Expediční pondělí

FOTOGALERIE: https://photos.app.goo.gl/aqDiZgRqUGi34gbB6

26/2/24

Dnes opět stěna, ale s drobným bonusem pro odvážné: Matouš postupně bere dvojice na stěnu s opravdovým jištěním. Zbytek se střídá na navijácích a boulderu. Pak vyrážíme k Chodovské tvrzi, kde obědváme a míříme k místním hasičům. 

12/2/24

Začínáme v Černošicích, kde přecházíme lávku a pokračujeme podél Berounky ke Kazínu. Zjišťujeme, co víme o tomto místě a trojici pradávných mýtických sester a první z nás mají své kytičkové referáty. Není úplně jednoduché navzájem se poslouchat, někteří členové party se urputně brání přijmout fakt, že jsme ve škole a máme vyšší cíle než vyhrabávat kamení a pošťuchovat se. Ale nakonec se trocha respektu podaří vydolovat. 

Vysoká hladina řeky nám zkříží cestu a tak na vyhlídku nad Mokropsy míříme oklikou a terénem. Je krásné počasí, výhledy i procházka stojí za to. U Jíloviště dáme oběd a cestou do Všenor ještě pár referátů: nadšenkyně Frida jich má dnes asi pět. A svou prezentaci dnes s velkou podporou party zvládla i Florianka! 

Ve Všenorech se chvíli schováváme před deštěm a pak ještě stihneme blátivé kuličky a otestovat kaluže cestou do Dobři. Na své si nakonec přišli všichni: svobodomilovní i vzdělánílační. 

5/2/24

Ukazuje se, že nás čeká poslední bruslení: je osm nad nulou, na kluzišti solidní vrstva vody a sice to skvěle jede, ale běda tomu, kdo si do té vrstvy sedne. Raději už i dnes zkracujeme čas na „plovárně“ a zkrátíme si chvíli na hřišti. Každopádně i letos se za sezónu všichni začátečníci krásně rozjezdili a máme teď výborně připravenou partu na jarní in-line bruslení!

Oběd máme v zázemí a po něm přichází na řadu několik botanických referátů, seznamujeme se s prvními jarními květinami. Když to takhle hezky půjde dál, budeme v březnu a dál schopni zdravit kytky v lese pravými jmény a některé si třeba i vylisujeme do herbáře a nasušíme na čaj. 

21/1/24

Uf, vyšlo to jen tak tak, ale dobřichovické tůně jsou ještě dobře zamrzlé a tak tam ráno spěcháme, abychom si užili bruslení v přírodě, než začne led povolovat. Dojde i na hokej a „jízdu na psu“, načež se vydáváme pěšky do zázemí. Po obědě si děláme úvod k jarní květeně: z jakých části se rostliny skládají, k čemu jim (nebo nám) která část slouží, pokročilejší se zajímají i o druhý stonků a listů. Snad budeme dobře vybaveni na náš jarní květinový projekt!

13/11/23

Od rána ve střídající se intenzitě prší, čeká nás den v pláštěnkách. Přizpůsobujeme tomu plán a vyrážíme vařit na Babku, kde je ohniště pod převisem. Nejprve ale úkol nejtěžší: naplánovat, co budeme vařit, abychom to 1) zvládli a 2) nějak se na tom shodli. Velká výzva! Nakonec, uff, podařilo se, nakupujeme suroviny na bramborový guláš, a vyrážíme po modré k babskému potoku a následně dál k Babce.

Čas běží, a tak s ohněm v mokru dnes řádně pomáhají průvodci, samozřejmě za zapojení všech členů skupiny, dle jejich možností. Někdo má kapacitu oškrábat skoro všechny brambory, někdo přinese dva klacky na oheň a víc si zatím neumí představit, co by měl nebo chtěl dělat, ale o tom to je, rosteme spolu, učíme se navzájem, učíme se přijímat zodpovědnost.

Po teplé polévce a vypořádání se s úklidem prostoru jdeme podobnou cestou lesem na vlak, déšť nám nebrání si povídat, skotačit, jen některé boty už promokají a do sucha a tepla se myslím těšíme všichni.

30/10/23

Z Řevnic vyrážíme přes most nahoru směr Skalice. Je nádherně, takový zapomenutý baboletní den. Láká k lezení po svazích, skalkách a stromech, cukrkávě-limonádě a zkoumání emocí v našem těle. U vrcholu Skalice obrazem či písmem zaznamenáváme přírodu a počasí dnešního dne, sníme výborný oběd a v pauze si někdo vyřezává, jiní se na střídačku vytahují na laně na strom. V dobré náladě pak dojdeme ke Karlíku a podél Karlického potoka a šípkových keřů pak až do Dobřichovic.  (K)

23/10/23

Už na nádraží se rozdělujeme do skupinek na vaření, ale ukazuje se, že je to složitější proces a nakonec se k nám jako bumerang vrací celou cestu ke staré májce a Matouš ho s pár dětmi trpělivě dokončuje ještě před samotným vařením. Cestou hrajeme střihanou a učíme se, jak si připravit hrstičku ze smrkového chráčí a co dalšího nám pomůže pro snadný podpal. Vaříme rýži s omáčkou, vznikají různé varianty, podle toho, jak si to která skupinka udělala náročné. Cesta zpět podél Kejné je hladká a za chvíli už z chladného údolí vycházíme do sluncem prohřátých Řevnic. (K)

