďa! Delší část příběhu pak četla Katy a dělala pauzy, ve kterých ostatní domýšleli, jak asi příběh pokračuje, nebo diskutovali, co které slovo či obrat znamená. Na závěr dostalo několik dětí roli takřka filmovou, a jak Katy vyprávěla a děti hrály příběh o bratrancích, Hatty, psovi, který vrčel na Toma, Tomovi, který vypláznul jazyk, a Hatty, která ho vyplázla zpět. Dozvěděli jsme se, že v zahradě je přeci jen někdo, kdo Toma vidí, a ještě to možná byla princezna! Paráda!

6.12.

Ráno přišel Noe s Kašpim mezi prvními do zázemí. Tentokrát ovšem pozdě dorazili Amon s Elliotem, skoro 20 minut po příchodu školkáčů z nádraží. Ráno jsme vyrazili na hřiště, ale kluci chtěli zůstat v zázemí a Bertík dokonce prohlásil, že se moc těší na příští rok do státní školy, až už ho nikdo nebude nutit na hřiště chodit. Hřiště si ovšem všichni dost užili.

První blok byl tentokrát velmi náročný, neboť nás Bertík, Amon, Elliot a Kašpi neustále rušili. Posléze se přidal i Jeník. Ale Jeník měl svoji práci (písanku na češtinu), na které začal pracovat. Jinou práci si vyžádal i Noe. Zbytek kluků neměl s sebou nic. Druhý blok tedy začal tím, že kluci Amon, Elliot, Bertík a Kašpi šli ven, protože opravdu nebyli schopni nás nerušit a zbytek dětí se chtěl učit. To samozřejmě nebylo fér k Jeníkovi a Žofce R., kteří začali pracovat na češtině. Šli tedy ven taky. V jurtě nám tak nakonec zůstalo 6 dětí, které se chtěly učit a Noe, který pracoval na jiné práci.

Tentokrát Katy nebyla na třetí blok, a tak zůstal Ben. V odpoledním bloku jsme se s naší šesticí dětí vrátili k tématu Austrálie. Zopakovali jsme něco málo z minula, vyplnili pracovní listy. Děti zajímalo, co je didgeridoo, a tak jsme jim pustili video ukázku, jak se na něj hraje. Velmi je zajímal i surf, a tak jsme si něco o surfování pověděli. Hodně dětí bylo překvapených, že surfování nezačalo v Austrálii. Nakonec jsme si pustili dva díly seriálu Izzy’s koala world o záchranné stanici koal a nalákali na něj i kluky a Žofku zvenku. Na závěr jsme si řekli, co jsme se tam dozvěděli a téma Austrálie ukončili. Dětem se ale seriál moc libí, a tak si možná do Vánoc ještě několik dílů pustíme, uvidíme.

Na závěr bych vás chtěla požádat, abyste dětem, kteří se nechtějí učit anglicky (což chápu) a nebo je to na ně moc dlouhé, dali práci, která je baví. Některé děti si nosí pracovní sešity češtiny, matematiky, někdo má knihu na čtení. S dětmi se vždy domlouváme, na čem budou pracovat, pokud nechtějí dělat angličtinu. Minulý rok to fungovalo moc pěkně. 

29.11.

Dnes ráno jsme v zázemí dlouho čekali na Noema a Kašpara, kteří přišli 40 minut po školce a všech ostatních, kdo dojíždí z Prahy. Hřiště se už tedy nekonalo, ale ostatním to moc nevadilo, neboť si v zázemí užívali sněhových hrátek. Po venkovní rozcvičce a hře s abecedou, jsme v jurtě pracovali na písmenkách a po přestávce jsme začali probírat Austrálii. Ukázali jsme si na globusu, kde Austrálie leží. Jak se tam dostaneme z Čech, jaké mají podnebí a také, že tam mají vše obráceně než u nás. Pak jsme probírali zvířata, největší úspěch měla koala a klokan. Potom jsme koukali na pořad Izzy’s koala world. Měl velký úspěch, jedna epizoda má 20 minut a děti chtěly ještě jednu. Zapamatovaly si jména koal a pochopily kontext. Na závěr jsme si přečetli knížku: Where the wild things are. A pak už byl čas na oběd a na výborné lasagne. Dita

