KVĚTNOVÁ KRONIKA

PONDĚLÍ 5.5. – Vlčata

Zdá se, že na pondělek se vlčatům ochladí a má i pršet. Necháme si tedy vytopit jurtu, abychom případně měli kde tvořit jarní květinové vystřihovánky do oken. Vedle toho nás čekají i hravé jarní říkanky o zvířátkách. Každopádně bude i procházka do lesa. Odpočinek po oběde přizpůsobíme potřebám dětí.

ÚTERÝ6.5. – Lišky

Počasí by se mělo vrátit do jarních teplot, ale i tak bude slunečno a teplo tak akorát. Budeme se toulat lesem, poznávat semenáčky stromů a pozorovat ptáčky, kteří mají plné zobáčky práce s krmením drobotiny. Budeme si hrát a zpívat.
Po obědě nás čekala oslava pátých narozenin Viktora. Spolu se skřítkem jsme si povyprávěli Viktorův příběh, zazpívali a pochutnali si na jahodovém dortu.

STŘEDA 6.5. – Volavky

Kromě toulání lesem v plném rozpuku, her na paloučku a pozorování jarní přírody, si zkontrolujeme naši smrkovou tinkturu. Po obědě si povyprávíme pohádku a zazpíváme si.
Na palouček nás doprovodila i Lucinka s mamkou. U ohýnku jsme si opékali a vyřezávali. A kolem si stavěli domečky z kúry a mechu pro skřítky.
Odpoledne jsme si na dece odpočinuli s pohádkou a písničkami.

ČTVRTEK 8.5. – státní svátek
PÁTEK 9.5. – Veverky

Veverky se mohou těšit na další krásný, skoro prázdninový den. Čeká nás ranní kroužek s písničkou a povídáním o plazech. Minule jsme pozorovali na pískovišti nádhernou ještěrku, tentokrát se podíváme do hadí říše. Jednoho hádka si také vytvoříme. S předškoláky se pustíme do nového projektu, který nám možná vydrží až do prázdnin. Utkáme na kolíkovém stávku barevný obdélník, ze kterého si ušijeme originální a praktickou tašku přes rameno. I dřevěný knoflík bude. Práci si rozvrhneme a projektu se budeme věnovat průběžně, ve více školkových dnech.

Veverky 16.5. 

Dnes bylo ráno trochu chladněji, ale sešlo se 13 krásných čiperných Veverek, Milan a já – zastupující Lucku. Celý den byl v narozeninové náladě – Elu čekala odpolední oslava 5. narozenin. Ráno jsme ji připravili narozeninovou knížku, Vítek s Them hráli strašidelnou hru na terase. A pak už kruh výjimečně pod střechou, neb zrovna přišla první z mnoha dnešních přeháněk. Spočítání u brány a vzhůru do lesa a až k potůčku. Byla s námi klubíčková Heidi s maminkou a ty ještě toto místo oblíbené páteční skupinkou neznaly. Cesta nám utekla, Vítek nesl velké lano a hned ho připevnil. Děti si spořádaně snědly svačinku, zjistily že Španďova přehrada je rozbitá, lezly po laně, po stromech a ještě stihly za velkou oponou připravit parádní divadelní představení. Diváci byli nadmíru spokojení – hrály tam kočičky, jednorožci, kašpar s mečem, král…

Po cestě zpátky na oběd se z čista jasna zatáhla obloha a začaly padat kroupy s takovou kadencí a intenzitou, že se děti rády schovaly Milanovi pod pončo, než toto krupobití ustalo. Zem byla pokryta ledovými krupkami a hledali jsme tu největší. Někteří tedy i ochutnávali. Před zázemím nám Elenka krásně přednesla, co nás čeká a co máme udělat. Zuzka nám, trochu zmoklým a zkřehlým, nachystala teplou polévku a pak už přišla maminka Ely. Milan s kluky zapálili v týpí posvátný oheň. Skoro všichni si sundaly botky a ponožky, nahřáli jsme si bosé nožičky a zavolali lesního skřítka. I přes to bláznivé ale veselé aprílové počasí se mu podařilo přijít s krásným ametystem a příběhem. Děti dostaly muffinky ozdobené sedmikráskou, zazpívali jsme si pár písniček na přání se školáky, které přizvala Elenky sestra ze školy. Pak ještě sbírání kvítečků a výroba náramků a také další malování pro maminky i pro průvodce. Děti jsou spokojené a radostné. Bylo mi moc fajn.

Tak snad zase někdy bude potřeba záskok. Míša

19. – 23. 5.

