Putování sokolíků od Petra – 5. a 12.10

Prvni rijnovou stredu jsme se vydali do Srbska v temer kompletni sestave 17 deti. Trochu jsme si pohrali na hristi pred nadrazim a v krouzku spocitali, co se dalo. Deti, kluky, holky i cepice. Natrhali jsme si vyborna jablicka a pustili se smerem UDOLI DESU. Cestou jsme posbirali spoustu liskacu, u spustenych zavor hadali, jaky typ vlaku pojede, Podivovali se neuveritelnym tvarum dyni na jednom plote a neustale preskakovali potucek, podel ktereho vedla nase cesta.Na svacu jsme se zastavili na louce s velkym ohnistem, ktera byla plna rozkvetlych ocunu. Zasermovali jsme si savlickama ze spadanych jasanovych listovych vetvicek, nakoupili spoustu dobrot u stareho vozu, skakali o tyci a samozrejme si davali liskove orisky. Nalezite najedeni a odpocati jsme se vydali do vlastniho udoli obklopeneho skalami, minuli nekolik krasnych prvorepublikovyh chat, vyslechli desivy pribeh o velke vode od Misi a hlavne jsme celou cestu obdivovali krasny potucek s kaskadam i, tunkami a zamechovanymi balvany. Pres starou zriceninu domu/mlyna?/, jiz temer pohlcenou prirodou a malou zastavkou s ochutnavkou vytecnych bukvicovych orisku (doporucujeme), jsme se vysplhali k rybniku, ktery je napajen pramenem naseho potucku. Dali jsme si obed, kvetakove a porkove placicky s chlebem mrkvi a okurkou. Po obede deti trochu pocistili rybnik od lipoveho listi z obri lipy na hrazi a vysli jsme smerem nazpet, Zastavili jsme jeste na louce v prudsim svahu s nekolika poloplanymi jablonemi a vyjetymi brazdami, coz deti vyuzily na hrane ztvarneni lidovky Koulelo se koulelo. . .. Pan Lada by mel urcite radost, kdyby je videl. Pak jeste vletl Mie do vlasu srsen, kteremu jsme spolecne s Misou pomohli ven a poradne si oddechli. Cestou k nadrazi se rozprsi, ale neprislo mi, ze by to deti nejak rozladilo. Vlak ma trochu zpozdeni, tak dotluceme liskace a jedeme domu.

Minulou stredu to po ranu vypadalo, ze Ruben a Anicka nejsou spokojeni s volbou Prokopskeho udoli za cil nasi vypravy, ale uz v Hlubocepich na zastavce to bylo lepsi. Na mostku pres potok deti zkousely, jestli umeji jablka plavat (ano), u malovaneho domu s krtkem potrenovaly lezeni na mensi skale a posilnily se oranzovymi bobulemi hlohyne sarlatove, z ktere se drive delaly marmelady. Presli jsme lavku pres trat nad Zvahovem a kousek za ni potkali malebny hlubocepsky hrbitov. Vzhledem k blizicim se dusickam jsme to vyuzili k povidani o predcich, d eti rovnaly vetrem spadle vazicky a svicky a snad se na nas nikdo nebude zlobit, dalijsme si tam i svacinku. Potom jsme jeste nasbirali pro zviratka kastany, kteryh tam byla spousta, Uzonkou cestickou lemovanou trnkani a ptacim zobem jsme se pomalu sunuli nahoru. Pomerne strmou skalu deti vylezly rychleji nez kamzici a nahore se nam naskytl krasny vyhled na znacnou cast Prokopskeho udoli, Barandov, oba h lubocepske zeleznicni mosty a cele Hlubocepy. Ochutnavali jsme sipky a trnky, ktere nas spolu s doruda zabarvenymi listy svidy krvave dalsi cast naseho putovani. Na skalnate plosine jsme poobedvali rizoto se zavarenou cervenou repou a deti zkousely rozbijet kameny, jestli v nich neco nenajdou. Pak jsme sebehli prudkou strani do udoli primo v miste ,kde se za plotem pasli koza Tereza s kozlem Rohackem a nekolika oveckami. Potkalijsme jeste mispuli obalenou plody, vetsina deti podle reakci poprve. Prosli jsme pruchozi prokopskou jeskyni, pomerne dlouhou a na dalsim hristi pod drevenym korabem,jsme si vyrobili netradicni bryle z obalenych dratku. Do smichu nam z toho bylo nejen zbytek cesty do Holyne, ale i ve vlaku a na Smichovskem nadrazi( tam nejvic) a dokonce i na Hlavaku. Dekujeme Markete za hitovy napad.

Mame s Misou moc prijemnou, vyvazenou skupinku. Je nam v tom moc fajn. Slava vasim detem a Vam, ze je takhle vedete. Petr

img_6811P

Napsat komentář