POROSTEME ZASE VE ŠKOLCE, květen 2021

Květnová Vlčata

Nemám moc čas psát kroniku a dlouho jsem se s dětmi neviděla. Zkusím trochu popsat naše dny. Snad z toho bude zajímavé čtení.

V květnu jsme se s dětmi po dlouhé době setkaly ve školce. Pražské děti přijely do zázemí, kde už čekali místní. Všichni se moc těšili a sešli jsme se v plném počtu. Květen byl ještě chladný a hodně vodnatý. Nikomu to ale nevadilo, děti si rády hrály u nově tekoucích potoků v blízkých roklích. Dokázaly svoji zdatnost při slézání do roklí a vylézání z roklí. Fakt klobouk dolů před vašimi dětmi!!! Jsou to velké šikulky. 🙂 Při našich výpravách do lesa často stavíme domky pro skřítky, někdy si děti staví větší domky z větví i pro sebe. Stavbám nechybí dveře, zahrady, kuchyně ani záchody. Zkrátka mají vše, co má pořádný domek  mít. 🙂 Provazy, které nosíme s sebou, se proměňují v houpačky, základy domů, nebo lezecí pomůcky. Fantazii se meze nekladou a děti je dokáží bohatě využít. Hrají si v různých skupinkách, které se ale i prolínají tak, jak se děti lépe poznávají. Nejčastěji si spolu hrají kluci Ptáčkovi s Kroupovic holčičkami, někdy se k nim přidává Kvido s Františkou. Laura, Vesna, Lotka, Tonička, Bětka a Florianka si často hrají spolu nebo v různých menších skupinkách. Jindy se promíchají se sourozeneckými skupinkami. Malvínka, Jonáš M. a Šimůnek často pozorují ostatní děti, jindy si hrají s ostatními nebo spolu. Františka a Šimůnek se k nám přidaly až na jaře a skvěle se začlenili. Nezdá se, že by někomu z dětí dlouhý pobyt doma uškodil. Je ale vidět, že jsou všechny děti rády, že jsou ve školce. V květnu jsme také měli jednu narozeninovou oslavu: Malvínka s námi oslavila své páté narozeniny! Dozvěděli jsme se spoustu zajímavých věci o Malvínce, která už umí jezdit na koni a tančit jako víla, a poznali jsme dalšího člena Malvínčiny rodiny: pejska Amora.  Moc jsme si oslavu užili a pochutnali jsme si na výborných muffinech, které napekla Malvínčina maminka. Všem dětem se oslava moc líbila a Malvínka měla radost ze své narozeninové knížky a kouzelného kamínku, který dostala od skřítka. :-)V zázemí kromě narozeninových oslav různě tvoříme, po obědě často čteme pohádky, někdy vyprávím dětem relaxační příběh. Už se těším na další pondělí. Desi

Veverky 28.5.

První (jak je ostatně jejím dobrým zvykem) dorazila do zázemí Andrejka. Brzy se přidal Pepánek, vybavený obrovským oranžově pomalovaným kyjem, který mu v lese přišel do cesty. Kyj i s Pepenem na chvíli zmizeli někde pod jurtou. Po přivítání s berounskými, Laurou a Eliáškem, jsme se pěkně vyhřívali na terase, chytali paprsky sluníčka a kreslili listy do narozeninové knížky pro naši oslavenkyni Lóťu. Lotynka přišla v krásných šatech, zamávala mámě a pustila se taky do kreslení. Ještě Ondráš Plocek a bráchové Jenda s Juliánkem dojeli z Dobřichovic. Jupí, že má Jeník nožičku zas zdravou!

