Úterý říjnové
Předškolácké ranní kolečko je veliké, je nás 16 + 2. Po naší vítací písničce „Díky za každé nové ráno, díky, za každý nový den, díky, že je o mě postaráno, díky, že tu jsem“ zkoušíme tleskání na slabiky, tedy své jméno a jméno souseda. Na chvilku se zapojují i vytrvalí odpírači FrantaH. a Jenda. Nevyjde to všem vždycky úplně přesně, ale odvaha se počítá!
Školka nám „vyfoukla“ trasu kolem potoka, tak se vydáváme k řece. Kde hned po příchodu většina dětí rovnou svačí. Dvojice se po cestě různě proměňují, jan Zoia a Kaila se každá z jedné strany drží s Jendou a vypadají všichni moc spokojeně.
FrantaH. nejprve prohlašuje, že on se tedy rozhodně „bude koupat“, ale u řeky to skončí jen u slov a raději se s holkama a klukama prohánějí.
Žofka s Jendou sveřepě tvrdí, že jejich tenisky jsou rozhodně nepromokavé a moje ani Wáclavovo upozoroňování, že „ne tak docela“ k nim nedolehne. Žofka v jednu chvíli stojí zasněně a spokojeně ve vodě po kotníky….je to obraz jak z nějakého filmu 🙂 Klárka a Anežka si vodu také chtějí vyzkoušet, ale usoudí, že raději bosky, takže ty se opravdu jen smočí. Anežka má dnes narozeniny a moc pěkně to všem vypráví a vysvětluje.
Matouš a FrantaH. si poslední dobou hodně vyhrají při fantazijní hře na speciální draky a bytosti neuvěřitelné s nadpřirozenými vlastnostmi. Opravdu jim to, a moc pěkně, vydrží s přestávkami, většinu dne.
Frida „se objevila“ s Kailou a Zojou, dokonce by u sebe moooc chtěli přespat a poodcházejí si s lanem hrát stranou na koníky. Lano nakonec přiláká zbytek party a dojde na veselé přetahování děti verzus Wáclav.
V 10,30 zvadáme kotvy a vydáváme se přes nádraží do zázemí. Lada má dnes sběratelský den, za ten kousek od řeky ke kolejím, zvádne vytrhnout malý stromek, sebrat několik květin a dalších zajímavostí a mít úplně plné kapsy i ruce. Wáclav stromek, naštestí, zvládne se souhlasem majitelky cestou zasadit…
Emička se mi zdá taková usazenější, i když se spíš drží stranou a ke spontánním skupinovým aktivitám se přidává jen na krátkou chvilku.
Všechny děti se ale nejvíce těší na práci na svých kuších, aby Wáclav nebyl totálně zavalen, děti rozdělujeme do skupin a 2/3 jdou nejprve do jurty barvit „šípy“ – špejle a udělat si jedno grafomotorické a jedno logické cvičení. Dětem opravuji správné držení tužky a opakujeme si naše jména, příjmení, adresy. Markétka s Tangou pracují na předškoláckých úkolech s chutí. Tanga by v jurtě klidně zůstala a pozorovala, jak jde práce od ruky ostatním klidně ještě dlouho, ale trošku to ruší, tak ji posílám, aby už šla lepit a vrtat. Olík je velmi pečlivý, ale v jednu chvíli se mu to držení tužky, tak nějak poplete, že na mne kouká se slovy, ale „já nemám dva palce“. Vše krásně stíháme ještě před obědem a po něm pracujeme už jen na kuších. Klárka s Johannem parádně vybarvují terč z polystyrenu. Kluci zkouší kuše o stošest a přidávají se i na fotbal ke školákům.
Před odchodem na vlak stihneme ještě 2 malé masáže – Anežka dostane možnost vybrat které, jako malý narozeninový dárek. Přidávají se k nám hospodářka Linda se synem Jonáškem. Před masážemi jsem obcházela všechny děti v zázemí, aby se zeptala, zda na masáže přijdou a některé se rozhodli pro a jiné ne. Naprosto těsně před koncem, však přichvátala Žofka, která popoháněla Jendu slovy, no tak dělej, honem, pojď sem, sedni si a v závěsu za nimi FrantaH.. Oba kluci vypadali, jako, že teda jdou, ale vlastně taky trochu ne a jsou tam jen kvůli Žofce a bylo jasné, že oba tak trochu chtějí, ale taky trochu ne…Petra
Úterý 4.9.