Začínáme shrnutím dosavadního příběhu, který Katy doplňuje o další detaily z knihy. Snažíme se vymyslet odpovědi na otázky, na které se ptá i Tom: Jak to, že je v zahradě pořád tak hezké počasí? Jak je možné, že se roční období a denní doba tak rychle střídají? A proč má Tom pořád pocit, že ho někdo sleduje? Diskutujeme i o dalších anomáliích v knize, které odporují fyzikálním zákonům, z nichž některé se objevují i v následující hře: každý dostává krátký úryvek textu, ze kterého má vybrat jednu větu, kterou bude říkat a pomocí které se má najít s dalšími parťáky, kteří dostali stejný úryvek. Skupiny se týkají neviditelnosti, schopnosti procházet předměty, zvláštního běhu času a stromu, který se jedné noci skácel a další zase stál. Zřejmě pro některé příliš komplikované otázky, koncentrace nám utíká mezi prsty a zhruba polovina školáků tedy mizí ven, aby se zařadili po bok školky a užili si trochu volnosti. Se zbytkem dočítáme text aktuální kapitoly kvízovou formou: Katy občas zastaví a dá nám na vybranou ze tří slov, která by mohla následovat. Pokračujeme dál, když uhádneme to správné.  (Katy)

22.11.

Ráno jsme se sešli v zázemí a vyrazili na hřiště. Poté do lesa a cestou jsme hráli písmenkovou hru. Zpívali jsme ABC písničku. Potom v jurtě děti lovily magnetická písmenka magnetickým prutem a vymýšlely slovo na písmenko, které ulovily. Po přestávce jsme s mladšími hráli hru na nakupování. Měla velký úspěch, takže se k nám přidaly i starší děti, když dopsaly deníky. Většina kluků (kromě Kvida a Jonáše) se tentokrát vůbec nezvládla zapojit a odešla už na začátku bloku ven, když však viděli nakupovací hru, chtěli se přidat, ale hru už jsme měli rozehranou a skončili akorát před obědem, tak třeba s námi příští týden zůstanou v jurtě déle.

Rozárka Tomsová se s námi loučí a odlétá na dalekou cestu s rodiči, tak jsme se s dětmi dohodli, že napíšeme Roze dopis anglicky.

Odpoledne začínáme lívanečky na rozloučenou s Rozárkou T. (budeme se těšit, až se nám zase vrátí z cest!) a již tradičním poklizením v jurtě. Ukázalo se totiž, že máme-li mít na závěr dobrý čas na úklid a nanosení dřeva, je bezpodmínečně nutné začít poklizením osobních věcí už po obědové pauze. Všichni pak snáze stíhají mít zabaleno před odchodem na vlak, a jako bonus začínáme v příjemném prostředí.

Protože máme dva náhradníky a Bertíka, který poprvé zůstal i na odpoledne, prvním krokem je tedy společné převyprávění příběhu, abychom se v něm všichni plus mínus orientovali. Pak vznikají kýžené čtyři skupiny (nebylo to úplně bezbolestné, ale podařilo se nám rozdělit a pak všem alespoň na chvilku i zapojit do práce, haleluja!), každá dostává několik obrázků z komiksu, a má z nich domyslet příběh, který za nimi stojí. Každá parta si vybrala způsob, jak nám ho představí, takže jsme viděli dvě krátká divadýlka, jeden sepsaný popis s vybarvenými obrázky (a Jendu, který se úžasně zlepšil ve čtení!) a jedno zjištění, že když ty kartičky rychle nastrkáme za sebe a jdeme hrát Bang, aniž bychom se alespoň domluvili, kdo to pak odprezentuje, je z toho propadák. Inu, jak kdo potřebuje.

Zjistili jsme, že se zahradou pohybuje několik lidí, které Tom vidí, ale oni Toma ne. To je velká novinka. A pak jsme se také dozvěděli, že Tom sice nedokáže vzít za kliku a otevřít si dveře, zato, když se fakt hodně snaží (a je to pro něj dost nepříjemný zážitek), dovede projít zavřenými dveřmi. To nás zaujalo a také jsme si to v závěrečné hře vyzkoušeli. Bohužel se nedostalo na všechny, což bych, ač čas kvapil, asi i dovolila, ale někteří výtečníci se během hry velmi rozparádili a snažili se být uprostřed znovu a znovu, i když dohoda zněla každý jednou, že jsem s vypršením času vše utla a nedbala na smutky ostatních, zavelela k závěrečnému úklidu. Tak pokud si někdo přinesl kousek smutku až domů, zde je potenciální vysvětlení. (K)

15.11.

