Říjen 2021 ve školce

Orlové 25.10.

V Srbsku na nádraží vyskákali z vlaku Pepan, Živo, Tom, Florián, Šimon D., Theo, Ondra Hoff. a samozřejmě taky Španďa, Lucie, Marjánka a Růža. Na konci Kodské ulice nás vystopovala autem Verunka a předala nám ještě Jendu. Společně jsme přeskočili potůček a prošli hlohovou branou do velkého Neznáma. Uf, hned jsme se začali prodírat podrostem a šplhat do kopce. Kluci přicházejí na to, jak stoupat do příkrého svahu, i když jim podrážky kloužou. Proplétáme se úbočím jako had, Theo v čele vybírá cestu. Jsou to uzounké stezky zvěře. Chytáme se větví, kořenů, kamarádovy ruky, někdy lezeme po čtyřech. Kloužeme a zase se zvedáme. Jsme vytrvalí, pomáháme si a postupujeme krok po krůčku směrem k vrcholu. Když se vydrápeme až na skalnatý pás, usedáme na pěšinku, abychom si pořádně lokli z termosek. Roste tu oregano, všímáme si i zvláštního druhu jeřábu – nazývá se „muk“. Dál stoupáme po členité skalce, pak znovu lezeme od kmene ke kmínku po hodně suché hlíně. Konečně stojíme na plošince a můžeme rozbalit svačiny. Ách, ten rozhled stojí za to. Pod námi Údolí Děsu v podzimním kabátě, ve větší dálce se mezi kopci třpytí klidná Berounka. Dosyta se kocháme tou nádherou. Pak sledujeme vrstevnici až tam, kde dubový les končí a začíná step. Místo se nám tak líbí, že se tu usadíme na oběd. Pátráme po zmizelém Florianově sýru. Kam se ten Babybel skutálel? V křoví není, v trávě taky ne, ani psi ho nesnědli. Představte si, nakonec se našel u Floriána v batohu. Po obědě začínáme opatrně sestupovat dolů ke Kodskému potoku. Míjíme pěkně udržovanou chatu na louce a dostáváme se na cestu, kterou mnohé děti znají z minulých výprav. Vineme se údolím podle potoka a prohlížíme si kaskády tvořené pěnovcem. Zvládáme přeskočit z břehu na břeh snad desetkrát, abychom prošli kolem chat v Údolí Děsu suchou nohou. Máme dobrý čas, a tak se ještě zastavíme u pojízdného dřevěného stánku (nebo chcete-li boudy), který se dá báječně prolézat. Dolů na nádraží v Srbsku přicházíme tak akorát, pyšní na tu naši skvělou orlí partu. Jak řekl Španďa: „Jsou to opravdoví borci!“

Lucie

Vlčata 25.10.

V zázemí nás dnes přivítalo mrazivé, slunečné ráno a jinovatka příjemně křupala pod nohama. Přivítali jsme se v kruhu v týpí u ohýnku, který nás příjemně hřál. Po ranním přivítání jsme vyrazili lesem na palouček. Na paloučku jsme rozdělali ohýnek, dali jsme si svačinu a kdo chtěl, opékal si jablíčka. Udělali jsme dětem houpačku z provazu. Kdo se nechtěl houpat, ohříval se u ohýnku nebo zaháněl chmury a chlad tancem. Při tanci a opékání nám dopoledne rychle uteklo. Nastal čas uhasit oheň a vrátit se do zázemí na oběd. Po výborném obědě jsme si znovu rozdělali oheň v týpí, vyprávěli jsme si o předcích, našich (i jiných 🙂 ) kořenech a o stromu života. Při vyprávění si děti vybarvily svůj strom života a nalepily si do něj fotky svých nejbližších předků: prarodičů, rodičů, své vlastní a sourozenců. Den nám krásně utekl a děti pomalu začaly odcházet domů. Už teď se těšíme na příští týden. 🙂

Veverky 22.10.

Scházíme se v zázemí, první dojel přesně o půl Ondra Hoff., a tak spolu dolíváme vodu kobylám. Do ohrady vůbec nemusíme, jde nám to pěkně zvnějšku hadicí.  Brzy jsou tady další Veverčata a místní školáci. Oriončina maminka donesla krásná jablíčka z radotínské zahrádky – díky, Silvie, to si pochutnáme!  Za chvilku se objevil Milan a v závěsu přicházejí první pražští. Kdo chce, třídí s Luckou hromádku barevného listí: „yellow – red – green – or brown“? Bezpečně umíme říct „yes“ a „no“.