16/10/23

Začala lehce mrazivá rána a my dnešní slunečný a studený podzimní den prochodili v lesích okolo našeho zázemí. Abychom se zahřáli, vyzkoušeli jsme si lesní hrazdu, houpání na provaze a další všemožná cvičení v naší lesní tělocvičně. A jelikož nám bylo stále trošičku chladno, rozhodli jsme se dohonit sluníčko na nedalekém paloučku, kde jsme s několika zájemci prošli pár základních uzlů. Výborný oběd jsme si dali v zázemí a pak vyrazili se Špaňdou směr lesní divadlo v Řevnicích. Den nám rychle utekl a my v pohodě stihli vlak na nádraží v Řevnicích. (M)

2/10/23

Cyklovýlet! Jedeme z Řevnic po cyklostezce do Černošic na pláž a pak přes most a podél vody druhou stranou zase zpět. Průběžně si zvědomujeme pravidla bezpečného silničního (v našem případě hlavně cyklostezkového) provozu, vracíme se pro zapomenuté batohy, užíváme si rychlé i pohodové jízdy, ošetřujeme drobná zranění, někdo smočí nohy, někdo celé tělo v Berounce. Oběd u Katy před domem, společné shrnutí dnes naučeného nad učebnicí prvouky a pak už jen závěrečné kilometry. Včasnému dojezdu nezabránily ani spadlé závory v Řevnicích – inu nádherný pohodový den ve vzájemném vyladění! (K)

25/9/23

Dnešním hlavním projektem je společné vaření, pěkně od píky. Takže hned na nádraží vymýšlíme, co nám všem udělá radost a jaké ingredience na to budeme potřebovat. Partička holek s Katy je pak jde nakoupit, ostatní s Matoušem zatím skotačí na hřišti. Pak se vydáváme směrem Babka se svačinovou a angličtinovou zastávkou u potoka. Učíme se zpívat Explorers Song, který dokonale pasuje k naší expediční skupině, mohl by se stát naší anglickou hymnou:

(k poslechu na https://elt.oup.com/student/letsexplore/level04/songs?cc=cz&selLanguage=cs )

Kousek pod Babkou dáváme dohromady postup přípravy a vaření a rozdělujeme se do skupin zodpovědných za dřevo, oheň, špagety nebo omáčku. Najdou se mezi námi dva školáci, kterým se moc pomáhat nechce, že prý obědvat nebudou (a obědvali!), ale většina dětí se zodpovědně pouští do práce. Je potřeba nanosit a nalámat dřevo, připravit dvě hromádky jemného chráčí a březové kůry na podpal, nakrájet cibuli, sýr, olivy a okurky, vymyslet, kam zavěsíme nebo postavíme kotlík a ešusy, aby to celé fungovalo… a pak přikládat, sypat, míchat, ochutnávat… a vedle toho nakreslit obrázek Šárce do narozeninové knížky.

Oběd je dobrý a je ho spousta, po dojezení zbývá ještě chvilka času na hru a už si to zase šupajdíme po zelené podél potoka k dřevěnému hřišti. Krátce si zhodnotíme, jak se kdo dnes cítil zapojený a prospěšný a už Jindra přináší muffiny, zdobíme je jahodami a šlehačkou a zakončíme den ve slavnostním duchu: ať žije Šárka! (K)

11/9/23

Ráno nám maličko komplikují České dráhy, vlaky z obou stran mají zpoždění a pražský navíc nejel přes Smíchov, nakonec se ale přeci jen všichni sejdeme na cyklostezce. Je nás víc koloběžkářů a jen pár bruslařů, velká změna oproti předchozím expedičním rokům. V Dobřichovicích jsou přitom ideální podmínky i pro úplné začátečníky – tak třeba příště.

Nejprve se párkrát projedeme jen v okolí lávky a pak se vydáváme směrem k Černošicím. Svačíme „u slackliny“, kterou pak někdo přechází, někdo se houpe na houpačce, někdo se přidává k improvizované přehazované. Pak už frčíme zpět do Dobřichovic na oběd, koloběžkáři trénují střídání nohou, bruslaři rovnováhu, Jenda si užívá „skejtové spřežení“.

Po obědě u Katy se přesouváme do Řevnic k řece za nádražím, je pěkné horko a všichni se těšíme na schlazení a vodní hrátky. (K)

4/9/23

První expediční pondělí vyrážíme již tradičně z Řevnic na Korunku. Vybíráme cestu přes „staré svačinkové“, kde děláme ranní kruh a hrajeme rybičky, kolem „obrázku“, kde svačíme a v trojicích promýšlíme, co vlastně znamená slovo expedice a jaké druhy si dovedeme představit. Trochu si povídáme třeba o tom, že k nim potřebujeme fyzickou kondici a že ji posilujeme jak na bruslích, tak tím neustálým a někdy neoblíbeným chozením do kopce.

Cestu si zpestřujeme dobrodružstvím při hledání stezičky vedoucí k vyhlídce Hvíždinec, odkud pak pozorujeme Řevnice a další známá – nebo ještě neznámá, ale brzy snad navštívená – místa. Několik dětí se mění v kartografy a po zbytek dne si s nadšením kreslí mapu pochodu.

Na oběd dorazíme k rozhledně Korunce, ze které pak znovu pozorujeme okolí a plánujeme možné výlety. Seznamujeme se s nápadem pro letošní školní rok: zakončit ho někdy začátkem června opravdovou přírodovědnou expedicí s výstupem na místní vrchol a přespáním v terénu. Většina skupiny nadšeně souhlasí, několik hlasů je takovou výzvou zaskočeno… Uvidíme, jak to bude zrát a jak se nám během roku podaří se na takový podnik nachystat!

Pak už jen scházíme dolů do Dobřichovic, u dubu děláme závěrečný kruh a spokojeni s dnešním dnem vycházíme ze stinného lesa do horka a civilizace. (K)