Lovci záhad informují…27.-30.3. 2017

Pondělí

Epochy – Terka a Jirka, Katka

Měli jsme den otevřených dveří, tak nás šla zase velká parta. Vydali jsme se podél potoka a povídali si o tom, co je hmyz a co není a jak to poznat. Dozvěděli jsme se, jak je těžká nejtěžší kobylka a jak je velký největší brouk a jak obrovská byla vážka v období prvohor. Pozorovali jsme ploštice na stromě a tuším, že to byl Noe, kdo poznal, že tráva není všude stejná a že se jedná o medvědí česnek! Tak se kluci pustili do baštění. Cestou jsme míjeli včelí úly a jedna z přítomných maminek (náhodou včelařka) pověděla spoustu zajímavého o jejich životě. V jurtě jsme se pak vrhli na doplňování písmen do slov (názvů hmyzu) a bavilo nás to moc a šlo nám to pěkně, že jsme se s tím zabavili na dlouho. Rodiče se zatím zabavili s Katkou, takže snad poslední Den otevřených dveří v tomto roce úspěšně za námi. 🙂 Terka

Hudebka – Michal a Terka

Zopakovali jsme si, co jsme dělali minule, pročetli jsme text naší přetextované písně a zahráli jsme si rytmické a melodické hry. Pak jsme se pustili do textu nové písně, tentokrát ve formě nepravidelného blues. Dosadili jsme si jména dětí ze školy a vtipně je zveršovali. Oba texty se příště budeme učit nazpaměť a někde pak nacvičené písně s dětmi předvedem a možná i nahrajem. Michal

Úterý

Výtvarka – Tom a Terka

Dnes jsme šli na jurtu a Terka s dětmi zase trochu opakovala pondělní věci. Ti co v pondělí přišli do školy poučili ty, co chodí jen v úterý, no a pak jsme se do toho zas vrhli!. Vyráběli jsme z krabic a vlnité lepenky. Krištof, Hugo a Nathan si vyrobili rytířské štíty, Vojta Čaj začal lepit dinosaura, kterého ještě dokončí, a Maruška s Rozárkou si vyrobily krabičky, co vypadají jako kočka:) A pak byl zas oběd. Ono to vždy tak rychle uteče … Tom

Přírodopis – Španďa a Terka

Dnešní zoologické odpoledne jsme věnovali savcům. A jako vždycky jme si navzájem sdíleli všechny zajímavosti, co kdo ví. Občas jsme si i odskočili k ptákům a nebo plazům. To kvůli souvislostem.Někteří savci totiž třeba i létají a jiní snáší vejce. Ale co dělá savce savci, je mateřské mléko, kterým se všechna savčí mláďata zpočátku živí.
Pověděli jsme si o hlavních skupinách savců, jak se rozdělují,a čím se liší .
A pak hlavně ty všechny zajímavosti, kdo je největší na souši, kdo na moři, jak se vyvinuly velryby ze suchozemských prapředků… Španďa Velká

Středa

Výlet na vzducholoď v Doxu – Katka a Tom

Sešli jsme se na hlaváku, odkud jsme jeli na Vltavskou, pak pěšky do Stromovky. Tam jsme si dali sváču a pak hurá do Doxu. S naší průvodkyní Evou jsme si řekli o tom, kdo Gulliver byl a o cestování a tak. Potom nás vzala do vzducholodi, kterou jsme prozkoumali speciálními kukátky, která jsme si vyrobili. Pak jsme šli zas do našeho ateliéru,  děti se rozdělily se do čtyř grup a začaly vyrábět ze dřeva cestovní prostředky, které by nás mohly dopravit na ostrov Laputa. Pak byl konec, šli jsme do Stromovky a dali si tam bezva mrkvovou polévku a ještě jsme si stihli hrát a udělat zápis do sešitu. No a pak zas domu! Tímto se chci také omluvit za brzký příjezd, popletl jsem to, a jeli jsme dřívějším vlakem.Tak se omlouvám, za případné zmatky. Tom

Čtvrtek

Angličtina a Matika – Petra, Míša, odpoledne Míša Višňa

Až k nevíře, že máme ještě březen. Maťa už ve vlaku byl v letním – kraťásky a tričko s krátkým rukávem – vybaven navíc různýma lakroskama a míčky.
Vypravili jsme se opět na menší výpravu – k Orlímu hnízu. Zjistila jsem že tam většina školáků nikdy nebyla a moc se nám to hodilo tématicky.
Šli jsme okolo staré školky, kde jsme si na zahradě snědli sváču a děti jako by se vrátily v čase – neb 9 z dnešních 13 dětí chodilo už do lesní školky a rozehrály úplně stejné hry kolem srubu jako kdysi. Vyprávěli jsme se si příběhy o tom jak kdo u nás začínal, jak byl malej či velkej a bylo to docela vtipný.
Pak byl čas ještě kus popojít a po cestě počítat motýly, pavouky, hnízda,včelky, ptáky…
Jura zvládal až sem bobříka samoty, odpovídal pouze tělem, ale nadšení z objevení pazourka bylo silnější a prořekl se.
Někteří při stoupání vzhůri malinko brblali, ale to místo má takovou sílu, že vše bylo zapomenuto. Nejprve jsme se slavnostně zapsaly do památeční knihy. Otík  našel zápis jak tam před časem přespával s ostatními školáky.
A pak už pěkně rozsazeni na kamených křeslech jsme se rozehřáli kolečky otázek a odpovědí – favorite color, favorite animal.
What is your favourite color/ animal? Guess. Blue/ Snake? No Silver./ Yes, Snake…
A byl i prostor na pracovní listy pěkně v terénu. Práce šla rychle od ruky. Byl ještě čas prozkoumat kamenné moře, vyškrábat se nahoru a pak šupky hupky dolů z kopce až k marině na oběd. Přišli jsme právě včas aby jsme se naobědvali, doplnili vodu. Michal s Kryštofem měli čas na fočus na rozpálené louce. A když přišla Míša se zajímavýma tabulkama  – Geodesky a gumičky nebylo těžké děti nahnat do jurty. Bylo to zajímavé, spousta tvarů, vzorů co se dá vymyslet. Ještě prozkoumat trojůhelníky, doplnit pracovní listy a už je tu zas čas běžet. Někdy je ten školní den prostě krátký. Míša