Stmelovací pobyt 18.-20.9. 2023

Stmelovák – září 2023

V krásné slunečné pondělí se nám sešlo 25 odvahy plných dětiček a několik školních průvodců – Míša, Petr, Matouš. Později se přidala Monika, Lucka a Petra a také výtvarnice Markéta Kotková.

Cestu jsme zahájili v Srbsku, kde na nás čekal Matouš s velkým autem a tam jsme s úlevou naházeli velké batohy a vyrazili na dobrodružnou pouť nalehko. Vedl nás Petr, zná to tam nejlíp – žije nedaleko. Přes lom Chlum, kde se zrovna připravovalo natáčení filmu a prozkoumání prvních jeskyní, první piknik s výhledem, pak pochod až na Třesinu – výjimečné místo, kde jsme svačili zralé dřínky a vytvořili první společnou fotku. Už tam bylo jasné, že se sešla bezva parta dětí. Pak jsme seběhli dolů na místo u jezevčích brlohů, kde měly děti ve stínu čas řádit. Někdo našel hřiby, někdo lebku jakéhosi zvířete, někdo vatovec. Přijela za námi naše milá hospodářka Dita s hrnci a my si dali teplý oběd. Také dovezla 4 litry vody, neb dětem už docházela. Rozdala odpolední svačinku a byl čas jít dál. Netrvalo dlouho a už jsme scházeli roklí dolů z kopce až jsme došli ke zdi Svatojánské koleje. Úžasný pocit, studená pramenitá voda na osvěžení. Jsme v cíli. Měli jsme ještě čas, tak si děti hrály v potůčku, stavěly hráze, objevovali jsme společně blízké okolí. Asi v půl šesté, když už sluníčko zašlo za skálu, jsme se šli ubytovat a pak na večeři. Děti měly kupodivu spoustu energie a venku bylo teplo, tak jsme šli k blízkému ohništi. Ohníček byl malý a symbolický, děti řádily na stráni až do úplného setmění. Někdo křepčil na pódiu. Pak už síly docházely a my jsme děti nahnali umýt si nohy, ruce, vyčistit zuby a do postýlek. Usnuly natotata. 

Ráno první snídaně a už přijela Markéta Kotková s plnými truhlami lektvarů a roztodivných věcí. Měli jsme k dispozici velkou světlou učebnu. Markéta měla program na celé dopoledne. Děti rozdělené do kmenů, drtily v hmoždířích nasbírané přírodní pigmenty několika barev pak sily přes sítko a pak přidaly arabskou gumu a malovaly. Světe, div se. První si obkreslovaly ruce a vytvářely společnou malbu. Pak už každý zvlášť. Pak jim Markéta ukázala kouzlo s rzí a duběnkovým inkoustem a nakonec každý dostal své zlaté písmenko, které si dozdobil mnoha druhy přírodních barev – zelí, ořech,…  Monča se objevila ve dveřích, děti ji s velkou radostí přivítaly. Oběd a zase vyrazit ven – je tam tak krásně. Rozloučili jsme se s Petrem a Markétou, nabrali vodu a vystoupali až ke křížku. Výhled byl překrásný, příjemně tam foukalo a děti byly opatrné. Dole jsme viděli naši kolej, i okna některých našich pokojíčků a také Elzy maminku Alenku s pejskem. Ta nás vyfotila zespod a my ji shora. Vše je ve fotogalerii –https://photos.app.goo.gl/1VijA6jtjyEB3sBk9.

Pak nás Míša vzala do skanzenu Solvayovy lomy, cestou jsme se pořád kochali výhledy a procházeli se jako provazochodci po úzkokolejkách (žádné vláčky tam ten den nejezdili). Děti si cestou prohlížely kameny a hledali takový, který je nejvíc osloví. Pak jsme si našli slunné místo na svačinu a po ní se pustili do zkoumání struktury jejich kamenů, zapojovali fantazii, jak by se tam cítili z pohledu mravence a co tam vidí, kdyby to měli brát jako mapu. Takovou krajinu si pak zakreslili do pracovního listu. Pak uspokojili svou touhu šplhaví jedinci, měli možnost si trochu zalézt po skalách. Dál na cestě jsme si na naučné stezce prohlédli různé druhy kamenů a dozvěděli se něco o jejich kvalitě. Samotný skanzen byl také fascinující, sice tu nebyly otevřené atrakce, ale měli jsme ho jen pro sebe. Pak už nastal čas  pomalu se vrátit na večeři.

Máme krásný zážitek, jak se děti vnímají. Cecilka odjížděla a Floriánce to trhalo srdce a potichu s tím byla. Já s ní, ale nejvíc bylo, když si toho holky všimly, semkly se kolem ní a opečovaly jí, Šárka jako patron si jí tu noc vzala i na pokoj a Floriánka se prý báječně vyspala. Po té jsme ještě vyběhli ven na hřiště a udělali si na závěr oheň, ke kterému Pippa všechny rozezpívala. To se to pak usínalo. Ráno nás čekalo balení, ale mnozí šikulové se připravili už večer, takže to šlo poměrně hladce. Po snídani jsme se rozloučili s Monikou a přijely Lucka a Petra s čerstvým nábojem.

Dopoledne jsme se šli ještě trochu projít po okolí, našli jsme fajn místo na sezení a četli jsme si dvě kapitoly z knihy Mikulášovy patálie. ( brzy jdeme na představení do divadla ) Po svačině nás čekala prohlídka kostela a jeskyně sv. Ivana. Měli jsme skvělého průvodce pana Šedivého, který nám pověděl spoustu zajímavostí o kostele a jeskyni, o poustevníkovi Ivanovi, Bořivojovi a jeho matce Ludmile. Všechno jsme si pečlivě prohlédli, byla tam pěkná zima. V malém stánku jsme nakoupili suvenýry. 

Pak už jsme si dali poslední oběd a vyrazili jsme na cestu směr Srbsko a vlak. Netušili jsme, jak krásná a dobrodružná cesta bude. Bylo překrásné počasí až vedro. Šli jsme lesem nad vesnici Hostim, kde jsme zdálky viděli místa, která jsme navštívili dny předtím. Z vyhlídky jsme mohli naposled zamávat křížku nad Sv.Janem. Pak jsme pokračovali dál přes pole nad lom Alkazar, kde jsme nejenom viděli nejkrásnější pohled na řeku Berounku a Tetín na opačné straně, ale také jsme každý jeden z nás prokázali obrovskou odvahu a spolupráci při sestupu k řece. Všechny jsme cestu bravurně zvládli a spěchali jsme na vlak, který měl naštěstí zpoždění a jak se dál ukázalo, byl zrušený pak úplně. Myslím, že to nikomu vůbec nevadilo. Před nádražím na nás zase čekaly batohy, všechno jsme pobrali a naprosto stmelení jsme odjeli směr Řevnice a Praha.

Věřím, že Vám děti vyprávěly, kde že jsme to spali – a všechno je pravda:

Původně poustevnická jeskyně Sv. Ivana, poté poutní místo, klášter pro mnichy, později zámek, pak lázně a manufaktura, pak vězení (tábor nuceného nasazení), škola pro STB příslušníky, policejní škola, archiv a teď Vyšší odborná pedagogická škola. 

Zajímavé info k poslechu od pána, který dětem vše ve středu dopoledne vyprávěl je zde: https://region.rozhlas.cz/nedivim-se-ze-svaty-jan-pod-skalou-bere-prichozim-dech-rika-spravce-zdejsi-8852322

Zapsala Míša, Mony, Petra