Únor 2022 ve školce
28.2. Vlčata
Dnes nás v zázemí přivítalo mrazivé ráno. Jinovatka křupala pod nohama a zázemí pomalu zalévalo vycházející slunce.
Původně to vypadalo, že se sejdeme všichni. Nakonec jsme se však sešli v komorním počtu. 🙂 Dnes se na nás přišla podívat Cecilka, která se k nám nově přidá. Přivítali jsme se v ranním kruhu a seznámili jsme se s Cecilkou a její maminkou. Pak jsme vyrazili roklí do lesa směrem k paloučku a krmelci. Cestou jsme si dali svačinu na sluncem zalitém paloučku. Hráli jsme hry, tančili a zahřívali jsme se. Užili jsme si spoustu legrace a než jsme se nadáli, nastal čas vrátit se do zázemí. Cestou jsme ještě prozkoumali posed a už jsme mířili na oběd.
Po vydatném obědě jsme si rozdělali v týpí oheň a vyprávěli jsme si pohádku O Šípkové Růžence. Kdo chtěl, vyrobil si růžičku, kdo nechtěl, hrál si na pískovišti. Na konci dne jsme se rozloučili v závěrečném kruhu. Užili jsme si krásný den a už se zase těšíme na příští pondělí. 🙂
23.2. Volavky
Sešli jsme se opět v rekordním počtu 4 dětí, 2 průvodců a 2 pejsků. Byl to můj poslední den s Volavkami. Sluníčko od rána svítilo, a tak jsme vyrazili na palouček udělat ohýnek, opéct svačinku. Vyrobili jsme houpačku z lana. Josefka si krásně vyhrála s kluky: Ondrou N., Živem a Edíkem. Děti byly neustále v pohybu. Po cestě zpátky jsme slyšeli, jak nedaleko kácejí stromy, tak jsme si s dětmi povídali, jestli můžeme jít naší starou cestu, kde teď, ale kácejí nebo najdeme novu dobrodružnější cestu. Všechny děti se shodly, že starou cestou jít nemůžeme. Tak jsme se prodírali křovím až k Fabiánově stezce a pak šupky do zázemí na oběd, pohrát si a domů. Dita
23.2. Sokolíci – výprava na Křivoklát
Dnes byl jarní den jak malovaný a my měli smělý plán vyrazit na prohlídku starobylého hradu Křivoklát. Cesta tam byla náročná, hned zkraje se porouchala výhybka a vlak stál v Chuchli a už, už se naše představa začala pomalu rozplývat a my začali uvažovat o náhradním plánu. Ale všechno dobře dopadlo, v Řevnicích zastavil rychlík s ohromně ochotnou průvodčí, která hned volala a požádala, aby na nás motoráček do Zbečna počkal. Přesedli jsme a sláva nazdar výletu, cesta nám ubíhala, svačili jsme a koukali z okna na Berounku, na hrad Nižbor, kde jsme byli onehdá. A super rychlý výsadek a pak štrapáce přes Zbečno, kousek kolem Berounky a pak PR Brdatka až nad Křivoklát. Sluníčko hřálo, ochutnali jsme lesní pažitku i maličké kopřivy a v lese nás potěšily fialové kvítky podléšky jarní i dalších kvítků. Sundávali jsme vrstvy, osvěžili se u studánky, překročili spousty spadlých kmenů a vše krásně stihli. Celé nádvoří hradu jsme měli pro sebe, a i oběd byl takový slavnostní – bramborový salát a sojové řízky od Petrovy maminky. Mňam. Pak už jen průzkum věžičky a cimbuří. Seběhli jsme dolů na vláček a po cestě se někteří začali ptát na válku. Jak taková válka vznikne apod. Děti nás, rodiče, poslouchají a vnímají. A my se musíme učit s nimi i o takových tématech mluvit. Cesta zpět nám zase utekla, děti měly čas si pohrát na hřišti a pak už domů. Asi unavení sluncem i chůzí. Ale oblaženi nádhernými sceneriemi a krásnou atmosférou, která v naší smečce kraluje. Míša
21.2. Vlčata
Dnešní ráno bylo hodně větrné a deštivé. Kvůli větru jsme se přesunuli do malé jurty. Celý den byl nakonec trochu netradiční. Kvůli bezpečnosti jsme nakonec zůstali celý den v zázemí. Ničemu to ale nevadilo, i tak jsme si ho užili.
Začali jsme netradičně tím, že jsme nejdřív zadělali kvásek a těsto na koblihy, které jsme nechali vykynout v teple u kamen. Teprve potom jsme se přivítali v ranním kruhu, zacvičili jsme si, protáhli jsme se a namasírovali jsme si nožičky. Bylo to moooc fajn. 🙂
Po ranním cvičení jsme se pustili do kreslení a po chvíli jsme zjistili, že nám těsto už krásně vykynulo. Vydali jsme se na terasu k maringotce, kde jsme těsto vyváleli, vykrajovali jsme z něj koblihy a tvarovali různé jiné tvary: vajíčka, šneky, hady, různé postavičky…zkrátka koho, co napadlo. Po obědě jsme usmažili dvě velké mísy koblih a než jsme si řekli pohádku O koblížkovi, nebylo po koblihách ani památky. 😉
Den nám zase rychle utekl a my už jsme jen uklidili jurtu a ještě jsme chvíli venku tančili, zpívali a hráli si, než jsme se rozloučili.
Dnešní den jsme si užili úplně jinak a těšíme se zase na příští týden. 🙂 Desi
16.2. Volavky a Sokolíci
Španďa nám ochořel, a tak jsme se spojili se Sokolíky. Byl to parádní den a moc jsme si ho užili. Vyrazili jsme do prasečích lázní. Rozdělali jsme ohýnek a Sokolíci si náramně užívali volného času na hraní v lese a volavčí partičku zase moc bavilo, že nás tentokrát byla opravdu velká parta. Skákali jsme a podlezáli lano, stavěli jsme domečky pro skřítky. Děti si vyhrály i v bunkru postaveném z větví. Nakonec jsme ještě vyrobili překážkovou dráhu a už byl najednou čas jít na oběd. Po obědě si děti hrály společně venku, nakonec jsme si ještě v týpí zazpívali masopustní písničky a už byl čas jít domů. Dita