Po stopách východních mistrů 3.- 8. srpna 2025
Pátek 8.8.2025
Poslední den je tu. Ještě na chvilku zpomalujeme, snad abychom ten konec oddálili: učíme se, co je to Tao, a pak tečeme jako voda – trochu jiný způsob překonávání překážek, než včera na koních. Poté si nás svolává gejša, se kterou tančíme a skládáme taneční haiku. V lesním chrámu nasloucháme tichu, které pak zachycujeme na papír, o kousek dál trénujeme neslyšnou chůzi nindžů a pak nasloucháme sobě, svému okolí a hledáme slovo pro odvahu. Jaké překvapení, když místo dalšího úkolu potkáváme Marca Póla, který nám vysvětluje, že by se rád vrátil do Evropy, ale ztratil mapu a vůbec je celý bezradný. My naštěstí mapu máme, zbývá ji jen poskládat z kousků, které jsme v průběhu tábora získávali, a výměnou za ni nám Marco ukazuje portál, kterým jde ve správnou chvíli cestovat v čase, abychom se i my mohli vrátit do jednadvacátého století. Máme radost, že tento výjimečný okamžik začíná právě za pár minut, a tak přidáváme do kroku a probíháme branou, abychom překvapili organizátory Symposia orientis, když se nečekaně objevujeme zpět v přednáškové místnosti. Vyplňujeme závěrečné dotazníky a k neuvěření přednášejících potvrzujeme znalosti, které jsme na našich cestách získali. Nic nebrání tomu, abychom letní školu úspěšně ukončili! Ještě dvakrát zazní táborová píseň, ještě dvaadvacetkrát zazní potlesk při předávání diplomů a odměn účastníkům, drobotině i týmu a už jsou tu rodiče, závěrečná představení mečových a vějířového tance, dobalování a loučení. Tak snad znovu za rok!
Za tým opravdového tábora 2025 sepsala Katy a doplnila Jindra
Čtvrtek 7.8.2025
Začínáme společným kruhem, ve kterém se ohlížíme za úterkem a středou. Objeví se i pár emocí souvisejících se včerejší výpravou, které si mezi sebou s respektem nasdílíme. Docela se nám v průběhu celého tábora daří si navzájem naslouchat a uklidňovat rozbouřené vody. Po rozdání ústřižků map za splněné úkoly a písničce nás opět zabaví Fux, tentokrát kaligrafickým workshopem. Nejprve se učíme psát mongolské slovo hrdina, abychom pak ve skupinách mohli vytvářet velké bannery na ozdobu jurty. Odpoledne se koná Všeasijské sportovní klání, naše barevné týmy se utkávají ve čtyřech disciplínách: parkuru na koních, samurajském zápase na kládě, hodu šurikeny a sumo „kohoutích zápasech“. Sluníčko pálí, z tribun zní mocné povzbuzování, parádní odpolední čas. Navazujeme na něj přípravou dřeva na večerní oheň, kterým po večeři ukončujeme předposlední táborový den. Dojde na táborové písně z předchozích ročníků i na truchlení nad ztracenými, zejména psími, dušičkami. Do spacáků odcházíme později než obvykle, ale dnes už to nevadí (ráno si trochu přispíme).
Středa 6.8.
Vyrážíme s karavanou na hedvábnou stezku! Pašujeme bource morušového, vezeme mouku, bylinky a doufáme, že cestou získáme další cenné zboží. V Japonsku luštíme hádanky, v Tibetu rituálním způsobem lezeme na posvátnou horu, odkud pak střílíme na terč, v Persii stavíme charakteristické perské domečky s kopulemi, oblouky, sloupy a zahradami. V Řecku ještě sehráváme scénky k pobavení nudící se Marii. Úspěšně získáváme sůl, látky, hedvábí, drahokamy… Musíme být ostražití, protože víme, že na cestě jsou lapkové. Jeden obzvláště otravný nás celou cestu přepadá a na nejednom místě se mu podaří nám něco uloupit. Naštěstí dost drahocenných artiklů uchráníme, rozdělíme si je do táborových skupin a na orientálním tržišti směňujeme se stánkaři za suroviny na uvaření večeře. Zbývá už jen rozdělat oheň, chvíli přikládat, krájet a míchat a mňamky jsou na světě! Parádní den v režii pětice nejstarších holek, které investovaly spoustu času a energie do příprav, zakončuje exkluzivní návštěva v podobě specialisty na mongolskou kaligrafii Fuxe Karachoviče, který nám na dobrou noc promítá fotky ze svých výprav a slibuje program na zítřejší dopoledne.
Úterý 5.8.
