Letní PUTOVÁNÍ Českým krasem a brdskými lesy 16. – 20.8. 2021
Shrnutí od Petra
Rád bych napsal několik momentek z letošního putování, trochu bez ladu a skladu, ne chronologicky, spíš, co mě zrovna napadne.
Tak třeba jak Rebekka skočila v lomu první do vody a Beri tam zůstala s čouhající hlavou nejdéle ze všech, jak jsem tam plaval s Frantou na hloubku, jak jsme tam byli na začátku úplně sami. Nebo nádherný pohled na lom shora, indiánská stezička mezi hlohy a trnkami, která nás zavedla nakonec asi padesát metrů od místa, ze kterého jsme na ní vyšli. Oběd na malinkatém letišti s výhledem na černé krávy a první prací souboje tamtéž. Stavba malých týpíček z klacíků, trav a listí.
Svačinka u vysílače cestou na Mramor a rozhovory o dobývání vesmíru, hledání a nalezení málo známé jeskyně, povídání o pravěku. Příchod na tajemný Bacín se zasvěceným výkladem Žofky R., pak běh po louce dolů směrem na Vinařice s větrem v zádech, trhání polozralých švestek, povídání o mimozemšťanech, Rafaelova nejjistější ruka při házení uhlíky na obrázek bizona, výtečné špendlíky u nádraží v Litni.
Ztráta Jeníka, všeradická koupačka v nekoupacím čase, ale přesto nádherná. Běžecké závody okolo nádrže, krásné výkony, absolutní fair play. Cesta do Nesvačil pod taktovkou Jonáše, ostružiny, špendlíky, výhledy na brdský hřeben. Vodopád. Velká zápasnická podívaná na louce nad Nesvačily, hrátky na balíkách, prudký výšlap lesem, jelení stádo na okraji Litně.
Cesta z Osova plná ostružin, borůvky na svačinkovém místě. Jak jsem šel do prudkého kopce vedle Laury a skoro jí nestačil, setkání pod Hradcem s dávnou průvodkyní ZeMě. Borůvky lesní velikosti těch kanadských tamtéž. Cesta kolem obřích dubů k trempskému kempu hobitín. Příchod na Stožec dolejší stezkou podél mechových kamenů a krásných buků. Rychlé klesání do Podbrd a završení šestnáctikilometrového dne. Večeře v zázemí a přespávačka v jurtě.
Páteční piánko s výrobou lapačů snů, narozeninové oslavy Elsy a dešťového závěru.
Moc děkuji všem zúčastněným dětem, jste borci. Je toho hodně, co se mohu od vás přiučit.
Středa
Dnes nám chyběl nám jen Jenda.
Bylo tepleji, ale stále spíš ve stylu – pěkný podzimní den. :/ Děti se ale těšily na koupák. Jonáš s Žofkou R. nás provedli Všeradicemi až k velké vodní nádrži, kde pochopitelně nebylo ani živáčka. Během chvilky většina dětí skutečně (vybavena plavkami) naskákala do vody. Kdo plavky neměl, tak to neřešil. Voda prý byla teplá. Petr s nimi řádil a já se čtyřmi zbylými jen fascinovaně (v bundách) zírala. Pak Petr zavelel, nastalo hromadné utírání, oblékání, svačení a hlavně spontánní závodění v běhu okolo vody. Snad všichni to celé oběhli minimálně 6x. Franta a Rebeka se zdáli nejrychlejší. Rafík běhal bos. A všem bych dala medaili. Celé závody si děti samy zorganizovaly a vedly. A já s Petrem jsme jen mohli fandit. Vlastně i on si také dvě kolečka závodu zkusil. Poté jsme požádali téměř místní Jonáše s Táďou ať nás dovedou do Nesvačil. Tato malá vesnička i s vodopádem a krásnými výhledy nás okouzlila. Naši průvodci nezklamali a dovedli nás na báječnou louku, kde jsme strávili spoustu času, velké zápasy kluků i holek, první oběd a řádění na balíkách slámy. Dětem se vůbec nechtělo jít pryč. Ale ještě byl malý kus cesty před námi. Druhý oběd – šišky s mákem. Pak zase špendlíky a švestky. Po cestě nám starší pán daroval letní růžová jablíčka. Před Litní jsme narazili na velkou ohradu plnou jelenů, laní a kolouchů. Děti jelenům zajistily hostinu. Ještě další vzkaz o Duchu Vody a hurá dolů na nádraží.
