Leden školkový, 2018
24.1. Sokolíci
Ve fotbalovem počtu jedenácti borců se sokolíci sešli předposledni lednovou středu. Vyjeli autobusem z Řevnic do Bubovic a po polňačce kolem speleologickeho zázemí se vydali směrem k Solvayovym lomum. Olík a Lara tuhle trasu nedávno absolovali s výletni skupinkou Špandy a Agáthy, tak jsme šli v dílčích usecích trochu jinak. Šli jsme kolem uměle vysazeného háječku s množstvím stromových druhů, označených dvojcedulemi se skrytými a viditelnými lesními bytůstky. Pak jsme to vzali vrchní pěšinkou nad kolejemi a po svačince na krásne vyhlídce se napojili na cestu k vršku svatojánske skály. Tam nás překvapil poměrně silný vichr, tak jsme raději odložili batůžky a ke kříži ohraničenému železným plůtkem přešli husím pochodem. Výhled je tam mimořádný, bylo vidět, že dost děti tam někdy byla. Zpátky jse šli většinou po kolejích, s odbočkou na výstavku velkých vápencových balvanů z různých míst Českého krasu. Seběhli jsme z kopečka k altánku u tzv. propadlých vod a většina děti odkládala vzhledem k výraznému oteplení jeden svršek za druhým. Pokračovali jsme po zelené na Hostím a vzhledem k tomu, že nás začal tlačit čas, poháněli jsme děcka pod záminkou různych her svižně dolů. V Hostimi na nás čekalo nečekané překvápko v možnosti přesunu busem do Berouna, dali jsme si tedy v klidu oběd a nemuseli zbytečně hnát do původne zamyšleného Srbska údolím Kačáku. Další překvápko pak bylo v Berouně na nádraží, protože náš vlak z důvodu zpoždění otáčel už na Karlštejně a nam nezbylo než jet o půlhodinky později. Před nádražím je dětské hřiště s několika vláčky, takže dětem to bylo celkem fuk. Krásny, spíše jarní den. Petr
Liščata 23. 1.
V úterý některé děti překvapil místo nemocného Honzy Honza druhý, Španďa. Čekal na nás v Řevnicích se všemi svými psi, mámou Tulou a jejími dcerami Marjánkou a Růžou. Taky Jeník s sebou vzal ten den jejich Poňu. Ajaj, říkala jsem, zrovna když jde s námi poprvé Zoe bez svého bráchy Zdendy a má strach ze psů. Ten den si ale byli všichni dost pro sebe a také psí skupinka se tak pohybovala uvolněně mezi námi, žádné velké aportovací kousky, jen malé loudění u oběda a pak pelíšek Marjánky v mé bundě v týpí. A Zoe to pozorovala a říkala, že stejně psi dobří „nejsou“. Byla v ten po delší době plná „řevnická“ partička Jeník, Franta a Franta. Jasmínka s Valinkou tuží své kamarádství a budeme si je muset víc hlídat, aby nám ve své spřízněnosti někam „neutekly“, což je ten den dost těšilo. Tanga se opět ukázala jako velmi pozorná k potřebám druhým, provedla Zoe dnem. A při cestě do lesa se děti chlubily svými mladšími sourozenci a tak víme, jak se o bednu s plyšáky na nohy staví Markétka Tichá a jaká je to radost, o malých plaváčcích Matějovi, Zenonovi a Ondráškovi.
Divočáci 25. 1.
