Tvořivý týden s indiánskou pohádkou 21. – 25. července 2025

 FOTOGALERIE INDIÁNSKÁ POHÁDKA 2025

První den

indiánského tábora proběhl v klidném seznamovacím duchu. Šaman Milan si pro celý kmen na úvod nachystal indiánský medicínský kruh. Dozvěděli jsme se, jaké jsou světové strany, který element, či zvíře a fáze života se s nimi pojí. Děti vydržely moc hezky jeho vyprávění sledovat. Poté každý člen kmene prošel šamanovou očistou pomocí šalvěje. U toho jsme si i zabubnovali a zazpívali pár písniček o různých živlech. Ještě bylo potřeba seznámit se s základními pravidly a také se obeznámit s legendou našeho tábora. To už však bylo na děti dlouhé soustředění, a tak jsme se šli trochu vyřádit, nasvačit a hurá do lesa, vzhůru do kopce na náš oblíbený palouček. Všechny děti krásně raz dva vyšláply kopec. Odměnou nám byla trocha malin. Na paloučku jsme potkali tábor starších kluků, kteří tu stavěli moc povedený přístřešek, pod kterým se chystají spát. Jejich zručnou práci s nástroji naši menší indiáni zaujatě pozorovali a když pak větší kluci odešli, měli z toho dobré místo pro hru. Na paloučku jsme se posilnili a poté jsme se pustili to obmotávání triček na batikování. Trošku jsme si ještě pohráli a byl čas seběhnout dolů z kopce do zázemí na oběd. Po obědě jsme dali vařit trička do hnědé barvy a s dětmi jsme si odpočinuli na dece u pohádky o tom, jak se získává indiánské jméno. Některé děti na své jméno už přišly a někdo ho ještě hledá. Společně jsme našli jméno pro náš kmen – Bílý bizon. A to už děti z Prahy musely na vlak, a tak jsme se v kroužku rozloučili. Začalo poprchávat a s místními dětmi jsme se ještě pustili do tvoření indiánských čelenek, které zítra dokončíme.

Středa den třetí

Dnešním dnem nás provázel element vzduchu. Vítr nám k tomu pořádně pofukoval a my soustředěně pracovali celé dopoledne na výrobě krásných lapačů snů. Každý byl jedinečný a některé děti si je ještě dovyrobí zítra. Až když většina výtvorů byla hotová vydali jsme se do lesa. Tentokrát jen nedaleko na další oblíbené místo, kterému říkáme Prasečí lázně a kde je skvělé přírodní „hřiště“. Tady se náš šaman Milan nachvíli proměnil v ducha lesa a se zavázanýma očima strážil svůj poklad. Děti se po jednom plížily k pokladu a snažily se ho vzít aniž by je duch lesa slyšel a chytil. Byla to krásná zkouška soustředění, odvahy a také pospolitosti. Všichni se krásně podporovali. Nakonec se odvážily všechny děti a každý tak získal svou mušličku. Ještě jsme trochu potrénovali rovnováhu při přecházení klád a pak už nás volal oběd do zázemí. Po obědě jsme si chvilku odpočinuli na dece s pohádkou. Dokončili jsme ještě pár indiánských čelenek ze včerejška a pak už jsme se v kroužku rozloučili a Pražáci vyrazili na vlak. Místní si mohli ještě chvilku kreslit a sbírat ovoce, které nám roste v Zemi na pozemku a pak už také pomalu odcházeli domů. 

Čtvrtek

Čtvrtek byl spojený s elementem země. Hned ráno jsme se s místními dětmi pustili do sbírání rybízu a ostružin, které nám dozrály na pozemku. Nasbírali jsem plnou mísu a společně jsme i rybíz obrali. Když dorazili pražáci udělali jsme společně těsto na koláč a dali ho péct. Mezitím si někteří ještě dokončili lapače. Kdo si vzpomněl a přinesl si mušličku, kterou ve středu děti získaly od ducha lesa, mohl si udělat ochranný amulet na krk. Když se koláč dopekl, vyrazili jsme jenom nalehko bez batůžků do lesa. Sbírali jsme šišky a trénovali jsme střelbu na bizona. Když jsme byli nachystaní na lov udělali jsme si hlinkou válečné malování , zazpívali jsme si pár podpůrných písní a pak už byl čas plížit se po stopách bizona. Bizony jsme našli a odvážně skolili. Na jejich rudém mase – alias rybízovém koláči jsme si pochutnali po obědě v týpí u ohýnku, zatímco Milan vyprávěl indiánský příběh o bílé bizoní ženě. Pak už byl čas na závěrečný kroužek a běh pražáků na vlak.

Pátek

Poslední táborovy den jsme se propojili skrz malování uhlem s elementem ohně. Povídali jsme si o vzniku prvních maleb, které nacházíme v pravěkých jeskyních. Trochu jsme si pohráli v zázemí a ze zbylého rybízu jsme si udělali do džbánu šťávu. Poté jsme se rozdělili a Milan se staršími kluky vyrazil napřed a nachystali mladším dětem stopovačku. Ta nás dovedla lesem až na hřiště, kde nás jako odměna čekal žlutý meloun. Děti si pohrály a poté jsme se vydali parkem podél vyschlého potůčku až k Berounce. U mola na nás čekal dobrý oběd. Ještě byl prostor si po menších skupinkách pod dohledem zkušeného námořníka Milana zaplavat. Skoro všichni jsme se krásně osvěžili. Ti kteří zrovna neplavali si malovali kamínky nebo hráli na babu. Celý týden utekl jako voda a stejně tak i dnešní den. Rozloučili jsme se v závěrečném kroužku a pak už hurá na nádraží a za dalším prázdninovým dobrodružstvím. Všechny děti byly báječné a společně jsme si celý týden krásně užili.