Toulky krajem dravých ptáků14.-18.7. 2025

FOTOGALERIE TOULKY 2025

PONDĚLÍ

Sešli jsme se na nádraží a vydali se do parku kolem Nezabudického potoka.První velký opeřenec nás přivítal už na nebi nad nádražím. Nebyl to sice dravec, ale majestátní čáp černý, vzácný obyvatel Brdských lesů a okolí Berounky.V parku v kruhu jsme se představili navzájem a také jsme se seznámili s našimi nejdůležitějšími pravidly pro bezpečné putování krajinou. Z parku jsme zamířili do lesa, vzhůru k řevnickému Lesnímu divadlu, kde jsme posvačili. A pak dál a výš, kolem rozcestí u Babského potoka, až na vyhlídku pod Babkou. Cestou jsme sbírali maliny a jahody a ještě jednou zahlédli letícího černého čápa!Od Babky jsme zamířili do trampského kempu na Pišťáku, kde jsme poobědvali. Lucka nám napekla obrovskou hromadu palačinek. Mňam!Po obědě nás čekala cesta lesem dolů do zázemí školky Země, kde jsme si nadepsali každý svůj putovní deníček a natiskli si přes šablonu siluetu dravce na tričko. Ozdobená trička jsme nechali schnout na verandě a hurá na nádraží, neb nám prví den utekl jak voda.

ŮTERÝ

Z Řevnického nádraží jsme autobusem vyrazili do Velkého Chlumce do záchranné stanice pro divoká zvířata v nouzi.Hned za brankou nás přivítala mladá Jerseyská jalovička a veselé letošní sele divočáka. Na zahradě stanice se volně pohybovalo spoustu zvířátek. Kromě domácích koček, jalovičky a divočáka, také mladá liška, daňelka a pár divokých hus.Ve voliérách bylo mnoho poraněných kání, krahujci, poštolky, sovy pálené a výři. Také vzácný albín káně lesní.Byly tu také stříbrné lišky a psík mývalovitý.Uprostřed zahrady v rybníčku kromě kachen, poláků a potápky, také vzácná čejka a majestátní pár černých labutí.Bylo na co koukat a na co se vyptávat pana Petra, který nám vyprávěl osudy všech jeho svěřenců.Na závěr jsme dostali dárky, peříčka a obrázky. Rorloučili jsme se a vyrazili k Lesu.V březovém haječku jsme posvačili a pak dál lesem na úpatí Brdských hřebenů směr Vižina.U parádní lesní studánky jsme se osvěžili výbornou vodou a na kraji hvozdů nad Vižinou jsme poobědvali bulgur se zeleninou. Cestou jsme konečně potkali pár divokých dravců. V lese káni a nad loukou poštolku. Dvakrát nad námi proletěla také obrovská volavka.No a pak už vlakem z Vižiny do Třebáně a tam přestup na vlak do Řevnic a část z nás pokračovala na Prahu.

STŘEDA

Dnes se k nám připojila Anička Hakrová, ostřílená divoženka z naší školky. A tak počet Aniček stoupl ze dvou na tři.Tůru jsme zahájili v Černolicích, kam jsme dojeli autobusem z Dobřichovic. A hned od zastávky prudké stoupání ke skalám. Je potěšující vidět, jak se stále méně ozývá „kdy už tam budeme, jak daleko ještě, nebo já už nemůžu“. Zkrátka i děcka, která nebyla tolik zvyklá šlapat se rozchodila, a na skále na vyhlídce jsme se všichni shodli, že ta krása kolem za tu námahu stojí. Celkem jsme dnes ušli úctyhodných 9 kilometrů Brdským hřebenem. Ale to předbíhám. Cestou lesem jsme si pochutnávali na malinách a borůvkách, které po deštích jsou zase šťavnaté a v hojném počtu.Honily se mraky, občas na hřebenu pěkně zafoukalo, pár kapek z nebe spadlo, ale pořádný déšť se nám opět obloukem vyhnul. Někdo tam nahoře nás má rád.Obědvali jsme na lesním paloučku poblíž Strážného vrchu, Jindra nám připravila výborné rizoto se zeleninou.A pak jsme se skutáleli až do Řevnic do našeho zázemí, kde jsme si opět obohatili deníček o nové obrázky, a podepsali a pomalovali trička pro Káju a Aničku Dospělovi, kteří bohužel dnešním dnem končí a vrací se domů za oceán. Bude se nám stýskat asi na obou březích. Zítřkem počínaje budou Aničky opět „jen“ dvě.Naše parta poutníků je stále semknutější a vyrovnaná, radost pohledět. Začíná nám být líto, že se v téhle sestavě potkáváme jen jeden týden. I když kdo ví.Co není může být, a každopádně za rok budou opět prázdniny.A jak říkávala babička, dá-li Pámbů a budu-li živa, sejdeme se třeba znovu.Ale to zas předbíhám. Ještě nás čekají dva dny a hlavně dobrodružná přespávačka v srdci Českého krasu. Jupí.

