Říjnová říje školková, 2017
úterý 31. 10. Liščata
Den, kdy jsme měli v plánu vytvořit naše stromy předků, si děti již ve vlaku ukazovaly své fotky. Cesta do zázemí se nám trochu protáhla – objevujeme teď druhou stranu lesa, východně od zázemí. Po obědě jsme se ale rychle sesedli na terase a po malém příběhu o stromu, který hodně pamatuje, jsme si postupně ukázaly fotky a pověděly, kdo je kdo. Bylo to pěkné, na moc víc nám ale času nezbylo. Roztvořená „stromo-tabla“ s fotografiemi rodin Julči, Jasmínky a Kuby jsme nechali ve složce v maringotce s tím, že se k nim ještě vrátíme.
Fotky – https://photos.app.goo.gl/
Středa 25.10. Sokolíci
Posledni rijnovou stredu se sokolici vydali na pruzkum golfoveho hriste mezi Karlstejnem a Zadni Trebani. Po zdolani prudkeho kopce nad trebanskym nadrazim a nekolika stech metrech po polnacce smerem na Belec, uhnuli na lesni pesinku vedouci prudkym srazem nad Berounkou. Po leve strane, na hrane srazu vedl elektricky ohradnik, branici divocakum, zahrat si golf. Byli jsme z toho trochu smutni, ze se nam nedari vniknout na hriste, ale po obede na velice netradicni vyhlidce na hrad Karlstejn, se sokolikum podarilo najit skulinku bez ohradniku, kterou vleteli dovnitr. Asi po hodince pobihani po hristi jsme dosli na uroven karlstejnskeho nadrazi, ale nemohli jsme pro zmenu z ohradniku ven. Pruvodci vzali klacky a stlacenim spodniho dratu vytvorili unikovou cestu. Krkolomnou cestu kamenitym a kluzkym srazem odnesla Misa vyvrknutim kotniku. Nektere deti si nesly domu cennou trofej v podobe golfoveho micku, za coz byly vami jiste pochvaleny. Petr
Fotky: https://photos.app.goo.gl/HCGNRi8doi6KfWVk2
Středa 25.10. Volalavky
Deset Volalavek( Prokop, Kvido, Bedříšek, Tammi, Kuba, Marek, Anežka O., Julie T., Maruška K., Žofka Š.) Eliška a Španďa, fenečky Mariánka a Růženka. Pomalým klidným pohodovým tempem jsme se dali Tyršovou ul. Na konci vystpoupali na vyhlídku velmi přehlednou loukou. Zatímco my dosp.jsme už pili druhý šálek svého pití, děti si pomaličku stoupaly loukou, měly spoustu práce, zastavovaly se nad zajímavostmi, průzkumničily. Pravidlo vždy vidím svého průvodce bylo zachováno i s bonusem svobody, bezčasovosti a pohody.
Svačina a pití nás posílili před dalším výstupem. Cestou necestou jsme se dostali až na vrstevnici, kde jsme spočinuli a zase měli spoustu práce se stavbou domu, s lezením na stromy, se sběrem…někdo si dal i druhou svačinu. Po vstevnici okolo starého místa, přes velkou lávku až ke studánce to už jde rychleji, je to mírně z kopečka. Studánka tak posunula náš pitný režim, že takovou frekvenci čůrání jsem v tak malém počtu dětí ještě asi nezažila. Budeme tam chodit častěji:). Od studánky roklinkou všemožnými skluzovými styly, lesem cestou necestou až do teepee. Výborný oběd pd Alenky nás krásně zbarvil do oranžova. Pohádku jsme zvládli těsně před odchodem u kulatého stolu a hurá na vlak. Ve vlaku jsme si přečetli O sněhurce z mého oblíbeného Špalíčku. Nikdo dnes neusnul, i když jsme si tipovali min.čtyři adepty:). Přátelství mezi dětmi mne baví sledovat. Různě se nám mezi sebou prolínají, dnes z nich byla i parádní patrička všech dohromady. Malé děti občas řeší konflikty fyzicky, ale i tady máme posun, že promiň, které ,,umím říkat jen s mámou“, se říká už i bez mámy. Eliška
úterý 17. 10. Liščata
Úterý bylo slunečné a v takové dny nás to táhne k vodě. Šli jsme stejnou cestou jako Veverky v pátek a u řeky byli zase kormoráni i volavka se také nechala vyplašit, jen v trávě plno rosy a sluníčko už nehřálo tak jako před víkendem. Veverky mezi liščaty spouštěly ty samé hry – závody na cyklostezce, pendolino cestou… Pak jsme to vzali na hřiště a aby cesta nebyla jen tak ledajaká, prozkoumaly děti s Honzou možnost překonání poslední cesty před hřištěm „podchodem“ vyschlým korytem potoka. A na hřišti si děti hrály a hrály, až už jsme spěchali na oběd a vzali jsme to nejkratší cestou po silnici (a světe div se – kolem byly ještě ostružiny) a najednou už jsme byli v zázemí a Jáchym říkal – „dnes jsme vůbec nebyli v lese“. Po obědě jsme si zalezli do týpí chvilku si odpočinout s pohádkou, ale nezůstalo o jedné, a tak se některým dětem možná stalo, že ten den nebyly ani na prolézačce.
