Jak sokolíci lednové zimy krásně si užívají, 2017
Jak sokolíci lednové zimy krásně si užívají
4.1.Prvni putovni stredu v novem roce nas v Dobrichovicich, presneji v Brunsove, uvital krasne se lepici snih. Diky nemu se strhla poradna koulovacka a cestu smerem na Vsenory lemoval nejeden snehulak. Vojta prinesl bohatou susenkovou vysluzku ze svych narozenin, takze jsme se mohli pravidelne obcerstvovat. Pres vsenorske hriste jsme vystoupali na Gloriet, odkud byl krasny vyhled a pokracovali planinami smerem byvale Horni Mokropsy, dnes soucast Vsenor. Tam nas chytil neprijemny ledovy vitr a prozili si tam hodne krizovych zimnich chvil. Nastesti jsme zahy dorazili do preci jen lepe chraneneho pohadkoveho lesa. Deti poobedvaly zeleninove a bramborove placicky s mrkvi a zahraly se pobihanim bez batuzku pres nekolik roklinek. Cestou k nadrazi jsme se jeste zastavili u Berounky, ale koupat se nikdo nechtel. Zbyla chvilicka na kapitolu z Ronji a teplo ve vlaku je nekdy opravdu mile. . .
11.1.Teplomer v Bubovicich mi tyden nato rano ukazoval -16°C, tak se mozna i „hodilo“, ze Misa onemocnela a sokolici se spojili s volalavkami a spolecne jsme stravili relativne poklidny den s casti dne v typi a vybornym teplym obedem od Norky. Z revnickeho nadrazi jsme se stavili u Koubu na zahrade a celkem zdarile si zajezdili na kluzacich a ruznych bobech. Ti, co nejezdili, museli pobihat, protoze zima byla dopoledne jeste poradna. Presun do zazemi probehl hladce, krome obeda jsme si tam stihli zazpivat nekolik masopustnich pisni a komu se nechtelo kouzat na ceste, poslechl si od Gabiny pohadku O koblizkovi. Cely den s nami byla ucitelka Radka od Karlicky z druhe skolky, ktera nam hodne pomohla. Behem dne teplota neuveritelne splhala vzhuru, takze pri odjezdu uz bylo jen lehce pod nulou. Krasny zimni den.
18.1.Treti lednovou stredu nas posilil skolak Hugo (coz me potesilo) a seslo se nam na zimni obdobi peknyh trinact deticek. Autobusem ze Smichova jsme dorazili do Ritky, kde to podle snehu vypadalo jako v krkonosske vsi. Prvni klouzacka nas cekala na velke sterkove hromade jeste ve vesnici. Posvacili jsme u torza iglu na kraji lesa, kde se pred nami do dali rozprostirala neporusene zasnezena louka. Trochu jsme ji podupali a vydali se smerem na hreben. Prave vcas, nekolika detem zacala byt zima, ale lehce jsme ji zahnali usilovnym zpevem masopustnich pisni. To nas zahralo a brzy uz jsme zacali klesat do udoli Berounky. Kazdou chvili na nas vyskakovali z houstin divocaci, kteri nas lekali a honili. Nastesti s nami byli Ben a Vincent s bouchackami z klacku a hrozici nebezpeci vcas zazehnali. U srubu „Kamenna“ jsme poobedvali zapecene testoviny se syrem a kousek niz nas cekala krasna vyhlidka na skale Hvizdinec. Nekolik deti se tam uz letos podivali se skupinkou Orlu, jini loni s nami. Pak uz to byl sesup smer Dobrichovice, ke slovu prisly kluzaky, igelitky a kalhoty. Obzvlaste Bart a Anezka svisteli paradne. Tradicne narocny je vzdy navrat do „civilizace“,kde jezdi auta a deti je potreba sesikovat. Opet pomohly pisnicky a posledni momenty pred prijezdem vlaku jsme stravili v teple cekarny dobrichovickeho nadrazi. Byl tam prekvapive klid, preci jen zimni radovanky daji poradne zabrat. At zije a dlouho vydrzi takovahle zima!
Petr