Ráno jsme se sešli v mrazivém zázemí a vyrazili již tradičně na hřiště a pak do lesa, cestou jsme se hodně hýbali aby nám nebyla zima. V jurtě jsme pak dokončovali jídlo, kromě zdravého a nezdravého jsme ho tentokrát dělili i na bílkoviny, obilniny apod. Potom jsme si zahráli hru s plácačkou a zbyl námi i čas na knížku o zoo a už byl čas na oběd.

Odpoledne začínáme kreslením jednoduchých obrázků ke slovům do „pexesa“ s věcmi, které jsme minule potkali v zahradě. Zazněla i jedna, kterou jsme tam zatím nespatřili. Vylučovací metodou jsme dospěli k tomu, že onou novinkou byly stopy. Takže jsme se (poté, co jsme část dětí, která už nebyla svolná k jakémukoliv soustředění se, vypustili ven mezi školkáčky) začali dělit do skupinek, ve kterých jsme měli přijít na kloub tomu, koho že to Tom v zahradě potkal. Ovšem zadání znělo „vytvořte skupinky zhruba po třech tak, abyste v nich spolu byli rádi“, a to byl kámen úrazu. Ukázalo se, že hned několik dětí má dost jasnou představu o tom, s kým jedině potřebují být (a k jejich velkému zklamání to nebylo vždy vzájemné), nebo pocit, že v pondělní partě vůbec nemají s kým být. A bylo z toho hezké téma do kruhu, ve kterém jsme si pak povídali o našich zkušenostech s tím, jak se tvoří noví kamarádi, jak to kdo z nás zažíval, když byl v nějaké skupině nový, co mu pomohlo od okolí, co zkoušel udělat sám… větší a zařazení spíš povídali, mladší a nezařazení spíše naslouchali… Zakončili jsme to výzvou, abychom si v tom vzájemně pomáhali a nadějí, že příště už snad ty pracovní týmy vytvoříme a konečně vypátráme, čí stopy se v zahradě objevily! Držte nám palce!

8.11. 

Ráno jsme vyrazili opět do terénu. Poté jsme představili nové téma: jídlo. Dětem jsme ukazovali obrázky, všechno jídlo si pojmenovali a rozdělili ho na zdravé a nezdravé. Byl moc krásný den, a tak jsme strávili celé dopoledne venku. V druhém bloku jsme si zahráli Simon says a hey mr. Indian a zbyl nám čas i na  pohádku. Dita

Odpolední práce s příběhem začíná vysvětlením slova „poetický“ a čtením náležitě poetického úryvku z knihy o spící krajině a kuropění = kuřím pění, tedy čase kohoutího kokrhání, pokud jste stejně jako my netušili, co to slovo přesně znamená. Pak jsme vytvořili čtyři skupinky, každá dostala text a velký arch papíru a měli jsme za úkol vytáhnout z textu informace o zahradě, kterou se Tom vydal prozkoumat a nakreslit ji. Také jsme každý přidali nějaký náš fantazijní prvek a kdo chtěl, napsal k němu i popisek. A to už zbyl tak akorát čas si vše vzájemně představit, zhodnotit ukázáním dlaní, jak se na konci dne máme, krátce posdílet, proč se někteří nemají dobře a naťuknout tak i nějaké vztahové obtíže mezi dětmi. A hurá domů! Katy

1.11. 

Odpoledne si tentokrát vybíráme ze tří možných úkolů: někteří píšeme dopis Péťovi o tom, co se nám v domě tety a strýčka zatím stalo a jaké máme plány se zahradou, někteří kreslíme pendlovky a obrázek na nich podle popisu z knihy, a někteří doplňujeme chybějící slova v další části příběhu. Je to zatím asi nejefektivnější způsob, jak všechny zapojit do práce. Děti se rozesadily do pracovních skupinek a nakonec skoro každá z nich zvládla z možných úkolů hned dva. Na závěr děláme kruh, uzavíráme společnou práci a domlouváme se, jak to začít v pondělky dělat s úklidem, který nám poslední dobou moc nefungoval. Dnes už fungoval!

