Expediční pondělí

FOTOGALERIE: https://photos.app.goo.gl/aqDiZgRqUGi34gbB6

10/6/24

Celoškolní cyklovýlet

3/6/24

Dlouho očekávané lezení v přírodě, na které jsme se v chladnějších měsících chystali na umělé stěně, je tu! Matouš s Medvědem, naším starým známým hasičem, nás berou na Alcazar, kde máme postupně možnost vyzkoušet si jednu opravdu jednoduchou a jednu už o něco těžší cestu. Kluci nás nejprve zasvětí do základů techniky i bezpečnosti, aby nás pak postupně profesionálně jistili. Kdo zrovna čeká, může vyplňovat pracovní listy: kvíz nebo text s chybějícími slovy o lezení a morseovku o Alcazaru, které připravila Katy. Během dne také pozorujeme rozvodněnou Berounku a plno kachen a kachňátek, které si tu hromadu vody zdá se velmi užívají. Cestou domů se stihneme podívat ještě do jedné volně přístupné šachty a zažít si trochu tmy v tomto jindy netopýřím obydlí.

27/5/24

Opět je nás nesmírně maličko, skupina mladších školáků odjela se školkou do Krkonoš a my si tak užíváme blízkost v kompaktní, včetně Matouše a Katy šestičlenné skupince. Na „starém svačinkovém“ hrajeme na schovávanou a pak úplně na pohodičku jdeme podél Kejné ke staré májce, která pomalinku dosluhuje v lese nad studánkou. Vaříme na třech ohništích, samí zkušení pardi, kteří už nepotřebují moc rad ani jiné podpory, a pak zbyde ještě spousta času na „cukrkávalimonáda“ a „Honzo vstávej“. Cesta zpět je stějně pohodová, povídáme si a celý den v naprosto poklidné až relaxační atmosféře rychle uteče.

20/5/24

Dnes jsme se rozhodli po delší době vyzkoušet, jak jsme během roku zlepšili své schopnosti našlapat v kuse víc než jen pár kilometrů. Vybíráme trasu, kterou ještě expedička nikdy nešla, a to z Řevnic přes Lety, Karlík a Vonoklasy dále po červené přes Sulavu a Na Pískách až do Radotína. Je nás maličko a v takových podmínkách se nám všem spolumoc dobře povídá. Pohodový den: pozorujeme klokánky, výhled z Krásné stráně, kolem pobíhá Dara, svítí sluníčko, ale i trochu zmokneme, postupně skoro všem dochází voda, naštěstí jsou na světě obchody a v Radotíně si tak tento nejcenější zdroj doplníme.

6/5/24

Vyrážíme do Prahy na rodinný festival Respekt k porodu, kde je pro nás připravená cca hodinová přednáška. Povídáme si s lektorkou o tom, co je těhotenství, jak dlouho trvá, jak to v bříšku vypadá, jak se miminko narodí i co potom nejvíc potřebuje. Můžeme si chvíli posedět v místnosti, která má simulovat podmínky podobné těm v děloze, a pak si i vyzkoušíme nosit na břiše zátěž, která odpovídá váze miminka. Po hodině je toho na nás až až a tak vyrazíme do Stromovky, kde postupně dojde na volnou hru, svačinu a metodiku a trénink házení frisbee. Někteří si párkrát hodí a přestane je to bavit, ti nejnadšenější si zkouší přihrávky v pohybu nebo pak i opravdový zápas dvou týmů, které si frisbeem snaží navzájem shodit trojnožku z klacků. Čas v přírodě nám rychle uteče a už se těšíme na oběd, na který nás pozvala maminka Fridy Jája, zejména na lívance se tvoří fronty, mňam.

6/5/24

Pokračujeme v přírodovědném bádání, tentokrát v podobě výpravy do Koněpruských jeskyní. Vlakem se svezeme do Berouna, kde na nádraží vyplňujeme první pracovní list o tom, jak takové jeskyně vznikají. Autobus nás pak odveze do Koněprus, odkud nás čeká krátký výšlap do kopce k Domu přírody Českého krasu. Kousek od něj už je vstup do jeskyní, kterými nás provede milý pan průvodce. Dozvíme se, kdy a jak byly jeskyně objeveny, jak jsou velké, jaká je jejich výzdoba, asi nejvíc nás zaujme sbírka v nich nalezených kostí. Vše si pak venku zopakujeme nad vyplňováním dalších pracovních listů. Po pauzičce nás pak čeká prohlídka Domu přírody se skutečně moderní interaktivní expozicí, která nás všechny dobře zabaví, no a samozřejmě obchůdek se suvenýry, kde vytvoříme dlouhou frontu. Pak už zbývá čas jen na pozdní oběd a pomalu se zase chystáme na cestu zpět.