Ráno na nádraží jsme se skoro všichni sešli pěkně včas a to se pak můžeme plynule na sebe ladit děti i průvodci.
Většina dětí si nebyla jistá, co je vlastně čeká, někteří se trochu ofrňovali, že přece nebudou v kruhu říkat nějakou básničku, ale když zjistili, že ta předškolácká je úplně nová a jiná, protože už přeci vyrostli, snažili se její slova chytat všichni.
Markétka, Emička a Matoušek do předškoláků chodili už vloni, tak zdárně předzpívávali. Žofka byla naopak maličko zaražená, ale tátu poslala domů už během chvilky.
Kolečko ve kterém jsme říkali svá jména, bylo už předškolácké, protože jsme tleskali na každou slabiku a to už je potřeba se docela soustředit, zvlášť, když si dáte třeba ještě přezdívku „Jeník Salay Veliký“, nebo Franta k. HafHaf, nebo Franta h. Mistr WU 🙂
Přes město do parkového hřiště jsme šli, v rámci bezpečnosti, volně stylem „čekáte u další lampy“. U dřevěných klouzaček jsme si dali první malou svačinku, prozkoumávali vyschlý potok, stromy na které se dá lézt a zahráli si hru „Na lišku a lišáka“, tedy na jména. Tanga si nejspíš v rámci své fantazie promítla „starou lišku“ příliš realisticky a trochu se začala bát. Ale ostatní běhali o závod a snažili se pomáhat a zachraňovat ostatní tím, že včas řeknou jejich jméno. Nejvíce se činil Matouš, který nám pak také ze švestky házel spravidlivě letošní úrodu.
Na trubce, přes vyschnutý potok, všichni perfektně prokázali, že ji, svým způsobem a tempem, zvládnou přejít. Frída šla pomalu, krok sun krok , na jistotu. Johánnek naopak s otočkou kolem své osy uprostřed.
V lese jsme si dali druhou malou svačinku, zahráli hru na propojení skupiny a Wáclav mezitím připravil „bránu pro předškoláky“. Kterou prošli za zpěvu písničky: „Země je mým tělem, voda krví mou, vítr je mých dechem, oheń silou mou“, jeden po druhém všechny děti. Nejdříve proběhla skupinou lehká nervozita, pak nastalo zklidnění a písnička dodala sílu i těm méně odvážným. Zoja si prozpěvovala zvesela a vládala mezi slova ujištění „to znám, to zpíváme s mámou“. Kaila to vzala půl cesty pozadu a dívala se na mne, druhou už po směru s pohledem upřeným na Wáclava. Oliver prošel branou, ale vážnost situace asi udělala své a musel urychleně nechat v lese, co v těle už nepotřeboval.
Teď už jsou všechny děti opravdový předškoláci a vydáváme se do jurty autorsky dotvořit papírové desky, losovat razítka, která budeme používat místo podpisu.
Před obědem si stihneme ještě pohrát, nebo zahrát fotbal. Po něm se vracíme do jurty, aby jsme do našich desek, „knihy“ kterou si děti budou každé úterý tvořit. Zkusili udělat její 1. list.
Nejprve se bavíme o tom, co to jsou emoce, pak si jejich vnější projevy na obličeji a v těle ukazujeme na obrázku a nakonec si je zkoušíme i sami na sobě. Nakonec každý dostane pracovní list, kdy má obličeje přiřadit ke správnému tělu. Matouš se mezitím nechal zlákat na tvoření Blankou do jurty, aby tam následně oznámil, že si „spletl adresu“ a přišel za námi.
Markétka trochu zkoušela protestovat, že už vše zná z loňska (to tedy nebudu moci nic opakovat :), Emička se naopak zapojovala více než vloni. Anežka vše plnila svědonitě a sama sebe na desky namalovala dokonce i s řasami. Julča se nadšeně vrhala do všeho a „svůj zásek“ měla jen jeden. Johánek byl na konci dne hodně unavený.
První přeškolácké setkání se nám moc pěkně vydařilo. Petra Kasová