Pískoviště s novým pískem lákalo kluky víc než kreslení, a tak jsme si nechali dokončování knížky na odpoledne. Brzy vystoupala do zázemí škola a pak i školkoví Pražáci s Gábinou. Přivítali jsme se a dali si čas na svačinku; nebe se mezitím trochu zatáhlo. Ranním zpíváním jsme tedy popošťouchli sluníčko, ať na nás zas mrkne, a vydali jsme se do lesa. Voda po nedávných deštích už  ustoupila, ale bystřinky a pramínky změnily tvář cest. Užili jsme si ještě i pár pořádných louží. Fabiánkou jsme to vzali přes mostek a pak dál po superdlouhé kládové kladině, místy obrostlé kopřivami. Sprchlo, a tak nám nandavání pláštěnek a kapucí spestřilo putování. Právě včas jsme se schovali pod krásný vysoký dub, který se olistil tak hustě, že koberec loňského listí pod ním byl suchý. Gábi vyprávěla, že na tohle místo kdysi moc rádi chodili se školkou ze starého tábořiště, od srubu. Je tam takový velebný klid, i když hlavní cesta je vlastně na dohled. Užívali jsme si hraní pod ochranou Dubu, než byl čas vydat se zpátky do zázemí na oběd. Přesun proběhl rychle a bez zastávek, už jsme měli hlad.  Lotka se rozzářila, jen co uviděla na verandě mámu s tátou. Oslava se chystá! Lótě ale nedělalo žádný problém zůstat mezi kamarády, je to už velká holka. S chutí jsme si dali oběd, který připravila Terezka, a pak jsme rozdělali v týpí narozeninový oheň. Děti dokreslily zbývající obrázky, Gábi svázala knížku, Lotka dostala korunku a zpívalo se, “Hluboko v horách pod skalami…” Skřítek se tentokrát ponořil do vzpomínání, jako do bazénu, a mluvil tak poutavě, že jsme ani nedutali. O jahodových muffinech si nechte od dětí vyprávět. Byl to moc vydařený veverčí den! 🙂 Lucka 

Vážky 27.5

Tentokrát jsme se sešli v průvodcovské sestavě já a Monika. S dětmi jsme se přivítali v zázemí a vyrazily na svačinku ke skřítčím domečkům. Tam jsme tentokrát vyráběli skřítkovské čepice. A na závěr jsme pár nových skřítčích domečků i postavili. Po obídku přišla Eliška, děti se pohoupaly na houpačce a pak nám Eliška přečetla pohádku. Den nám zase utekl jako voda a už byl čas se rozloučit s kamarády a  pelášit na nádraží. Dita

Volalavky 26.5.

Dnes jsme měli s partičkou Volalavek v plánu přírodní barvení. Chtěli jsme vyzkoušet hned dvě techniky: 1. otisk něžných kvítků za pomoci kladiva a 2. provázkovou batiku. Plátýnka jsme si natrhali na Paloučku už minule, to byla zábava a šlo nám to jedna radost! S chutí se teď tedy pouštíme do přípravy textilu na batikování.  Každý si najde klacík, na který namotá své plátýnko. Jako palačinku 🙂 Provázkem si ho po celé délce  obtočíme a zavážeme.  Na kousku látky nesmí chybět autorská značka či podpis, abychom si díla po obarvení poznali. Když máme motouzky připravené, jdeme sbírat kvítečka ze zahrádky a louky. Vyskládáme si je na plátýnko, přeložíme a barevný vzor doslova vyboucháme. Pozorujeme, jak se pod kladívkem látka zbarvuje. Někdo je spokojený s nahodilým výsledkem, některá děvčata (Františka, Juli) mají vlastní umělecký záměr a vzniklou kompozici ještě doplňují o další barvičky. Kladívko buší o 106, a přesto se nestačíme před svačinkou všichni vystřídat – část práce nám zbývá na odpoledne. Když jsou tu Španďa a Pražáci, občerstvíme se a vykročíme směr Divočáčí lázně. Poprvé jde s námi bez mámy a táty malý Lukášek. V Lázních každý objevuje, co ho zrovna láká. Někdo staví hráze, někdo valí obří šutry do “jezera”, jiní trénují balanc na padlém modřínu. V srdci souroklí si zpíváme a opékáme na ohni. Lukášek je trochu v nepohodě, stýská si, a tak se k nám těsně před odchodem do zázemí přidává i jeho táta Ondra. Ve školce nás čekají báječné bezlepkové lívance a polívka od Peťana a Danči. Po obědě dokončujeme kladívkové barvení a věšíme hotové kousky na šňůru. Děti mají moc šikovné prsty!  K batikování už jsme se nedostali, připravené motouzky si schováváme na příště. Dnes jsme udělali pořádný kus práce. Loučíme se s Pražáky a tradá domů. Lucka

