Leden jeden, únor bílý pole sílý, školka 2019

První unorovou středu se stále k naší radosti držela nečekaná, sněhová nadílka a Sokolíci vyzbrojeni množstvím jezdících lopat se na ní sli zblízka podívat do císařské rokle. Na začátku se nám rozestonal s ouškem Jeník a při čekání na Elišku jsme si dali sváču na potlachovišti na začátku rokle, a pak na mírnych kopečcích vyzkoušeli lopaty. Dva bunkry ze smrkových větví prozkoumávaly Lada, Anežka a Jasmína a za kluky hlavně Franta s Gabíkem. Když jsme začali stoupat výše, sníh začal trochu tát a místy bylo hodně težké vyhnout se vodě z potůčku. Naštěstí nás při četných přechodech přes vodu pomáhaly převádět větší deti, hlavně Matouš a Žofka, ale i další. Před závěrečným výšlapem jsme se trochu posilnili lívanečky, ale přesto toho několik dětí mělo až nad hlavu. Větve zatěžkané sněhem, ohnuté k zemi znemožňovaly jít normální cestou, tak jsme museli improvizovat. Nahoře na nás čekala nádherná, bíla louka a na jejim konci očekávané klesáni směrem k Srbsku. Bohužel po poledni byl sníh už hodně mokrý, tak to moc nejelo. Matouš s Jasmínkou měli trochu krizi ze zimy, tak jim raději přišla naproti Lucka. Děti byly hodne promáčené a nástup do vlaku nás tak trochu vysvobodil. Povyměňovali jsme, co se dalo, ale stejně jsme pak vysazovali většinu Sokolíků v hodně promrzlém stavu. I přesto všechno byl výlet krásny a znovu se mi potvrdilo, jak odolných a zdatných většina dětí je.

Petr Vohryzka

Vlčata leden 2019
V Novém roce se nám daří společně moc dobře, všechny děti jsou už zcela naladěné na školku, kamarády i průvodce. A velmi dobře zvládají i chladné dny, je pravda, že zatím nemrzlo nijak moc, ale mráz už jsme zažili. Většinou děláme malý ohýnek i při zastávce v lese, aby se děti mohli ohřát. Některé si svačinu snědí rády u ohně Zosia, Adélka, Lojzík, jiné si raději udělají místečko kousek stranou s kamarádem třeba Anežka s Jasmí a Julčou, nebo Jenda s Františkem. Jiné se přijdou ohřát jen kvůli opékání nějaké dobroty ze svačiny. Kvido a Ráďa zase jídlo odbydou, jen aby už mohli Wáclava honit, že se jde stavět bunkr, dům, skokánek….cokoliv. Róza by se zase nejraději hned vysvlékla z bundy a když ne v lese, tak alespoň v zázemí. Jonáš si rád dělá „srandičky“ a když byl s námi naposledy Vincent, tak byli úplně skvělý tým a Vinci i Jonáškovi pomáhal. Mili a Bohdánek s námi tento měsíc moc nebyli, ale když jsou „drží se spolu“ a třeba vaří. Petřík je takový rozumbrada, který se přidá tam, kde ho to nejvíce zaujme.
Většině dětí teď hodně teče z nosu, tedy kapesníčky jdou velmi na odbyt. Snažíme se všechny děti motivovat k nošení čepic, bund a od vás připraveného pití, ale někdy je to doslova Sisyfofská práce 🙂 Petra K.

Laně a Jeleni leden 2019
S dětmi už máme dobře sladěný rytmus a všichni vědí, že po řádění v lese, je čas na trochu soustředění v malé jurtě. Roli hraje i chladnější počasí, takže se všichni rádi schováme ke kamnům a kdo chce, může po obědě zase buď běhat venku, nebo vyrábět s Wáclevem, čí se vrátit do jurty a hrát si, nebo něco tvořit. Desky uložné v jurtě se dětem utěšeně plní a i když většina MŠ při přezkoušení o jejich obsah nestála, myslím, že děti jsou na to co už zvládli, nebo si zkoušeli, docela pyšné a že to bude na konci roku zajímavé listování.
Minulý týden jsme byli na návštěvě u Hasičského sboru v Řevnicích a děti velmi pozorně sledovali výklad a prohlídku, která trvala 1,5 hodiny. Na hodně věcí se se zájmem ptali, (přiznám se, že něco by mne ani nenapadlo), zkoušeli si hasičskou helmu, vyšplhali do kabiny auta a celkově byli bezvadné. Fotky najdete ve fotogalerii. Petra K

