Leden 2022 ve školce

31.1. Vlčata

Dnes nás v zázemí přivítalo pošmourné, ale přesto krásné ráno. Během ranního scházení jsme si připravili krmítka: s dětmi jsme nakrájeli tuk a do formiček jsme nasypali semínka, která jsme zalili rozehřátým tukem. Když jsme byli všichni, přivítali jsme se v ranním kruhu a vyrazili jsme do lesa. Šli jsme kolem studánky, prošli jsme tunelem pod silnicí a vyrazili jsme na průzkum lesa na druhé straně silnice. Cestou nám sněžilo, na svačinkovém místě jsme stavěli domečky a povídali jsme si o všem možném. Cesta zpátky vedla z kopce, a tak jsme v zázemí byli dřív, než jsme měli v plánu. Ještě před obědem jsme dokončili krmítka, která nám mezitím krásně zatuhla. Po výborném obídku jsme si u ohýnku v týpí přečetli pohádku O modrém ptáčku a kdo chtěl, namaloval si ještě obrázek: noční oblohu plnou hvězd. Zjistili jsme přitom, co se stane, když voskovky přetřeme vodovou barvou. Den nám rychle utekl a moc jsme si ho užili. Přejeme všem krásné prázdniny a těšíme se brzy na viděnou.

24.1. Vlčata

Dnešní ráno bylo pošmourné a sychravé. Nic to ale nebránilo tomu, abychom měli dobrou náladu a vyrazili radostně do lesa. Sešlo se nás dnes víc než obvykle a dokonce se k nám přidaly i dvě školačky, které nejely na lyžařský pobyt. Jelikož dnes škola nebyla, zázemí bylo nezvykle klidné a tiché. 
Po ranním přivítání jsme vyrazili na naše oblíbené místo: palouček. Hráli jsme různé hry, stavěli domečky, házeli jsme si s míčky a s frisbee. Dopoledne nám tak rychle uběhlo a nastal čas vrátit se do zázemí na oběd. 
Po obídku si někdo hrál na pískovišti, s někým jsme si povídali u ohně v týpí a kdo chtěl, vyrobil si obrázek s průsvitkami na zavěšení do oken. Užili jsme si krásný den a už se zase těšíme na příští týden. Desi

20. 1. Vážky

Dnešní den byl dramaticky nádherný. Ráno to vypadalo na jarní blátivé počasí. Hned, jak jsme se sešli u ohýnku v týpí, přivítali jsme se a doplnili všechna krmítka v zázemí, aby měli ptáčci co baštit a taky máme ten ptačí den přeci. Vyrazili jsme do lese, kde nás u divočáčích lázní zastihla nefalšovaná sněžná bouře! Počasí se proměnilo, obloha potemněla a začalo hřmít. Ohýnek hořel, dobře živený Václavem, i přes sněhovou vánici, která nás postupně všechny zavála. Pro některé z dětí to byla zkouška odvahy, ale krásně jsme to přestáli a vydali se do sucha k ohni v týpí. Před obědem se obloha roztrhla a vyšlo modré nebe. Rázem to byla taková krása! Jako někde na horách. Děti se koulovaly a výskaly a průvodci se spokojeně slunili na sluncem zalité terase během oběda. Pak jsme se pustli do výroby a malování našich ptáčků – tentokrát temperovými barvami. Nechybělo ani zpívání u ohýnku. Gábi hrála na kalimbu písničky o sněhu a vánici, taky o ptáčkovi, který se schovává před zimou. Už jsme taky zazpívali jednu naší masopustní. Gábi

Stará bába jede, stará bába jede s marcipánem

Starej dědek za ní, starej dědek za ní s tulipánem

Ona odchází, on jí nadchází

Ona do komína, on jí napomíná

Ať neblázní!