Partička čítá celkem 11 dětí; Luky s Kiliánkem a Živem jsou s námi zatím krátce. Nováček Kilián má dnes s sebou dokonce obě sestřičky, Amálku i školačku Rózku. Lukymu se od maminky napřed nechce, ale brzy se rozpovídá a zvládne zaklidit batůžek do týpí úplně sám. Dáváme si ranní kroužek s elektrikou, protažením a podzimním zpíváním. Nechybí ani oblíbená anglická: „A sailor went to sea…“ 

A je čas na veverčí procházku. Nejdřív se proplétáme smrkovým hustníkem a mladými listnáči až k vysokému řídkému lesu. Zhoupneme se přes Divočáčí lázně, vyšlápneme pořádný kopec k divadlu a kolem altánku zamíříme na prázdnou pastvinu Jupiteru. Vybíráme si okraj louky, kde nás vábí prosluněná alej starých dubů. Jdeme svačit a vyhřívat se na sluníčku. Po svačině následuje házení na cíl, roztáčení lan a kreslení listů do knížky pro Ondráše. Svlékáme čepice a svrchní vrstvičky. Hrajeme si, kreslíme a je to velká pohoda. Zpátky do zázemí obměňujeme cestu, míjíme písčitý plácek u divadla, sestupujeme pěšinkou níž a přes rokli, k vodárně se vracíme spodem mezi doubím. Terezka nám zatím nachystala vrtule s omáčkou z pečené zeleniny, všem chutná, a tak po nás zůstávají důkladně vyškrábané hrnce. V cípu louky na paletách ještě rozjíždíme odpolední výtvarnou dílničku. Houbičkou barvíme malé svícny, obdélníčky z keramické hmoty, které se hodí tak akorát pod čajovou svíčku. Zlatá akrylová barva má velký úspěch. Je tu závěr veverčího dne, balíme batůžky a předáváme Ondrášovi Plocků svázanou knížku na rozloučenou. Ať se Ti v Hlásku daří, Ondro! Zapsala Lucka

Vážky 21.10. 

Dnes je Ondra Plocek naposledy ve Vážkách, tak mu malujeme knížku. Dost fouká, a tak se jdeme schovat do týpka. Ondrova máma se o Ondru bojí, tak mu dáme knížku a rozloučíme se sním, dáme si dortík a on jede domu. Gábi dělá s dětmi strom předků. Pak vyrazíme do lesa. Strašně fouká, tak jdeme raději na dětské hřiště, kde je to bezpečné. Po té jdeme do zázemí na oběd. Pouštíme draky a vítr pořád dost fičíííí. Gábi čte pohádku a Václav zatlouká kolíky u týpka, aby bylo pěkně uzemněné:)

Vlčata 18.10.

Dnešní ráno bylo teplejší než minulý týden, svítilo sluníčko a bylo vidět, že nás čeká krásný slunečný den. Po ranním přivítání jsme vyrazili kolem vodárny, přes rokli a dál kolem lesního divadla až na louku, kde bývají koně. Dnes tam koně nebyli a my jsme tak měli louku celou pro sebe. Našli jsme si pěkné místečko na sluníčku a pořádně jsme se nasvačili. Po svačině si některé děti chtěly házet s frisbee. Při házení našly v křoví zapomenutou plechovku a my jsme se rozhodli využít ji jako terče. Vydali jsme se proto vypůjčit si pneumatiku, kterou jsme dokutáleli k našemu místečku na sluníčku, a která nám posloužila jako opora pro plechovku. 🙂 Začali jsme házet na terč. Do házení se postupně zapojily všechny děti a každé se aspoň jednou trefilo do plechovky. Cvičili jsme si tak soustředění, hod a míření. Když jsme po  chvíli vystřídali hod na cíl za házení míčkem, přidali jsme ještě procvičování postřehu. Ze všeho nejvíc jsme se ale skvěle bavili a užili jsme si krásný den! :-)Dopoledne nám rychle uteklo a byl čas vrátit se do zázemí na oběd. Sbalili jsme si věci, vrátili jsme pneumatiku a vyrazili zpět. Stejně jako cestou tam i cestou zpět jsme si zpívali a hráli, takže nám cesta příjemně utekla.  Na oběd jsme nakonec přišli dřív, přečetli jsme si proto pohádku ještě před obědem a po obědě jsme měli aspoň víc času na tvoření. Vyzkoušeli jsme si rychleschnoucí hlínu, vyváleli jsme ji a vykrájeli jsme si z nich lístečky, hruštičky a jablíčka jako přívěsky. Zatímco jsme s dětmi tvořili, Milan vykrájel z hlíny vlčí medailonky pro všechna vlčata. Nechali jsme hlínu zaschnout a některé další pondělí s nimi budeme ještě pracovat. 🙂 Užili jsme si krásný den, děti si pohrály i na pískovišti a už se zase těším na příští pondělí. 🙂  Desi

Vlčata 11.10.

