ŠKOLA EXPEDIČNÍ ČTVRTKY leden, únor 2020

6.2.2020
Tento týden jsme vyrazili rovnou bruslit. Zamluvili jsme si kluziště na Letné v domnění, že tam budeme mít nějaký prostor jen pro nás, ale ukázalo se, že ve výsledku se na žádné rezervace nehraje a kdo přijde bez rezervace, bruslí prostě s vámi. Takže se nám to tam po chvíli pěkně naplnilo, naštěstí nám to nebránilo dál pilovat přenášení váhy, brzdění či odrazy s co nejdelší jízdou po jedné noze.
Nutno říci, že děti se velmi zlepšují a i ti, kteří v půlce ledna cítili velkou nejistotu už dnes obstojně jezdí. Jak říkal Ondřej: bruslili jsme lépe než většina kluziště. A to je od hokejisty velká pocta.
Z Letné jsme se přesunuli k Čajům, na čaj, polévku a brokolicové placičky, a pokračovali jsme zde s háčkováním. Několik dalších dětí se posunulo na úroveň krátkých sloupků, několik jich zahájilo nebo pokračovalo v hakisáku. A někteří stále unikají naší snaze zvládnout s nimi alespoň základy, což je samozřejmě v pořádku, nebudeme je nadále trápit, další háčkování zůstane na dobrovolné bázi a neháčkaři budou mít připravený alternativní program. 
Odpoledne jsme ještě stihli zavítat na výstavu do Obecního domu Grafika roku 2019, kde v nesoutěžní kategorii visí náš společný výtvor z dílny Petra Korbeláře. Je moc hezké vidět, že nám pod rukama vzniklo „umění“, které je nyní vystaveno v galerii. Prohlédli jsme si i ostatní výtvory, kdo chtěl, ten si poslech Petrův komentář k některým z nich a vyrazili jsme domů.
29.1.2020
Pouštíme se do nového projektu: háčkování hakisáků, které by nám měly přinášet zábavu i zručnost při našich pobytech v terénu. Malá jurta je tedy brzy plná příze, háčků a ze všech stran se ozývajícího „Katýýý, ukážeš mi jak…“ a „Katýýýý, co mám teď dělat…“, někteří brzy pochytí základy a ukazují to ostatním i oni, Žofka nás naučí pěkný způsob jak nahodit základní očko, všichni jsme minimálně ze začátku motivování rozvojem motoriky a myšlení, ale samozřejmě to není pro každého snadné a část kluků po chvíli utíká k fotbalu. Po čase je ale vtáhneme zpátky a každou chvilku se jurtou ozve „Vojta už umí krátké sloupky“ nebo „hurá, Áně už jde řetízek!“ atd. Skoro každý si něco zvládl osvojit a několik dětí dokonce začalo pracovat na hakisáku. Nejobtížnější pro většinu zůstává přijít na to, jak si vlastně přízi dobře uchopit. Nu, budeme příště pokračovat!
Zabráni do práce jsme málem zmeškali oběd, který jsme si po delší době vychutnali v zázemí, a pak šup na vlak a bruslit. Volíme tentokrát menší kluziště kousek od Anděla, protože na Letnou bychom se po dopoledni ve škole nestihli rozumně dostat. Je teplo, na kluzišti dost voda, takže někteří jsou po pár pádech mírně provlhlí, ale nebrání nám to trénovat a přibližovat se k cíli, kterým je bruslit spíše přenášením váhy než zvedáním nohou z ledu.
15.1.2020
Dnes nás Marta s Idanem berou do židovské Prahy. Dozvídáme se základy o historii židovství obecně i toho pražského, navšítíme synagogy, muzeum i hřbitov, čteme jména tisíců zavražděných židů a prohlížíme si obrázky dětí z koncentračních táborů… je to silné, působivé, obzvláště z úst Neoho rodičů, kteří jsou oba na světě jen proto, že někdo z jejich rodiny odsouzení ke smrti unikl.
U Zveibilů nás pak čeká výborný oběd a vyrážíme bruslit na Letnou. Chceme pokračovat zbytek ledna a celý únor a doufáme, že zatímco dnes se někteří horko těžko držíme na nohou, na konci února všichni nabudeme na stabilitě a budeme si pohyb na ledu užívat. Ondřej je zdatný hokejista a tak se do nás pouští a hbitě nejprve všem a potom každému dle potřeby ukazuje, co máme trénovat. Bruslení zdar!
8.1.2020
Chtěli jsme jít bruslit, ale vypadalo to na velký déšť a ještě ke všemu nám onemocněl Ondřej, tak se spojujeme se zázemní skupinkou a zůstáváme i po parlamentu s nimi. Posloucháme příběhy krkonošských běžkařů, jejichž neblahý osud vedl k založení horské služby, vyrábíme lyžaře z ruliček od toaleťáků, recyklujeme magnetky a jak jinak, když jsme v zázemí, než že dojde i na fotbal a patřičné zablácení s ním v dnešních podmínkách související.

Napsat komentář