ČTVRTEK / PÁTEK

Čeká nás přespávání na Kubrychtově boudě uprostřed Českého krasu, a tudíž dvoudenní výlet. Lucku dnes vystřídal průvodce Milan. Lucka zatím chystá spolu s Zuzkou večeři a zitřejší oběd, a také převoz věcí na Kubrychtovu boudu.Autobusem jsme dojeli do Bubovic, kde jsme si pohráli a posvačili na hřišti.Posilněni jsme vyrazili na lom Čeřinka. Cestou jsme si zaskákali na balících sena a v lomu jsme pozorovali těžbu. Pozorovali jsme káně a v lese našli několik parádních dravčích per. Lesem jsme se dostali až k starému opuštěnému Liščímu lomu, legendě všech trampů. Slezli jsme na jeho dno a v kempu u ohniště si ohřáli oběd na dřívkovém vařiči. Čekalo nás červené zelí s bramborovým knedlíkem, tofu a cibulkou. Po obědě jsme prozkoumali s baterkou zdejší štoly.No a pak zas se vydrápat vzhůru a kolem lomu Malá Amerika lesem divokou roklí ke Kubrychtce. V rokli bylo mnoho popadaných starých kmenů, a tak je přelézali a prolézali jako tlupa opiček. U boudy už nás čekala Lucka se Zuzkou a otevřená a vyvětraná chata. A zatímco se chystala večeře, připravili jsme si ležení a kluci si vysekali bludiště ve vysokých kopřivách. K večeři jsme si grilovali na roštu nad ohněm stejky z kuřecího masa, které pro nás připravila Zuzka. S chlebem a zeleninou…velké mňam. Po večeři jsme si u ohně zazpívali s kytarou, a zatím poprvé nám trochu zapršelo. Ale vesměs jen pár malých přeháněk, takže pořád platí, že nás tam nahoře mají rádi. Několik dětí se rozhodlo nepřespávat a odjelo domů. Zato se k nám přidala Elíza, malá sestřička Agátky . Se soumrakem jsme si vyčistili zoubky, převlékli do pyžamka a hupky dupky na kutě. Jen jsme ulehli pod střechou, mohli to ze shora spustit, a tak v noci pěkně několik hodin pršelo. A tak nám k usínání kromě cvrčků, vyhrával déšť. Později v noci ještě kolem chaty houkali puštíci. Spalo se parádně a poměrně dlouho, takže jsme vstávali do slunečného dne. K snídani byly švédské stoly plné dobrot, co pro nás poslaly mamky. Ještě zbylo mnoho do krabiček na svačiny a spousta ovoce k obědu.Než jsme všechno pobalili a uklidili chatu, bylo skoro jedenáct. Jako zpestření všeho nám silničáři rozkopali příjezdovou cestu ze Srbska a tak se nikdo s autem nedostal k nám, ale jen na kraj Srbska, asi dva kilometry od chaty. Naštěstí pro nás přespávali nedaleko v dodávce Adam a František, taťka a brácha Matěje. Takže díky Adamovi jsme měli transport do Srbska, kde Adam předal věci Zuzce.Bylo to trochu divoké, ale zvládli jsme to a vyrazili jsme pěšky taky do Srbska k Berounce. Následovalo koupání, dozdobování triček, dojídání zásob a na závěr jsme každý dostal péro z káně na památku na naše dravčí putování. Všichni jsme bohatší o spoustu zážitků, nových kamarádek a kamarádů a těšíme se, že se ještě někdy potkáme. Třeba za rok na tÁboře školky Země. Ale to je za dlouho a tak si přejeme krásné prázdniny a putování ZDAR!