Hlavní událostí třetího květnového týdne byla přespávačka v jurtě s Luckou a Evou, na kterou se děti přihlásily v hojném počtu a všichni noc bez rodičů krásně zvládly. Vraťme se ale ještě k pondělí. Co prožila Vlčata? Poprvé se bez maminky přidala Jasmínka, která svůj první den zvládla krásně bez slziček. Při hraní v lese děti našly slimáka a pak měly společný projekt postavit pro něj nádherný mechový dům. Trénovaly u toho spolupráci a vzájemné naslouchání. V zázemí jsme se pustili do ptačího projektu, kdy si malujeme na karton ptáčky tak, jak skutečně vypadají a povídáme si o nich. Dětem se dařilo věrně je malovat podle předlohy. Brzy již budou viset na terase a můžete se jimi pokochat. V úterý jsme se potkali všichni, kdo se chystali přespávat v jurtě po skončení školkového dne. Když jsme se všichni sešli, nachystali jsme si v jurtě pelíšky. Poté jsme zavěsili na bránu oponu a mohla začít divadelní část večera. Děti ve vlastní režii nacvičily částečně taneční představení o vílách a zvířátkách. Zatímco někteří pokračovali v hraní divadla, ostatní se pustili do přípravy polévky k večeři. Loupali, škrábali, strouhali a krájeli a nakonec z toho byla opravdu jedinečná polévka, na které si všichni moc pochutnali i si nadšeně přidávali. A to už dorazil Martin, tatínek Adélky, Elišky a Edy, aby nám zahrál na kytaru u ohýnku . Hrál spoustu krásných písniček, dokonce i autorskou tvorbu. Na ohni jsme si ještě opekli sýr haloumi a dali si ho s chlebem a zeleninou. Najednou už byl pozdní večer, čas na ukolébavku a hajdy do pyžam, na zoubky a do spacáků. Když všichni zalehli, Lucka se usadila doprostřed jurty a pověděla dětem na dobrou noc pohádku Hrnečku, vař! v krásném podání. Všechny děti poklidně usnuly a brzy už se jurtou ozývalo několikeré pochrupkávání. Ráno Jáchym vyskočil hned v pět hodin, ale povedlo se zůstat potichu, a tak většina dětí vstala až kolem sedmé. Čekala nás bohatá snídaně z dobrůtek které nachystaly maminky. Některým dětem už se trochu začalo stýskat a Kazince se udělalo špatně od žaludku. Pro někoho už si přijeli rodiče. Pak už začal program volavek a Lucku vystřídal Španďa. Bylo pěkně, a tak se volavky vydali hrát si k potůčku. Přidala se k nám Tuly kamarádka Zoe, která k nám bude od září chodit. Krásně se mezi holčičky zapojila. Po obědě jsme si udělali odpočinek s kytarou a pohádkou. Také jsme trhali prostěradla a namotávali je na klacky, aby předškoláci mohli začít pracovat na svém projektu tkaní brašny. Bylo znát, že jsou děti po přespávačce unavené, tak jsme si udělali klidnější den.

4. týden květnový

Pondělní Vlčata se potkala v zázemí a po ranním kroužku se vypravila do lesa. Vzala si s sebou nástroje na práci se dřevem, protože měla nachystané pokračování krásného ptačího projektu. Děti hledaly hezké klacíky, do kterých pak společně s Milanem provrtaly dírky pro provázky. Pátralo se také po peříčkách na ozdobu. Počasí bylo proměnlivé, vlastně ještě dubnové. Během dne se přehnalo údolím několik dešťových spršek. Nicméně Vlčátka spočinula na Paloučku a spokojeně si tam hrála. Po obědě v zázemí se opět roztáhl na stolech ubrus a kdo chtěl, chopil se štětce a maloval ptáčky našich zeměpisných šířek. Odpočinek na matračkách přišel vhod a malá pohádka v jurtě den příjemně zakončila.

Úterní Lišky se pustily do tkaní na kolíkovém stávku. Vítek utkal za hodinu skoro celou brašnu, práce ho bavila, byl přesný, rychlý a neuvěřitelně organizovaný. Žádné uzlíky a motanice jsme rozplétat nemuseli. Vymyslel si vzor, který střídal snad 4 různé barvy, takže jeho taška přes rameno bude krásně barevná a vzorovaná. Tkát začala i děvčata Mariánnka s Kristýnkou. Dobře porozuměly technice tkaní a šlo jim to pěkně od ruky.

Jinak všechno probíhalo v obvyklém pořádku. Po ranním kroužku jsme se vydali očuchat rozkvetlé hrozny akátu, které teď u zázemí voní přímo omamně. Došli jsme na prosluněnou louku nad Lesním divadlem, koníci tu na pastvě tentokrát nebyli. Simča nám na tohle svačinkové místo expresně doručila Kordulku, po návštěvě u lékaře, myslím, z čehož jsme měli velkou radost.

Holky trhaly kytičky, pobíhaly v hloučku a tančily, hezky mezi sebe přijaly nováčka Delfínku. Vzniklo několik parádních domečků pro víly a skřítky, vyřezávalo se a také zaplétalo ze sítí a travin. Po návratu do zázemí jsme si dali skvělý oběd od Idana. S plnými bříšky jsme na verandě ještě pokračovali ve tkaní. Ještě zpívando se Španďou a jeho kytarou a už byl čas si zamávat a vydat se domů.

