Za pohádkou do lesa 3.-7.8.2020
Otesánkova kronika:
První den byl dnem seznamovacím. Seznamujeme jsme se navzájem i s chodem školky. Skupinka dětí, které jezdí vlakem, přijely s Luckou do zázemí, zatímco místní děti už na ně čekaly v týpí a na píškovišti. Dali jsme si svačinku, v ranním kruhu, který se kvůli počasí konal v týpí, jsme se navzájem představili, seznámili jsme se s naším programem a několika pravidly https://www.zemezeme.cz/skolka/ Potom jsme si za úchvatného hudebního doprovodu Lucky vyprávěli pohádku o Otesánkovi. V rámci pohádky se učíme Otesánkovu repliku: „Jed jsem, sněd jsem: rendlík kaše, ucháč mléka, chleba z válu, mámu, tátu, děvečku s jetelem, sedláka se senem, pasáka s prasaty, ovčáka s jehňaty a tebe taky sním!“
Po pohádce jsme vzali pilu a vyrazili jsme do lesa na dříví, jednak abychom měli polínka na oheň a také abychom si vyzkošeli, jakou práci dělal Otesánkův táta. Když jsme rozřezali jednu soušku, nabrali jsme dříví a vrátili jsme se do zázemí na výborný oběd od Lúcie. Po obědě jsme si vyrobili úžasnou oponu a hned jsme ji také vyzkoušeli: pověsili jsme si ji na terase u maringotky, z lavic jsme dětem udělali jeviště a představení mohlo začít… Kdo všechno v pohádce vystupuje? Poznají děti všechny postavy? 🙂
Úterý bylo ještě deštivé, ale nikomu to ani trochu nevadilo. Den se stále hodně nesl v duchu vzájemného poznávání a nalaďování se na sebe. Pražské děti jeli tentokrát s Desi a do zázemí přišly už k rozdělanému ohni v týpí. Hned si začaly opékat dobroty podle vlastního výběru a chuti: někdo chléb, jiný papriku anebo tofu. Když jsme zaplnili bříška, v ranním kruhu jsme si po úvodních říkankách a seznámení opět za hudebního doprovodu Lucky vyprávěli pohádku a pak jsme vyrazili do lesa. Tentokrát jsme vyrazili hledat Otesánky z větví (pařízek se nám nepoštěstilo najít) a také jsme se houpali: na houpačce z provazu, v hamace i v dece. Moc jsme si to užili a všem malým „Otesánkům“, kteří se chtěli zhoupnout, jsme zazpívali ukolébavku. V lese jsme si deště skoro ani nevšimli. Když jsme se dosyta pohoupali, pohráli si a našli dost Otesánků, vrátili jsme se do zázemí na oběd.
Po obědě jsme zkoušeli akvarelové barvy. Použili jsme tři: modrou, červenou a žlutou. Děti měly malovat především tátu (=modrá), mámu (=červená) a Otesánka (=žlutá), ale když si namalovaly něco jiného, i to bylo v pořádku, stejně tak jako pouhé experimentování s barvami. 🙂 Při malbě děti zjistily, že se mokré barvy míchají, a vznikají tak barvy jiné… Jestli pak si pamatují, jaké barvy si na papíře namíchaly…? 🙂 Malování jsme zvládli rychle, a tak jsme ještě na chvíli vyrazili do lesa u zázemí a prozkoumali jsme místní rokli. Rychle nám to uteklo a už byl nejvyšší čas, sbalit se, rozloučit se a vyrazit na vlak.
Tento týden je trochu netradiční. Je netradiční tím, že na pohádkovém příměstském táboře jsou i (pra)rodiče s dětmi, které v září začnou chodit do školky a zvykají si tak s (pra)rodiči na naše prostředí. Ničemu to ale nevadí. Stejně tak nám nevadí, že jsme hodně klučičí skupinka. 🙂 Některé děti už jsou naopak ostřílení školkáčci. Cyrilek se během úterý skamarádil s Josífkem, Ondrášek P. s Matějem jsou velcí bojovníci, Jonášek s Toníkem si hodně vyhrají spolu. Eliáš s Laurou jsou také hodně spolu, pozorně sledují dění kolem, a i když mají základnu v týpí, už v úterý si šli hrát na pískoviště. Vašík je nejraději na pískovišti a prolézačce, Andrejka nejraději tančí na louce. Nejmenší děti Eda, Lotka, Ondra H., Vesna, Klárka a Jeroným jsou nováčky a zkouší, jaké to je být sami bez maminek. Všichni jsou fajn a už se těším na pátek.
Děkuji a přeji všem krásný den!
Desi
Otesánkova kronika
Ve středu se přidali Gábi s Michalem, abychom to po seznamovacím rozjezdu konečně pořádně roztočili. Přivítali jsme na louce sluníčko (jupí!), které s námi zůstalo až do konce tábora. Zpívalo se s kytarou, kalimbou a tamburínkou, řádilo se v lese. Společně jsme uplácali bochník chleba, každý si vytvaroval z těsta hádka, housku nebo třeba placku. Odpoledne jsme ještě modelovali z domácí (jedlé) modelíny a vznikli parádní Otesánci, hadi, dorty, auta, traktory. Na paloučku pod doubky jsme prožívali kvalitu Otesánka, Vznikl bluesový song „Ote-sán-kůů, snědl jsi tátu i mamku“ i Otesánkova ukolébavka. Zvláštní díky patří kuchařce Lucíe za přípravu kváskového chlebového těsta včetně bezlepkové varianty. Děkujeme, chleba i houstičky byly křupavé a vpravdě pohádkové!
Čtvrteční den jsme celý prožili u Berounky. Na kamenité plážce nás nejdřív zaměstnalo házení kamínků a zkoumání podvodního terénu. Stavěli jsme hráze a kutali díry v břehu. Kdo se osmělil, zahrál si na krokodýla a ponořil se až po bradu. Vašík s Michalem se dobrouzdali až k dalekému ostrovu. Kreslili jsme voskovkami a malovali barvou papírové rybičky, které se pak daly chytit na udici. Hvízdáním nás zdravili ledňáčkové z protějšího břehu – Michalovi dokonce jeden přelétl nad hlavou. K obědu byly báječné pohankové lívance s ovocem, jen se po nich zaprášilo. To už jsme se ale přesunuli na další krásné místo, do stínu vzrostlých vrb a na písčitou pláž. Odpočinuli jsme si u písniček na dece za ševelení listí a šumění řeky. Pak už Gábi a Michal s violoncellem otevřeli plážový parket a Otesánkova pohádka nás zas pořádně rozezpívala a roztančila. Babka s motyčkou byla toho dne mimořádně čiperná – moc jsme si užili její písničku. Ve vodě jsme letmo zahlídli splešťuli blátivou, než ji sezobla hladová kachna. Pak už byl čas vydat se pěšinou, po asfaltce, přes most a rozpáleným centrem zpátky na nádraží. Bezvadný den to byl, se vším, co k létu patří!
Lucka