19.1. Sokolíci

 Třetí lednovou středu jsme na výlet vyrazili ze Srbska, asi nejčastější výchozí místo našich procházek. Vzali jsme to po silnici ke kapličce nad srbským obchůdkem, a pak do kopečka na louku nad vesnicí. Míša začala vyprávět o medvědovi, který se údajně podle zpráv volně prochází v blízkosti Mladé Boleslavi, když se nám nad hlavami objevil vrtulník. To vyvolalo v našich řadách trochu nervozity, zvláště když nad námi zakroužil ještě jednou. Sokolíci ale mají pro strach uděláno, tak jsme neohroženě vlezli malou pěšinkou do lesa a pod krásným smrkem posvačili. Pak jsme to střihli mě ještě neznámou cestičkou mezi roztroušenými kameny, krásně zamechovanými a dorazili ke studánce, kde se občerstvoval na svých lovech už Karel IV.. Taky se proto podle něj jmenuje. Tam jsme se napojili na červenou a po lehce namrzlé cestě, tak akorát ke klouzání dorazili až k dubu sedmi bratří, nádhernému prastarému stromu kousek od Karlštejna. Měli jsme skvělý čas, tak jsme trochu pozměnili plány a vzali to kolem hradu, samozřejmě zavřenému, a prohlédli si ho ze všech možných stran. Bez turistů je to tam kouzelné. Skála před hlavním vchodem byla čerstvě osekaná od různých náletů a břečťanu a vypadalo to moc pěkně. Seběhli jsme pod hrad a pak opět nahoru k altánku při cestě na Hlásnou Třebáň. Z té strany vypadá Karlštejn zase úplně jinak, tak jsme nadělali trochu fotek, abyste z toho taky něco měli. U kapličky pod kopcem jsme měli ještě čas na další hrací zastávku a polní cestou, lemovanou výtečnými šípky jsme došli do Třebáně. Berounce jsme zamávali z lávky a na vláček čekali jen chvilinku. Ušli jsme tentokrát pořádný kus, šlapou krásně ty vaše děťátka. A jsou moc fajn, je to s nimi velká pohoda. Petr

17.1. Vlčata

Dnešní den byl velmi větrný. Vítr občas zafoukal i do týpí a skoro nám uhasil oheň! Kvůli silnému větru jsme dnes šli jen na chvíli na hřiště, jinak jsme se drželi raději v zázemí. Využili jsme této změny počasí k povídání o větru a k jeho výtvarné podobě. Děti dostaly za úkol špachtličkou rozetřít barvu tak, jak si myslí, že fouká vítr. Nakonec přidaly i prstíky a vznikla tak velmi zajímavá dílka. 🙂 moc jsme si den užili a těšíme se zase na příští týden. Snad tentokrát bez silného větru. Desi

12.1. Sokolíci skoro na Hvíždinci 

Sokolíci zažili tak trochu začarovaný druhý lednový výlet. Ze začátku šlo všechno jako na drátkách, sešli jsme se kompletní, pouze Františka ještě dojížděla neštovice. Namířili jsme to jako za starých časů tradiční cestou na staré svačinkové místo s ohništěm u Kejné. Pak poměrně běžnou trasu podél říčky, v které se voda objevila na povrchu až po chvíli. Po svačince jsme pozdravili kolosální trojku u vodárny, pak místo, kde Václav dělá svoje sauny. To už Kejná pěkně bublala a dovedla nás až ke své krásné jeskyňce. Tam jsme uhnuli trochu nalevo nahoru na místo, kde se loni dělala tak trochu ilegální májka (ještě stojí) a vyprávěli si tam příběhy o medvědech. Já z Tater a Míša z Kanady. Na vše dohlížel a neustále kolem nás  poletoval sup africký, kterého vzal na výlet Tom a začaroval ho do plyšové podoby, aby mohl s námi. Lotka s Andrejkou zase byly skoro celý den gepardi, takže měli fůru práce se svými ocasy, které nechtěly držet na batozích. Od májky jsme poměrně prudce nastoupili na cestu, kterou chodíme v květnu čistit studánky, chvíli po ní šli a každou chvilku míjeli vyježděné cesty od terénních „cykloušů“. Po jedné takové jsme to pak střelili strmě vzhůru, ale tam nastala naše chyba, protože jsme na navigaci na Míšině mobilu zaměnili vrchol a vyhlídku Hvíždinec. Trochu jsme se pak zmatení touto záměnou (zjistili jsme to až večer) plácali sem a tam, až jsme se na jistotu spustili jistým směrem do berounského údolí. Pak jsme se znovu ocitli na cestě ke studánkám u svatého obrázku, ale vypadalo to tam jinak než v květnu, takže jsme si nebyli jisti, jestli nejsme jinde. Dětem to bylo fuk, protože jim začaly na oběd skákat do pusy oblíbené šišky. Až když na nás vykoukly první řevnické chatky a jurty Dvorečku, byli jsme si definitivně jisti, kde jsme. Času bylo ještě dost, tak jsme přešli most a kolem zavřené rybářské restaurace s pláží a velmi bahnitou srážkovou cestičkou se vydali podél ramene Berounky, obtékající vrbový ostrov. Pepan pak odvážně zvolil cestu podél zadních plotů, trochu dobrodružnou, ale byl to náš prvošlap, což se počítá. Pak už jsme jen přeběhli druhý  řevnický most a na náměstíčku u kapličky u kůlny si nalepili pár obrázků do deníčků. Předávka dětí proběhla v pořádku, dokonce i vlak jel načas, takže už zbývá pouze poděkovat za ty vaše parádní dětičky, s kterými si to opravdu užíváme.

