Koňské příběhy – školka – 2023

FOTOGALERIE KOŇSKÉ PŘÍBĚHY 2023

Jak to všechno bylo aneb malé ohlédnutí za táborem

Hned první den jsme se, po shledání a seznamování s novými tvářemi, rozdělili do tří partiček: Sedláři v čele s Jonáškem, Kobyly s vůdkyní Ami a Stádo koní s Rózou. Povídali jsme si o koních, jak vnímají a fungují ve společenství, a zvědomili si důležitá pravidla bezpečnosti. Nakreslili jsme si společné obrázky (návrhy budoucí družinkové vlajky) a pustili jsme se do čištění srsti i kopýtek. To nám šlo báječně… děti i kobylky si kontakt moc užívaly. Pak jsme, opět v našich nových partičkách, šli jezdit do lesa. Základnou byla nedaleká mýtinka ve vzrostlém lese, ideální ke stavění domečků, vlastně celého města pro skřítky. Zvlněný terén lákal děti ke hrám. Vždy jedna skupinka odešla za koníky na vyjížďku společně s Luckou, ostatní čekali, hráli si a svačili pod dohledem Špandi. První jízdy na koních byly parádní – radovali jsme se, jaké máme nebojácné a pohybově nadané jezdce. Odpoledne jsme si hráli v zázemí a zkoušeli všechny houpačky, lana i prolézačky. Kája si dal v týpí malého šlofíka a už byl čas se rozloučit a jet do Prahy.

V úterý dopoledne nás ochladil mírný déšť. Přidaly se k nám děvčata Vesna a Lucinka. Po ranním kroužku s písničkou jsme rozmotali obarvená trička a pověsili je do jurty na šňůru. Každá družinka si nakreslila svoji vlajku a upevnila ji na žerď, tedy přiměřeně dlouhý klacík. Pak jsme oblékli pláštěnky, nasadili přilby a šli jezdit za mírně nepříznivých (mokrých) podmínek. Projeli jsme se na koních k altánku a zpátky; ponička Daisy vesele pobíhala kolem. Dali jsme si skvělý oběd a po chvíli relaxace jsme se ještě pustili do tvorby koňských zápisníčků. Akvarelovými barvami jsme pomalovali obálku a po zaschnutí jsme do ní vložili bílé listy. Provléknout stužku všemi dírkami byla docela výzva! Pomáhali jsme si navzájem – nakonec se všem podařilo sešit prošněrovat a šňůrky zavázat.

Další den nám chyběla Amálka, a tak ji Táďa přechodně zastoupil ve vedení družinky Kobyl. Rozdali jsme si přilby a bez dlouhého otálení se vydali směrem k Berounce. Putování nám zpestřilo sbírání malin, ostružin a slíviček neboli špendlíků. Střídali jsme se v jízdě na třech koních a některé děti si vyzkoušely i vodění Daisinky. Poslední skupinka jezdců, Róza, Jonáš a Bety, přejela s koňmi přes most a krásně zvládla jízdu rušnější zástavbou a ulicí ke Zlaté Rybce. Tam jsme se převlékli do plavek a hupsli do vody. Na písčitém břehu jsme pozorovali otakárky ovocné, na mělčině jsme lovili mušle a ulitky a dokonce jsme měli tu čest (a štěstí) vidět nad Berounkou přeletět nádherného čápa černého. Kobylkám se ve vodě líbilo. Hrabaly a ochlazovaly si bříška… Míša se rozvážně brodila, Kayli zajímala hlavně tráva, Viki poklusávala v řece, Daisy si užívala svou vodní premiéru s nadšením. Po luxusním obědě od Dity (plněné papriky, zelí, mrkvička a brambory pečený, tak akorát maštěný) jsme se rozloučili s koníky a vyšli proti proudu džunglí vstříc dalším zážitkům. Na loučce u řeky jsme trénovali přihrávky s míčkem a v samém závěru výletu, u nádraží, jsme si ještě stihli prohlédnout několik vagónů Legiovlaku. Moc pěkné putování to bylo.

Ve čtvrtek ráno jsme si při ranním kruhu řekli, že kobylka Míša předchozí večer umřela. Vyprávěli jsme si o ní, poslali jí vzkazy a poděkovali jsme jí za hezký společný čas. Koňská babička měla už hodně zdravotních problémů – teď se jí na nebeských pastvinách pobíhá radostně a lehce. Nečekanou událost jsme si potřebovali vstřebat, prožít, posdílet, proto se celý den nesl v duchu loučení s Míšou. Čistili jsme a česali Kayli, Viki i Daisy. Zkoušeli jsme si kobylky vodit na jízdárně, přes kavalety a slalom, někteří zvládli i hodně těžký obrat a zatáčku do „L“. Na verandě u stolků jsme si navlékli korálkový náhrdelník. Museli jsme korálky dobře spočítat a hřebíčkem si u některých upravit dírku. Po obědě jsme se vypravili na Míšino místo a krásně jsme ho vyzdobili kvítky, kamínky a větvičkami, břečťanem, trávou a tak dál. Děti si přály vrátit se ještě k rozestavěným domečkům, proto jsme vystoupali do lesíka u zázemí. Tam zdokonalovaly stavbičky a cesty mezi nimi, krášlily obydlí a zahrádky, vznikly nové postýlky, garáže, přibylo i několik malých koňských hrobečků…. A tak jsme zakončili klidný vlídně-přemýšlivý den.

V pátek nás uvítalo sluníčko. Dopoledne jsme razítkovali trička a zdobili je foukáním přes šablonu. Španďa vyřezal z brambor nádherná tiskátka (meč, podkovu, srdce, hvězdičku a měsíc…), takže děti měly z čeho vybírat. Všem se tištění barvami opravdu povedlo a trička vypadají krásně, co říkáte?

Ve velké partě jsme se vydali na poslední vyjížďku celého tábora. Došli jsme po Fabiánce až k altánku, tam jsme posvačili, zazpívali a pohráli si. Zpátky se zas někteří vezli, ostatní koukali po broucích, houbách, malinách a sbírali všelijaké poklady. V zázemí jsme si pochutnali na kari od Danči a pak jsme si dali ještě meloun a supersladký dort v podobě vláčku s medvídky. Lucka totiž měla narozeniny! Když jsme to řádně oslavili, písně zapěli a dortík dopapali, zbyl tak akorát čas na slavnostní průjezd branou s kelímky živé a mrtvé vody. V sedle, samozřejmě. Těžkou zkoušku rovnováhy zvládli všichni na výbornou, ale napínavé to tedy bylo! Nakonec jely i naše asistentky, lehkým klusem a s kelímky plnými po okraj. S koňařkou Verčou není nouze o legraci. Náš táborový týden měl parádní závěr, vlastně celý se moc vydařil, mrkněte do fotogalerie.

Velké poděkování patří kobylkám Míše, Viki, Kayli a Daisy, chvála všem asistentkám: Verče, Elišce, Marušce a Rózce, klobouček kuchaři Hynkovi a kuchařkám Terce Ditě a Danče

Elišce ještě jednou díky za organizaci a podporu.

Za tým průvodců Š&L:

Lucka