ŠKOLA EXPEDIČNÍ ČTVRTKY_květen, červen
7.5.
Konečně opět ve škole. Tedy se školou. A celý den v lese. Spojili jsme obě skupiny a vyrazili na výlet. Ten jsme začali ze starého místa, prošli jsme okolní kopce a podívali se k májce kterou ještě stále ne všichni viděli. Cestou jsme sbírali smrkové výhonky k výrobě sirupu, protáhli se, vyráběli a zahráli si škatulata. Velmi pozvolný první školní den. (O)
14.5.
Tentokrát jsme se na výlet vydali opět obě skupiny společně, opět ze starého místa, ale tentokrát jen kratší výlet, Rozhodli jsme se, že si k obědu uděláme domácí pizzu. Na přípravě oběda se všichni podíleli, a to minimálně tím, že se všichni vystřídali v nošení ingrediencí. Bylo čerstvě po dešti a všude mokro, cestou jsme přesto každý nasbírali materiál, abychom mohli rozdělat oheň. Každý sám nebo v pár členných skupinkách. Na tři sirky. Během pár minut se to skoro všem povedlo!
Vyslyšel jsem potřebu „mlátit se klackama“ a přinesl podomácku vytvořené pálky, se kterými se takovéto „mečování“ dá dostatečně reálně trénovat a to se zachováním relativní bezpečnosti. Pálky jsme měli tři , děti se u nich nakonec vystřídaly téměř všechny, a byl z toho program na celé odpoledne. (O)
Vyslyšel jsem potřebu „mlátit se klackama“ a přinesl podomácku vytvořené pálky, se kterými se takovéto „mečování“ dá dostatečně reálně trénovat a to se zachováním relativní bezpečnosti. Pálky jsme měli tři , děti se u nich nakonec vystřídaly téměř všechny, a byl z toho program na celé odpoledne. (O)
21.5.
První čtvrtek, kdy jsme přiváželi děti z Prahy. Poprvé samostatná putovní skupina. Vydali jsme se tedy na celodenní výlet, tentokrát jsme si vyšlápli na Babku. Navázali jsme na minulý týden, děti tentokrát nejen, že připravily a rozdělaly oheň, ale i společně uvařili oběd. Domluvili se, zorganizovali a uspěly!
Od nás dostaly v podstatě jen nástroje a ingredience.
Měly ze sebe velkou radost.
Pokračovali jsme i s „mečováním“ tentokrát jsme s sebou měli pálek pět, a všechny byly v akci v každé přestávce. Vidím obrovské posuny po každém takovém treninku, a to i na rozdílu u dětí, kteří prošli dvěma intenzivními tréninkovými dny a dětmi, které to zaujalo až dnes. Učíme se mimo jiné práci s načasováním, vzdáleností, záměrem. (O)
Od nás dostaly v podstatě jen nástroje a ingredience.
Měly ze sebe velkou radost.
Pokračovali jsme i s „mečováním“ tentokrát jsme s sebou měli pálek pět, a všechny byly v akci v každé přestávce. Vidím obrovské posuny po každém takovém treninku, a to i na rozdílu u dětí, kteří prošli dvěma intenzivními tréninkovými dny a dětmi, které to zaujalo až dnes. Učíme se mimo jiné práci s načasováním, vzdáleností, záměrem. (O)
28.5.
Ranní sraz na hřišti jsme využili a rovnou si vyzkoušeli, jak dlouho vydržíme v přítahu. Chvíli před ranním srazem skončil vydatný déšť a my se vydali vlhkým a voňavým lesem na Pišťák. Když jsme došli do lesa, už bylo nebe modré, a přesto na nás i v lese stále někde pršelo. Nebylo to tím, že foukal vítr?
Chtěli jsme si opět uvařit oběd na ohni, a tak jsme cestou sbírali březovou kůru, smolu a suché piliny, a kousek před destinací i co možná nejsušší klacky.
Chtěli jsme si opět uvařit oběd na ohni, a tak jsme cestou sbírali březovou kůru, smolu a suché piliny, a kousek před destinací i co možná nejsušší klacky.
Na rovince, s výhledem na pasoucí se koně, jsme si změřili, jestli doskočíme snožmo dál než minule. U téměř všech dětí došlo ke zlepšení, zato dospěláci je vidět, že netrénovali.