 Sokolíci 26. května

Po dvou extrémně deštivých putování přišlo celkem příznivé počasí, jen občas prostoupené mírným deštíkem. Pláštěnky nebylo nutné celý den vytáhnout, což byla příjemná změna. Jeli jsme tentokrát do Zadní Třebáně, odkud jsme se přes kopec, kde jsme posvačili, přesunuli do Bělče, kam nás pozval Ráďa s maminkou, abychom u nich v krásném domečku s moc pěknou zahrádkou oslavili jeho nedávné sedmé narozeniny. Ráďa se neváhal podělit s ostatními o své hračky, takže tam vládla opravdová pohodička s dortíkem a všemi náležitostmi narozenin. Bylo to moc milé a ještě jednou tímto děkujeme za pohostinnost. Prošli jsme Bělčí k údolí Vatiny a poobědvali, po dohodě s příjemným majitelem, u výběhu s poníky, částečně kryti před případným deštíkem pod přístřeškem na seno. Pak nás Kvído vzal zkratkou k podbrdské vlakové trati a podél ní jsme došli do Třebáně. Tam jsme nechali doma nejdříve Kvída a chvíli poté i Rózu s Amálkou. Z kopečka jsme seběhli do Řevnic a podél Berounky došli až k nádraží. Krásný den, Petr

Veverečky 21.5.

Květnová příroda žije a voní. Les je čerstvě, krásně zelený a svěží o to víc, kolik vody nám spadlo z nebe. Dětem voda vůbec nevadí, naopak, sledujeme místa, která jindy bývají suchá, jak ožila. Potůčky a tůňky a spousta rostlinek. Takové jaro si pamatuji, když jsem byla malá. Protože jsme měli v plánu dotvořit ptáčkové závěsy, vyrazili jsme tentokrát jen na malý výlet na blízký lesní palouček. Děti se po chvilce samy pěkně rozdělily na menší skupinky a volná hra hezky plynula. Větší holčičky s Tončou obsadily kládu, bylo vidět, že mají důležité jednání. Další skupinky začaly stavět lesní domečky. Eliáškovi a Andrejce se moc povedl, taky Derek s Lotkou a Ondrou nejprve stavěli, pak ale už řádili. Pepan s Vinckem k sobě vzali našeho nejmenšího Ondráška, který byl jen podruhé bez maminky a vůbec si nestýskal. Pomáhal jim i Josífek. Když už bylo té divočiny dost, vytáhli jsme provazy a začala oblíbená přeskakovaná a prolejzaná. Na srandovní video se můžete mrknout ve fotogalerii. V zázemí jsme si pak pochutnali na výtečném obědě od Katky Videnové, která se s námi už pomalu loučila, a tak nechyběl rebarborový dezert. Mňam! Ptáčky jsme nabarvili a zavěsily na barevné bavlnky a každý si odnesl kousek toho jarního potěšení domů. Gábi Doubek

Vážky 20.5.

Ráno jsme se sešli v zázemí a vyrazili do divočácích lázní, které se proměnily v obří jezero, kde se stékaly dva potoky a vytvořilo to krásný vodopád. Naše ohniště bylo komplet pod vodou.  Dětem to však nevadilo, právě naopak, vodní hrátky mohly začít. Děti stavěly hráze, mosty a nebo jen skákaly a dováděly ve vodě. Po cestě zpět nás zastihl opět velký liják, ale nijak nám to nevadilo, nasadili jsme pláštěnky a vyrazili do zázemí. Po obídku nám Wáclav vyprávěl příběh o jeho cestě v pralese v Ekvádoru. Děti to moc bavilo a nikdo s ničím nevyrušoval. Pak jsme si prales namalovali a vydali se na cestu domů. Dita

Sokolíci 19. května

Jestliže jsme minulý týden promokli, opravdu nevím jak vyjádřit stav, který jsme zažili tentokrát. Šli jsme přes zázemí směrem na Strážný vrch a ze začátku to vypadalo celkem v klidu. Asi v půli kopce se ale obloha zatáhla a pak přišla tak silná průtrž, že téměř nebylo možné nešlapat ve vodě. Přesto jsme dorazili na místo velkého potlachoviště, ale rozdělat oheň prostě nešlo. Rychle jsme se rozhodli k návratu dolů, ale vzhledem k pomalejší skupince jsme se rozdělili. Cesta vedla víceméně neustále potokem, respektive roklinkami naplněnými rychlými prudkými slejváky vodou, a tak to bylo až do zázemí. Naštěstí bylo po klubíčku zatopeno v malé jurtě, tak se děcka mohla převléknout do náhradního oblečení, alespoň částečně a poobědvat v suchu. Pak jsme se nechali společně vyfotit a už za poměrně pěkného počasí seběhli na vlak. Den to byl mimořádně náročný, což bylo na dětech znát, ale stejně jsou to kanóni. Petr

Vážky 13.5.