29/4/24

Vyrážíme na cyklovýlet, v trochu pokročilejší úrovni než obvykle: z Berouna do Řevnic, částečně po cyklostezce, částečně terénem. Začátek je po rovince, podél Berounky do Srbska, s malou zastávkou na pořádnou rozcvičku naproti Tetínu a s pauzičkou na obhlédnutí skal u Alkazaru. Ze Srbska se pak vydáváme do prudkého a následně už mírnějsího kopce po polní cestě směrem k Dubu u sedmi bratří nad Karlštejnem. Karlštejnem je kola třeba chvíli tlačit, ostatně stejně jako pak nahoru po žluté na vyhlídku, kopec je to slušný a my již unaveni, takže i ti nejodolnější z nás už si šetří síly, nespěchají a užívají stínu. Směrem ke Hlásné a Zadní Třebani už se totiž není moc kde schovat a slunko jede naplno. Protáhneme se kolem Raichovic domu, kde dobereme vodu, a pak vrchem do Řevnic, abychom si na závěr užili ještě stinnou chvíli v parku u potoka. V nohách máme 19 km, zadečky otlačené od sedel, ale dobrý pocit z pěkného výkonu k tomu!

15/4/24

Celoškolní studánkový týden nás s expedičkou vede z Řevnic po žluté kolem Pišťáku ke Stříbrné studánce. Cestou si povídáme o vodě, přemýšlíme, kde se bere, kudy prochází a jakou má roli v krajině, potkáváme mloky a všemožně si povídáme. Na Babce pak vaříme v rozlosovaných skupinkách ze surovin, které si každá parta mohla zvolit a společně jsme je i nakoupili. Je vidět, že už jsme se o rozdělávání ohně a vaření na něm dost naučili, mnoho dětí už si včas hlídalo, aby si donesli dobré dřevo na podpal i přikládání, takže někteří za chvilku jedli své teplé dobroty, a ti ostatní se s trochou vzájemné pomoci nakonec také najedli a snad do příště zase něco nového naučili. Společnost nám dnes dělala Bětka, možná expediční průvodkyně dalšího školního roku, krásně mezi nás zapadla!

8/4/24

Bruslařské (a koloběžkové) pondělí je tu! Vyrážíme z Řevnic, nejprve se u vody protáhneme, rozbruslíme či rozjezdíme, trénujeme správnou techniku a pak i obratnost v křídou nakresleném slalomu. Poté se přesouváme do Dobřichovic, kde v parku obědváme a odpočíváme, abychom pak vyrazili zpět a užili si ještě ochlazení v Řevnicích u Berounky.

25/3/24

Vyrážíme na podběl, což znamená na autobus do Let a pak do Bubovic na osvědčené podbělové místo. Trochu se bojíme, že jsme to letos nestihli včas, přeci jen je to jaro poněkud rychlejší, a zprvu to tak i vypadá, nakonec ale podbělu nacházíme přeci jen docela dost, i když už v posledních fázích květu. Pokračujeme přes Bubovické vodopádky ke Kubrychtově boudě, cestou si opakujeme jarní květiny, se kterými jsme se seznámili v referátech a je milé vidět, kolik z nich už si mnozí pamatují. Na Kubrychtovce obědváme a děláme oheň, kdo chce, ten si něco opéká, tedy pokud neměl smůlu a nenechal buřt položený v dosahu mlsné feny Dary, to pak měl, jak příroda velí, smůlu. Pokračujeme kolem Dubu sedmi bratří do Karštejna na vlak. Společnost nám po celý den dělala Matějova máma Pavla.

11/3/24

Po dlouhé době opět vyrážíme vařit ve společném kotlíku. Abychom měli dostatek času, tak pouze do kempu pod Strážným. Matouš s Katy se tentokrát udrží a nechávají všechno na klucích a holkách, což je trochu výzva pro týmovou spolupráci, a o to právě jde. V kruhu u velkého ohniště si pak dáváme zpětnou vazbu, co se vydařilo, jak se komu povedlo se zapojit a co by se dalo do budoucna změnit.

