Září 2021 ve školce

Když Vážky září

Dnes jsme se sešli už po třetí. A byla to opět velká paráda!

Vlčata 13. 9. 2021

Druhé zářijové pondělí se vydařilo. Od rána bylo krásně, svítilo slunce, v jehož paprscích se třpytily kapky rosy. Scházeli jsme se v týpí a po ranním přivítání a rozcvičení jsme se vydali na naši dopolední procházku. Zpočátku se zdálo, že budeme v komorním složení, ale nakonec se k nám cestou ze zázemí k ostružinám u vodárny přidali poslední opozdilci. Neodolali jsme krásně zralým a šťavnatým ostružinám a pár jsme si jich natrhali rovnou do pusy. 🙂 Pak jsme se vydali lesem do parku u potoka. Chtěli jsme nasbírat kaštany na výrobu zvířátek. Cestou jsme se zastavili u horní lávky, která se opravuje. Posvačili jsme tam a nasbírali jsme vlašské a černé ořechy. Zatímco na vlašácích jsme si pochutnali, černé ořechy jsme si odnesli do zázemí. Rozhodli jsme se, že z nich budeme průběžně tvořit. Po této přestávce jsme pokračovali níže po proudu potoka. I když jsme se snažili, co to šlo, moc kaštanů jsme nenašli. Zato jsme s dětmi chodili po kládě přes potok. Všechny děti si užily toto cvičení na rovnováhu a moc jim to šlo! Jelikož už se blížil čas oběda, vydali jsme se zpět. Znovu jsme šli lesem, kde jsme ještě sbírali listy a žaludy. Do zázemí jsme se vrátili tak akorát na oběd. Po obědě jsme si přečetli pohádku, děti si hrály na pískovišti a chvíli jsme tvořili. Původně jsme sice chtěli vyrábět zvířátka z přírodnin, nakonec jsme se však rozhodli je vyrobit z kartonu. Děti si je samy pomalovaly voskovkami a vůbec nevadilo, že zvířátka nakonec byla z jiného materiálu. 😉 Už se těšíme na příští pondělí. 

Sokolíci 1. a 8.9.

Jak už se pro sokolíky stává tradicí, první výlet nového školkového roku si namířili do údolí děsu u Srbska. Vyjma Šimona se nám sešly všechny přihlášené děti, tak jsme byli s Míšou zvědavi, jak bude utváření nové výletnické skupinky vypadat. Z loňska nám zůstala zhruba půlka dětí a ty nové už školku znají dobře ze zázemí, takže po chvilce to vypadalo, jako by ve skupině žádná obměna neproběhla. Za závovorami jsme si dali pěkných pár švestiček a vydali se stopovat potok proti proudu. Na louce před chatovou osadou jsme se dlouho zdrželi a schválně jsme děcka nechávali,aby se samy oťukaly. Starý mazák Jonáš přebírá pro letošek roli nejstaršího kluka a spolu s velkými holkami Pippou a Rozárkou tvoří velmi jemný základ pro společné hraní. Lotka se zná výborně s Františkou a Bětka si zase ráda hraje s Andrejkou. Po chvilce si úplně všichni hráli na schovku a byla to radost sledovat. Přímo před osadou nám Míša vyprávěla příběh o bouři a povodni, která dala údolí jméno. Paní z krásné chaloupky o trochu výš si pochvalovala, jak při větším množství vody potůček letos krásně bublá. Terén byl trochu kluzčí, ale všechna děcka to zvládala v klidu. U rybníku plnícím se z pramene odchytl Pepan kočku a všichni si ji postupně hladili. Míša přečetla komiks o rodině sokolíků a výjevy z něj si pak naši sokolíci malovali. Po obědě jsme zašli na místo nad údolím, kde je dalších pár chatek , u jedné s prudce se svažující loukou pak začalo hromadné válení sudů a seběhnutí dolů na cestu. Tam jsme si prohlédli krásně malovanou mapu a kousek před šraňkami si dali výtečná jablíčka. 

       Druhý zářijový víkend jsme díky výraznému oteplení naplánovali výlet z Řevnic podél Berounky. První zastávku jsme dali na molíčku za mostem, kde si děti rozebrali deníčky pro letošní rok. O kousek dál jsme zjistili, že oblíbená rampa je rozebraná, náladu nám pak spravila obří moruše, zralé hrozny na opuštěném domečku a taky špendlíky a ostružiny. U Černé skály jsme tentokrát nepotkali žádné nutrie, ale zato užovku, kterou jsem mylně pokládal za zmiji. Pak pěšinkou až k jezu a přes lávku na druhou stranu. Měli jsme výtečný čas, tak jsme zamířili do kempu v Třebáni a mohli si tam dovolit strávit skoro dvě hodiny letní pohody s koupáním, stavěním hráziček, malováním bezinkami do deníčků i na těla. Bylo to moc fajn . Děti byly moc milé a s Míšou se radujeme, jakou zase nádhernou partičku to máme. Petr

Volavky 8.9.

