Podzimní předškoláčci, 2017
Úterý 5.9.
První setkání předškoláků, těším se, ale také s radostí využívám nástupu až na Smíchovském nádraží, kam to mám blíž. Ve vlaku už tedy sedí spousta dětí a několik průvodců. S radostí vidím, že nová průvodkyně Majda sedí obklopena dětmi, které se jí nestydí a nechají si, pokud je třeba i pomoci, třeba s otevřením pití apod. Zatím není vidět žádný rozdíl mezi malými školkáčky a těmi většími ze školy, děti jsou po prázdninách odpočinuté a dobře naladěné.
Do Řevnic přijíždíme s mírným zpožděním, jak mají ČD ve zvyku a je nás opravdu velká spousta. Předškoláci si nás už trochu hlídají očima a tak se v kruhu zdravíme poměrně zanedlouho a děti evidentně s pocitem důležitosti, že už jsou TI PŘEDŠKOLÁCI.
Je nás 13 dětí – Matouš, Anežka, Tammík, Jenda, Aňulka, Kačenka, Kytka, Andulka, Zdenda, Tonda, Františka, Maruška, Lara. Většina dětí už umí dost dobře počítat, takže se spočítají sami.
Volíme tu nejpříjemnější cestu přes město, ale i s ohledem na plán s dětmi po cestě budovat pocit sounáležitosti celé skupiny, možnost zahrát si hry na opakování jmen, zopakování pravidel.
Krátce si pohrajeme na hřišti, kde už začínáme dětem dělat portréty, které budeme potřebovat v další práci a pokračujeme do lesa. Svačinka, focení, hraní a řízené hry nás donesou cca na 11h do velké jurty. Ta je třeba připravit – vysunout těžké stoly, děti si mají možnost ještě pohrát, ale většina jich sedí nedočkavě na lavičce v jurtě a čeká, až se DO TOHO BUDOU MOCI PUSTIT. To je taková krása, vidět nadšení a chuť se dozvídat nové věci.
Majda tiskne fotky, my s i s dětmi losujeme razítka, která budeme (zatím) používat místo podpisu a vytváříme hřbet desek, aby si každý poznal své. Jedná se o velké kroužkové desky, kam budeme postupně ukládat, co si děti vytvoří a ty budou pak k dispozici pedagogům z MŠ Rozárka.
Fotky jsou vytištěny, některé díky nedokonalé technice 2x a tak se vrháme na výrobu první stránky našich předškoláckých knih. Vystřihnout fotku, nalepit a dokreslit k ní moje tělo. Opakujeme si jak se která část těla jmenuje, což většina dětí samozřejmě, naprosto s přehledem zvládá.
Někteří kluci od práce na chvíli odběhnout, aby se podívali a částečně i zapojili, do hry školáků, fotbalu. Vracejí se spontánně a dokončují svou práci.
Oběd máme poměrně pozdě, takže si po něm stihneme jen umýt misky, trochu si ještě užít prolejzačku v zázemí. Zahrát si hru „na lišku“, aby jsme vyzkoušeli Majdu, jestli si zapamatovala jména všech a vydáváme se na nádraží.
Byl to moc pěkný den. Petra