ZeMě zasypaná listím – listopad ve školce 2022

Fotogalerie školky: https://photos.app.goo.gl/FFeFChFm7ehZhNHK8

Sokolíci

Závěr listopadu se nese ve znamení většího množství dýchacích onemocnění, jak u průvodců, tak u dětí, takže není divu, že jsme se tentokrát sešli ve spíše skromnějším počtu deseti Sokolíků. Dojeli jsme na asi nejčastější výchozí bod našich výletů, do Srbska. Vánoční výzdoba je už velmi výrazná, před úřadem byl velký ozdobený smrk a pod ním dokonce spousta zabalených dárků. My jsme si to namířili na louku nad Srbskem, kde na nás vykouklo sluníčko, což jsme využili ke svačince. Za námi byl prudký sráz ke korytu dnes již víceméně prázdného Bubenického potoka a před námi nádherný výhled na skály na druhé straně Berounky. Pak jsme šli chvíli uzounkou pěšinkou, jako dělanou pro setkání s divočáky, ale bohužel se na nás žádný podívat nepřišel. Seběhli jsme ke Kubrychtově boudě a rozhodli se to střihnout ještě Sokolíky neprozkoumaným údolím směrem k malé Americe. Edík nám dal krásný výklad o objevení Ameriky Kryštofem Kolumbem, což jsme pak všichni společně ještě rozšířili o další zajímavosti. Přímo u překrásného lomu jsme pak poobědvali lívance a vzali to cestou na Karlštejn. Kolem dubu sedmi bratří a pod dračí skálou jsme pak vyšplhali přímo k hlavní hradní bráně, v toto období bohužel zavřené. Prošli jsme pak vesnicí k nádraží, kde jsme ještě stihli v teple čekárny přečíst kousek krásné knížky Ivana Klímy Jak daleko je slunce. Během dne jsme hodně mluvili o blížících se Vánocích, zazpívali si pár vánočních písniček a v dobré náladě strávili další z výletů nám tolik milého Českého krasu. Děti šlapou bez reptání, jsou na sebe vzájemně moc hodní, užíváme si to moc. Petr

25.11. Veverky

Ráno proběhly praktické aktivity: nošení dřeva do týpí, úklid, přerovnání polen a třísek, sušení lan z předešlého dne.
Cesta lesem na palouček, sypeme slunečnicová semínka ptákům do krmítka. Milan vytesal jednoduché krmítko do borové klády. Pět dětí ještě nachází stromové dušičky, aby se o ně staraly přes zimu. Opakujeme klackové pravidlo, především pro Alexe.
Odpoledne vykrajujeme na verandě perníčky z těsta, které jsme si připravili minulý pátek. Výběr dvou tvarů – správné umístění vykrajovátka ostrým dolů a při okraji těsta. To vše nás zaměstnalo až do odchodu pražských dětí. První plech se akorát dopekl, když byl čas se rozloučit. Každý dostává perníček, který putuje rovnou do pusinky nebo do krabičky na ochutnání domů. Lucka

9.11.  Sokolíci

Výprava do Nesvačil a cesta podél brdského lesa do Haloun
Dnes naši sestavu posílil nový Fredy. Poprvé také přišel na putování Ruben. V Třebáni před nástupem do motoráčku si starší děti samostatně koupily jízdenku a dostaly i „jízdenku pro hodné děti“. Tom ukořistil Hospodářské noviny a „četl“ nám ve vlaku „žhavé“ zprávy. Cesta vláčkem tak utekla a jen ti, co stíhali koukat i z okna, zahlédli vyrušené zajíce utíkajíce z cesty. V Nesvačilech nám místní Jonáš a Táďa ukázali nově budovaný rybník a chvíli jsme sledovali práci bagristy a plánovali si, že možná už na jaře se tam smočíme. Pak jsme vyrazili směrem k lesu. Slunce svítilo, na listopad vlastně krásně teplo, pár obřích ostružin jsme našli, děti hrály po cestě na policajty a zloděje. Pak nás bouchl do nosu puch močůvky, tak jsme zrychlili a pod lesem jsme našli pěkné voňavé místo na svačinu. Naštěstí až po svačince k nám přijel obrovský traktor, který stříkal další močůvku a to byla podívaná. Zase jsme se rychle zvedli a šli opodál. Cesta po rovince nám ubíhala, výhledy parádní. Tom a Jonáš našli obří větev a rozhodli se jí táhnout. Pomáhala jim i Jožinka a Táďa, občas i Fredy. Dotáhli ji až do našeho cíle, kde ji k velkému smutku museli nechat, neb do autobusu by se opravdu nevešla. Cestou jsme se stavili v létě objeveném a pro nás novém Údolí hadrů – 100 let stará trampská osada, kde jsem si zahráli na hřišti kopanou a basket. Cecilka s Florinkou vytvářely z Amálky nalezených platanových listů obrazce a bylo nám všem dobře. Do té doby než Amálka v brance zabránila gólu svou tvářičkou. Slzičky jsme umyly v místní studánce a byl čas si prohlédnout totemy plné rozmanitých kostí a zbytek liduprázdné osady. A pak zas cestou i s větví na louku nad Hatěmi, kde jsme vyrušili stádečko laní a tak jsme rozložili oběd. Mňam halušky se zelím a osmaženou cibulkou. Nezbyla ani jedna haluška. Cecilka nám řekla, že právě tady na té louce pouští draky a že to tam dobře zná, protože bydlí nedaleko. Čas nám rychle utekl a ke konci jsme malinko zrychlili, aby nám autobus neujel. V Řevnicích jsme si stihli prohlédnout výstavu nejlepších architektonických počinů a vybírali to nejlepší bydlení. A zjistili jsme, že máme podobný vkus. 🙂 Míša

Napsat komentář