Středa – hudebně dramatický blok
LEDEN/ÚNOR
Čas masopustních písní a veselic je tady. Tak i my se radujeme, hrajeme všelijaké pohybové hry, u nich pochopitelně zpívám, tleskáme, plníme všemožné masopustní úkoly. Také si o této tradiční slavnosti ledacos povídáme. Náš masopust vyvrcholil v pátek 6.2. Současně pracujeme s emočními kartami. Jsou to karty, které pomáhají dětem zmapovat jejich pocity, také pocity druhých. Orientace v situacích může být leckdy spletitá a pocity přítomných rozdílné.
PROSINEC
Otevřeli jsme jej adventní spirálou a písněmi o Marii. Ta, kde Maria putuje od místa k místu a až v Betlémě jí nechají přenocovat a slámě, kde porodí Ježíška se stala naší písní, na které jsme si zkoušeli rytmus. Dřívka, která jsme vyrobili na výtvarce pěkně zní. Zdatnější se chopili bubnu nebo trianglu. Doplnili nás větší děti, které si secvičili sola. Tato píseň spolu s baladou o Václavovi zazněla na besídce slunovratové s koncem roku.
LISTOPAD
Podzimní dušičkové písně i téma spojené s rodinou, předky a emocemi jsme uzavřeli hudební středověkou dílnou, která nás krásně naladila na chystané vystoupení na besídce. Vzhledem k nastavení skupiny jsme vybrali baladu o králi Václavovi, kterou s dětmi recitujeme, zpíváme, rozebíráme jednotlivé obrazy i významy. Prosíme vás, pokud si najdete čas s dětmi si jí přečíst – opakováním si jí tak zapisují do paměti. Kostými budou jednoduché, symbolické, stejně tak scéna. Soustředíme se spíše na projev.
DOBRÝ KRÁL VÁCLAV
Na Štěpána dobrý král
Václav z okna hledí,
všude kam se podívá,
závěje a ledy.
Svítil měsíc a byl mráz,
pálil jako divý,
a vtom spatří chudáka,
jak tam sbírá dříví.
„Hola, páže,“ pravil král,
„podívej se honem.
Odkud je ten sedláček,
víš-li něco o něm?“
„Pane můj, ten sedláček
bydlí támhle kdesi
u studánky v chalupě
pod samými lesy.“
Přines maso, přines chléb
a pár polen k tomu,
zanesem to ještě dnes
sedláčkovi domů.“
A tak šli, král s pážetem,
a tak vyrazili,
i když venku vítr dul
a vyl ze vší síly.
„Pane můj, je hrozná tma
a je hrozná zima.
Sotva jdu, už nemůžu,
strach mě z toho jímá.“
„Vkládej nohy do mých stop
a pojď dál, můj hochu!
Za chvíli ti nebude
zima ani trochu.“
Vkládal nohy krok co krok
do stop po svém králi,
a kam vkročil svatý král,
tam i sněhy hřály.
Proto, věřte, křesťané,
boháči i páni,
ten, kdo cítí s chudými,
dojde požehnání.
ŘÍJEN
Živly a příroda, to jde krásně dohromady. A tak chodíme do lesa, hrajeme zde různé hry a sledujeme, jak se proměňuje. Máme už několik oblíbených míst blízko zázemí. Skupinka se, myslím, hezky propojila a poznala. Čeká nás téma rodiny a předků spojené s dušičkovou slavností. Nechybí podzimní písně. V páteční výtvarce si vyrábíme ozvučná dřívka, na které si brzy zahrajeme. Gabriela
ZÁŘÍ
V rámci adaptace skupiny se postupně vzájemně poznáváme díky živlům. Čtyři elementy nás doprovází svými kvalitami, objevujeme jejich rozdíly i propojení. Děti si vyrobily „živlové hole“, čeká nás improvizace a volná hra za doprovodu hudby. Sledujeme souvislosti mezi živly a emocemi, rozdíly i talenty každého z nás. Pracujeme s emočními kartami a s vnímáním celé skupiny, jako důležitého, propojeného celku. Gabriela
Jedna ze skladeb:
Tělo dala mi matka země
voda proudí mou krví
vítr zpívá v mé hrudi
oheň tančí si v srdci mém
Tentokrát jsme se vydali ven na oblíbené místo školky, do Prasečích lázní. Svižná chůze lesem nás krásně občerstvila, aktivovala a vyladila k tématu živlů. Dole v rokli jsme s pomocí nalezených klaciků trénovali obratnost, rovnováhu a práci s těžištěm. Také jsme spolupracovali ve dvojicích, které se navzajem propojovaly a proplétaly; museli jsme dobře vnímat kamarády a celek. Když jsme se dost pocvičili v balancování s klacky, rozdělali jsme oheň. Mluvili jsme o tom, kde v přírodě se živly propojují, jak třeba právě akt rozdělání ohně zve zemský i vzdušný živel a v závěru (hašení) se zase neobejdeme bez vody. Gábi hrála na guitalele, zpívali jsme píseň čtyř živlů a naše akrobatické klacíky jsme opatřili barevnými stužkami v barvách vody, ohně a vzduchu. Tančilo se, někteří přecházeli přes padlý modřín v úctyhodné výšce, dvojice i partičky se pouštěly do různých výzev na příkrém svahu. Čas nám utekl rychleji než v jurtě, les má tohle zvláštní kouzlo. Moc jsme si to všichni užili! Lucka
