KONĚ ZeMě 9.-13.8. 2021
Škola
Pátek od Dity
Ráno jsme dorazili na pastviny ještě před tím, než dorazila Katka. Měli jsme tak čas říct si, co nás čeká, a začít pracovat na pracovních listech, úkol totiž byl zjistit, kdo je vůdce stáda. Lucka přinesla batůžek nazdobený osobitými kresbičkami školáků, který jsme na konci Katce darovali za to, že se nám celý týden věnovala. Následovaly samostatné jízdy všech školáků. Žofka měla od rána posmutnělou náladu a vůbec na koni jezdit nechtěla, nakonec se ale na poslední chvíli rozhodla, že chce, ale jedině na Míšce, kterou už měl zamluvenou Jenda. Ten ji ale pustil a přenechal jí místo i za cenu toho, že by vůbec nejel. Nakonec jel i Jeník. Katka nám pak řekla, kdo je vůdce stáda, jak to ve stádě chodí, jak se koně jmenují a další důležité věci do pracovních listů. Předali jsme batůžek a vydali jsme se stejnou cestou jako včera. Jeník s Anežkou, kteří včera chyběli, si prošli bojovku a my jsme ji následně uklidili. Pak už nás čekala cesta do zázemí a luxusní veganský guláš s polentovými knedlíky k obědu. Po obědě měla ještě Petra Kasová pro všechny děti ve školce i škole výbornou buchtu z cukety jako překvapení a taky na rozloučenou, protože od září už s námi nebude. Po obědě si děti nabarvily dřevěné koníky a přidělaly jim hřívu z vlny. Svázaly si pracovní listy. Pak už nás čekal jen závěrečný kruh, kde si děti ještě potřebovaly vysvětlit nějaké spory z minulých dní a vyjádřit se k tomu, co se mu na táboře líbilo a nelíbilo. Potom už byl čas se rozloučit a vyrazit domů.
Pátek od Lucky
Poslední den tábora se k nám znovu připojili Anežka s Jendou, Klárka se naopak přidala ke školce. Na jízdárně u poníků nás znovu podpořila Rozárka Salay, což bylo moc fajn. Zvládli jsme tak připravit malý dárek pro paní Červenou a její kluky, pozorovat stádo a tipovat, kdo je jeho vůdcem resp. vůdkyní. Většina školáků měla jasno, na kterém poníkovi chtějí v závěru týdne jet. Nejvíce bylo zájemců o Amose, dobře urostlého poníka typu fjord. Po krátkém vyjednávání se nám podařilo jízdy vyladit ke spokojenosti všech. Na jízdárně už to pak běželo jako na drátkách.
Paní Červená nám na rozloučenou vyprávěla, jak funguje její stádo, tedy jaké vztahy mezi sebou koně a poníci v osmičlenném stádě mají. Šéfuje nejstarší a nejsilnější bílá klisna Sisi, které šlape na paty její dcera Goldie. Třetí v pořadí je „náš“ oblíbený Amos. Pod ním jsou tmaví kluci Kostěj a Kosmas, synové nejstarší Sis. Následují poničky Lilka s Miškou (nebo Myškou?) a úplně na chvostu je mladý ryzáček Myšák, Mišky syn. Děti byly povídáním o stádu skutečně zaujaté, doptávaly se a hltaly informace. Moc je také překvapilo, že běloušové se rodí tmaví, černí nebo hnědí, a postupně vybělují. Tušíte, jak budou Kosma s Kostějem vypadat za rok?
Když jsme se rozloučili s paní Červenou, zašli jsme ještě poděkovat poníkům. Odměnili jsme je naposledy mrkvičkou, jablky a suchým pečivem a už byl čas uvolnit místo natěšené školce. Trasu do lesa jsme zvolili stejnou jako včera, aby si Jenda s Anežkou mohli dát čtvrteční koňskou bojovku. Dostali náskok, po 10 minutách vyšel zbytek školáků s taškou na sbírání fáborků a zpráv. Cílem bylo společně bojovku uklidit. Na krásných orosených loukách jsme si natrhali mirabelky snad všech barev. Prošli jsme blátem, přeskočili potok a vyškrábali se smrkovým lesem a houštím ostružin nahoru na cestu. Kolem Jupiteřích ohrad jsme pak pádili do zázemí na oběd. Po gulášku s polentovým knedlíkem se jen zaprášilo; to vám byla dobrota!
Odpoledne jsme si poslechli Ronju, svázali pracovní listy, namalovali a nazdobili dřevěné koníky. Ochutnali jsme báječnou cuketovou buchtu od Petry Kasové, která se s námi koňským táborem loučí. Kdo chtěl, osprchoval se – s oblečením a nebo bez. Poklidili jsme a v závěrečném kolečku jsme si řekli, co měl kdo na srdci. Někteří školáci napsali krátké zhodnocení programu u Červených a spolupráce s poníky. Zaznívalo nadšení a veskrze pozitivní ohlasy. V dobré náladě a spokojení jsme se rozešli zase do prázdnin.