Ve čtvrtek byl s námi za Honzu Petr a ten den jsme využili prázdnin klubíčka a vydali se nejprve na klubíčkové místo na kraji lesa kousek od zázemí a také jsme obsadili volnou velkou jurtu. Divočáci dělali ten den čest svému jménu a projevovali se docela hojným nabíháním na dospěláky a hromadným ryčením. Hostující Lara jim byla radostným vůdcem. V lese se však uklidnili (a když jsme šli z toho lesa, ech, byla tam cedule, že o víkendu bude hon na divočáky). Toník utíkal první na to místo, kde jsme tak dlouho nebyli a kde je ten strom, na který se dá vylézt a vylezl vysoko. A pak jsme si tam dlouho hráli, stavěli domečky a zametali les, hráli na rybičky a rybáře, Petr s Aňulkou a Kájou stavěli z větví, Linda s Františkou a Larou si vystačily s pláštěnkou, Frýda stavěla písmena z klacíků a Mareček nabízel „palačinky“. Rafael neměl své parťáky Prokopa a Jáju, ale sám si tak pobyl. Mirinka se také sama zařídila a sbírala „léčivé“ jmelí. A pak Toník z toho stromu, kam ten den vylezl opravdu vysoko, spadl, ulomila se pod ním větev. Byl to obrovský šok. Toník si však odpočinul, vyplakal to leknutí a bolest a pak sám a statečně s námi došel do zázemí čekat na tátu. Rozdělali jsme oheň a u pohádky O červeném kohoutovi se Miriam projevila jako znalec pokémonů – je i ohnivý pokémon – a to jsem byla ráda, Toník je má taky rád a teď o sobě s Miriam ví. Odpoledne jsme šli do jurty a vyrobili společně z papíru loutku barevného, bláznivého Masopusta. Visí nám v týpí, příště oživíme další maškary.
Blanka Švédová
Zápis do kroniky z 16. 1. 2018
Všichni se setkáváme tradičně v Řevnicích na nádraží. Pozdravíme se písničkou, cvičíme si počty, zjišťujeme kolik nás vlastně je. Dnes s námi bude Adam tatínek Ludvíka. Přijel, aby společně s dětmi vyrobil krmítka pro ptáky. Má v ruce malý balíček se dřevem, několika palubkami a v batohu kladívka. Vyrážíme na cestu do lesa a do zázemí, připojuje se k nám Tamík.Jdeme městem a povídáme si, co jsme zažili o víkendu nebo předešlý den.Stavujeme se na hřišti, svačíme, pijeme čaj a povídáme. Děti řádí na všech prolézačkách. Nejvíce na dřevěném kolotoči, na který později vylezou všichni. Je hodně veselo.Pak vyrážíme do lesa. Společně sbíráme tlustší klacky, kterých bude potřeba na výrobu krmítek. Les je plný větví a tak máme za chvíli hodně materiálu. Začína hustě padat déšť se sněhem a taky foukat vítr. Blížíme se do zázemí. Velká jurta je ještě plná školáků. Chceme se na chvíli někam schovat a tak jdeme do teepee a já si beru suchou kůru a klacíky a zapaluju oheń. Děti mi radí , jak to udělat, aby co nejrychleji hořel. Pak některé z nich spontánně zpívají písničku o ohni, kterou je naučil Kryštof. Další si berou podložky a malují co je zrovna napadne. Pěkný moment. Za chvíli oheň hoří, povídáme si o tom, jak rádi do ohně koukáme a opakujeme si některá pravidla, která je potřeba u ohně dodržovat.Petra se pak dětí ptá na to, co vědí o ptácích a co je odlišuje od ostatních živočichů.Prohlížíme si moc pěkný atlas ptáků od Áni.Školáci opouštějí jurtu, Petra se k nim přidává. Nahradí dnes nemocného Michala.My jdeme s Adamem do jurty a začínáme s výrobou krmítek. Děti řežou klacíky pilami a pak ztloukají palubky a klacky. My s Adamem asistujeme. Všechny to hodně baví. Nakonec máme tři krmítka a děti je navíc zdobí pastelkama. Jemný dekor a taky divoké barevné čárance. Každý podle své nátury. Po dobrém obědě lítáme v zázemí a před cestou na vlak zavěšujeme krmítko na strom.
Magda Hrubá
Vlčata 15.1.2018
Voláme sluníčko, ale moc se mu nechce. Petra vypráví nám řevničákům, jak divoce dnes pražáci cestovali, a že dokonce i omylem popovezli nějaké ty rodiče!