Ráno jsme se sešli v zázemí. Orionce se nechtělo do putovky, tak šla dnes k nám jako volavka. Přivítali jsme taky nováčka Julinku. Jsme rádi, že k nám opět zavítal Edík a Kiruška. Po ranním kolečku jsme vyrazili na palouček, kde jsme se pořádně posilnili svačinkou. Killiánek pak poslal maminku domů. Postavili jsme opět domečky pro skřítky. Julinka, Josefka a Jindřiška v nich moc chtěli bydlet. Florince se po cestě rozlepila bota, tak Španďa neváhal, vytáhl režnou niť a jehlu a botu jí sešil 🙂 Killiánek byl trochu z toho všeho unavený, tak si na pár minutek zdřímnul na dece a pak byl zas plný energie. Kira si rozuměla hlavně s Orionkou. Ondra H., Živo a Edík si hráli a společně stavěly bunkr. Ondra N. to všechno z povzdálí pozoroval, občas se k někom přidal a vyzkoušel si tak hraní se všemi partičkami dětí. Nejvíc se mu asi líbilo u Orionky a Kiry, protože celou cestu zpět šel s Orionkou za ruku. Po obědě nás čekala oslava Edíkových narozenin. Nakreslili jsme narozeninovou knížku a pak už přišla Edíkova máma a táta a taky narozeninový skřítek, který přinesl Edíkovi kamínek. Zazpívali jsme si, snědli jsme báječný dort od Edíkové maminky a už byl čas balit batůžky a jít domů. Těšíme se moc na příští středu. Dita

Vlčata 6.9. 2021

Dnes jsme se s Vlčaty potkali v zázemí poprvé po letních prázdninách. Byl krásný sluneční den. Kapky rosy se třpytily na trávě v zázemí a my jsme se po ranním přivítání vydali do lesa. Šli jsme roklí k lesním divadlu a došli jsme až ke koním. Koně se pásli a nevšímali si nás kromě Santy, který si nás přišel zvědavě prohlédnout. U koní jsme posvačili a strávili jsme tam celé dopoledne. Pozorovali jsme koně, ze staré pneumatiky jsme si udělali terč, který Milan vylepšil plechovkou, kterou jsme se snažili srazit dolů. Děti se u této zábavy nakonec střídaly celé dopoledne a plechovka byla nakonec skoro naplacku. ;-)Kdo neházel, stavěl domečky pro skřítky anebo tančil se mnou za zpěvu „Já mám koně…“. 🙂 Někteří kluci s Milanem řezali, očišťovali klacky a napjatě poslouchali Milanovo vyprávění o lodích a moři. :-)Dopoledne nám rychle uteklo a my jsme vyrazili do zázemí na oběd. Po obědě jsme si přečetli pohádku a nakonec jsme vytvořili naší vlčí vlajku. Nové děti Lukášek, Kiliánek a Živo se skvěle zapojili a všichni jsme si užili krásný den. Desi

Volavky 1.9.

Ráno prvního zaří jsme se sešli v zazemí. Julinka měla zrovna špatný den a vůbec se jí do školky nechtělo a nakonec ji táta odvezl domů. Přišla k nám první den Jindřiška a Killian, kteří měli s sebou maminky, aby jim pomohly se adaptovat. Maminku s sebou měl ráno i Živo, který sice taky trochu plakal, ale nakonec maminku propustil a užil si s námi parádní den a skamarádil s Ondrou H. Killian propustil maminku hned po svačince a taky si den s nám moc užil, hodně věci pozoroval. Šli jsme na oblíbené místo, kterému se přezdívá domečkové, protože tam děti rády staví domečky pro skřítky a víly. A tam jsme jich několik s dětmi společně poskládali. Na místě byla spousta klacíků, kůry, mechu a dalšího materiálu. Ondra N. nemohl ani dosvačit, jak se těšil na stavbu domečků. Jindřiška se hned také zapojila a maminku nechala z povzdálí pozorovat. Josefínka a Florianka vzaly Jindřišku do party a doladily domečky ještě peřinkami a polštářky z lístečků. Ondra H. a Živo si pak spolu ještě hráli na policajty. S dětmi jsme si zopakovali pravidla pohybu po lese a už byl čas vyrazit do zázemí na výborný oběd. Po obídku si ta naše malá partička společně hrála na písku, kde pokračovala v budování dalších domečků, tak ani na avízovanu pohádku a odpočinek nedošlo. Byl to moc krásný den a moc se těšíme, až se zase uvidíme příště a doufáme, že Julinka už s námi půjde. Dita


Dita

Napsat komentář