Září 2021 ve školce

Vážky 15. a 22.9.

Sešli jsme se v zázemí a vyrazili opět za sluníčkem na palouček. Ondra N., který se minule rozkoukával, už od rána začal řádit s kluky. Jindřiška šla s Kiruškou. Na paloučku jsme posvačili, opravili domečky. Pak jsme udělali houpačku z lana, protáhli se, zaskákali si a už byl čas na obídek. Po obědě děti vařily v písku dorty a jiné dobroty a nosily nám je na ochutnávku 🙂 

Dnes jsme mezi sebou přivítali nové kamarády. Přišel k nám Florián a na zkoušku Amálka s maminkou. Vyrazili jsme do prasečích lázní, kde jsme si udělali náš první lesní ohýnek. Děti si opékaly svačinky, od jablíček, chlebíku, sýrů až po okurku 🙂 Florián se hned skamarádil s Orionkou a byli nerozlučná dvojka. Dětem jsme natáhli lana, po kterých šplhaly nahoru a slaňovaly dolů. Pak jsme zamířili na oběd, po něm následovalo houpání na houpačce a hraní na restauraci, kdy se děti ptaly, co bychom si dali k jídlu, a uvařily nám to na písku. Pak už jsme se rozloučili a vyrazili k domovům. Doufáme, že příště za námi zase přijde Jindřiška, Ondra H. a Ondra V. Moc se na ně těšíme. Dita

Vlčata 20.9.

Dnešní ráno nás přivítalo pošmourným nebem, které nás provázelo celý den. Sluníčko na nás na chvíli vykouklo, až když děti začaly odcházet domů. Ničemu to ale nevadilo, užili jsme si dnešní den i pod mrakem. Po ranním přivítání jsme vyrazili do lesa. Cestou jsme sbírali ostružiny, povídali jsme si o významu spadlých a uschlých stromů a „potkali“ jsme dvě lesní školky, ve kterých lesníci pěstují stromky 🙂 Nakonec jsme doputovali na palouček. Milan rozdělal oheň, u kterého jsme se ohřáli a opekli svačinky. Pro Živa, Rubenka a Lukáška bylo opékání jablíček opravdovým zážitkem, který si moc užili. Dopoledne nám rychle uteklo, uhasili jsme proto ohýnek a vydali se zpět do zázemí. Cestou jsme si ještě zahráli na čápa, zacvičili jsme si na hrazdě a roklí jsme se vrátili do zázemí. Všechny děti vylezly z rokle do zázemí úplně samy! Po výborném obídku od Jany, jsme si přečetli pohádku a vyrobili jsme si krásné pavoučky z brambor. Při jejich výrobě jsme si povídali o pavoucích a rychle nám tak utekl čas. Na závěr jsme se rozloučili v kroužku, do kterého se s námi přišlo rozloučit i sluníčko. Užili jsme si krásný den a těším se zase na příští pondělí. Mám radost, že se nové děti pomalu začleňují a zvykají si na nové prostředí.

Když Vážky září

Dnes jsme se sešli už potřetí. A byla to opět velká paráda! První vážčí slet jsme věnovali vzájemnému poznávání se. Také jsme si připomněli naše společné dohody a pravidla, aby nám spolu dobře bylo. Po výletu do lesa jsme se pustli do malování školkové brány. Jak se vám líbí? Další vážčí den byl ve znamení tvorby naší vlajky. Nejprve ráno každý na papír namaloval, co má rád. Procházkou lesem jsme u jezírka nad paloučkem měli možnost vážky pozorovat. Jsou to nejzdatnější letci hmyzí říše a taky dravci! Vždyť v angličtině se jim říká dračí moucha, věděli jste to? Vážka je také symbolem radosti, intuice, emocí a skrytých světů. To vše se poté v naší vlajce objevilo. Už nám visí v týpí! Třetí čtvrtek jsme se opět radovali z krásného a teplého dne. V ranní družince máme parádní bednu, kde si děti mohou půjčovat různé stolní hry, karty a skládačky. Nemáte doma nějakou, která vám zahálí a ve školce by se užila? V lese jsme si vyzkoušeli sestavit „rovnováhové“ objekty. Proč? Protože se nám přiblížila rovnodennost – den i noc jsou v rovnováze. A také nastupuje znamení Vah. Wáclav nám po obědě k tomu vyprávěl příběh, zatímco Gábi nachystala malování vodovými barvami. Obrázky jste si pak vzali domů, aby potěšili i naše blízké. Tak naviděnou na sobotní podzimní slavnosti!