Blanka
čtvrtek 19. 10. Divočáci
Ve čtvrtek jsme dojeli do Řevnic mlhou a mlžné zůstalo celé dopoledne. Byla s námi poprvé, na zkoušku sestřička Zdendy, Zoe, a smála se na nás celý den a jinak se na všem domlouvala s bráchou. Bude z nich další pěkná sourozenecká dvojka na jaře. Svačinu jsme si dali na velkém hřišti a ač jsme se na něm původně nechtěli moc zdržovat, ten den byl ve znamení malých „hracích partiček“ – Kytka, Anička a Mia, Jáchym, Miriam a Linda, Jeník s Rafaelem, Zdenda neopuštěl Zoe. Valinka prodávala listová lízátka. Přitažlivé jako magnetky obě na mínus spolu ten den byly Lada a Aňulka. V lese na místě s vysokými jehličnatými stromy se děti zase přeskupily a stavěly domečky (domeček Zdendův, Zoe a Jáchyma obydlel dokonce mravenec), mechové chaloupky, byly tam rytíři, také se ořezávaly klacíky a pletly listové koruny-věnce a košíčky. Toník si s sebou domů přinesl na listech velkou sbírku „duchů“. A v tom všem zaujetí vůbec nikdo nevěnoval pozornost mému skládání „stromu předků“ a tak jsme si povídání nechali až na po obědě. Prohlédli jsme si fotky rodiny Jáchyma a mé fotoalbum a pokračovat budeme příští týden.
Blanka
9.10.Vlčata
Zvesela se Vlčata přenesla přes Řevnice Sádeckou do lesa. Svačina, velká lesní práce. Kvido staví malé domy, Jeník a Bedřísek velký dům, časem se práce propojí. Pár dětí se vrhá na Petru jako gepardi a tygři, po chvilce ji chci zachránit a posílám je na průzkum do lesa…
Přichází Michal s kytarou…. Dáme si novou písničku v kruhu:
,,Matko Země Tvá síla je ve mě.
Ohněm pálíš a za to náš dík.
Matko Země Tvá síla je ve mě.
Vodou zurčíš a za to náš dík.
Matko Země Tvá síla je ve mě.
Větrem fučíš a za to náš dík.
Matko Země Tvá síla je ve mě.
Vše nás učíš a za to náš dík.“
Matko Země Tvá síla je ve mě.
Všechno je z Tebe a za to náš dík.
A pak ty z minula…s tancem a procvičením,rozsvícením světýlka u srdce, pořádným během a kočičím zklidněním…zpěvem a říkáním.
Cáky, cáky z oblohy….
Vzal si mrak….
Prší prší…..
A novou podzimní Petřinou:
Tleskám tlesky, tlesky,
až lítají blesky.
Vidíte už leje,
kdepak slunce, kde je?
Vítr fouká do strání,
větve stromů naklání.
Pohrává si s listím stromů,
utíkejme rychle domů.
Svezli jsme se do rokle většinou po zadku…hurá do teepee, pití na zdraví…hurá na verandu…mycí rituál….
A přání a dobré jídlo.
Ve vyhřáté jurtě pak pohádka a Andromedě, malé elfce ( od autorky Markéty Chomatové). Obě Žofky, Gabík a Mára si pěkně schruply.
Ostatní děti si jen odpočinuly. Některé venku myly ve vaničce nádobí z dětské kuchyňky, stavěly na verandě a vedle verandy dům, sázely s Petrou Pelušku….
Eliška
úterý 10. 10. Liščata
Úterý bylo ve znamení listů. Vydaly jsme se podél potoka do parku. Ořechy i kaštany jsou už vysbírané, ale listí spousta a máme už i místa, kam bychom se rádi vrátili, až přijde čas – třeba žlutého jínanu. Sbírali jsme listy, napichovali je na klacíky, s Johánkem jsme postavili i listový mlýnek v potoce. Nahoře v parku jsme pak objevili také koule tvrdých ořechů amerických a nasbírali tašku i těch. Naloženi jsme se vydali kolem lesního divadla do zázemí a po obědě na terase si tam rozložili papíry a šlupkama z těch ořechů a různými jiným rostlinami kreslili – šlupkami žlutozeleně a hnědě, modrýma jedlýma kytkama ze zahrádky modře. A pak taky vyráběli kolotoče, slunce, zvířátka a panenky z kaštanů a špejlí, které nasbírali ve čtvrtek Divočáci. Měli jsme na to šídlo. Celý den si spolu hrály Jasmínka a Valinka.
