Sokolíci, listopad 2016

První listopadovou středu jsme se vydali vláčkem do Řevnic, a pak autobusem do Mořinky. Tam jsme si trochu zařádili na hřišti a posvačili. Kousek za vsí na velké louce na nás vykoukla tvrz jak vytřižená z komiksu o Asterixovi a Obelixovi. Byla postavena pro potřeby filmařů a vypadala opravdově. Za malým kopečkem se nám zjevil ještě monumentalnejší Stonenhange ve své původní podobě, tedy s patrovym ochozem. Pan hlidač hned poznal, že máme hodně dětí a nechal nás celou stavbu řádně prozkoumat. Pokračovali jsme dál přes louku k dubovému lesíku, kde bylo pár bedel a fialových čirůvek. Anežka, Markétka a Karla nám ukázaly, jak skáčou hvězdu. Pak jsme se snažili ještě ve vzduchu pochytat hojně padající habrové lístky, což není při silném větru vůbec lehké. Seběhli jsme roklinkou nad Karlik, kde jsme poobědvali sojový řízek s bramborovým salátem. Do Dobřichovic nás přivedl polní remízek plný šípkových keřů a děti – divočáků, kteří na nás neustále z houštin vyskakovaly.

Šípky jsme buď odsemínkovali a odchloupkovali (krasné slovo), a tak jedli, nebo si do pusy pouštěli přímo šípkovou marmeládu jako z tuby. Na hřišti v parku a později ve vlaku si většina děcek udělala s Míšou růžičky z javorových listů. Nádvořím dobřichovického zámku a po lávce přes Berounku na nádraží a vláčkem domů.

Přes dva měsíce nového školkového roku už uplynuly, proběhla i schůzka s rodiči, kteří vypadali spokojeně, tak jsme se rozhodli zařadit „královský“ výlet Mníšek-Skalka-Řevnice. Nečekaně nás posílila průvodkyně mostecké lesní školky Táňa, nebo-li dvě volne ruce navíc. Autobus ze Smíchova nás dovezl ke krásné, staré, lipové aleji směřujicí vzhůru k lesu. A pořádně nahoru jsme pak šplhali po lesní pěšině, kamenitou cestou a dokonce po kamenných schodech. Některým dětem to bylo málo, tak si ještě přidávaly přímé výstupy mimo cestu. Posvačili jsme kousek u hlavního kostela na obřím položeném kmeni starého buku. Míša povyprávěla legendu o sv. Martinovi a Vojta našel vyrytou sifru, která nám pomohla přiblížit se k martinskemu pokladu. Křížovou cestou vedoucí kolem rybníčku a lemovanou opět lipovou alejí jsme se dostali až k vrchní kapličce, kde Kevin a Erik objevili u buku strážců zlatou podkovu a pytlík čokoladových bonbonu (samozřejmě zdravých . . .). Každý si dal jeden na posilnění a pustili jsme se další cestou, vedoucí střídavě z mírného a prudkého kopce. Velkou část nás provázel potůček s načervenalou, železitou vodou a bukové lesy s podestýlkou ze svých svítivých listů. Na přes potok padlém, bukovém velikánovi si děti vyzkoušely svou odvahu a obratnost a já musím upřímně přiznat, že jsou opravdu dobří. Trochu poklusem jsme se dostali nad lesní divadlo, poobědvali zapékané brambory se zavařenou řepou a stačili ještě postavit pár skřítkovských domečků. U dětského hřiště jsme potkali druhou středeční skupinku, společně se před návratem domů protáhli a vlak tradičně zrychleným tempem taktak stihali. Krááásný den! ! !

Vzkaz a fotky od Táni:

Ahoj Míšo a Katko,posílám fotky z úžasného putování s vaší školkou, byla jsem úplně nadšená a utahaná jako kotě :).Zdravím Elišku, Petru, Petra a všechny děti a ať se vám moc daří. Jste úžasní.

Táňa z Mostu

https://uloz.to/!OdvRFqco98EL/zeme-zip

heslo: tana

 

Ve středu šestnáctého se sokolíci poprvé v sezóně slétli na domovské místo v Řevnicích, aby zhlédli ve velké jurtě představení s různými fyzikálními pokusy. Od vlaku se dali směrem staré, srubové misto, dnes zarostlé a neobydlené a horní cestou přes dřevěnou lávku a smrkový les pod studánkou. V jurtě jsme si i pohráli a přečetli si pár pohadek. Celkem hustě pršelo, tak se nám takový lehce odpočinkový den hodil. Chybělo pět dětí, což je v naší putovní skupince věc nevídaná a nenapadá mě jiné vysvětlení, než že děti odmítly strávit den relativně v poklidu. Slibuji, že příště se opět pořádně prolétneme.

Petr