Děkujeme Ditě, Terezce a Hynkovi za skvělou péči o naše bříška. Obědy byly luxusní!
Za zapůjčení knih a časopisů o koních jsme moc vděční Jindře, Desi, Míše Formanové a Idě Kubrichtové z Jupiteru.
Omlouváme se, že se letos do programu nevešlo plánované tvoření. Materiály jsme měli připravené, ale často byla chuť spíš do společných her a volnosti v lese. Nechtěli jsme to tlačit – dávalo nám smysl věnovat se u koní hlavně koním. 
Tak zase příště!
Za tým školy
Lucka
Čtvrtek
Ráno nám s Rebekou začalo dobrodružně, protože na Smíchově odvolali vlak a poslali ho raděj oklikou přes Krč a Bráník. Náhradní plán byl: autobus. Svezli jsme se 244kou do Radotína, kde jsme po pár minutách čekání nastoupili do jiného elefantu směr Řevnice. Školáci s Michalem na nás trpělivě počkali na nádraží. Pospíšili jsme k pastvině a cestou přibrali do naší party zkušenou koňařku Rózu, která čerstvě pomáhala s vedením několika koňských táborů a sama už asi 9 let jezdí. Rozárka krásně obohatila náš tým a přinesla zas novou svěžest na travnatou jízdárnu. Děkujeme!
Musím říct, že dnes nám to všem hezky šlapalo a poníci spolupracovali na výbornou. Odjezdili jsme, pobalili věci a vyšli sálajícím městem do cípu parku a pak pokračovali dál až k pastvinám Jupiteru pod Mníšeckou ulicí. Na jedné pěkné orosené louce jsme se nasvačili a zase něco málo nastudovali o koních. Ve skupinkách po třech se pak děti vydaly na koňskou bojovku. Sledovaly červené fáborky, u modrých získaly písmeno do tajenky, pokud správně zodpověděly „odbornou“ otázku. Hra se vydařila a tajné sousloví s naší příští destinací bylo odhaleno.
V průběhu dopoledne jsme si povídali o lidské potřebě společenství versus schopnosti vystačit si sám, zažili jsme, jaké to je, když někdo z klukoviny strhne úkol určený i pro ostatní, a také jsme pohřbili mladou kosí samičku, kterou našli Žofka s Tadeášem.
Po obědě v zázemí a odpočinku při poslechu Ronji jsme navázali na koňskou bojovku. Parta dětí šla vyzvednout na odlehlém a nepřístupném místě své mini koně. Zítra tedy v pátek je ještě ozdobíme a načešeme, prosím připomeňte dětem, ať poníky mají s sebou. Ještě chvíle hrátek a dovádění s Michalem a už se frčelo na vlak. Před finišem proběhla tolik potřebná zálivka zahrádky pod taktovkou místňáků, úklid a tradá domů. Lucka
Středa
Tentokrát jsme na pastvinu dorazili o chlup dřív než paní Červená, a tak jsme si zopakovali něco z jezdecké abecedy. Otevřeli jsme také téma emocí koní a zaměřili svůj zrak na hru koňských uší, postavení krku, pysk, pohyby nohou a ocasu. Děti mají dost dobrý základ z táborů s Náčelníkem! Za chvilku už nás vesele zdraví Kateřina a dáváme se do práce, tedy aktivního ježdění. Kdo zrovna nesedí na hřbetu poníka, procvičuje si rozpoznání emoce z obrázku v pracovním listě. Děti si mohou radit, spolupracovat a hledat informace v knížce. S Michalem pozorujeme, že všichni jezdí naplno a s nadšením. Loučíme se s poníky a stoupáme zástavbou až nad Lesní divadlo k pastvině Jupiteru. Ohrada je prázdná, snad dokonce i rozebraná, ale to nám nevadí – hledáme stín a příležitost k volnému hraní. Ke slovu přišly lana a uzlovačky, pár dětí kreslilo, další školáci stavěli chýše z větví. Když se čas nachýlil, vydali jsme se přes Divočáčí lázně do zázemí. Pozdravili jsme prázdninového Španďu, rozdali si trička, poslechli si několik kapitol z Ronji, dcery loupežníka a vytvořili jsme dva krásné koňské plakáty. I na vlajkovou a fotbálek došlo, takže všichni byli spokojení. Jen nás mrzí, že dneska nemohli být s námi Zoška a Mára. Přejeme jim oběma, ať jsou brzy fit a v plné síle! Zapsala Lucka
Úterý