26/2/24

Dnes opět stěna, ale s drobným bonusem pro odvážné: Matouš postupně bere dvojice na stěnu s opravdovým jištěním. Zbytek se střídá na navijácích a boulderu. Pak vyrážíme k Chodovské tvrzi, kde obědváme a míříme k místním hasičům. Matoušův kamarád zvaný Medvěd nás postupně zasvětí do své práce, povídáme si o tom, co všechno hasiči dělají, ukážeme si, jaké vybavení mají ve svých autech, vyzkoušíme si hasičskou přilbu a bohužel se nemůžeme svézt po tyči, alespoň však sledujeme Medvěda, jakým fofrem dolů jede on. A pak už hurá na vlak.

12/2/24

Začínáme v Černošicích, kde přecházíme lávku a pokračujeme podél Berounky ke Kazínu. Zjišťujeme, co víme o tomto místě a trojici pradávných mýtických sester a první z nás mají své kytičkové referáty. Není úplně jednoduché navzájem se poslouchat, někteří členové party se urputně brání přijmout fakt, že jsme ve škole a máme vyšší cíle než vyhrabávat kamení a pošťuchovat se. Ale nakonec se trocha respektu podaří vydolovat. 

Vysoká hladina řeky nám zkříží cestu a tak na vyhlídku nad Mokropsy míříme oklikou a terénem. Je krásné počasí, výhledy i procházka stojí za to. U Jíloviště dáme oběd a cestou do Všenor ještě pár referátů: nadšenkyně Frida jich má dnes asi pět. A svou prezentaci dnes s velkou podporou party zvládla i Florianka! 

Ve Všenorech se chvíli schováváme před deštěm a pak ještě stihneme blátivé kuličky a otestovat kaluže cestou do Dobři. Na své si nakonec přišli všichni: svobodomilovní i vzdělánílační. 

5/2/24

Ukazuje se, že nás čeká poslední bruslení: je osm nad nulou, na kluzišti solidní vrstva vody a sice to skvěle jede, ale běda tomu, kdo si do té vrstvy sedne. Raději už i dnes zkracujeme čas na „plovárně“ a zkrátíme si chvíli na hřišti. Každopádně i letos se za sezónu všichni začátečníci krásně rozjezdili a máme teď výborně připravenou partu na jarní in-line bruslení!

Oběd máme v zázemí a po něm přichází na řadu několik botanických referátů, seznamujeme se s prvními jarními květinami. Když to takhle hezky půjde dál, budeme v březnu a dál schopni zdravit kytky v lese pravými jmény a některé si třeba i vylisujeme do herbáře a nasušíme na čaj. 

22/1/24

Uf, vyšlo to jen tak tak, ale dobřichovické tůně jsou ještě dobře zamrzlé a tak tam ráno spěcháme, abychom si užili bruslení v přírodě, než začne led povolovat. Dojde i na hokej a „jízdu na psu“, načež se vydáváme pěšky do zázemí. Po obědě si děláme úvod k jarní květeně: z jakých části se rostliny skládají, k čemu jim (nebo nám) která část slouží, pokročilejší se zajímají i o druhý stonků a listů. Snad budeme dobře vybaveni na náš jarní květinový projekt!

8/1/24

Dopoledne bruslíme na Letné, už jsou vidět značné pokroky. Na oběd se vracíme do zázemí, abychom po pauze pokračovali v přírodovědné práci, referátech na jarní květiny.

18/12/24

Po dopoledním bruslení na Letné se přesouváme na oběd k Šimonovi a Olze. Mezi polévkou a palačinkami trénujeme morseovku a zpíváme koledy.

11/12/23

Dopoledne opět trávíme v lezeckém centru SmíchOff, k lezení na bouldru a navijácích dnes přidáváme ještě základy lezeckého uzlování. Odpoledne je hezky a tak ho strávíme na loukách nad Zlíchovem a dojdeme pěšky až na Radlickou.

27/11/23

Vyrážíme na předadventní výpravu na Skalku. Všude kolem je sněhový poprašek, v některých místech je dokonce dost sněhu na sněhuláka a andělíčky, což přináší, navzdory celkem silnému větru, všeobecné nadšení. Na Skalce zkoumáme, jaké hodnoty jsou pro nás důležité a které bychom dokázali „hodit z balónu“, přetěžký úkol. Zahřeje nás výborný oběd z termosky a šupajdíme zpět do Řevnic, aby pražští stihli vlak.