Vyrážíme přes náměstí, Legií, Mařákovou a už jsme v lese. Překonáme lákavé první svačinkové místo nad Sádeckou a jdeme ke kládám zkontrolovat stromový domeček, co děti s Petrou a se Španďou postavily v pátek a domeček pro skřítky, co postavili Jeník s Rozárkou při jejich nedělním lesním putování.
Vše stojí! Máme radost, dáme si rychlou svačinu, je totiž na sezení trochu zima a nemůžeme se dočkat až si budeme hrát v domečkách a na pařezu a kmenu zlomeného a vyvráceného obrovského smrku…
Občas je potřeba se trochu více prohřát, tak také běháme slalom mezi stromy označenými našimi batohy.
Putujeme po vrstevníci, přes tajemnou lávku otázek, přes, už teď konečně prosluněnou louku.
V teepee nám Michal udělal oheň, a protože si teď povídáme o ptáčcích, tak jsme si i o nich pár písniček zazpívali s kytarou.
Alenka psala, že budou bramborové knedlíky, tak jsme při nošení dříví do jurt složili písničku a tu jsme také Alence před obědem zazpívali!
My budeme mít bramborové knedlíky,
ať máme bříška veliký.
Ať jsme jak ten medvěd,
co jich snědl devět.
Po obědě se s námi rozloučil Michal a děti s Petrou vyrobily a zavěsily závěsná krmítka pro ptáčky.
U ohně jsme si pak odpočinuli u pohádky o veverce Zrzečce a jejich ptačích kamarádech z Křivoklátských lesů.
Eliška
V pátek 12.1. s námi nebyl Milan, neb si užíval čerstvého povětří v Jánských Lázních a zastoupil ho Španda. Děti byli už ve vlaku dobře naladěné a skupinka vyvážená, takže i přes drobné mrholení a mokro, jsme se rozhodli pro trochu náročnější trasu s pěknými výhledy.
Přes město jsme se dostali rychle, dali jsem si jen malou zastávku na napití a těšili se na svačinku na kraji lesa. Poslední úsek cesty před svačinkovým místem byl přes velikou louku, kde se děti už rozvolnili a na svačinovou deku, už usedali se značnými rozestupy. Neposeděli jsme ale moc dlouho, protože přestože nás chránil les, bylo vlezlo a nechtěli jsme prochladnout. Na zimu si stěžovala jen Aňule, ale před námi bylo zdolání kopce, který nás zahřál. Někteří to brali přímo vzhůru, sklon odhaduji tak na 70°, jiní s rozvahou a serpentýnami, stále vpřed. Olík si vytyčil být první, což se mu povedlo a my jen zírali, jak rychle. Na kopec si trošku stěžoval Gabík, ale když se mu podařilo vylézt nahoru, byl jeho úsměv a radost nelíčená. Byl na sebe patřičně hrdý, že to zvládl sám.
Po vrstevnici se nám šlo lehce, stihli jsme si i hrát a na jednom z našich oblíbených míst, jsme byli tak rychle, že jsme neodolali hromadě smrkových větví a zastavili se. Přišli jsem do části lesa, kde na podzim spadl smrk, teď ho někdo rozřezal a větve zůstali ležet. Toho se okamžitě chytili stavitelé Franišek H., Franta K. Jenda, Olík a stavitelka Anežka O. a Klárka a postavili dům, do kterého se vejde pohodlně 7 dětí. Františka objevila nádherného brouka, jehož jméno jsem bohužel zapomněla, ale bylo to něco jako „zlatohlávek skvostný“. Stihli jsme ještě kouknout do atlasu ptáku, protože cestou jsme slyšeli strakapouda.
Anežka A., Markétka a Tanga si hrály na dece, ještě posvačily, resp. princeznovsky piknikovaly. Ruben a Viktor se pustili do ořezávání klacků. Také se stihla strhnout šišková bitva děti proti Španďovi, která postupně končila slovy, ale „Španďo, já jsem taky s tebou“….