Ráno jsme se svižným krokem vydali ke koním. Školáci se tentokrát dohodly, že se trošku promíchají ve skupinkách ze včera, neboť někteří si přály zkusit jiného koně. Dopoledne nám rychle ubíhalo, došlo i na pracovní listy a po koních, jsme po cestě potkali zaparkované velké popelářské auto. Kluky moc zajímalo kolik váží, a tak se Bedříšek s Michalovou podporou, šel zeptat pana řidiče, kolik to auto važí. Odpověď byla 18 tun, když je nenaložené, a někteří se podivovali, že auto váží méně než oni. Tak jsme si vysvětlili co to je kilogram, tuna apod. Poté ovšem zcela nečekaně následovala prohlídka vozu. Pan řidič v dobré náladě, děti pustil jednoho po druhém do auta, vše jim vysvětlil a ukázal. Asi nemusím říkat, že děti byly nadšené a na téhle neplánované zástavce jsme se zdrželi dlouho. Nakonec jsme, ale ještě i stihli na 20 minut hřiště. Kde si teda Marek v zápalu hry vyvrkl kotník, nemohl vůbec na nožku došlápnout. Michal ho tedy odnesl do zázemí na zádech. A Bedříšek se nabídl, že vynese nahoru jeho batoh. Po obědě si pro něj přijela maminka a jely na rentgen. Po obědě už následoval dětmi vytoužený fotbal. Se zbytkem dětí jsem vyráběla kožené náramky a ještě jsme si prohlíželi knížky o koních. Na závěr nás ještě čekal meloun na oslavu Vaškových narozenin. Potom už jsme rychle uklidili, pražská parta vyrazila na nádraží a místní se mnou čekali v zázemí na rodiče. Byl to krásný den, moc jsme si ho všichni užili. Dita
Pondělí
Tábor nám začal báječně – se sluníčkem a jen zanedbatelným zpožděním ČD. Bez obtíží jsme vystopovali koňské stádo Kačky Červené a téměř přesně v 9:30 jsme se začali seznamovat s poníky Míšou, Lilkou a Amosem. Obě paní Červené, Kateřina a její maminka, nám zvědomily nejdůležitější zásady bezpečnosti a zodpověděly všechny otázky o pohlaví, plemeni, barvě a věku poníků, čehož se týkal náš první pracovní list. Po trojičkách jsme se vystřídali v jízdě na madlech/malém sedle, trénovali jsme rovnováhu, správné držení těla s podsazením, pohled ve směru jízdy… a hlavně jsme si moc užívali napojení a koňskou přítomnost. Měli jsme z první jízdy školáků moc dobrý pocit. Do zázemí jsme to vzali Havlíčkovými sady, přes malou zastávku na dřevěném hřišti. Dovádělo by se tam ve stínu u potůčku dlouho, ale museli jsme odrazit a natáhnout krok, aby na nás Hynek dlouho nečekal s obědem. Snědli jsme výtečné brambory s tofu a cuketovým zelím, pak jsme se chvilku věnovali pracovním listům a čtení knih o koních. Následně Michal rozehrál s dětmi fotbálek, jak ho známe ze zlatých časů fotbalových hvězd Nikolase, Jury a Matouše. Občas někdo zavítal do tvořivého koutku, kde se chystala sypaná batika. Děti si namočily a vyždímaly triko, rozložily je a posypaly barvami na textil. Smotané a převázané balíčky poté putovaly v pytlíku do horké lázně. Akorát jsme stihli zamotat všechna trika, když byl čas se rozloučit. Byl to vydařený a pěkně vyladěný táborový den. Těšíme se na příště! Lucka
Školka
Pátek
Školka v pátek jde známou trasou na pastvinu, přes ochlazující zastávku v Tyršových sadech.
Některé děti svačí, jiné si hrají na dřevěném koníkovi, ale většina sundává boty, kraťasy a vydává se potůčkem vstříc dobrodružství. Stavění hrází, čištění mlýnku, lovení řas. Asi po hodině je třeba vydat se na cestu, za koníky.
Sluníčko začíná připalovat, ale jezdcům to nevadí a nakonec všichni jezdí na tom svém pro dnešek vybraném koni. Děti, chce se říct kupodivu, dnes celkem vydatně pijí a není třeba je tolik honit.
Kdo nejezdí, vybírá si barvy vlny na hřívu a ocas malovaných překližkových koníků. Některé děti totiž odchází dříve a je třeba vše stihnout včas.
Odježděno, hotovo, poslední krmení a opět přes park, kde se smočíme a děti odvážně několikrát přejdou trubku. Pokračujeme cestou přes les do zázemí.
Tentokrát na polentové knedlíky a hlívový guláš. Na obědě jsme o chlup dříve, než školáci a Terka musí hrnce bránit vlastním tělem, aby na ně něco zbylo, tak moc si děti chtějí opakovaně přidávat.