20/11/23

Pod odborným dohledem Matouše se vypravujeme do lezeckého centra SmíchOff, abychom vyzkoušeli své síly na boulderu i při lezení na navijácích. Všemu samozřejmě předchází rozcvička a krátké povídání o tom, co všechno lezením rozvíjíme. Část se nás vyřádí i na „sýrových“ prolézačkách, největší obtíž dne je udržet pozornost a neběhat pod kamarády, kteří nad námi lezou. Po obědě vyrážíme na louky u Dívčích Hradů, zkontrolujeme balíky slámy a Koně převalského, než se pak autobusem dopravíme na Radlickou a metrem na Smíchov.

13/11/23

Od rána ve střídající se intenzitě prší, čeká nás den v pláštěnkách. Přizpůsobujeme tomu plán a vyrážíme vařit na Babku, kde je ohniště pod převisem. Nejprve ale úkol nejtěžší: naplánovat, co budeme vařit, abychom to 1) zvládli a 2) nějak se na tom shodli. Velká výzva! Nakonec, uff, podařilo se, nakupujeme suroviny na bramborový guláš, a vyrážíme po modré k babskému potoku a následně dál k Babce.

Čas běží, a tak s ohněm v mokru dnes řádně pomáhají průvodci, samozřejmě za zapojení všech členů skupiny, dle jejich možností. Někdo má kapacitu oškrábat skoro všechny brambory, někdo přinese dva klacky na oheň a víc si zatím neumí představit, co by měl nebo chtěl dělat, ale o tom to je, rosteme spolu, učíme se navzájem, učíme se přijímat zodpovědnost.

Po teplé polévce a vypořádání se s úklidem prostoru jdeme podobnou cestou lesem na vlak, déšť nám nebrání si povídat, skotačit, jen některé boty už promokají a do sucha a tepla se myslím těšíme všichni.

30/10/23

Z Řevnic vyrážíme přes most nahoru směr Skalice. Je nádherně, takový zapomenutý baboletní den. Láká k lezení po svazích, skalkách a stromech, cukrkávě-limonádě a zkoumání emocí v našem těle. U vrcholu Skalice obrazem či písmem zaznamenáváme přírodu a počasí dnešního dne, sníme výborný oběd a v pauze si někdo vyřezává, jiní se na střídačku vytahují na laně na strom. V dobré náladě pak dojdeme ke Karlíku a podél Karlického potoka a šípkových keřů pak až do Dobřichovic.  (K)

23/10/23

Už na nádraží se rozdělujeme do skupinek na vaření, ale ukazuje se, že je to složitější proces a nakonec se k nám jako bumerang vrací celou cestu ke staré májce a Matouš ho s pár dětmi trpělivě dokončuje ještě před samotným vařením. Cestou hrajeme střihanou a učíme se, jak si připravit hrstičku ze smrkového chráčí a co dalšího nám pomůže pro snadný podpal. Vaříme rýži s omáčkou, vznikají různé varianty, podle toho, jak si to která skupinka udělala náročné. Cesta zpět podél Kejné je hladká a za chvíli už z chladného údolí vycházíme do sluncem prohřátých Řevnic. (K)

16/10/23

Začala lehce mrazivá rána a my dnešní slunečný a studený podzimní den prochodili v lesích okolo našeho zázemí. Abychom se zahřáli, vyzkoušeli jsme si lesní hrazdu, houpání na provaze a další všemožná cvičení v naší lesní tělocvičně. A jelikož nám bylo stále trošičku chladno, rozhodli jsme se dohonit sluníčko na nedalekém paloučku, kde jsme s několika zájemci prošli pár základních uzlů. Výborný oběd jsme si dali v zázemí a pak vyrazili se Špaňdou směr lesní divadlo v Řevnicích. Den nám rychle utekl a my v pohodě stihli vlak na nádraží v Řevnicích. (M)

2/10/23

Cyklovýlet! Jedeme z Řevnic po cyklostezce do Černošic na pláž a pak přes most a podél vody druhou stranou zase zpět. Průběžně si zvědomujeme pravidla bezpečného silničního (v našem případě hlavně cyklostezkového) provozu, vracíme se pro zapomenuté batohy, užíváme si rychlé i pohodové jízdy, ošetřujeme drobná zranění, někdo smočí nohy, někdo celé tělo v Berounce. Oběd u Katy před domem, společné shrnutí dnes naučeného nad učebnicí prvouky a pak už jen závěrečné kilometry. Včasnému dojezdu nezabránily ani spadlé závory v Řevnicích – inu nádherný pohodový den ve vzájemném vyladění! (K)

25/9/23

Dnešním hlavním projektem je společné vaření, pěkně od píky. Takže hned na nádraží vymýšlíme, co nám všem udělá radost a jaké ingredience na to budeme potřebovat. Partička holek s Katy je pak jde nakoupit, ostatní s Matoušem zatím skotačí na hřišti. Pak se vydáváme směrem Babka se svačinovou a angličtinovou zastávkou u potoka. Učíme se zpívat Explorers Song, který dokonale pasuje k naší expediční skupině, mohl by se stát naší anglickou hymnou:

We are explorers, we are explorers.

