Předškoláčci, 2017

Do kroniky 12.12. 2017

Cesta vlakem nám ráno i přes zpoždění ubíhá dobře. Všechny děti, i přes změnu jízdního řádu, spoj stihli a ani nebylo třeba, aby nám ČD dávali desetiminutovou rezervu :). Jezdíme od konce listopadu, sice ve stejném vagonu, jako další děti, ale s předškoláky jsme v patře a můžeme se tak s dětmi na sebe už lépe naladit a atmosféra je v menším počtu rozhodně klidnější.
Na nádraží se nás schází 15 + 2, děti už ani nemusíme vybízet, aby se sami spočítali, dělají to s radostí, rozpočítávají kolik je holek a kolik kluků…
Trochu s obavou koukáme na nebe a stromy, celkem hodně fouká a nad hlavou nám běží těžké černé mraky. Nakonec přes den ani nezaprší a vítr je „jen“ v takových poryvech, že se i odvážíme krátce do lesa.
Před tím si děti, ale moc přejí zastávku na hřišti, na které to bereme přes náměstí, abychom nakoupili slunečnicová semínka pro ptáčky do krmítka. Na hřišti si děti pohrají, tvoří se obvyklé i méně obvyklé skupinky. Stihneme posvačit a Františka i pořádně spadnout z kolotoče na koleno, není to nic vážného, jen natlučení a po pár slzičkách, je dobře.
Lesem to bereme v celku rychle, přeci jen, je už docela chladno a do zázemí přicházíme akorát na 11h. Ještě než zalezeme do jurty, nasypeme do krmítka s chutí se toho účastní Tammík, Zdenda, Kytka, Anička a Aňulka. Další děti Ludvík, Matouš, Jenda a Tonda se hned vrhají na fotbalové hřiště. Jiné pozorují cvrkot v zázemí Zdenda, Františka a Ema. Julinka D. S Maruškou si ještě rychle potřebují dohrát svou hru. A pak už rychle do tepla jurty.
Ještě jsem zapomněla napsat, že v lese si holčičky hrály moc pěknou fantazijní hru „na králíčky“, kteří mají různé šaty, meče a nevím co ještě. Byla jsem úplně okouzlená, jak přirozeně rozvíjely svou fantazii a absolutně ke hře nepotřebovaly nic jiného, než sebe sama. Vždy, když jedna popisovala, co má na sobě, ostatní pozorně poslouchaly a přímo viditelně si tu přenádhernou róbu představovaly. Kluci řádili s meči, klacky, honili se, hráli si na vojáky, policajty, pokřikovali a padali do listí a bláta.
V jurtě na nás už čekal Michal s nástrojem, aby nám pomohl, se snadněji naučit novou (besídkovou) písničku. Nejprve, ale bylo, nutně třeba, zahrát několik, rychlích, improvizovaných skladeb, aby se děti mohli neuvěřitelně rychle, nebo naopak pomalu pohybovat po obvodu jurty. Matouš, přišel do tepla jako poslední, ale nakonec ještě odešel, uražen, na chvilku ven, aby se vrátil a s chutí se zapojil do dění. Písničku jsme zvládli znamenitě.
Kluci pak začali pomáhat Michalovi s připevňováním podnožek na židle. Řezali, brousili a šroubovali. Překvapivě se, k tomuto, závěrem přidaly i Františka s Anežkou F. Děvčata se zatím učila jak si připravit z obdelníkového tvaru čtverec a vystřihnout z něj vločku. Do oběda jsme měli co dělat, ten jsme tentokrát jedli v jurtě a Kryštof nám i, z úsporných důvodů, umyl misky. Po obědě jsme měli s Majdou naplánovaný krátký odpočinek, kdo chce venku a pak že se vrhneme na povídání o sluneční soustavě a vesmíru. Nakonec nám to zbude na příští týden, protože děti si venku tak pěkně hráli, že než bysme je přivolaly do jurty a svlékli se, mohli bysme rovnou začít balit na cestu na nádraží.
Den nám uběhl rychle a v radosti, na nádraží jsme byli včas na to si na 5 minut sednout na lavičku, bohužel se nepohodl Tonda s Tammíkem, ale cesta do Prahy už ubíhala v klidu a pohodě. Petra Kasová

Předškoláci 3.10.
Podle předpovědi to vypadá na nějaké drobné, občasné mrholení přes den, realita je taková, že v Řevnicích už vystupujeme do deště, který postupně zesiluje a je to takové vytrvalé pršení. Odhodlaně oblékáme pláštěnky, až tedy na Kytku, která prohlašuje, že „ona ji má AŽ NASPOD BATOHU!“ a rozhodně ji nehodlá vyndávat. Někteří se tedy spokojí se softshelovým oblečením.
A vyrážíme v počtu 13 dětí a 2 průvodkyně co nejrychleji do lesa. Majda má vyvrknutý kotník, takže je domluveno, že do zázemí s námi půjde školní průvodkyně Petra Brandalíková a v zázemí se k nám přidá Míša.
Děti jsou statečné a sice trošku nadávají na déšť, ale nikdo se „neseká“, že by cestu neměl zvládnout. V polovině kopce si trošku oddechem a napijeme, aby jsme se občerstvili. V lese je nám dobře a i když jednoznačně postupujeme směr jurta, není to cesta nejkratší. Aktuální téma máme kompostování, takže se nám náramně hodí nález dlouhatánské žížaly. Skoro všechny děti si ji vezmou do rukou a pečlivě prohlížejí, než ji předají dál.
V zázemí si dáme svačinu na verandě a když nám školáci uvolní jurtu, pelášíme se svléci, převléci do suchého – co kdo najde ve svém pytli a sušíme a sušíme do konce pobytu v zázemí.
Michal nám rozdělal oheň, takže se v teple a pohodě sesedneme do kruhu, abychom si popovídali co je to zemina, kompost, koloběh…Když přijde za námi Míša už začínáme pracovat na listech, které nám moc pěkně připravila Majda. Na jednom tužkou obtahujeme žížali a kreslíme jednu svou, na druhém kreslíme žížalí cestičku pod zemí. Děti se snaží o správné držení tužky a její volný pohyb po papíře. Všechny to moc baví. Když mají děti dokončeno, je čas si zahrát hru na žížaly a pak se vrhnout na oběd. Po jídle děti dostávají do ruky keramickou hlínu a zkoušejí z ní vypracovat žížali a z nich pak písmena. Původně jsem měla záměr, aby si děti udělali čísla 1 – 3, ale děti naprosto spontánně začali tvořit písmena, která znají.
Nakonec se to parádně hodilo, protože Míša dětem četla z knihy Šmalcova abeceda, která se nám všem moc líbila. Mezi tímto vším si některé děti odbíhají pohrát do deště a pak se zase vracejí do tepla.
Oblečení nám postupně uschlo, nebo alespoň proschlo a i když někteří domů odcházejí v zapůjčeném „eráru“ užili jsme si tenhle mokrý, podzimní den, moc pěkně. Petra

Obrazem :https://photos.app.goo.gl/KfxGnJcXfopo9gs93

Napsat komentář