Květen ve školce

Volavky květenové

Jaro je nejvíc! Scházíme se a sluníčko nás už šimrá pod noc. Do týpí si dáváme batůžky už jen, aby jsme měli pořádek, ale pak hned vyběhneme ven. Ráno si hrajeme v zázemí nebo na terase, kde jsou všemožné stolní, hry a karty. To už přichází Španďa od nádraží a společně se vítáme naší říkankou, pak si povíme co nás čeká a zazpíváme písničku, která nám ten den ladí. Napijeme se a vydáváme se do lesa podívat se, co je nového. Posledně jsme došli až k babskému potoku a to byla velká paráda. Stavět hráze, pouštět loďky z listů, nebo jen tak sedět se svačinkou a koukat jak voda plyne a odnáší vše staré… Po obědě v zázemí si vždy vydechneme, ať už u pohádky nebo u tvoření. Někdy se i spojí vyprávění s tvořením, jako tuhle nám Gábi vyprávěla O perníkové chaloupce a Španďa nám k tomu stříhal papírové ježibaby, které jsme si hned každ po svém vymalovali. Jindy to byli hadi a teď nás čeká malba na látku při tvorbě naší vlajky, která nás doprovodí koncem školního roku. Jaro je prostě nejvíc! Gábi Doubek

18.5. Sokolíci

Po divadelním dostaveníčku v Praze s následnou řádivou v parku Gutovka, Sokolíci opět zvolili trasu vycházející z asi nejčastějšího výchozího bodu Srbska. Z tradiční sestavy chyběl akorát Pepan, jinak všichni včetně v jurtě přespávajících předškoláků dorazili. Po cestě za zadními trakty domů, podél netekoucího bubovického potoka, jsme dorazili k námi dosud neprošlé pěšince mířící vzhůru ven z vesnice. Cestou bylo několik slaměnodřevěných domečků, moc pěkně udělaných. Přehoupli jsme se přes silnici a na louce plné krásně modrých šalvějí lučních jsme posvačili. Přišlo nás tam navštívit několik zajímavých brouků a Erik objevil na jedné silnější trávě věnec pidivajíček. Pak jsme to vzali trochu nadivoko převážně dubovým lesem a podél pole s čerstvě vylezlou kukuřicí se dostali k jednomu z hlavních cílů naší výpravy, lokalitě vzácných orchidejí vstavače nachového. Místo ležící mimo turistické trasy je opravdu botanickým skvostem, jak uvidíte na fotkách a je to opravdu hodně nevšední zážitek. Mým odhadem jich tam každoročně vykvétá několik set, ale jsou poměrně dobře skryté. Dovolili jsme si zajít na pěknou vyhlídku z terásky prvorepublikové chatičky a sešupli to do údolí bubovického potoka, kousek za Kubrychtovou boudou. Přešli jsme na druhou stranu a zamířili přes louky a pole nejkratší možnou cestou na Karlštejn. Krásně byl vidět Chlum, taky císařská rokle, záhyb údolí děsu a skalní vyhlídky na pravém břehu Berounky. Cestou jsme potkali několik krásných medovníků meduňkolistých a bílé lány mařinky vonné a taky žluté devaterníky. Kolem vinice už jsme byli na dosah Berounky, tak jsme poobědvali a vydali se ve stále se stupňujícím vedru na slíbenou koupačku v blízkosti karlštejnského nádraží. Skoro všichni se minimálně smočili, nejvíce času ve vodě strávilo trio Pippa, Róza a Lota. Voda byla po dešti trochu zanesená, ale šlo to. Krásný den, plný tepla, květů a moc milé party vašich dětí. Děkujeme. Petr

16.5. Vlčata

Dnes ráno bylo zázemí zalité sluncem, které pomalu vysoušelo kapky rosy. V ranním kruhu jsme přivítali nového kamaráda Alexe, který s námi strávil celé dopoledne. 
Po ranním přivítání jsme vyrazili do lesa. Dnes jsme došli na palouček, kde jsme si házeli s míčkem, houpali jsme se na houpačce, kterou udělal Milan, a hráli jiné hry. Bylo tam krásně, čas nám rychle uplynul a my jsme se museli vrátit do zázemí na oběd.
Po obědě jsme si četli pohádky, vyprávěli o koloběhu života a poskládali jsme si, jak vyklíčí semínko, vyroste z něj rostlinka, z ní pak větší rostlinka nebo strom, který rozkvete, a z květů jsou pak další semínka nebo plody, které padají na zem, na jaře vyklíčí a tak pořád dokola. 🌱🌳🌻🙂
Užili jsme si krásný den a už teď se těšíme na další. 🙂

