Školka pomalu kvete v květnu, 2020

Sokolíci na botanické procházce

První regulérní výlet po pauze i s cestou vlakem zasvětili sokolíci naší krásné květeně. Na pěkný počet čtrnácti kousků nás doplnilo trio starých bardů Frantové Hofík a Kouba a Matouš Lerch. Ze Srbska jsme to vzali roklinkou s jeskyní na Chlum, který jsme vyšli až na vršek a v poměrně vysoké trávě ještě narazili na několik kvetoucích hlaváčků jarních. Pak nás navštívila helikoptéra, která prolétla neuvěřitelně blízko vrchní hrany lomu. Po svačince jsme opustili lom a přes silnici se dali přes pole a podél lesa zhruba rovnoběžně s bubovickým potokem , jkterý má koryto dole v údolí. Po chvilce jsme ještě potkali oranžový hlaváček letní, možná ještě vzácnější. Viděli jsme několikrát motorová letadlo, jak táhne a následně odpojuje větroně. Přes několik dřevěných sroubků na kouzelných místech, jsme dorazili na první louku se zlatým botanickým hřebem dne, vstavačem nachovým. Na okraji další louky a v přilehlém řídkém lesíku jich pak bylo dalších několik desítek. je to krása a mám za to, že to většina dětí vnímala. Po obědé se skoro všichni děti zapojili do jakési upravené“baby“ , byla na ně radost pohledět. Seběhli jsme na žlutou pod Kubrychtovou boudou a děcka se předháněly v různých akrobatických kouscích, stojkách, kotoulech, hvězdách,skocích atd. V Srbsku na tradičním zastávkovém místě raftů ještě stačily naskákat do Berounky a někteří se stačily zmáčet opravdu velmi slušně. Je moc milé vidět děti, jak si po nucené přestávce školku užívají, mají parádní nápady a chovají se k sobě navzájem moc hezky. Ať nám to vydrží! Petr Vohryzka

15.5.

Veverky si tentokrát užívají pátek se Španďou. Je nás celkem 7 dětí, 2 dospěláci a dvě chlupaté psí slečny. Scházíme se na starém svačinkovém místě a rovnou se pouštíme do krájení a drcení jitrocelu v hmoždíři. Jeník zdatně porcuje listy opinelem na improvizovaném prkýnku, ostatní kluci a Žofka třou v misce zelenou kaši. Je s námi Franta Hoffík, který dění zatím pozoruje z větví dubu. Když je jitrocelová kaše hotová, vydáváme se podle Kejné vzhůru a sledujeme kamenité břehy. Díváme se, kolik vody po nedávném dešti přiteklo do zátočinek a tůní. Se Žofkou si prozpěvujem celou cestu a zkoušíme i dvojhlas. Pak přehopkáme potok po kamenech k novému tábořišti s ohništěm. Tam Španďa z bukových kmínků svazuje trojnohu, na kterou zavěšujeme kotlík s vodou z potoka. V malé misce opatrně zahříváme jitrocelovou kaši s medem. Cedíme přes plátýnko a rozléváme si do kelímků čerstvý jitrocelový sirup. Mňam, je to dobrota! Posilníme se také svačinou z batůžků a pak si dlouho hrajeme u potůčku. Hrázky, cákání a přeskakování, lovení „ryb“ baví všechny kluky. Franta si máčí botu a za nedlouho ještě i Jeník suší svoji polobotku nad ohněm. Povídáme si anglicky o tom, jak se staví dům. (Slovní zásoba: house, roof, door, window, chimney, floor). Dojde i na říkanku o opičkách, co se perou v posteli (Two little monkeys.) Pak už v kotlíků ohříváme omáčku a dáváme si oběd: noky s červenou omáčkou, tempehem a zeleninou. Po něm důkladně zalíváme oheň a balíme všechny batůžky. Pouštíme se do výstupu příkrým svahem, vede nás Vincík. Na pasece zjišťujeme, že s námi není Růženka. Španďa se ji vydává hledat a my ostatní mezitím vyřezáváme a pleteme copánky a panáčky ze sítí. Pozorujeme pavouky v trávě a na pařezu objevujeme kostru malého zvířátka, nejspíš myšky. Španďa se vrací bez Růženky, a tak to chvilku vypadá bezútěšně. Pepan si z nás střílí, že Růžu zahlídl v lese, ale nakonec je to právě on, kdo první vidí, že Růženka se skutečně zas našla, hurá!
Slunce svítí a je nám dobře, můžeme se natáhnout a koukat do korun borovic. Kluci se Španďou vyrábějí luk a šípy, v obvyklé i trpasličí verzi.  Rozkrájíme si zbývající jablíčka na posilněnou a piknikujeme. Ovšem za chvíli už je čas se vrátit domů. Máme to kousek, jen se po hřebeni sklouzneme zase zpátky k altánu. Je na nás vidět, že jsme prožili nádherný den na Kejné. Díky za to! Lucie M.