Už ty pilky dořezaly, už ty mlýnky domlely, už sedláci domlátili, mají plné stodoly…. Jura enem poskakuje, Anča se zas jen točí, muzikanti podřimují, hrom ať do nich uhodí! … Gábi

Vlčata 13. 9. 2021

Druhé zářijové pondělí se vydařilo. Od rána bylo krásně, svítilo slunce, v jehož paprscích se třpytily kapky rosy. Scházeli jsme se v týpí a po ranním přivítání a rozcvičení jsme se vydali na naši dopolední procházku. Zpočátku se zdálo, že budeme v komorním složení, ale nakonec se k nám cestou ze zázemí k ostružinám u vodárny přidali poslední opozdilci. Neodolali jsme krásně zralým a šťavnatým ostružinám a pár jsme si jich natrhali rovnou do pusy. 🙂 Pak jsme se vydali lesem do parku u potoka. Chtěli jsme nasbírat kaštany na výrobu zvířátek. Cestou jsme se zastavili u horní lávky, která se opravuje. Posvačili jsme tam a nasbírali jsme vlašské a černé ořechy. Zatímco na vlašácích jsme si pochutnali, černé ořechy jsme si odnesli do zázemí. Rozhodli jsme se, že z nich budeme průběžně tvořit. Po této přestávce jsme pokračovali níže po proudu potoka. I když jsme se snažili, co to šlo, moc kaštanů jsme nenašli. Zato jsme s dětmi chodili po kládě přes potok. Všechny děti si užily toto cvičení na rovnováhu a moc jim to šlo! Jelikož už se blížil čas oběda, vydali jsme se zpět. Znovu jsme šli lesem, kde jsme ještě sbírali listy a žaludy. Do zázemí jsme se vrátili tak akorát na oběd. Po obědě jsme si přečetli pohádku, děti si hrály na pískovišti a chvíli jsme tvořili. Původně jsme sice chtěli vyrábět zvířátka z přírodnin, nakonec jsme se však rozhodli je vyrobit z kartonu. Děti si je samy pomalovaly voskovkami a vůbec nevadilo, že zvířátka nakonec byla z jiného materiálu. 😉 Už se těšíme na příští pondělí. 

Sokolíci 1. a 8.9.

Jak už se pro sokolíky stává tradicí, první výlet nového školkového roku si namířili do údolí děsu u Srbska. Vyjma Šimona se nám sešly všechny přihlášené děti, tak jsme byli s Míšou zvědavi, jak bude utváření nové výletnické skupinky vypadat. Z loňska nám zůstala zhruba půlka dětí a ty nové už školku znají dobře ze zázemí, takže po chvilce to vypadalo, jako by ve skupině žádná obměna neproběhla. Za závovorami jsme si dali pěkných pár švestiček a vydali se stopovat potok proti proudu. Na louce před chatovou osadou jsme se dlouho zdrželi a schválně jsme děcka nechávali,aby se samy oťukaly. Starý mazák Jonáš přebírá pro letošek roli nejstaršího kluka a spolu s velkými holkami Pippou a Rozárkou tvoří velmi jemný základ pro společné hraní. Lotka se zná výborně s Františkou a Bětka si zase ráda hraje s Andrejkou. Po chvilce si úplně všichni hráli na schovku a byla to radost sledovat. Přímo před osadou nám Míša vyprávěla příběh o bouři a povodni, která dala údolí jméno. Paní z krásné chaloupky o trochu výš si pochvalovala, jak při větším množství vody potůček letos krásně bublá. Terén byl trochu kluzčí, ale všechna děcka to zvládala v klidu. U rybníku plnícím se z pramene odchytl Pepan kočku a všichni si ji postupně hladili. Míša přečetla komiks o rodině sokolíků a výjevy z něj si pak naši sokolíci malovali. Po obědě jsme zašli na místo nad údolím, kde je dalších pár chatek , u jedné s prudce se svažující loukou pak začalo hromadné válení sudů a seběhnutí dolů na cestu. Tam jsme si prohlédli krásně malovanou mapu a kousek před šraňkami si dali výtečná jablíčka. 

       Druhý zářijový víkend jsme díky výraznému oteplení naplánovali výlet z Řevnic podél Berounky. První zastávku jsme dali na molíčku za mostem, kde si děti rozebrali deníčky pro letošní rok. O kousek dál jsme zjistili, že oblíbená rampa je rozebraná, náladu nám pak spravila obří moruše, zralé hrozny na opuštěném domečku a taky špendlíky a ostružiny. U Černé skály jsme tentokrát nepotkali žádné nutrie, ale zato užovku, kterou jsem mylně pokládal za zmiji. Pak pěšinkou až k jezu a přes lávku na druhou stranu. Měli jsme výtečný čas, tak jsme zamířili do kempu v Třebáni a mohli si tam dovolit strávit skoro dvě hodiny letní pohody s koupáním, stavěním hráziček, malováním bezinkami do deníčků i na těla. Bylo to moc fajn . Děti byly moc milé a s Míšou se radujeme, jakou zase nádhernou partičku to máme. Petr

Volavky 8.9.

