ČERVENAJÍ SE NÁM TVÁŘE, červen 2021

Volalavky 9.6.

Pražáků bývá ve středu tradičně malá partička. Z Prahy jela Tonička s Pepim, v Černošicích přistoupila Ori a v Dobřichovicích Floriánka. Cestou do zázemí jsme očichávali rozkvetlé šípkové růže, jasmín a bezinky, na malou obhlídku rostlin a sazenic jsme se zastavili i v květinářství na náměstí. Pak už šupem sanitkovou ulicí přes lávku, kde na nás vykoukl slepýš, do ZeMského zázemí. Přivítali jsme se s místními, kteří si hráli na písku a nebo svačili na verandě. V ranním kroužku jsme pozdravili slunko a nejmíň dvakrát poslali sílu po kruhu, až nám to opravdu krásně proudilo a svištělo. Napočítali jsme, že je nás celkem 10 dětí, dva průvodcové a jeden tatínek. Přes nečekaně vyschlé Divočáčí Lázně jsme se vypravili na okraj dubového lesa, kde má pastviny pro koně Jupiter – děti ZeMě si tam v létě při táborech postavily spoustu domečků a skrýší. Zavěsili jsme houpačku, na které se nejvíc střídali Derek s Orionkou, Toničkou a Flori. Pepin si na malý habřík přivázal svou vlastní. Lotka s Františkou si prohlížely stádečko koní, co se přišli napít a okouknout na oplátku nás. Julinka a Joži se spolu veselily u svačinek a nováček Luky všechno pozoroval z bezpečí tátovy náruče, nějak neměl zrovna svůj den. Pozvolna se rozpršelo, a tak jsme se přesunuli pod větve stromů na okraj lesa. Španďa našel krásnou modřínovou větev, úplně perfektní na řezání knoflíků. Každý si dvouruční pilkou uřízl dřevěný koláček, vyhladil ho smirkem a pak na borové podložce do něj vyvrtal dvě dírky. Abychom knoflíky neztratili, navlíkli jsme si je na kousek vlny a zavázali kolem krku. Mezitím byl čas i na stavění domečků, houpání, běhání v lese a pozorování koní. Na pasoucí se stádo je moc pěkný pohled.  Zaujali nás ale i daleko drobnější živočichové, pavoučci, stínky, okřídlení mravenci. A víte co? Španďa objevil první letošní špičky (prťavé houby), hmmm, ty nám zavoněly.

Za mírného deště jsme se v pláštěnkách vydali do zázemí na oběd. Napapaní jsme se ohřáli u ohýnku v týpí, který nám pomohl vysušit i několik párů vlhkých ponožek. Potom se hrálo na flétnu a zpívalo, i další nástroje se přidávaly a děti se moc hezky dokázaly podělit o úlohy v „orchestru“. Muzicírování nás bavilo dosti dlouho – Volalavky znají spoustu písniček! Odpoledne nám uteklo nesmírně rychle, ani jsme nemrkli a byl čas pobalit batůžky, rozloučit se a vyrazit na cestu domů. Lucka

Vážky 3.6.

Přivítalo nás krásné slunečné ráno. Na náhradě s námi tentokrát byl Derek, Jeník Kraus a jeho bráška Juliánek, který to s námi parádně zvládl. S dětmi jsme vyrazili do lesa, po cestě si zacviičili pak jsme v malé rokličce vyráběli vážky z kolíčků a čtvrtky. Pak už nás čekal oběd, tentokrát byly nudle s mákem, takže děti byly nadšené. Po obědě jsme se vrhli na vyrábění opičí dráhy, ale čas neúprosně běžel, tak jí doděláme příště. Dita

Napsat komentář