Let’s explore and have fun too.

We are explorers, we are explorers.

Come with us. There’s lots we can do.

We are explorers, we are explorers.

Let’s explore, learn English too.

We are explorers, we are explorers.

Come with us. There’s lots we can do.

(k poslechu na https://elt.oup.com/student/letsexplore/level04/songs?cc=cz&selLanguage=cs )

Kousek pod Babkou dáváme dohromady postup přípravy a vaření a rozdělujeme se do skupin zodpovědných za dřevo, oheň, špagety nebo omáčku. Najdou se mezi námi dva školáci, kterým se moc pomáhat nechce, že prý obědvat nebudou (a obědvali!), ale většina dětí se zodpovědně pouští do práce. Je potřeba nanosit a nalámat dřevo, připravit dvě hromádky jemného chráčí a březové kůry na podpal, nakrájet cibuli, sýr, olivy a okurky, vymyslet, kam zavěsíme nebo postavíme kotlík a ešusy, aby to celé fungovalo… a pak přikládat, sypat, míchat, ochutnávat… a vedle toho nakreslit obrázek Šárce do narozeninové knížky.

Oběd je dobrý a je ho spousta, po dojezení zbývá ještě chvilka času na hru a už si to zase šupajdíme po zelené podél potoka k dřevěnému hřišti. Krátce si zhodnotíme, jak se kdo dnes cítil zapojený a prospěšný a už Jindra přináší muffiny, zdobíme je jahodami a šlehačkou a zakončíme den ve slavnostním duchu: ať žije Šárka! (K)

11/9/23

Ráno nám maličko komplikují České dráhy, vlaky z obou stran mají zpoždění a pražský navíc nejel přes Smíchov, nakonec se ale přeci jen všichni sejdeme na cyklostezce. Je nás víc koloběžkářů a jen pár bruslařů, velká změna oproti předchozím expedičním rokům. V Dobřichovicích jsou přitom ideální podmínky i pro úplné začátečníky – tak třeba příště.

Nejprve se párkrát projedeme jen v okolí lávky a pak se vydáváme směrem k Černošicím. Svačíme „u slackliny“, kterou pak někdo přechází, někdo se houpe na houpačce, někdo se přidává k improvizované přehazované. Pak už frčíme zpět do Dobřichovic na oběd, koloběžkáři trénují střídání nohou, bruslaři rovnováhu, Jenda si užívá „skejtové spřežení“.

Po obědě u Katy se přesouváme do Řevnic k řece za nádražím, je pěkné horko a všichni se těšíme na schlazení a vodní hrátky. (K)

4/9/23

První expediční pondělí vyrážíme již tradičně z Řevnic na Korunku. Vybíráme cestu přes „staré svačinkové“, kde děláme ranní kruh a hrajeme rybičky, kolem „obrázku“, kde svačíme a v trojicích promýšlíme, co vlastně znamená slovo expedice a jaké druhy si dovedeme představit. Trochu si povídáme třeba o tom, že k nim potřebujeme fyzickou kondici a že ji posilujeme jak na bruslích, tak tím neustálým a někdy neoblíbeným chozením do kopce.

Cestu si zpestřujeme dobrodružstvím při hledání stezičky vedoucí k vyhlídce Hvíždinec, odkud pak pozorujeme Řevnice a další známá – nebo ještě neznámá, ale brzy snad navštívená – místa. Několik dětí se mění v kartografy a po zbytek dne si s nadšením kreslí mapu pochodu.

Na oběd dorazíme k rozhledně Korunce, ze které pak znovu pozorujeme okolí a plánujeme možné výlety. Seznamujeme se s nápadem pro letošní školní rok: zakončit ho někdy začátkem června opravdovou přírodovědnou expedicí s výstupem na místní vrchol a přespáním v terénu. Většina skupiny nadšeně souhlasí, několik hlasů je takovou výzvou zaskočeno… Uvidíme, jak to bude zrát a jak se nám během roku podaří se na takový podnik nachystat!

Pak už jen scházíme dolů do Dobřichovic, u dubu děláme závěrečný kruh a spokojeni s dnešním dnem vycházíme ze stinného lesa do horka a civilizace. (K)