Ráno jsme se sešli v zázemí. Orionce se nechtělo do putovky, tak šla dnes k nám jako volavka. Přivítali jsme taky nováčka Julinku. Jsme rádi, že k nám opět zavítal Edík a Kiruška. Po ranním kolečku jsme vyrazili na palouček, kde jsme se pořádně posilnili svačinkou. Killiánek pak poslal maminku domů. Postavili jsme opět domečky pro skřítky. Julinka, Josefka a Jindřiška v nich moc chtěli bydlet. Florince se po cestě rozlepila bota, tak Španďa neváhal, vytáhl režnou niť a jehlu a botu jí sešil 🙂 Killiánek byl trochu z toho všeho unavený, tak si na pár minutek zdřímnul na dece a pak byl zas plný energie. Kira si rozuměla hlavně s Orionkou. Ondra H., Živo a Edík si hráli a společně stavěly bunkr. Ondra N. to všechno z povzdálí pozoroval, občas se k někom přidal a vyzkoušel si tak hraní se všemi partičkami dětí. Nejvíc se mu asi líbilo u Orionky a Kiry, protože celou cestu zpět šel s Orionkou za ruku. Po obědě nás čekala oslava Edíkových narozenin. Nakreslili jsme narozeninovou knížku a pak už přišla Edíkova máma a táta a taky narozeninový skřítek, který přinesl Edíkovi kamínek. Zazpívali jsme si, snědli jsme báječný dort od Edíkové maminky a už byl čas balit batůžky a jít domů. Těšíme se moc na příští středu. Dita

Vlčata 6.9. 2021

Dnes jsme se s Vlčaty potkali v zázemí poprvé po letních prázdninách. Byl krásný sluneční den. Kapky rosy se třpytily na trávě v zázemí a my jsme se po ranním přivítání vydali do lesa. Šli jsme roklí k lesním divadlu a došli jsme až ke koním. Koně se pásli a nevšímali si nás kromě Santy, který si nás přišel zvědavě prohlédnout. U koní jsme posvačili a strávili jsme tam celé dopoledne. Pozorovali jsme koně, ze staré pneumatiky jsme si udělali terč, který Milan vylepšil plechovkou, kterou jsme se snažili srazit dolů. Děti se u této zábavy nakonec střídaly celé dopoledne a plechovka byla nakonec skoro naplacku. ;-)Kdo neházel, stavěl domečky pro skřítky anebo tančil se mnou za zpěvu „Já mám koně…“. 🙂 Někteří kluci s Milanem řezali, očišťovali klacky a napjatě poslouchali Milanovo vyprávění o lodích a moři. :-)Dopoledne nám rychle uteklo a my jsme vyrazili do zázemí na oběd. Po obědě jsme si přečetli pohádku a nakonec jsme vytvořili naší vlčí vlajku. Nové děti Lukášek, Kiliánek a Živo se skvěle zapojili a všichni jsme si užili krásný den. Desi

Volavky 1.9.

Ráno prvního zaří jsme se sešli v zazemí. Julinka měla zrovna špatný den a vůbec se jí do školky nechtělo a nakonec ji táta odvezl domů. Přišla k nám první den Jindřiška a Killian, kteří měli s sebou maminky, aby jim pomohly se adaptovat. Maminku s sebou měl ráno i Živo, který sice taky trochu plakal, ale nakonec maminku propustil a užil si s námi parádní den a skamarádil s Ondrou H. Killian propustil maminku hned po svačince a taky si den s nám moc užil, hodně věci pozoroval. Šli jsme na oblíbené místo, kterému se přezdívá domečkové, protože tam děti rády staví domečky pro skřítky a víly. A tam jsme jich několik s dětmi společně poskládali. Na místě byla spousta klacíků, kůry, mechu a dalšího materiálu. Ondra N. nemohl ani dosvačit, jak se těšil na stavbu domečků. Jindřiška se hned také zapojila a maminku nechala z povzdálí pozorovat. Josefínka a Florianka vzaly Jindřišku do party a doladily domečky ještě peřinkami a polštářky z lístečků. Ondra H. a Živo si pak spolu ještě hráli na policajty. S dětmi jsme si zopakovali pravidla pohybu po lese a už byl čas vyrazit do zázemí na výborný oběd. Po obídku si ta naše malá partička společně hrála na písku, kde pokračovala v budování dalších domečků, tak ani na avízovanu pohádku a odpočinek nedošlo. Byl to moc krásný den a moc se těšíme, až se zase uvidíme příště a doufáme, že Julinka už s námi půjde. Dita


Dita