Dnešní den nás vede do Japonska, program začínáme promítáním mečových a vějířových tanců. Následně se dělíme na kluky a holky. Dopoledne trávíme přípravou kostýmů, náčiní a konečně i nápodobou spatřených pohybů, samozřejmě také s patřičnou elegancí. Po obědě vyrážíme na zmrzlinu a přes dešťovou zastávku na nádraží k vodě. Japonská ama nás provede výcvikem lovkyň a lovců perel, své schopnosti prověřujeme v praxi a nakonec všechny skupiny úspěšně uloví dost cenných trofejí na to, abychom si mohli poslechnout příběh o odvážné Tamatori a výzvu, abychom i my večer prokázali odvahu a dopravili svou perlu z hlubin oceánu k císařovým rukám. Než se tak však stane, stihneme se ještě trochu vykoupat, přečkat další déšť na nádraží a pak si už v zázemí užít zasloužené volno nad hrami a povečeřet vlastnoručně umotané sushi. Stateční pak vyrážejí po svíčkách ke studánce, den pomalu končí.
Pondělí 4.8.2025
Budíček, rozcvička, snídaně a pak šup do práce, musíme si pobyt v klášteře odpracovat. Škrábeme brambory a mrkev, mlátíme sušenky, krájíme zeleninu. Vysloužíme si nejen svačinu, ale i příslib, že nás mniši provedou okolními zeměmi, když jsme se prý chtěli učit, tak ať východní umění poznáváme v praxi. A taky že jo, zanedlouho jsme doprovozeni do říše středu a tam už nás císařský posel verbuje do stavby Velké zdi. Čeká nás pěkná makačka, těžba kamene a dřevěných podpěr, konstrukce střílen, a to celé v divokém tempu, abychom zeď zpevnili dříve, než nám ji zbourají mongolští nájezdníci. Ti se prevíti snaží, občas nějaký kámen odvalí, nicméně nakonec stojí krásná mohutná zeď a císař nám prostřednictvím posla pěje chválu. Hurá! Dostáváme odměnou ústřižek staré mapy a zapečenou zeleninu k obědu. Po poledním klidu nás čeká zasvěcení do tradice čajového obřadu. Nejen, že si vaříme a vychutnáváme jasmínový, ale vydáváme se po okolí sbírat dostupné listy, květy a plody, abychom vyrobily nálevy z toho, co nám příroda právě poskytuje. Mňam. Lahodným je i čajové haiku, které každá družina složila. Před večeří si ještě vyrábíme koně, bez kterých se v tomto čase a kraji těžko přepravuje. Červená družina, která měla celý den službu v kuchyni, mezitím chystá rizoto. Po zažehnání hladu máme ještě sladkou chvilku v podobě vanilkových tyček – nácvik manipulace s hůlkami se bude časem jistě hodit. No a nezapomeňme zmínit, že se na chvíli se Se To Samo dostáváme do třešňové dojo na další seznámení s bojovým uměním. Ještě lehké zhodnocení dne a pomalu se rozcházíme do pelechu.
Neděle 3.8.2025
Již šestý ročník opravdového přespávacího tábora ZeMě je tu! Ve tři se začíná stavět stanové městečko a ve stejnou chvíli se šestnáct poznání chtivých vědkyň a vědců staví do řady k registraci na Letní školu východních studií Symposium Orientis 2025 a dostává přidělenou vizitku se svým východním jménem. Úvodního slova se chopí ředitel Letní školy Hoďhó Tam se svou asistentkou Fajnje Mi, seznamovacím programem navazuje docentka východních kultur Načtó Máš, načež se zájmem sledujeme přednášku slovutného profesora Mölö Pantem o geografii Číny. Najednou nás však obklopí žlutý dým a než se rozkoukáme, přichází k nám čtveřice mnichů a nechápe, co že děláme ve dvanáctém století v nějakém klášteře v horách… Než se nadějeme, už nás rozdělují do skupin a zadávají první práci, abychom si zasloužili alespoň nějakou večeři. Vznikají vlajky a pokřiky, dostaneme skromné jídlo, a už je čas zapálit oheň a sejít se v kruhu. Seznamujeme se s jednotlivými družinami (červení Strážci hor: Žofi, Žofka, Cecilka, Jenda, Matěj; zelené Pokojné pláně: Beri, Anežka, Kira, Bóďa, Pepan, modrý Východní vítr: Viky, Ema, Šárka, Béďa, Jan, Ondra), pravidly společného pobytu, prvním kóanem, našimi očekáváními i táborovou písní, v pauze stihneme i první lekci bojového umění s učitelem Se To Samo. A pak už postupně, podle věkových kategorií, do hajan.
