Keramický týden 13.-17.7.2020

Ahoj rodiče,
týden s keramickou hlínou je za námi. Sedmnáct statečných (z toho 13 kluků 🙂 nořilo každý den ruce do keramické hlíny, poslouchalo pohádky z knihy pana Karla Čapka o Pejskovi a kočičce, běhalo po lese, přetahovalo se s lanem, houpalo na lanových houpačkách, závodilo, hrálo si, plnilo úkoly, pozorovalo hmyz, snažilo se ovládat své emoce – začátkem týdne se skupina ladila a zejména mužnější část skupinky měla k „domlouvání“ mezi sebou spíše pěsti 🙂 Hodně nám pomohly hry na podporu skupiny a vše si postupně pěkně sedlo a vyladilo.

Některé děti byly úplní nováčci: Andělka perfektně po prvotním ostychu „zapadla“, hodně času strávila s Derekem, ale i ostatními kluky Ráďou, Rafíkem a parádně si pohráli, měla velkou trpělivost při práci s hlínou a myslím, že pokud by mohla donekonečna malovat engobami, udělá to 🙂
Markétka je takový ostřílený skoronováček, krásně vše zvládala, cesty od vlaku, pobyt v lese, skupinku „velkých“ kluků, práci s hlínou. Krása, od podzimu si bude školku určitě už jen a jen užívat.
Cyrilek, škoda, že nebude od září ve školce pokračovat. Parádně si po dvou dnech začal zvykat a užívat volnost lesa. Plakal jen ráno při nástupu do vlaku, „aby to mamince nebylo líto“ a po pár minutách už koukal na drezíny, stará auta a v Chuchli už byl úplně v pohodě. Cyril se umí náramně ponořit do barev při výtvarném tvoření, hrát si s klukama na písku – třeba na námořníky, kdy lodí je stará plechová vanička, najít ten nejlepší a nejkrásnější klacek….
Naše předškolácké stálice – Žofka, Mára, Bóďa, Rafík, Ráďa, Petřík, Kvido jsou už perfektně nastavení na to chodit do školy 🙂 ve školkovém prostředí už jsou si víc než jistí a těší se na výzvy nového školního roku. Na práci s keramickou hlínou byla vidět už větší jistota ve zpracování. A v lese při hrách sladění po mnoha společně prožitých týdnech.
Jeník krásně pečoval o Markétku, hrál si s ostatními dětmi, s nadšením tvořil a zároveň si nenechal nic líbit, co by mu přišlo nespravedlivé :).
Andrejka má opravdu moc ráda, když může chodit bosky, byl to tedy logicky její první dotaz po ránu, jestli to zase půjde :). Zatím si stále spíše užívá, že může být sama se sebou, někde v křovíčku či na louce trhat kytičky pro mamku. Ale začala se mnou mluvit. Jupíííí.
Derek měl velkou podporu ve své sestřenici, takže se mu ráno více chtělo. Také se víc zapojoval do dění a na mamku se ptal až zhruba po 15 hodině. Jen nějak pozapomněl jména dětí i dospělých, tak jsme si je opakovali několikrát za týden :).
Tadeáš šel do všeho s velkým nasazením, kolem třetí jsem obvykle měla pocit, že rozhodně „musí“ usnout někde uprostřed louky za chůze. Ale je to „mazák“ takže vše zvládal s přehledem a radostí.
Jonáš má rád být první kdekoli a v čemkoli, takže byl nejčastěji velitel hasičů, policajtů a dalších záchranářů. Ale i tvoření si pěkně užíval.
Ondra je náš bojovník s mečem, rozuměj s klackem a tvrdě trestá každou nespravedlnost. Naštěstí také moc rád zpívá a vymýšlí vtípky.
Šimon našel každý den v lese nový, perfektní klacek. Perfektně si užíval s kamarády, s Jeníkem zachraňovali Markétku před imaginárním drakem. Krásně se o sebe umí postarat a tvoření ho baví. Šímo, máš můj velký obdiv vzhledem k tvému vstávání v 6 hodin ráno! A také máš u mne ještě tu barevnou čtvrtku! 🙂

Pro některé děti byla práce s hlínou nová, seznamovaly se s ní a užívaly si materiál. Uvidíme, zda výrobky v peci vydrží, i když použitá šamotová hlína, bývá milosrdná, vše se teprve ukáže – i to je zkušenost hrnčíře. Všechny děti si vyrobily 5 drobnějších kousků – některé budeme s kolegyněmi během léta – po přežahu, ještě zatírat burelem. Jiné – malované engobami, před ostrým výpalem ještě naglazujeme. Výrobky pak budou k vyzvednutí na zářijové oslavě v ZeMi, nebo po domluvě jinak (Andělka, Rafík, Cyril).

Náš program byl následující:
pondělí  –  „Jak pekli dort“ – válení kuliček, lepení šlikrem, sestavování „dortu“. Výtvarné tvoření – výroba papírového dortu, pizzy apod.
úterý – „Jak si pejsek roztrhl kaťata“. Keramika – válení válečku – šneci, misky, korálky. Výtvarné tvoření – malování temperami – 2 barvy a zašívání špagetou.
středa – „O pyšné noční košilce“ Keramika – válení plátu – vyřezávání, zdobení. Výtvarné tvoření – tisk bramborovými razítky.
čtvrtek – „Jak myli podlahu“. Keramika – využití vyzkoušených keramických postupů při výrobě mýdelničky. Výtvarné tvoření – výroba glycerinového mýdla.
pátek – „Jak našli panenku“. Keramika – začišťování výrobků, malování engobami. Výtvarné tvoření – kresba voskovými bločky – emoční výchova.