Pondělní ráno nás přivítalo prvním mrazíkem. Zázemí bylo celé bílé od jinovatky. Rozdělali jsme oheň v týpí. Přivítali jsme se u ohýnku a pak jsme vyrazili lesem na palouček. Šli jsme roklí rovnou nahoru. Skrz koruny stromů sice prosvítalo slunce, ale bohužel nás nezahřálo. Cestou jsme dooblékli některé děti, kterým byla zima, a pokračovali jsme dál nahoru. Za zpěvu a vyprávění jsme došli na palouček, kde jsme rozdělali ohýnek a dali jsme si svačinu. Měli jsme v plánu hrát různé hry, ale než všichni dosvačili, rozehrály si děti své hry, do kterých jsme nechtěli vstupovat. Během takovýchto her si děti vytváří první přátelské vztahy a učí se v nich fungovat. Rozvíjí své komunikační dovednosti a pracují se svou fantazií. Než jsme se nadáli, bylo skoro poledne a čas vrátit se na oběd do zázemí. Milan s kluky šel pro vodu na uhašení ohně, a když uhasili oheň, šli jsme zpátky do zázemí. Cestou jsme sbírali různé přírodniny na výrobu zvířátek, na kterých jsme pracovali po obědě. Bylo sice málo času, ale zvířátka jsme nakonec zvládli. 🙂 A už se těšíme na další pondělí, Desi

Vážky jablíčkové 7.10.

S podzimem se pomalu obracíme dovnitř, všechno kolem dozrálo a začíná se zvolna chystat na zimní odpočinek. Minulou středu jsme díky michalské odvaze dostali každý od draka jablíčko. Někdo šel statečně sám, jiný vzal za ruku kamaráda, který ho podpořil. To jablíčko nám dalo sílu pro další naše konání, bude se nám s přibývající tmou hodit. Zpívali jsme si písničku: „Koulelo se koulelo, červené jablíčko..“. Jablíčka jsme také pekli se skořicí v zázemí. A další týden, když jsme se vyběhali a vyhráli v lese na paloučku, jsme si i jablíčkové průsvity vyrobili. Tedy ten, kdo zrovna neměl plné ruce práce na pískovišti. Nejprve jsme obkreslili šablonu jablíčka, poté vystřihli, podlepili průsvit a vymalovali. Tak ať vám dělá radost! Gábi

Volavky 6.10.

Ráno se sešlo 7 statečných školkáčků a vyrazili jsme na palouček do lesa. Po cestě si Orionka pobrukovala písničku ,,neexistuje a co když tu je“, a tak jsme si ji nakonec s dětmi zazpívali celou a všem se tak líbila, že se stane naší středeční písničkou na nějaký čas. 

V naší, v naší 
v naší ruině straší 
tak honem domů braši 
jsme v strašidelný kaši.

Našim vzduchem
se prohání duch s duchem 
jsou slyšet pouhým uchem 
a páchnou sirným puchem

Bílá paní 
tě plácne bílou dlaní
a upír právě shání 
si oběť na mlsání

Vědecky vzato bílá paní 
NEEXISTUJE!!!
A co když tu je???
NEEXISTUJE!!!
Vědecky vzato žádný upír 
NEEXISTUJE!!!
A co když tu je???
NEEXISTUJE!!! 

Na paloučku jsme si opekli svačinky na ohýnku, pohráli si a pak jsme se přesunuli do zázemí na oběd. Po obídku jsme malovali a přečetli si pohádku. Pak už byl čas jít za mámou a tátou. Těšíme se na příště.

Vlčata 4.10.

Dnešní den nám začal krásně: obloha byla modrá, svítilo sluníčko a bylo teplo. Některé děti byly po víkendu unavené. Ničemu to ale nevadilo. Už ranní kruh si většina z nás užila se smíchem a dobrou náladou. Po ranním přivítání jsme vyrazili lesem, kolem lesního divadla do parku. V horní části jsme si dali svačinu, hráli si, povídali a sbírali ořechy. Když jsme měli ořechů dost, posunuli jsme se o kus dál do části, kde rostou kaštany, které byly naším hlavním cílem. Měli jsme totiž v plánu vyrábět z nich zvířátka.
Při sbírání kaštanů na zvířátka jsme objevili i jeden jedlý kaštan. Jeho plody ale byly bohužel malé a suché, tak jsme si je nemohli nasbírat na odpolední svačinu 🙁 Některé děti si hrály na kládě na autobus a všechny šly vyzkoušet Milanův prak. Našli jsme v parku odhozenou plechovku, která nám posloužila jako cíl. Střílení z praku není ani trochu jednoduché a už vůbec není snadné se s ním trefit do cíle. I když se nám nedařilo zasáhnout cíl, střílení jsme si užili. Dopoledne nám tak rychle uteklo a byl čas vrátit se do zázemí na obídek. Potom nás čekalo překvapení! Navštívil nás náš mexický přítel a patron Temok spolu s Katkou Kotkovou, která tlumočila. Přidali se k nám i Orlové z pondělní putovky a všichni společně jsme se sešli u ohně v týpí. Temok dětem vyprávěl o vlcích a jelenech, o vodě, přírodě a životě. Bylo to velmi poutavé vyprávění. Společně jsme si zazpívali mexické i české písničky a příjemně nám tak uteklo i odpoledne. Na výrobu zvířátek nám už sice nezbyl čas, nikomu to ale nevadilo. Překvapení s Temokem stálo za to. Desi