Při stoupání k Pišťáku jsme přímo na cestě narazili na mloka, úžasný zážitek, vyfotili jsme si ho a dostatečně prohlédli a šli dál. A narazili na dalšího mloka, a pak na dalšího, a pak… Prostě co krok to mlok, děti jich napočítali jedenáct a doprovodili to slovy: „Za svůj život jsem viděl jedenáct mloků, a všechny dneska.“ Jsem na tom podobně. Tuto cestu bych nazval mločí stezka.
Na vyhlídce před vrcholem jsme se pustili do vaření. Tedy do ohřívání, takže jsme jedli za chvíli. Což je dobře, protože výhled tu byl sice luxusní, ale během našeho kuchařského okénka se zatáhlo a začalo foukat. Když jsme si zabalili, vydali jsme se na hradiště, a pak vyrazili dál, respektive na zpáteční cestu.
Při stoupání k Pišťáku jsme přímo na cestě narazili na mloka, úžasný zážitek, vyfotili jsme si ho a dostatečně prohlédli a šli dál. A narazili na dalšího mloka, a pak na dalšího, a pak… Prostě co krok to mlok, děti jich napočítali jedenáct a doprovodili to slovy: „Za svůj život jsem viděl jedenáct mloků, a všechny dneska.“ Jsem na tom podobně. Tuto cestu bych nazval mločí stezka.
Na vyhlídce před vrcholem jsme se pustili do vaření. Tedy do ohřívání, takže jsme jedli za chvíli. Což je dobře, protože výhled tu byl sice luxusní, ale během našeho kuchařského okénka se zatáhlo a začalo foukat. Když jsme si zabalili, vydali jsme se na hradiště, a pak vyrazili dál, respektive na zpáteční cestu.
Ještě před koncem naší cesty jme si potrénovali paměť variantou kimovy hry, kdy jsme se snažili zapamatovat a poté ve skupinkách sepsat 24 slov. (O)
4.6.
Na zážitcích dnešního dne se zásadně podílela zkušenost, kterou jsme začali již ve středu večer vandrem z Haloun a přespávání v lese na Pišťáku se společným vařením, obojí v dešti. Daleko za komfortní zónou pro většinu účastníků, o to zásadnější zážitek pro každého z nás i pro stmelení celé skupiny. Akce, kterou rozhodně chceme s putovku opakovat častěji příští rok.
Ráno jsme posnídali, zabalili a vyrazili na parlament. Jelikož jsme dostali nabídku oběda v zázemí, změnili jsme malinko plány a po přestávce jsme bez batohu vyrazili na nás „vision quest“, ten nám ale po čtvrt hodině přerušil déšť, přesto jsme stihli posdílet své výtvory zachycující přírodu. Déšť naštěstí po sdílení skončil a my se mohli sušší vydat zpět do zázemí na oběd. Po obědě a chvilce volna jsme již zamířili do Prahy. (O)
11.6.2020
Dnes se naše natěšená parta vydala na svůj historicky druhý výlet na koloběžkách, bruslích a skatech. Vyrazili jsme opět z Mokropes a jelikož nám všem bruslařům prospěl zimní trénink na ledě, poměrně rychle jsme se po cyklostezce přesouvali směrem k Dobřichovicím. Na kraji města jsme přibrali Vojtu a Tondu, kteří kvůli ranním nepříjemnostem s koloběžkami museli nejdříve zavítat do servisu, a část z nás si užívala vytrvalostní jízdu k červeným sedačkám a zpět, část naopak trénovala rychlost a hbitost ve slalomu. Nejrychlejší čas na koloběžce patřil zcela nezpochybnitelně Tammíkovi a v závěsu za ním byli Máťa a Vojta, z holek byla neporazitelná Anežka a po ní Maruška. Na bruslích si výborně vedl Nathan, Beri a Maruška a na skatu jednoznačně exceloval Máťa. Celé srdce pak závodění dala Mia, která pokus za pokusem zlepšovala své časy a překonávala své možnosti.
V Dobřichovicích pak děti uvařily těstoviny s omáčkou, vyskákaly se na trampolíně, nejstarší kluci s Ondřejem trochu bojovali na žíněnce a každý si odpočinul, jak uměl, třeba tréninkem jízdy na půjčených bruslích. Pak proběhla výměna některých vozítek a pokračovali jsme v cestě podél Berounky do Řevnic. Hezký čas to byl, příště třeba nějakou novou trasu! (K)