Sešli jsme se v zázemí a týpí se proměnilo v sušárnu prádla. Celý den padaly doslova provazy vody a i sebelíp oblečené děti, neměli moc šanci zůstat v suchu. A tak jsme sušili oblečení nad ohýnkem a a převlékali děti. Mezitím jsme si stihli vyrobit, večerníčkovské čepice, uvařit teplý čaj a zahřát se u pohádky. Den utekl, jako voda a alespoň na cestu na nádraží nám přestalo pršet. Dita

Sokolíci 12. května

      Poprvé od přemístění autobusové zastávky z náměstí k vlakovému nádraží jsme se rozhodli využít bus k cestě do Bubovic a nutno říct, že pro nás je to takhle mnohem jednodušší. Předpověď počasí neslibovala žádné zázraky. Také hned při výstupu nás zmáčel hodně hustý liják. Pěšinkou pod podbělovou loukou jsme se přesunuli k starému zemnímu krmelci, kde jsme mohli pod střechou posvačit. Les krásně kvetl, hlavně sasanky, lechy a mařinky. K Malé Americe jsme to tentokrát vzali kolem hájenky a přišli jsme tam tudíž netradičně z druhé strany. Odměnou byly pro většinu nové výhledy na tento krásný starý zatopený lom. Na oběd jsme kvůli dešti vyhledali blízkou jeskyni, ale nakonec ji nebylo třeba, protože na chvíli pršet přestalo. Aspoň jsme si ji tedy po skupinkách prohlédli zevnitř. Kousek od ní jsme pak narazili na několik vzácných stavačů nachových. Pak jsme začali klesat k dubu sedmi bratří, kde jsme pořídili exkluzivní fotečky a údolím potoka pod, asi nejznámějším českým hradem Karlštejnem, se přesunuli do stejnojmenné vsi. Závěr cesty už proběhl poměrně za slušného počasí, přesto jsme tentokrát do vlaku nastoupili značně navlhlí. Petr

Orlové 10.5.

Na řevnickém nádraží se potkáváme oblečení do kraťasů, kšiltovek, šatiček a kloboučků, čeká nás totiž  skoroletní horký den. Vydáváme se na vyhlídkovou jízdu autobusem do Bubovic. V Mořince k nám na zastávce přiskočí ještě Eliáš. Na návsi v Bubovicích vystoupíme, u přístřešku se napijeme a zakousneme něco málo dobrot z batůžků. A už si to metelíme na návštěvu k Bubáčkům (místní lesní školka), kde Španďa s průvodkyněmi vzpomínají na předloňské řádění a zápolení v dešti Bubáčat i dětí ZeMě. Pozdravili jsme i kamarádku Valinku. Bubáčci se připojují k nám, společně jdeme kolem pastviny koní do mokřadu k rybníkům. Tam stačilo malé Španďovo pobídnutí a Mardža s Růžou HOP do rybničního bláta. Vynořily se napůl černé! Voněly obě přenáramně, co vám budu povídat.  Po velkém pikniku třicítky lesních dětí, u potoka na rozcestí, se loučíme s Bubáčkem.  Dál putujeme loukou po značce, kde kvetou lechy, dymnivky a orseje,  zouváme si boty a užíváme si šimrání jarní travičky, to je vám paráda.  Cestou přeskakujeme přes klády, kořeny a kameny až k Bubovickým vodopádům, vodička jen potichu zurčí, je jí velmi velmi málo. Šplháme do ústí chladivé jeskyně, áach tam je nám božsky. Oběd si dáváme až za Kubrychtovou boudou pod rozložitým bukem a pak už šupem do Srbska, abychom se stihli v horku ještě pořádně vycachtat v Berounce. Španďa drbe bláto z Růži s Marjánkou a doplní nám tolik potřebnou čerstvou vodu do lahviček. Na nádraží dlouhou chvíli pozorujeme, jak se páří slepýši. Spokojení se vracíme domů – byl to dotek léta, na který budeme v chladném máji vzpomínat. Lucka