5.1. Sokolíci

Dnes jsme se měli krásně a námi dlouho naplánovaná výprava do daleka se nám náramně povedla. Sešlo se 12 úžasných dětí a chyběla nám jen Františka. Některým dětem chyběla Vesna a Eliáš.

Svezli jsme se busem do Nižboru, kde byla na zastávce milá paní, kterou jsme našim výsadkem z busu rozesmáli a děsně se zajímala, odkud jsme. Nesvačily, Třebaň, Vršovice, Řevnice….Vystoupali jsme nahoru k zámku, který vypadá spíš jako hrad, kolem obrazu Sv. Floriana a potkali moc příjemného pana správce, který nám nabídl, že můžeme posvačit uvnitř a obrovským klíčem nám otevřel krásný starobylý prostor s klenbou a stoly a my jsme svačili jako páni. Děti hádaly, co to původně bylo – vězení, hospoda…. Pak jsme se ještě koukli na vyznačené místo, kde se setkává poledník s rovnoběžkou a povídali si něco málo o zámořských výpravách atd. Pak jsme seběhli dolů k řece, kde je úžasná dráha pro horská kola. Začaly padat kroupy a my jsme se schovali pod přístřešek. Nakonec jsem tam zůstala jen já a Petr a děti šly na břeh, kde se seznamovaly s labutí a nutrií. Pak jsme vyrazili podél řeky až k Hýskovu. Ta jedna labuť se nás nechtěla pustit a doprovázela nás velký kus cesty. Cestou jsme poobědvali, zahráli na hřišti pod keltským oppidem a potkali stádo ovcí s neuvěřitelným množstvím skotačivých jehňátek. Každý školkáček si tam našel to svoje a mohli bychom tam stát a pozorovat jejich dovádění až doteď. Na nádraží, kdy se najednou ochladilo, ale slunce svítilo si ještě děti změřily své síly během do schodů a kolem stromů a byl čas naskočit do motoráčku a vyrazit domů. Byl to pěkný den. Míša

Vlčata 3.1.

První školkový den začal velmi pozvolna. Ráno bylo deštivé a my jsme se pomalu scházeli v zázemí. Rozdělali jsme si v týpí oheň, povídali si o Vánocích a novoročních zvycích, učili jsme se novoroční koledu o fanfrnochu. Než jsme se ohřáli, přestalo pršet, vysvitlo sluníčko a my jsme vyrazili do lesa. Šli jsme přes palouček ke krmelci zkontrolovat, jestli zvířátka snědla vánoční nadílku, kterou jsme jim tam před Vánoci nechali. Zjistili jsme, že nejenže snědli všechno, ale také že nejsme jediní, kdo tam chodí zvířátka krmit. Našli jsme tam skořápky ořechů a semínka, která tam přinesl někdo jiný. Nechali jsme v krmelci novoroční nadílku a šli jsme zpět do zázemí na obídek. Po výborném obídku jsme si přečetli pohádku a pak jsme si vyrobili fanfrnoch, o kterém jsme si přes den vyprávěli. Zjistili jsme, že má legrační, vrzavý zvuk. Všem se moc líbil a děti z něj měli opravdu radost. 🙂 Užili jsme si opravdu krásný den. Už se zase těšíme na příští týden. 🙂