Lesní dobrodružství skřítků, víl a elfů 17.  – 21. srpna 2026

FOTOGALERIE https://photos.app.goo.gl/PByMF72tuCVZXggu6

PONDĚLÍ

Ráno ve znamení vzájemného seznamování, kreslení na verandě a zpívání s kytarou. V kruhu jsme se pozdravili navzájem, taky sluníčko a mamku Zemi, a představili jsme se jmény. Pověděli jsme si o skřítcích a vílách, a taky jsme si zvědomili důležitá pravidla pro pohyb mimo zázemí.

Lesem pak přes prasečí lázně a kolem lesního divadla jsme došli na louky u pastvin koní z Jupiteru. Tam jsme rozbili tábor, a hráli si kol kolem. Někdo si vyřezával, někdo houpačku zhotovil a pak se na ní houpal. Taky jsme hledali stopy po skřítcích v okolních houštinách a stavěli pro ně domečky u úpatí stromů.

Pak jupí na oběd do zázemí, a napapkaní jsme si pohověli na dekách u pohádky. Ale přihnaly se mraky veliké a spustil se déšť, a tak jsme se schovali v týpí. Na plachtu začal bubnovat tak veliký slejvák, že nebylo slyšet pořádně slova, a tak jsme pohádku nedočetli a pořádně hrábli do strun a z plných plic si zazpívali. Déšť se přehnal a my venku si zas mohli hrát a dovádět.

Honza

Úterý 18.8.

Druhý táborový den byl příjemně teplý, ale ne horký, slunko vydrželo za mrakem a deště spadlo jen pár kapiček. Víly tedy mohly bosýma nohama roztančit paloučky a my sbírat ostružiny po libosti bez mokrých spršek.

Hned ráno jsme malovali suchým pastelem na verandě. Vzpomínali jsme na podzemní říši skřítků, kde se v temných chodbách třpytí drahokamy. Využili jsme tmavý karton a spoustu barviček.

Po malé svačině jsme se pozdravili v kroužku, zavolali společně se Španďou na sluníčko a vydali se do lesa.

Dostali jsme na cestu úkol: najít si krátkou tenkou hůlku, která by se mohla proměnit v hůlku kouzelnou. Pátrali jsme tedy po klacících. Prokličkovali jsme nízký les, uzobli pár ostružin, udělali si pár krátkých zastávek na pití, protože při stoupání do kopce je doplňovat vodu tuze potřeba.

Kluky si samosebou zavolaly spíš delší silné klacky, budoucí meče a bojové hole. To ale vůbec nevadilo. Když jsme vystoupali až na Palouček s ohništěm a lesními domečky, do ořezávání a zdobení svých nálezů se chtěli pustit skoro všichni. Kdo měl nožík, hůl si pod dohledem Milana opracoval, ohladil a připravil ke zdobení. Zkoušeli jsme omotávat klacík bavlnkou, navlékat na ni korálky různých barev a tvarů, vázat uzlíky.

Bylo krásné sledovat, jak děti na Paloučku tvoří malé partičky a vymýšlejí si své činnosti a hry. Tvoření bylo jen jednou možností, vedle širokánské nabídky, kterou poskytoval les. Stavění, přenášení, pohyb hodně členitým a zajímavým terénem, pátrání po různých materiálech, průzkumné výlety do různých zákoutí, to všechno jsou výzvy k interakcím a spolupráci.

Tolik legrace, objevování, tvoření a předávání zkušeností! Ani jsme nemrkli a byl čas vrátit se do zázemí na oběd. Po rýži se skvělou omáčkou nám Eva přečetla další kapitolku z knížky Astrid Lindgrenové o skřítku Nilsovi. Krásně jsme si odpočinuli na dece.

Odpoledne jsme zakončili aktivitami v dílničkách. Na výběr bylo muzicírování se Španďou, vyřezávání s Milanem, tvoření s Evičkou a modelování z hlíny s Luckou. V příštích dnech se děti vystřídají, aby si postupně vyzkoušely všechno. Za naši keramickou dílničku můžu říct, že všichni pracovali s chutí, zaujetím a měli skvělé (a často hodně smělé!) nápady. Vznikl hliněný dinosaurus, jednorožec, tank, letoun a spousta šálků a misek i s pokličkou. Díky, byl to moc vydařený den!

Lucka

STŘEDA

Ráno už tradičně na verandě s písničkou a výtvarnou dílničkou, než se všichni sejdeme. Pak malá svačinka, přivítání v kruhu a alou v les. Tentokrát jsme nešli daleko, jen do oblíbených lázní prasečích. Dnešní den patříl bytostem ohnivým a tak jsme si v lázních zapálili hranici a svačinky si dle libosti opékali. Dál jsme pokračovali ve vyřezávání, a kdo chtěl, mohl si zkusit s křesadlem rozdělat oheń. Chce to krom magnezitového firesteelu, taky vhodný materiál na hnízdečko pro jiskry. No a pak cvik a hlavně ze začátku hódně trpělivosti, než se přijde na to. Ale několik z nás to vydrželo až ke zdárnému plameni.

Hodně jsme si hráli taky s lany a kluci dokonce vymysleli parádní lanovku.

Po obědě opět odpočinek na dekách, tentokrát bez deště, s pohádkou o víle Mirabelce.

Ve skupinkách jsme pak opět tvořili. Z hlíny modelovali s Luckou, kouzelné hůlky zdobili s Evčou, vyřezávali dřevěné skřítky s Mejlou, a chrastili, bubnovali a zpívali se Španďovou kytarou.

Honza

Čtvrtek

Dnes ráno měy Pražské děti dobrodružnou cestu do Řevnic. Vlak nejel a musely v Praze počkat na další a tak jsme se všichni spolu sešli v zázemí o něco později než obvykle.

Mezitím jsme si malovali uhlem a pastelem, až jsme někteří byli černí až za ušima. Když už jsme se všichni sešli, dnes tedy bez Lucky, společně jsme se nasvačili, pozdravili jsme se v ranním kroužku naší tradiční říkankou a vypravili jsme se na cestu k potůčku. Ta nám utekla při zpívání písniček, hraní a povídání a také hledání pokladů do obchodu se smíšeným zbožím, který si děti plánovaly u potoka otevřít. Na místě jsme pak rozehráli spoustu báječných her: stavění a zařizování obchodu, oprava vodního mlýnku, drandění vodních aut v korytu potoka, malování na kameny, šplhání po stromě, dodělávání skřítků, proplétání provazovým bludištěm a určitě i další příběhy, které jsem nepostřehla.

Pak už nám začalo kručet v bříškách a vidina těstovin nás docela pěkně poháněla při cestě zpět do zázemí na oběd. S plnými bříšky jsme se pak sešli na dece a společně si přečetli další krásnou pohádku od Astrid Lindgrenové.

Poté následovaly odpolední dílničky, někdo si ještě dodělával vílu nebo trpaslíčka a někteří už byli unavenější a dali přednost hře na písku.

Za chvilku už byl čas rozloučit se v kroužku s vděčností za krásný společně strávený den.

Eva