5.5. Vážky

Dnes byli Václav a Lucie. Ráno si děti malovaly na terase. Malinko pršelo a lehce se ochladilo. Václav rozdělal oheň v teepee, kde jsme se všichni ohřáli a nasvačili. Lucie zpívala písničky a přinesla nástroje. Pak jsme si udělali kruh u májky, kde jsme se drželi stuh a propojili se s Nebem a Zemí. Vyslali jsme přání hlavně pro Matičku Zem a lidi, za mír a Lásku a spousty bonbónů 🙂 Zalétali jsme si jako vážky po zázemí. Pak jsme se vydali až k Idě podívat se na koníky a jejich novou školku. Zastavili jsme v kouzelném lese u potůčku, kde si hned Tom, Elí a Živo hráli. Eliáš objevil krásného mloka a ptáci krásně a kouzelně zpívali. Václav se vydal s holkami na průzkum. Šla Tali, Vesna, Kira, Ami, Mia a Malvínka. Objevili jsme další potok, divočáčí lázně a krásnou louku plnou pampelišek. Nastal čas návratu, a tak jsme si kráčeli jarním lesem a nasbírali jsme si oblázky. Dali jsme si oběd a po odpočinku jsme obarvili oblázky na bílo. Když uschly, tak jsme je pomalovali a to už začalo zase pršet a přijeli rodiče.

4.5. Sokolíci

Dnes jsme si troufli plynout a nemít dopředu jasný cíl. Sešli jsme se v Řevnicích. Už  ráno bylo pěkně, Petr nalehko v kraťasech a sandálech. Holčičky v šatičkách, kloboučkách i slunečních brýlích a vyrazili jsme k řece. Tam jsme na pláži posvačili, děti nakrmily zvědavé labutě dlouhou trávou, snad všechny kameny naházely do vody, postavily několik hrází a našly několik skořápek od vyklubaných ptáčků a spousty pokladů, kterými plnily své pytlíčky. Kousek od nás přijelo několik hasičských aut. Přemýšleli jsme, zda-li si napouští cisterny, nebo snad někoho zachraňují a nakonec to bylo cvičení záchrany vodáků, kterému jsme poté s dovolením přihlíželi. Několik chlapců nám prozradilo, že vidí svou budoucnost stát se hasičem nebo záchranářem lidí, zvířat či přírody. Někdo zase prezidentem. 🙂 Pak jsme šli dál podél řeky a pozorovali přírodu v rozpuku, pojmenovávali spousty kytiček a stromů, ochutnávali česnáček a svízel přítulu, očuchávali střemchu i květy jabloně, až jsme došli na louku s miliony pampelišek a tam se holčičky rozhodly se ozdobit a pustily se do vití věnečků. I Jonáš úplně sám uvil ten největší věnec, Erik a Eliáš také pustili svou kreativitu naplno a tvořili krásné artefakty – prstýnky a ozdobené lopuchy. A Petr nám ukázal nové místo, neznámou rokli, která nás okouzlila – těsně pod Hvíždincem a jmenuje se Červená. Asi od barvy hornin, které protékající potůček odhaluje. Cestou jsem nepotkali ani živáčka. Nahoře před obědem nám Jonáš připravil povídání o Benátkách, ze kterých se právě vrátil a ukázal svou cestovatelskou knihu. Opravdu úžasná prezentace, která nás všechny zaujala. Pak dobrý oběd – oblíbené špagety po kterém se děti rozběhly si hrát a my měli jen tak tak čas se vydat po cestě dolů na nádraží. Byl to krásný jarní den. Míša 

2.5. Vlčata

Dnes nás v zázemí přivítalo slunečné ráno a krásná májka. 🙂
Hned jak jsme se sešli, vyrazili jsme do lesa. Šli jsme k lesnímu divadlu, kde jsme si chvíli hráli a posvačili. Od divadla jsme pokračovali kolem louky s koňmi dál lesem, až jsme narazili na krásnou louku plnou kvetoucích pampelišek. Na chvíli jsme si na louku sedli, holčičky pletly věnce, zatímco kluci si s Milanem dělali z pampelišek trubky. Skoro jsme zapomněli na čas, jak tam bylo krásně! Na oběd jsme ale naštěstí přišli včas. 
Kdo chtěl, mohl si po obědě vyrobit z papírových vajíček ptáčky, zatímco kluci s Milanem si nakreslili plánek pro přenosný visutý most na pískoviště. 😉
Den nám rychle utekl a my už se těšíme na příští setkání. Desi