Úterý
Dnes nám v partě chyběl Béďa, kterého čekala návštěva zubaře. Po výstupu z vlaku v cílové zastávce jsme pocítili chlad a po dooblečení vrstev i pláštenek jsme vyrazili vzhůru na dvojkopec Mramor-Šamor. Vyhlíželi jsme sluníčko, které by nás maličko zahřálo, ale i posilující svačinka, honičky a zápasy nám zvedly náladu. Místo na svačinu jsme si našli v závětří, u zajímavého futuristicky vypadajicího vysílače a debatovali jsme o cestě do vesmíru, o gravitaci a děsně nás bavily představy “co kdyby gravitace přestala fungovat”. Hotové záchvaty smíchu. 🙂 Po cestě vzhůru jsme se kochali výhledy do širého okolí. Karlštejn, a celý Kras jako na dlani. Sluníčko už se na nás občas usmálo a bylo dobře na světě. Tom se těšil až vstoupíme nahoře do tajemného tunelu, kterým byla cesta v lese. Přečetli jsme si informaci co dělat, když najdeme v lese opuštěné mláďátko. Děti se vskutku vyznají. Jenda hned vylezl na strom, aby nám ukázal, kam by vysadil neopeřené ptáčátko. A vyšli dál vstříc menšímu dobrodružství a to najít “Tuláckou jeskyni”, kterou nikdo z nás předtím neznal. A povedlo se. Uvnitř byla jen tma a kus kosti divočáka. Beri si všimla dalšího vzkazu, tentokrát o Duchu zvířat. vytvořili jsme kruh a povídali si o mazlíčcích, našich oblíbených bytostech ze zvířecí říše, i o zvířatech na talíři. Byla to zajímavá debata. Třeba Tom jí nejraději tygra, kterého samosebou osobně zabil. Pak už jsme vyšli z lesa a přes pole, kde jezdil kombajn, co sklízel slámu, jsme došli k dalšímu vrchu, a to k tomu nejvyššímu v Českém Kráse – bájný Bacín, kde se nalézá pravěká svatyně. Žofka R. nám vše ukázala a vysvětlila. S veškerou úctou k předkům a průduchu Matky Země jsme postáli u skalní průrvy. Některé holčičky donesly kytičky jako dar. Byl to silný moment. Pak jsme si kousek opodál povídali o modernějších svatyních – kostely a jiné modlitebny, oltáříčky, kapličky. Na toto místo chodili lidé již před 11.000 lety! Po vynikajícím obědě si opět kluci – především Franta, Jenda, Béďa, Petřík, ale i Ondráš, Rafael a Ráďa poměřovali síly a zápasili. Nutno říct, že velmi férově. A teď už jen cestou dolů s kopce jsme se skutáleli zpátky až na nádraží. Všude po cestě byly zralé špendlíky, ostružiny, švestky. Mňam.
Pondělí
Dnes jsme zahájili naše letní putování. Sešla se nám krásná parta. 10 kluků a 8 holek. Hned ve vlaku jsme udělali seznamovací kolečko. Většinou se děti znaly. Máme děti od 5 do 10 let. Každý si hned našel parťáka a celý den se nesl v příjemném duchu. Sluníčko hřálo a my jsme těšili na slibovanou koupačku. Lom byl liduprázdný, voda čisťoučká. Všichni kromě Rózky se osvěžili, potápěli, dováděli. Pak se slunko schovalo za mraky a my se posilnili svačinkou a vyrazili vstříc dobrodružství. Zase novou cestou vzhůru, tam kde nás pozdravil Duch větru a my se kochali úchvatnými výhledy. Zvláštní bylo, že ač jsme všichni šli touto cestou poprvé, tak jsme nacházeli dopisy od Šamana, který nás pozval na indiánskou stezku. A děti s radostí pozvání přijaly. Jako první jsme se seznámili s Duchem Země. Jsme natěšení na pokračování. M.