(Blanka)
čtvrtek 12. 10. Divočáci
Na čtvrtek na Divočáky čekala ořechová barva založená před týdnem. Vydali jsme se „listovou cestou“ – parkem podél potoka. Sbírali jsme listy a zpívali si k tomu „lístečku dubový… lístečku lipový… lístečku javorový“ (písničkou dne byla ale – alespoň pro Julču a Johánka – hanácká „moje mamka vždycky řiká, že mě strčí do pytlika…“). Pohráli jsme si na klouzačkách a vydali se parkem dál a nahoře vytáhli papíry, lepidla, barvu a štětce a nasbírané listy lepili a omalovávali, dělali z nich košíčky na „lovení žraloků“ i na praskací kuličky pámelníku, náročněji vyrobené, Prokopem a Zdendou vyplétaná kola, byly jmenovány kočšíkem pro bratříčka Jonáše a ozdobou. Parťáky na střídačku byli ten den sobě Prokop a Rafael a Jáchym – rybáři, žralokolovci, hasiči…
A s našim pojmenováním „divočáci“ je to už zase nahnuté. Prý papoušci…
Fotky – https://photos.app.goo.gl/
(Blanka)
pátek 13. 10. Veverky
V pátek nás bylo hodně – jak to u Veverek bývá – a Milan a Blanka. Šly jsme cestou, kterou šly některé děti „už aspoň desetkrát“ – od nádraží k řece. Tam se nám velmi dařilo. Nefoukalo, kormoráni seděli nehybně na stromě na druhém břehu, viděli jsme volavky, racky i bažanta letícího přes řeku. Kluci pouštěly loďky a všelicos dalšího u vody. Markytka si vzpomněla na „gymnastiku“ a tak jsme zkoušeli hvězdy, otočky, vývrtky, mosty a stoly, trakaře. Most ze země s hlavovou podporou se naučili Tanga a Tammík. Tammík nám taky ukázal své umění lezení po stromech. Další vzpomenutou radostí byly věnečky, na které si u řeky dokázaly Markytka, Anežka Frágnerová a Lara najít obdivuhodné množství kytek. Anežkou Antonyová a Aňulkou si pak cestou nasbíraly listy na věneček podzimní. Podél řeky jsme došli na konec cyklostezky – šťastlivce, kteří to stihli, svezl taky Franta Hoffelner pendolinem – a podél potoka, kolem ořešáků a houpačky do parku. Dlouho jsme přecházeli a přešoupávali rouru přes potok – ve stoje i v sedě. Také ten den nejmenší, Mareček a Žofka, si to zkusili. Mareček se rychle kamarádil s kluky, Žofka měla celý den patronku Aňulku. A slunce svítilo a byla pohoda a ještě jsme stihli velké hřiště a pak už lesem na oběd. Jeník měl s sebou celý den meč a to ne meč ledajaký, ale meč michalský – a na konci dne ho daroval Oskarovi. Pěkný den to byl.
(Blanka)
úterý 3. 10. Liščata
V úterý pršelo, celý den, my jsme si však přesto dali dost dlouhou procházku směr zázemí – týpí – oheň. Svačili jsme na neobvyklém místě – pod stříškou nákupního střediska. A již mírně navlhlí jsme se pustili dál, kolem hřiště do lesa. V lese po pěšinách tekly potoky se spoustou vodopádů, prokopali jsme jednu velkou kaluž kanálem svádějícím vodu do rokle, pozorovali mraveniště a čichali, zda porostou houby po tak vydatném dešti. V týpí jsme si rozdělali oheň, Kuba nám k tomu zabroukal „barví tváře, barví tváře“ a do oběda sušili, svačili, kreslili, psali si dopisy, s čímž začal Franta Hoffelner, když nám s Markytkou doručil dopis „ jak jedou s tátou autem“ a pak další až nakonec taky podpisový „FFFEE“. Deště nedbali Jeníček a Franta Kouba a po obědě se ještě s druhým Frantou pustili do hliněných koulí a jejich vrhání na terč. Marně se do této silné trojky snažil probojovat Johánek, který pak ale objevil klubko provázku a hned měl on i ostatní děti v týpí o zábavu postaráno. Vázali jsme rybářské pruty, letadla a hlavně jeřáby. Před odchodem jsme si ještě přečetli, jak myli pejsek s kočičkou podlahu a pak se vyprali a sušili a už jsme utíkali dosychat do vlaku.
(Blanka)
čtvrtek 5. 10. Divočáci
Ve čtvrtek jsem prozkoumali novou cestu. Od nádraží jsem se vydali za kaštany, ale na zkoušku nejdřív dál podél trati na Beroun, až za lávku, k tunelu pod železnicí k řece. Žloutnoucí koruny však klamaly a místo kaštanu jsme našli ořech, což nám teda vůbec nevadilo. Ořechy (a hluchavky) doplnili svačinu s výhledem na vlaky. Tunelem jsme se podívali i k řece, kde jsme zase našli tři lísky, a zamířili zpět a přešli Řevnice rovnou k potoku, kde na konci parku opravdu roste kaštan. A že dost foukalo a u potoka nikde nikdo, kaštanů jsme posbírali moc. Cestou jsme však potkali také spoustu barevných keřů a říkali si, jak se jmenují a jaké plody se dají jíst a jaké ne, a pak ještě jeden ořech, pod kterým jsem nasbírali také nějaké ořeší (zalité vodou nám příští týden poslouží jako barva na malování). Cesta byla dlouhá a do zázemí jsme dorazili hladoví. Bára nás tam čekala s bramboračkou.