Po jídle odchází další děti, ale je čas na čtení, dokončení trik, dlooouhé sprchování, houpání a spoustu hraní.
Máme za sebou krásný týden se spoustou báječných dětí, které se něco dozvěděli o koních a věřím, že si to hlavně užili.
Mějte se parádně. Petra
Čtvrtek
Ráno jsme se sešli na nádraží a vyrazili jsme opět do parku s dřevěnou klouzačkou a potůčkem na svačinku. Po sváče si někteří hráli v potůčku, někdo se klouzal nebo hrál opodál. Pak jsme se vypravily ke koníkům. Děti si přály zkusit i jiné koníky. A tak si Laura zkusila jezdit na Mišce, Elík zase na Amosovi, Vojta se taky projel tentokrát na Mišce a Tomík zkusil Lily. Taky jsme ráno namalovali obrázky do narozeninové knížky na odpolední oslavu. Poté jsme se vydali na cestu do zázemí. Na oběd bylo výborné rizoto, někteří si šli i třikrát přidat. Pak už přijeli Tomíkovy rodiče a čekala nás oslava jeho pátých narozenin. Přišel skřítek, oslavili jsme to, zazpívali si a na závěr každý dostal moc dobrý sorbet, který nám v horkém letním dni přišel vhod. Těšíme se zase na zítra. Dita
Středa
Ráno jsme už s pěkně sladěnou školkovou partičkou vyrazili do parku k potůčku a dřevěné klouzačce, kde jsme se v klidu nasvačili. Někteří pak stavěli hráze a hráli si v potůčku, ostatní na klouzačce ne na trávě opodál. Poté jsme se vydali ke koníkům, kde si děti zajezdily, přečetli jsme si knížku o koních a vyrazili na cestu do zázemí. Po cestě jsme se ještě zchladili v potůčku. V zázemí už na nás čekal, moc dobrý oběd. Po obědě jsme odpočívali v jurtě a četli jsme si další kapitolu z knížky Ronja, dcera loupežníka. A pak jsme se vrhli na výrobu dřevěných koníků, které ještě budeme dodělávat. A potom už byl najednou zase čas jít domů. Těšíme se zase na zítra. Dita
Úterý
Dnes jsme se ráno sešli na nádraží a už jsme byli pěkně vyladění. Markétka trochu plakala, ale to po chvilce přešlo. Po ranní písničce jsme se vydali do parku s hřištěm a potůčkem, kde jsme si dali sváču. Holky se klouzaly, kluci stavěli hráz na potoku. Pak jsme dorazili na koně a děti se projely. Událostí byl lehce splašený kůň Ámos, který se rozeběhl skrz pastvinu s Laurou na hřbetě, ale vše bylo v pořádku za minutu. Pak jsme se vydali horkým dnem do zázemí, kde jsme si dali skvělý nákyp. V malé jurtě jsme si poslechli pohádku o Ronje. Petra se pustila do tvorby překrásných triček s koňskými motivy. Wáclav dělal s dětmi náramky z kůže. Kvido přinesl vypalovačku, a tak jsme vypalovali obrázky přímo do náramků. Pak už byl čas jít domůůů. W.
Pondělí
Skupina 16 školkových milovníků koní se sešla, jako už tradičně s mírným zpožděním, ráno na Řevnickém nádraží.
Nejprve jsme se vydali občerstvit k řece, která po vydatných deštích teče rychlým proudem. Našli jsme si malou krytou zátočinku, aby vodní průzkumníci měli bezpečně vymezený a mělčí prostor. Stejně se pár dětí vymáchalo díky bahýnku na břehu, jak jim podklouzly nohy. Naštěstí nikdo z koupajících nebyl v botách a z mokrého oblečení si nikdo v teplém dni nic nedělal.
A pak jsme se už vydali na pastvinu, kde na nás čekali koníci Míša a Amis a poník Lili. Po krátké instruktáži ohledně bezpečnosti, se děti rozdělily do skupin podle velikosti a jízdy mohly začít. Každý měl helmu i vestu.
Při jízdě děti lektorka pravidelně „rovnala“ do správného sedu a děti plnily různé úkoly.
Po jízdách jsme měli ještě povídání o koních a oblíbené krmení mrkvičkou.
Všichni jsme se už těšili na oběd, bylo tedy třeba vydat se na cestu. V zázemí na nás čekali pečené brambory, cuketové zelí a tofu.
Siesta po obědě proběhla v podobě poslechu audio knihy Ronja, dcera loupežníka, kterou budeme kombinovat se čtením na pastvině, kde jsme dnes prohlíželi koňskou encyklopedii.
Došlo i na plánované tvoření z kůže a zdobení táborových trik. Týden nám pěkně začal a těšíme se na jeho pokračování. Petra