25.10

Mrazivé ráno děti opět překvapilo a prý si odhlasovali, že dnes budou celý den v jurtě. Ale opět jsme se rozcvičili a vyrazily na hřiště a do lesa. Čekala nás příprava na Halloween, čtení a povídání o tomhle svátku a taky pracovní listy.

Odpoledne provázíme Toma v jeho podezření, že mu teta a strýc lhali, když tvrdili, že venku najde jen dvorek s popelnicemi. Vycházíme z úryvků textu a ve skupinkách se snažíme dialogy zdramatizovat. Je to docela legrace. Pak se bohužel dozvíme (a Tom to dokonce opláče), že za bílého dne vedou zadní dveře skutečně jen na nepěkný dvorek, kde jeden ze sousedů opravuje auto. Tomovi pomalu začíná docházet, že strýc a teta nelžou, zato na něj čeká s odbíjením starých pendlovek pěkné dobrodružství. 

18.10

V mrazivém ránu jsme začali opět rozcvičkou. Při odchodu na hřiště byla spousta stížností na nedostatečné oblečení a moc studenou vodu v lahvičkách.  Na hřišti jsme se nakonec zahřáli a v lese nás čekala rychlá hledačka lesních věcí a opakování z minula.  V zázemí už bylo zase vyhřáto a slunečno. Tentokrát jsme četli knížku o dětech z různých koutů světa a taky jsme si dali kreslicí diktát na příšerky. Dnešní den byl speciální, neboť Katy byla nemocná, a tak s námi byl Ben celý den. Po obědě Ben se staršími dětmi četl a s mladšími jsme si zase zahráli na dopravní prostředky. Pohodu odpoledne nám zkazila akorát Ráďova ztracená bota, kterou jsme nenašli a Ráďa pospíchal na vlak. Nakonec jel v holínkách, ale kvůli této pátrací akci jsme nestihli ani  závěrečný kruh.

11.10.

Ráno jsme se sešli v prvním mrazivějším ránu. A protože se většina dětí klepala zimou, začali jsme rozcvičkou abychom se zahřáli. Potom jsme vyrazili na hřiště a do lesa. Tentokrát měly děti za úkol ve trojicích nebo čtveřicích najít v lese věci, které jsou long/dlouhé, short/kráké, heavy/težké, light/lehké. Postupně jsme přidávali i věci rough/drsné, warm/teplé, cold/studené atd. Potom jsme se vypravili zpět do zázemí. Na verandě už bylo krásně teploučko a slunečno, tak jsme zůstali a pracovali tam. Vyplnili jsme se pracovní listy a už byl čas na oběd.

Odpoledne se s další kapitolou Tomovy půlnoční zahrady vydáváme prozkoumat, co se s třinácti údery pendlovek objevilo venku v místě, kde teta a strýc slibovali jen starý dvorek s popelnicemi. Tom otevřel dveře do zahrady plné tisů, borovic a rozkvetlých záhonů. A my jsme si v malých skupinkách vyrobili rámečky z větví a šli najít po okolí nějaký obraz, který by klidně mohl být z půlnoční zahrady. Ta totiž vůbec nebyla noční, ale svítilo tam krásné denní světlo! Tom se v ní raději moc nezdržoval, protože se bál, že by se nemusel dostat zpět do domu, a tak si mohl prohlédnout i zajímavě proměněnou halu plnou luxusních předmětů a potkat služebnou, kterou on viděl, ale ona jeho neviděla. Katy příběh četla a zastavovali jsme se u různých částí, hádali pokračování, vysvětlovali si nejasnosti atp.

4.10.