Divočáci leden 2019
Divočácká partička dělá čest svému jménu, dokonce jsme začali trochu přemýšlet a děti dávají i návrhy, o kterých budeme hlasovat, že by jsme se přejmenovali, aby nás to jméno tak moc nesměřovalo 🙂
Celkově mám pocit, že mé zastoupení Blanky vzali děti dobře a počáteční oťukávání a opatrnost už je překonána. Všechny děti mne sice znali, nebo alespoń potkali, ale je hooodně zajímavé, jak má každá skupinka úplně jinou atmosféru, a vnitřní pravidla, podle toho, jak je namíchána, i když účastníci se opakují.
Hodně silná je klučičí partička Prokop, Béďa a Marek, který ve čtvrtek vůbec nebere na vědomí Žofku, se kterou je naopak ve středu v putovce největší parťák. Naopak mezi sebe berou Zoe a když chybí schánějí se po ní. Tým jsou i Julča s Jájou, kdy se tvrdohlavě spojí pro nějakou anarchistickou činnost a nám nezbývá, než je kormidlovat naším směrem, Jasmínka s Valinkou jsou velké kamarádky, občas mezi sebe vezmou i Zosiu, ale ta je spíše takový tichý společník. Zoia, Kaila a Frida se střídavě dohadují a brečí, ta na kterou nezbyde Wáclavova ruka k držení. Amálka je zase moc ráda s některou z dvojčat, ale zjistili jsme, že sama zvládne ledacos. Pipa hooodně vyrostla a mnohem lépe se s ní dá na všem domluvit. Dorka je sice ráno ve vlaku často zaražená, ale den si velmi s dětmi užívá.
Většině dětí teď hodně teče z nosu, tedy kapesníčky jdou velmi na odbyt. Snažíme se všechny děti motivovat k nošení čepic, bund a od vás připraveného pití, ale někdy je to doslova Sisyfofská práce 🙂 Petra K.

Sokolíci – druhá polovina ledna 2019

Predposledni lednovou stredu jsem se uz tesil, az se po par tydnech opet shledam s nasimi malymi sokoliky. Ochutnavkou mi byla pondelni nahrada u orlu se Spandou v cisarske rokli. Lehce mrazive pocasi trvalo, tak jsme s Misou vybrali uz lety proverenou piskovnu v Srbsku. Lehka ledova krusticka na pisku klouze krasne a zaroven trochu chrani pred totalnim umazanim. Samozrejme doslo na tradicni pousteni pneumatik, coz Misa dokonce natocila, novinkou bylo, ze si vetsina decek vytvorila pomoci pneumatik a ruznych drevenych doplnku spousta domecku. V jeden moment se nam tam objevila spousta pneumatikovych housenek. Deti nechtely piskovnu vubec opustit, tak jsme se tam zdrzeli dele a planovanou cestu pres vinice na Karlstejn jsme odlozili na jindy. Pres velkou louku jsme to opet zatocili zpatky k Srbsku a na zpatecni ceste objevili pekne lesni detske hriste a ohradu, kde spolecne pobyvali ovce a kozy s cerstvymi mladatky a nekolika pstrosy. U bunkru z predvalecneho opevneni jsme trochu zabloudili a museli pak pekne svizne az behem dohanet cas, abychom stihli vlak. Petr

Tyden nato jsme se nechali vyvezt autobusem do Bubovic, kde jsme chteli pobyt na zamrzlem rybniku, ale lehka obleva nas nasmerovala polnackou smerem Solvayovy lomy, kde jsme se utaborili v byvylem spodnim patre a udelali si poradny ohen. Obe Anezky, Lada a Klarka si udelali hnizdecka v kamennem mori, my ostatni se honili a skakali pres provaz, ktery nam zapujcil Quido. Pak jsme to sebehli kolem altanku u propadlych vod krasnym udolickem ke Sv.Janu. Deti lezly pres popadane stromy a nektere valely sudy po kamenite ceste, coz me dost prekvapilo. Obed jsme dali v amfiteatru v Janu a po nem se jeste stacili oplachnout v nezvykle teple vode svatojanskehopramene. Autobusem do Berouna a nazpet netradicne rychlikem, k cemuz nas donutilo zruseni naseho tradicniho osobniho vlaku. Petr