Škola v září 2018 – Čtvrtky Expedice

Expediční čtvrtky ve škole v září 2018

Čtvrtek 6.9.

Dnešní expediční premiéra a rovnou tak nádherný a povedený den s dětmi! Nesl se, zcela spontánně, hodně ve znamení dubů: od posledního nestora ze stromořadí ve Všenorech, přes „až opadá listí z dubu“ až po přirozenost dubohabrových lesů a inkoust z duběnek. Rozmotáním gordického uzlu z našich rukou jsme u všenorského kostelíka získaly dvě expediční družiny, takže na cestu vzhůru už jsme se mohli vydat jako „Expediční piráti rychlé šípy“ ve složení Jura, Zoro, Marcel, Beri, Rozárka, Julča, Emička a „Odvážní a hladoví cestovatelé“ Hugo, Nicolas, Vládík, Mia, Žofka, Beatka a Matoušek. Písmenkovo-matematická šifra nám rozkryla motto dnešní výpravy: „Odnikud není tak pěkný pohled na svět jako z vrcholku hory“, což jsme vzápětí ověřili.

Stoupali jsme cestou, kterou si to nejspíš nějaký čas před námi metelili i jiní divočáci, drželi jsme pět minut tichého pochodu, abychom vyzkoušeli, jaké to bude pro nás a naše pozorovatelské schopnosti, nacpali jsme si břicho kuskusovou hostinou bohatou na nejrůznější převážně zeleninové dobroty. Na vyhlídce nad Kazínem jsme pak zformulovali a do skleněné lahve zapečetili cíle našeho ročního (sebe)poznávání, a lahev pak slavnostně zakopali pod dubem, za dubem… nu, asi to byl spíš jiný strom 😉 Přijdeme si pro ni jistojistě na konci expediční sezóny, jen ať tam na nás počká a zraje, stejně jako my budeme zrát! Pak už jen šup šup z kopce, pohodička přívozem do Mokropes a špendlíková párty na nádraží. Zamáčknout slzu dojetí nad tak vydařeným dnem a zase za týden pokračujem! Katy

Čtvrtek 13.9.

Další výprava byla oslabena o naše tři souputníky Nicka, Zorana a Juru. Jeli jsme tentokrát do Řevnic, kde jsme se  všichni potkali vybaveni spacáky v očekávání dlouhého školního dne s přespáním v jurtě. Výbavu na spaní jsme přendali do auta a z nádraží vyrazili nejkratší cestou k Berounce. Proudící řeka okamžitě všechny děti přitáhla svou magickou silou a děti se daly do průzkumu. Někdo hledal a nacházel škeble, někdo házel kameny, někdo se brodil po kolena ve vodě. Volavky popelavé nás zvpovzdálí pozorovali, jak to v jinak po ránu opuštěném místě ožilo. Potom jsme si začali v kruhu vyprávět o tom jak to každý z nás ráno přijel do školy. Pro lepší představu jsme si vytvořili pomocí menších i větších kamenů s jmény zastávek, karimatek a klacíků celou trasu vlaku z Hl. nádraží až do Řevnic, včetně několika stanic pražského metra ale i Zbraslavi, Vonoklas, Mořiny a dalších míst. „Vlak“ i přes různá dramatická zpoždění několikrát vyjel z Hlaváku a postupně nabíral na zastávkách veselé děti a byla to celkem švanda. Byl čas si udělat do našich deníků zápis – mapku – naší cesty do školy. Když už jsme končili, začalo krápat a to bylo to znamení vyrazit dál. Šli jsme kolem potůčku nahoru, kde byla další zastávka a tam byl čas na knížku “ Na vrchol hory“ od pana E.T. Setona. Žofka s Hugem krásně předčítali ostatním. Katy vytáhla dva žonglovací balónky a cestu ještě výš jsme si zkrátili přehazováním v našich družinách. Za lesním divadlem jsme našli bedly jedlé a také místo na pomalování dvou vlajek dvou družin.Katy ušila dvě parádní vlajky a byl to tuze zodpovědný úkol. Začalo zas pršet a to už dost, tak jsme se rychle přesunuli do zázemí, kde na nás čekala teplá polévka. Alenka dokonce osmažila houby, které jsme našli. Postupně se propojily obě čtvrteční skupinky. Přijela Majda, Bára a později Katka. Někdo si maloval v jurtě, někdo si hrál v lese, někdo šel na další houby…… Stěhování jsme odpískali, neb pršelo opravdu dost a necháme to tedy na brigádu. Míša

Čtvrtek 20.9.

V dnešní nádherný letní den jsme se z obou směrů trati potkali v Černošicích, abychom pokračovali v našem mapovacím zaměření. Nejprve jsme u Berounky započali téma světových stran a vyzkoušeli jsme si zorientovat mapu za pomoci busoly. Pak nás autobus vyvezl do Vonoklas, kde se k nám přidali „místňáci“ Nicolas a Matouš a jeho maminka Lucia s Jasmínkou a Edíkem, kteří nás doprovázeli po většinu dne, nejen aby naplnili naše bříška výtečnými těstovinami s rajčatovou omáčkou a bezlepkovými muffiny, za které velmi děkujeme.

Ve Vonoklasích jsme si udělali školu na fotbalovém hřišti: kluci si chvíli kopali s petlahví místo mičudy a pak jsme se u stolečků pustili do práce: přidaly jsme informace ke světovým stranám, určování severu a proč je to vlastně dobré vědět (třeba aby se nám dobře bydlelo a pěstovalo), našli jsme se na mapě 1:10 000, která nás věrně provázela celou cestu přes Krásnou stráň do Karlíku, a podívali jsme se na zoubek i vrstevnicím, nadmořské výšce a letem světem i vegetačním stupňům.

Další zastávka už byla v ráji zakrslých dubů, bříz, borovic a ohrožených ještěrek zelených, jednu jsme potkali živou a celou další populaci jsme si pak vybarvili jako omalovánku. Také víme, že teplý jižní svah Krásné stráně v minulosti dobře posloužil jako vinice a dává nám to smysl. A v neposlední řadě jsme odsud zamávali Cukráku a nedaleko od něj i naší zakopané lahvi z prvního expedičního čtvrtku – jak se nám ta krajina krásně propojuje!

Za chvíli už obědváme na plácku nad Karlíkem ty báječné těstoviny, Míša nám čte pověsti i fakta o Karlíku a jeho okolí a v expedičních družinách pak ještě zaznačujeme do mapy, kudy že se to dnes vinula naše cesta. Ta se pak vine dál, klesáme přes Karlík do Dobřichovic, přes most, kde opakujeme, co jsme se dnes nového dozvěděli, a pak šup podél vody na nádraží, kde se naše cesty znovu rozdělují. Katy

Napsat komentář