Ráno jsme se sešli v chladnějším podzimním ránu, ale přesto jsme s dobrou náladou vyrazili do lesa. Po cestě jsme měli scavenger hunt, děti měli po cestě najít věci v lese, podle obrázků, které dostaly (oříšky, větvičky, šišky, kůry apod.) Tentokrát jsme v lese měli velký problém s pozorností, zatímco většinu dětí zajímalo, kdo co nasbíral a jak se co řekne anglicky, Bertíka a Elliotta bavilo jen házet po dětech šišky. A za celou dobu se nám nepodařilo domluvit se, aby s tím přestali. Nakonec jsme se přesunuli zpět do zázemí a pokračovali v práci tam. Ben se staršími dětmi psal do jejich deníků. A my jsme s menšími dětmi cestovali do New Yorku. Nejdřív jsme si řekli, kde New York leží. Pak jsme se proměnily v letadla a doletěli až do New Yorku, tam jsme si prohlédli mrakodrapy, Central park, muzeum, sochu Svobody. Nakonec si každý ještě vybarvil pracovní list dle svého výběru buď se sochou Svobody a nebo Empire State building. Všichni se moc snažili, kromě Eliota, který list začmáral uhlíkem a zmačkal. Na závěr jsme si zahráli na živé pexeso a už byl čas na oběd.

Odpoledne začínáme drobnou relaxací, ze které se rovnou probouzíme do hry na emoce: chodíme po jurtě a prožíváme to, co Katy říká: radost, zaujetí, zklamání a osamění, ale především nudu, přejedení a ještě větší nudu, tak jako to u tety a strýce prožíval i Tom. Pak se pouštíme do psaní pohledů Péťovi, abychom mohli někomu popsat, co cítíme. Následně posloucháme další část příběhu, Katy čte a hodiny odbíjejí, počítáme nahlas, jedenáct, dvanáct, TŘINÁCT! Jak je to možné? Snažíme se domyslet, jak bude příběh pokračovat, abychom se pak dozvěděli o Tomově půlnoční výpravě za zadní dveře domu, za kterými se skrývala ZAHRADA! Na závěr každý kreslíme, jak by podle nás mohla vypadat. 

27.9.

Dnes má Dita volno, a tak je se skupinou od rána Katy a Ben. Začínáme klasicky na hřišti a pak se přesouváme do lesa, kde si opakujeme slova pro feelings a naučíme se i některá nová. Dojde samozřejmě i na Simon says, zvířátkové živé pexeso a stavění domečků a další kratochvíle, kterými děti umně vyplňují pauzičky. Odpoledne v zázemí vystřídá Bena Monika, pro kterou děláme důkladnou rekapitulaci příběhu o Tomově půlnoční zahradě. Každý v kolečku smí říct zhruba deset slov a jsme zvědavi, kolik toho z našeho vyprávění Monika pochopí. A pochopila toho hodně, což svědčí nejen o její inteligenci, ale i o naší schopnosti vytáhnout to podstatné a dobře to zasadit do kontextu, hurá! Pak dostáváme další část komiksu s vymazaným textem, tentokrát ale vedle na papírcích i text samotný, a rozděleni do tří skupin se ho snažíme vrátit na správné místo. Ukazuje se, že Tom bude u tety pěkně vykrmován tradičními anglickými dobrotami – a abychom si udělali představu, co to tak může být, čeká nás na závěr ještě paměťová hra, ve které běháme na stanoviště s obrázky pochutin a snažíme si zapamatovat anglické názvy dobrot, abychom je jako skupina co nejpřesněji přenesly na svůj papír. A že se nám přitom nad některými kousky sliny sbíhaly. Největší chuť nejspíš vyvolal malinový „trifle“. 

13.9. 2021

Ráno jsme se sešli v zázemí, chyběl nám jen Ráďa. Den jsme opět začali na hřišti, kde měly děti čas si pohrát, popovídat a nasvačit se. Potom jsme začali pracovat na prvních pracovních listech letošního školního roku. Začali jsme s pocity a emocemi. (Pracovní listy si děti dávají do šanonu v jurtě.) Potom jsme si všichni společně zahráli několik venkovních her. A na poslední půlhodinu před obědem jsme se rozdělili na dvě skupiny, pokročilejší děti pokračovaly ve čtení s Benem, jediný Noe nepozorovaně utekl. S mladšími dětmi jsme si zahráli oblíbenou plácačkovanou, jak jí děti přezdívají. Děti jsou ve dvou skupinách a vždy dva mají plácačku a mají za úkol doběhnout k rozloženým kartám s obrázky a plácnout na to slovo, které slyší. Děti to moc bavilo, nehráli jsme na body a ani vítěze, takže se nikdo s nikým nehádal, jestli vyhrál nebo nebo ne. Dita

