Sokolíci v květnu, 2017
Upršená studená středa a mokrý výlet kolem vody
Každý rok zažijem aspoň jednou den, kdy nám počasí vskutku nepřeje. Přišlo velké ochlazení a ještě celý den pršelo. Do toho výluka vlaků na naší trase a s tím spojené zpoždění způsobilo že nám bus ujel téměř před nosem a tím pádem jsme nemohli uskutečnit plánovanou cestu krásným údolím Radotínských mlýnů. Uvízlí v Radotíně nám zbyla jediná možnost, aby jsme se nemuseli škrabat do kopce, jít podél Berounky až do Černošic. Našli jsme vskutku přepychové místo i se sedačkama na sváču. Ale dětem déšt ani tak nevadil a voda je prostě element ke zkoumání. Okapy, louže, vodní stružky….. Spíš to ochlazení s námi malinko zamávalo. Nikde nikdo, jen jedna koza, které se podařilo vyskočit z výběhu. Zželelo se nám ji, tak jsme ji po dlouhé době pozorování rozhodli vrátit zpět za kamarády, k jídlu. Petr sundal baťoh, popadl kozu jako Bivoj a přendal ji za ohrádku. Nebylo to snadné, Petr tam málem také přepadl a jako naschvál, v tu samou chvíli, jiná koza vyskočila zase ven. Tak jsme usoudili, že asi hrají škatulata a nechali jsme kozičky svému osudu.
Hráli jsme po cestě hledačku pomocí kartiček s různými venkovními symboly a tak najít například v dešti mravence nebyl zrovna lehký úkol. Po cestě bylo i dost atrakcí, různá hřištátka. S úlevou jsme dorazili na Mokropeské nádraží, proveřená vhodná „útulna“ již z loňska a tam jsme děti převlékli, usadili do sucha, vydali obídek a byl čas i na pohádku – rozečtená Ronja, dcera loupežníka. Dětem jsme doporučili teplou vanu a zalézt pod peřinu.
Ruben nám znovu zopakoval básničku o Sokolících:
Nejdřív v malém vajíčku
v hnízdě leží chviličku
velká máma sokolice
sedí, čeká převelice.
Když maminku bolí křídla
tatínek ji rychle střídá
a když praskne skořápka
objeví se ptáčátka.
Hnízdo v horách schované
tam se jim nic nestane.
Popelavě plavý sokol stěhovavý
léta jako střecha
vystřelená z děla.
A když padá střemhlav dolů
nejrychlejší ze všech tvorů
různí ptáci třeste se
klidně si Vás odnese.
Slunečná středa na Krásné stráni
Den zase jak za odměnu. Autobus do Radotína bychom opět nestihli, tak jsme jeli rovnou vlakem do Černošic. Chvilku jsme čekali u řeky na autobus do Vonoklas a začalo první slupování vrstev. Vyfotili jsme se na stejném místě jako první středu v září. Autobusem jsme byli za chvilinku na kopci a mohli si začít užívat sluníčka, teplíčka a později i úchvatných výhledů. Na hřišti byla pauza na sváču, hry a další svlékání. Posilněni a řádně vyfoceni (podle velikosti) v brance jsme se se dostali na úbočí s dech beroucím výhledem na celé údolí a protější Brdské kopce. Po stezce jsme se dostali až na otevřené místo s lavičkou a malým Budhou a také stožáry s tibetskými vlajkami. Je to jižní svah, rostou tam jen zkroucené zakrslé borovice a jižanské bylinky a opravdu jsme si připadali jak někde daleko od vlahých lesů na druhé straně údolí. Tak bylo to pravé místo na poznávačku květin a bylin. Moc dobře si vedla Pepinka, Bart a Ruben ale i další.Byla jsem překvapená kolik květinek dokážou správně pojmenovat. Čekalo nás ještě několik překvapení a dostali jsme se na místa, která naše sokolí křídla ještě neproletěly. Na jednom takovém sklalnatém výběžku jsme poobědvali a pak šup dolů stezičkou do Karlíku. Jak jsme si nebyli přesně jisti kudy přesně, podařilo se Petrovi objevit naprosto kouzelnou zahrádku, šikovně schovanou pod černou skálou, krytou ze všech stran, plnou všemi barvami zářícími kvítků, speciálně skalniček. To byla teda podívaná. A pak už jsme skouzli do Karlíku, doplnit tekutiny a polní cestou směr Dobřichovice. Po cestě se všude prodávala zmrzlina. Mňam. Byl ještě čas stavit se na hřišti s parádníma atrakcema.
Sluncem znaveni jsme se přesunuli přes řeku po lávce na vlak. Anička se chtěla odpojit a jít rovnou za Ondrou ale nakonec šla s přeci jen s námi.
Botanická zahrada – Fatamorgana – výstava motýlů a hra na 14 nej zahrady
Počasí nám opět přálo. I přesto že nás bylo jako much, užili jsme si krásný den v překrásném prostředí. Prvně jsme zamířili do Fatamorgány. Tam Vám bylo vlhké horko! Přesně to potřebují exotičtí motýly ve všech stádiích. Ondra napočítal 52 motýlů. Některé si na nás sedali a my mohli si ji zblízka prohlédnout. I jejich kukly a svačinková místa. Děti fascinovaly masožravky a také velké ryby – prý žraloci v jezírku. Po odpočinku a svačině v oblíbených sítích jsme vydali objevovat krásy jarní zahrady. Je teď čas pivoňek, magnólí… Děti se rozdělily na dva týmy a hledali 14 nejzajímavějších míst v Botanické. Objevily jsme společně všechny krom jednoho kousku. Kdyby jsme měli více času, tak máme nalepené všechny samolepky. Nevadí. Měli jsme čas na pozorovat pulce, proběhnout japonskou zahradu. Eric s Kevinem vyprávěli jak borovici čínskou má jejich babička v Koreji a jejich dědeček ji maluje. Nakonec dinosauří stopy a průlet vinicí. A už jsme na nádraží hlavním kde jsme trochu zmátli rodiče, neb jsme čekali na jiném místě než bylo řečeno. Bylo to s ohledem na bezpečnost děti a děkujeme za pochopeni.
Míša Formanová
Všechny fotky z výprav Sokolíků si můžete prohlédnou zde:
