Lovci záhad 5.-8.6. a Berounské trhy, 2017
Pondělí
Vyhradila jsem první dva dny v týdnu na povídání o Indii, tolik toho bylo ještě nevyřčeno. Třeba, kdo to je Šiva? A Višnu? A Brahma? A co je to ten hinduismus? A to se vážně rodíme na tento svět jako do školy? A možná i vícekrát? Zkrátka, hodně jsme nad sebou přemýšleli a také nad tím, jak to udělat, abychom se dostali do vyšších světů, o kterých oni mluví. A jak se nedostat do těch nižších. A zvládli jsme i poznámky. A pak byl druhý blok a čas, aby si děti vytáhly cvičení, která si s sebou donesly, Matěj s Otíkem neměli a tak se zaměřili na pravopis ve vlastním textu. Také si pak především prvňáčci zkusili zapsat diktovaná slova jen podle sluchu a protože se oběd opozdil, stihli jsme si navzájem vymýšlet i doplňovačky písmen do slov. Terka
Hudebka: Začli jsme s dětmi novou epochu, a to Indii, povídali jsme si o nástrojích Indické hudby, o tom k čemu indická hudba slouží a jak vypadají muzikanti, pouštěli jsme si ukázky, do konce roku by k nám měl přijít Petr Korbelář s indickými hudebními nástroji a ukážeme si prakticky jak indická hudba zní. Příště budeme cvičit písničky na závěr roku, průvodcovskou a školáckou… Michal
Úterý
Přišla za námi Agátha,, aby nám pověděla více o současné Indii. O tom, jak tam lidé žijí, jak to tam vypadá ve městech, ve vesnicích, jak indie voní, jak se ženy zdobí, jak je to nyní s kastami. Přinesla si s sebou henu a ozdobná tiskátka. Já jsem donesla spoustu druhů semínek a pustili jsme se i do tvoření. holčičky se nechaly zdobit henou, pár dětí zkusilo se mnou ze semínek tvořit mandaly a ostatní si vyráběli nějaké nástroje či zbraně ze špejlí či si kreslili a přitom jsme si pouštěli indickou hudbu a popíjeli indický čaj Masalu. celé povídání o Indii jsme zakončili příběhem Mahátmá Gándhího. Terka
|
Dnes jsme byli bez Míši a bez holek. Samí kluci. Bylo krasně a dlouho jsme se nemohli dohodnout kam půjdeme. Padaly návrhy – řeka, malé hřiště u potůčku nebo velké hřiště. Nakonec jsme si hodili korunou a vyhrálo velké hriště. To kluci vzali jako spravedlivé rozhodnutí. Na hrišti jsme pak „objeli svět “ a tak zopakovali všechny země, kde se mluvi anglicky. V každé zemi jsme hráli hru nebo, opakovali slovíčka. Simon says, Johny wake up, barvy a oblečení – TOUCHE BLUE T SHIRT, zaměstnání – MIME A JOB, zvířata SHOW A MONKEY, jidlo I LIKE ..zabralo nam to docela hodně času, takže jsme do jurty dorazili až na 12h a zbyl čas akorát na vybarvovani obrázků se zaměstnáními. Nejvic na dračku sel PILOT a SOLDIER. Petra B.
|
středa 7.6.
Dnešní výlet na berounské trhy se vskutku povedl.
Ačkoli to ráno vypadalo, že budeme mrznout, slunce vykouklo skrz mraky, vítr utichl a my jsme dostali parádní místečko hned u fontánky.