Možná vám děti zpívaly „Hrnčířský song“ od Lucie Milerové
Hnětu, hnětu hlínu,
válím, válím plát,
koulím, koulím kuličku,
dělám, co mám rád.

Hrnce, misky, talíře,
konvičky a vázy,
to je práce hrnčíře,
ať se dílo daří!

Hnětu, hnětu hlínu,
válím, válím hada,
koulím, koulím kuličku,
dělám, co mám ráda.

Hrnce, misky, talíře,
konvičky a vázy,
to je práce hrnčíře,
ať se dílo daří!

I vám všem ať se dílo daří a krásné i odpočinkové letní dny!
V pátek už byly děti poněkud unavené, přeci jen brzké vstávání a den v ZeMi o 1,5 hodiny delší než obvykle, ale i takové „výzvy k létu patří“ tak se pěkně a dobře dospěte :).

Děkuji velice Báře a Elišce za technické zázemí, Terce a Ditě za báječné obědy a v neposlední řadě svým kolegyním Lucii a Desi za skvělou týmovou práci.
Petra Kasová

2.den školka

V jasném letním úterku jsme si na nádraží udělali ranní kroužek. Opět jsme se sešli v silné sestavě a v plném počtu! Začali jsme přivítáním, básničkou a hrou na postřeh. Uhádnete spolu s námi, který kluk si ráno nasadil dinosauří klobouk, která dvojka měla na břiše sanitky a které holčičce zdobila šaty spousta melounů? Pěkně jsme si tak zopakovali jména všech včetně průvodkyň.

Pak už nás rychlé nohy donesly přímou cestou až do malé rokle, kde jsme si dali svačinku. Na svazích rokle se následně kutalo, kopalo a rylo o 106. Pracovalo se s množstvím pravěkých nástrojů. Hodily se motyčky, kyje a kutáky i zahnuté přitahováky. Nováčka Cyrilka velké klacky a možnosti jejich využití hodně zaujaly.

Ve stínu borovic jsme si potom dali klidnější chvilku nad knížkou Josefa Čapka, která nás provází celým keramickým týdnem. Tentokrát jsme četli vyprávění, jak si pejsek roztrhl kaťata. To nás pro dnešek mělo motivovat! 🙂 Také jsme si povídali o keramické hlíně a procvičili ruce s novou písničkou.

S batůžky na zádech jsme pak proběhli spodem do zázemí a hbitě připravili dvě tvořivá stanoviště: v prvním děti pracovaly s hlínou (válely dešťovku a tu různým způsobem dotvářely), v druhém malovaly temperami pejskova roztržená kaťata. Hlína i barvy děti bez výjimky nadchly. Skupinky se prostřídaly a byl čas na výtečný oběd od maminky Kvida. Mňam, byla to dobrota! Napapaní jsme se sešli v cípu lesa a tam zašívali kalhoty a kreslili narozeninovou knížku pro (před)školačku Žofi. Žofinka se narodila právě před šesti léty, a tak už od oběda vyhlížela výjimečnou návštěvu.

Konečně se v zázemí objevili Žofčini rodiče, Katy a Michal, s parádním melounovým dortem. Slavili jsme v týpí, skřítek byl veselý, upovídaný, vtipný a trochu zapomnětlivý. Žofčin kamínek se ztratil, našel a pak znovu ztratil. 🙁 A spotřeba vody na mytí byla toho dne tak obrovská, že kluci a jedna holka dvakrát radostně vyjeli s kanistry dvoukolákem. Sečteno a podtrženo: móc jsme si to užili! A kdybyste v trávě našli krásný oblý kamínek, šedozelený s fialovými skvrnkami, vraťte ho prosím Žofce.

Sepsala Lucka

První den – školka
Ráno jsme se všichni přivítali na nádraží v Řevnicích a seznámili jsme se se dvěma novými kamarády: Cyrilkem a Andělkou. Po ranním kroužku jsme vyrazili do lesa. Jsme hóóódně klučičí skupina (13 kluků a 4 holčičky) a je to znát! 🙂 Dopoledne jsme se na sebe chvilku ladili a připomněli jsme si pár školkových pravidel.
V lese jsme se uvelebili kousek od posedu, dali jsme si svačinu, děti si hrály a vytvářely úžasné stavby z kamení. Andělka s Cyrilkem se krásně zapojili a zapadli mezi ostatní děti. Povídali jsme si o zvířátkách, proč potřebují sůl. Cestou jsme si zpívali písničku o svaté Markytě, která dnes měla svátek. Lesem jsme pak doputovali do zázemí, kde na nás čekal nádherný a výborný oběd, který pro nás připravila Kvidova maminka Dita. Lahodil očím a chutnal našim bříškům. 🙂
Po obědě jsme si přečetli pohádku o tom, Jak kočička s pejskem pekli dort. Potom děti začaly tvořit z hlíny kuličky a dělat si vlastní hliněný dort, z papíru si udělaly dort svých snů. Vzniklo hodně úžasných děl, došlo i na letající talíře, sněhuláky nebo draka.
Pak už jsme se unavení ale spokojení vydali na nádraží a domů za maminkami a tatínky. Už se těšíme na další den putování a tvoření!