Odpoledne:
Dnes Toma doprovázíme na cestě z Londýna kolem katedrály v Ely, kde mu strýc koupí pohled, aby mu nebylo líto, že se kvůli karanténě nemůže jít do věže podívat osobně. Pak pokračují až ke strýci a tetě domů. Zahráli jsme si na tuto cestu ve dvojicích a vyzkoušeli jsme, že jsme také schopni cestovat mlčky (v autě se strýcem nebyla zrovna sdílná atmosféra) s jedinou zastávkou na nákup pohlednice. Pak jsme si o této cestě a prvních pocitech z domu přečetli několik přeházených odstavců a dohledávali v komiksu, o jaké části je právě řeč. Katy

6.9. 2021

Ráno jsme se sešli v zázemí a zamířili rovnou na hřiště, neboť děti po víkendu a letních prázdninách si potřebovaly spoustu věcí sdělit. Po 30 minutách na hřišti jsme již zamířili do lesa, kde jsme se seznamovali v angličtině. Všechny nové děti skvěle zapadly a chci je moc pochválit, že se nikdo nebál mluvit. Pak už jsme si zahráli naše oblíbené hry: Simon says, Hey mr. Indian a duck duck  duck goose. Zapojili se všichni a dokonce prvňáci tomu hned chtěli velet 🙂 Pak jsme se vrhli na čtení knížky o dětech z různých koutů světa. Starší děti pak pokračovaly s Benem ve čtení a popravdě už ho ani číst moc nenechaly a četly většinu samy. S nováčky a méně pokročilejšími jsme si řekli, jak se anglicky řeknou části těla, barvy a základní číslovky a vrhli jsme se na diktát. Což je velmi oblíbená aktivita, kdy děti malují příšerky dle zadání (např. 3 ruce zelenou barvou, 5 očí hnědou barvu apod.) Na konci každá příšerka vypadá jinak a všechny jsou boží. Myslím že, že všem novým dětem se první den moc líbil a do našich běžných pondělních her a aktivit se zapojily s chutí. Někteří si to  potřebují ještě víc zažít a okoukat a tak se moc těšíme na příští týden. Dita

Odpoledne jsme se začali seznamovat s příběhem, který nás bude provázet letošním školním rokem. Je to Tomova půlnoční zahrada od britské autorky Philippy Pearce a chtěla bych všechny rodiče poprosit, aby tento příběh dětem nepředstavovali, znají-li ho, nečetli ho s nimi ani jste si nepouštěli jeho filmovou adaptaci. Je pro nás výhodnější, když ho dopředu nikdo nezná. 
Dozvěděli jsme se, že se budeme pohybovat v Anglii v čase bez dálnic a mobilních telefonů a tipovali, kdo to asi bude ten Tom (napověděla nám první stránka komiksu) a jaká může být ta půlnoční zahrada. Děti měly spoustu dobrých nápadů, v čem by byla právě jejich půlnoční zahrada speciální. Také jsme si nadepsali desky a označili si je podobně, jako když se obrázkem podepisuje Tom (Tom Long = dlouhý kocour). A tím jsme se spolu seznámili. 
Pak jsme začali číst příběh a pomocí hry cutting Shark, obdoba české šibenice, hádali, kvůli jaké infekční nemoci musí Tom odjet k tetě a strýci, i když právě začínají prázdniny a on se tolik těšil, že si s bráškou postaví domeček ve větvích staré jabloně. Byly to spalničky. Chvíli jsme si povídali o spalničkách i jiných infekčních nemocích, vždyť z posledního roku a půl máme všichni dost vlastních zkušeností. 
Pak následoval velký úkol do skupin: doplnit vymazaný text do další stránky komiksu, tj. poznat podle obrázků a dosavadní znalosti příběhu, co tak asi mohou postavy říkat. Zkontrolovali jsme si to podle originálu i dočtením ještě kousku první kapitoly a už byl čas jen poklidit, zabalit a první pondělní škola byla u konce. Skvěle se nám spolu pracovalo a já se moc těším na další příležitost! (Katy)