Středeční Volavky se slétly v zázemí a vyrazily na procházku tentokrát trochu později, když ustal déšť. Z plánované procházky k potůčku sešlo právě kvůli počasí. Namísto toho se Volavky probrouzdaly houštinami nad zázemím, kde byl relativně suchý jehličnatý koberec. Po obědě se předškoláci posadili ke tkalcovským stávkům. Vítek svázal vlákna osnovy a dokončil svoje víko budoucí brašny v rekordním čase. Mladší děti natrhaly a navinuly ještě pár provázků ze starého povlečení. Odpočinek byl tentokrát aktivní – s kytarou a tancem. I malá jurta děti na chvíli přilákala. Četla se pohádka a všem bylo hezky.

Čtvrteční Vážky si udělaly krásný výlet do Srbska. Nejprve to vzaly přes most a po cyklostezce proti proudu Berounky, kolem kempu a podél známých skal až k ústí Loděnice čili Kačáku. Tam jsme zamávali řece, přehopsali lávku a stinným údolím potoka se pustili do krasové divočiny. V těch místech už děti volaly po svačince, a tak jsme se usadili pod skalou, které horolezci říkají Divadýlko. Však jsme taky byli jako na divadle. Zpoza vysoké kolmé stěny se vynořovaly bílé peřiny mraků, přelétly nám nad hlavou a po chvíli zas mizely z obzoru. Pěkná scéna.

Dali jsme si sváču, ošetřili pár oděrek a škrábnutí z cesty. Pak jsme zas naskočili na trasu podle rozvodněného Kačáku, naladěni na pozorování ledňáčků, skorců a vyder. Bobři, jak konstatoval Španďa, u Kačáku nejsou, nikde ani stopa po jejich práci čili zubiskách. Párek kačen jsme si zblízka dobře prohlédli, a také několik hlemýžďů, kteří se dost nerozumně sunuli přímo po cestě. Holky je přestěhovaly do bezpečí.

Za pár chvil jsme se vyloupli v Hostími u silnice, přešli jsme ji a hned začali stoupat mezi ohradami ovcí a koní směrem k Bubovicím. Vidina obídku nás udržovala pěkně v tempu, až na místečko nad lomem Chlum, kde se otevřel les, a krajina s výhledem přímo vybízela k zastavení. Dali jsme si tofu se zelím a knedlíčkem, to byla dobrota. Kolem našeho oblíbeného lomu jsme pak seběhli zpátky na cyklostezku u řeky. Počasí bylo krásné celý den, trasa půvabná a přívětivá, zkrátka byl to vydařený výlet.

Páteční Veverky přivítaly mezi sebe opět Heidi a Lucinku s maminkami. Jasmínka s námi byla už asi po čtvrté a vedla si skvěle. Hned v rámci ranní družinky jsme se pustili do malování štětcem, barvili jsme vymodelovaná hnízda, také srdíčka, vajíčka a další drobnosti, které si děti uplácaly. Lucinku zaujalo tkaní, vybrala si fialové klubko a pustila se do proplétání dřevěných kolíčků. Eden dohlížela na neposednou „přízi“, hlídala, aby se nikde nezadrhla – pěkně to holkám přibývalo.

Milan mezitím děvčatům vyčaroval několik kouzelných hůlek s hvězdami. To bylo radosti. Také na výrobu nějakých dřevěných nožů došlo, myslím, že jeden kousek byl pro udatného bojovníka Tea. Eden si úplně sama ořezala klacík pěkně do špičky. Malvínka s Vítkem vypracovali dvě stránky s obtížnou předškoláckou spojovačkou, byla to výzva, docela se jim kouřilo z hlaviček.

Po malém občerstvení a kroužku s říkankou jsme se vypravili k potůčku. Představte si, že koupací tůňka je zase fuč. Někdo nám ta vodní díla pravidelně rozebírá. Možná budeme muset hráz přesunout tam, kde nebude tolik na očích. Co myslíš, Španďo?

Z mnoha událostí u potůčku vybírám jen pár nejpozoruhodnějších: Viktor skočil za autem do potoka a musel se skoro celý převléknout. Heidi se s Luckou vypravila na lov kůry vhodné k vyřezávání. Hledaly dlouho, chodily lesem křížem krážem, ale nakonec uspěly! Jurášek a Popelka od řezbáře Milana tedy budou, jupí. Zatímco Milan se oháněl nožíky a dlátky, Heidi jako Popelka uvízla v trní a bylo potřeba ji zachránit. Že vše mělo dobrý konec, nemusím snad ani psát.

Vlna tsunami nás donesla do zázemí, dali jsme si placky se salátkem a rýží od Evičky, a pak jsme si spokojeně hráli, tkali, kreslili, vyřezávali, jak kdo chtěl a potřeboval. Byl to den naplněný zážitky až po okraj.