Děkujeme moc Petrovi za odvoz stolků a sirupů skoro na místo, Marcele a její kamarádce za sponzorský dar vody, citrónu, výborné šeříkové šťávy a máty. Všichni jsme se potkali bez dlohého čekání a to jsme se sjeli ze čtyřech stran – výlukovým busem, rychlíkem a dvěma auty a když jsme došli k náměstí, měli jsme úplně všechno, co bylo potřeba. Ještě zbývalo nakoupit kelímky. Vypravili se pro ně Maruška, Krištof, Otakar a Jura, který to v Berouně zná, jako své boty. Mezitím jsem rozložili naše dva stolečky, prostřeli je barevnými šátky, ozdobili plakáty školy ZeMě a začali jsme vykládat všechny naše dobroty. Olík dodal sušenky, Hugo muffiny, Otík a MAtěj přinesli krásné kousky keramiky ze své dílny, Noe banánový chleba od babičky, Jura „row“ nebo taky „ró“ koule a Krištof suroviny na suši. Všem maminkám děkujeme za pomoc s přípravou! Suši se hned kluci chopili a rolovali o sto šest. a rozmístili je na kulatý stůl. Mezitím jsme s Máťou a Nathanem odměřili a naředili první várky bezového sirupu do bandasky, Noe krájel citron an ozdobu, Olík a Hugo se chopili prodeje sušenek a muffínů, zdobili jsme kelímky plátky citronu a mátou z VLádíkovy zahrádky. Všchno jsme označili příslušnými cedulkami, které jsme z velké části vyrobili včera ve škole, a některé vznikaly ještě na místě. Olí nabídl svou kšiltovku jako kasičku a hned se nám prodej rozjel. Petr přitáhl odkudsi prvního zákazníka našeho kamaráda z Valašska – Berounského Michala:) Přitom jsme si všichni nalévali bezovou šťávu do kelímků (které jsme pro naše účely hned zase recyklovali, aby nebylo tolik odpadu),tak se nedivte, jestli v lahvičkách zůstala trocha vody z domova. No a věřte nevěřte, o zákazníky nouze nebyla, potkali jsme i pár známých tváří, dvě paní učitelky z Naší školy v Litni, ale zastavovala se u nás spousta kolemjdoucích a my jsme provolávali – Dobrý den, chtěli byste podpořit Lesní školu ZeMě koupí některých našich dobrot, co jsme ve škole a doma vyráběli? Obzvlášť Nathan se do toho obul 🙂 Seznámili jsme se s mnoha babičkami, které nám svěřovaly své těžké i veselé úděly, maminkami s kočárky, staršími i mladšími páry, dokonce jeden Ind u nás nakoupil hned dvakrát. S mnohými jsme se dávali do řeči, někteří jen prošli aníž by se na nás podívali a jiní už k nám z dálky směřovali. A spousta lidí nám dávala víc, než jsme měli na cedulkách napsáno. Jedna paní si koupil akeramiku za stovku a druhá zas jeden pěkný koupila a řekla, že nám ho nechá, abychom ho mohli prodat znovu. Opravdu jsem zažili příjemný pocit štědrosti. Slunce svítilo tak akorát a bylo nám fajn. Nu a každou chvíli odcházely dvojice dětí na pochůzku po trhu a bohužel jsme to tedy úplně neuhlídali a občas si i něco nekalého koupili, (objevily se karlovarské oplatky i jedno modré lízátko ve tvaru dudlíku…) za což se omlouváme, příště to stanovíme jasněji, jenže ty trhy prostě byly moc lákavé a zkuste si jen celý den prodávat, to pak máte taky chuť si něco koupit :)) A nebo taky uždibovat z tovaru na prodej 🙂 Naštěstí šťávy bylo nekonečně mnoho. Taky blízká fontánka skýtala dětem mnoho kratochvil, stejně jako návěstná tabule, od níž se co chvíli ozývalo – „zadaná adresa není obsazená“ (nebo tak něco) ale pořád byli asppoň va až tři na stánku a prodávali, což jak jsme zjistili je vlastně práce a kdybychom nechali stánek o samotě, nic by se neprodalo. A představte si, když šel kolem pan zřizovatel, kterému jsme měli zaplatit nájem stovku, řekl, že to máme tak hezký a nevinný, že po nás nic nechce. A tak než odbila třináctá hodina, kdy trh končil, jsme prodali úplně všechno jídlo (jedna paní skoupila asi 10 posledních kousků) a nakonec ještě odešly dvě skupinky s podnosy plnými šťáv mezi trhovce. V kšoltovce jsem měli neuvěřitelných 1308 korun a to po odečtení tácků a kelímků – hurá! neměli jsme moc času na rozmýšlení, co s tím bankem uděláme, ale padly návrhy na projektor, na který už nějaký základ máme. Ještě to proberem v klidu ve škole.
Všechno jsme sbalili, uklidili prázdné krabičky a kelímky a odpadky, poskládali stoly, každý si dal do baťůžku jednu lahev sirupu na doma a společnými silami jsme vše odnesli na parkoviště do doprovodného vozidla a odtud hurá! kam jinam než na pizzu. Abychom se velši do rozpočtu, rozdělili si jednu pizzu po třech a bylo až neuvěřitelné jak lehce se všichni shodli n aMArgaretě. OVšem než nám ji přinesly, bylo velké halé s metrovými brčky,které dětem rozdal pan barman. Paní servírka jim mile ale rázně dala oznámila, že jeslti chtějí být obslouženi kýženou pizzou, musí být potichu, a ještě dostali omalovánky, a byl klid. Pochutnali jsem si všichni a pamlu jsme se začali přemisťovat na nádraží, a ještě cestou jsme vytřídilli všechen odpad, kterého jsme měli plnou tašku. Nerozbité kelímky jsme si nechali na příště. Před nádražím na hřišti s taxíkem a vlakem, jsme se rozdělili na na skupinku autobusovo vlakovou a autovou, zamávali jsem si a tradá dom.
Katka