Na rozcestí u rokle jsme už tradičně hlasovali, kudy jít, holky chtějí většinou delší cestou, kolem, aby si nezamazaly, při sjíždění svahu, sukně. Kluky láká adrenalin při zdolávání prudkého svahu. Vyhrála rokle a všichni ji zvládli bez úhony.
V teepe, jsme rozdělali oheň, začali se ohřívat, někteří si naopak běželi hned užívat toho, co nabízí zázemí.
Měla jsem pro děti připravenou výrobu semínkových koulí, vše jsme dochystali, ale pak jsme museli čekat, až nám ve formě ztuhne tuk a krmítko nepověsili.
Byl to pěkný den a do Prahy jsme se vrátili zdárně zabahnění a unavení.
Petra Kasová
S liščí skupinkou jsme se vydali první novoroční úterý úplně obyčejně přes hřiště do lesa po modré. Byl s námi Oliver Babický a Žofka, a Franta Hoffelner měl s sebou meč a ještě s Frantou Koubou vytvořili partu na celý den, trochu loupežnickou. Valentýnka se po Vánocích přivítala s „Jasmulkou“ a strávily spolu ve hrách celý den. Často někam cestují. Julča, Jája a Kuba se opět proměnili v tygří rodinu. Táta tygr Jája umí vylézt nahoru na průlezku na síť, kam si mnohá lidská mláďata netroufají, a tam se s oblibou rozvaluje a pozoruje, i zavrčí, když se někdo přiblíží moc blízko. Cestou lesem si děti sbíraly ohlodané šišky „loutky“, se kterými někdy hrajeme divadlo a také jsem si zahráli a to velmi participativně, bez velké scény a organizací. Červenou Karkulku v obsazení – ohlodaná šiška Karkulka Linda, klacek vlk Kuba, klacek myslivec Franta H., šiška babička Tanga, list holub Julča, maminku a voice over jsem si ponechala s šiškou v ruce já. Při druhé alternaci se zapojili i Jasmínka a Valinka a Johánek, Žofka si vedle chystala své představení a ostatní šli s Honzou do rokle k vodě. Ode dne, kdy jsme rokli zdolali všichni, se do ní rádi vracíme při zastaveních na „oblíbeném svačinkovém místě“. Po obědě jsme si četli O Karolínce a pánu jménem Rok, který ji vzal do služby, a Honza spravoval lining v týpí. Pak už bude týpí úplně vyspravené. Je v něm teď víc místa a méně táhne za zády.Divočáci 11. 1.
Ve čtvrtek se k Divočákům přišla podívat naše nová kolegyně Bára Lehká s dcerkou Amálkou. Šli jsme na hřiště. Děti si hned obsadily svá oblíbená stanoviště. Franta H. a spol. věž ve velké průlezce, Linda s Františkou vlastně netypicky loď, kde si chtěli nalepovat do sešitu, který přinesla Linda, Rafael a Prokop založili policejní stanici na kolotoči, Jája s Frídou si rozložili svačinu na druhém kolotoči a z Marečka se stal zmrzlinář za otáčecími kostkami. U stolu jsme zůstali jen my velcí s Amálkou a Zdenda se Zoe a pustili jsme se do svačin, k čemuž Zdenda sehrál své klasické divadýlko „co mi to ta máma dala“. Zoe mu začíná zdárně sekundovat. Do lesa jsme vyrazili jen na skok, nejkratší cestou do zázemí. V týpí Honza pokračoval ve spravování liningu. Před týpí jsme s půjčenou palicí zatloukali klacky, kopali lopatama, našli žížaly, modelovali z hlíny. Linda s Františkou byli ve svém domečku na kraji lesa. Prokop s Rafaelem stavěli a vynalézali u maringotky. Před obědem Klubíčka zpívali Bára a rodičové a průvodci hymnu a děti se ptaly co to, tak jsme si i o tom, že budeme volit prezidenta, řekli.
