Listopad 2021 ve školce

Vážky 25.11.

Dnešní den měl vůni nadcházejícího Adventu. Ráno jsme se přivítali u ohýnku v týpí a posilněni teplými čajíky se pak vydali do lesa sbírat větvičky a další poklady na adventní věnec a věnec na týpí. Našli jsme spoustu šišek, šípků, taky klacíky a břečťan. Stihli jsme si v lese chvíli pohrát, ale zima nás zahnala po svačince zase k ohýnku do týpí. Pískoviště opět přitáhlo většinu Vážek, a tak jsme si dali hned vedle něj plachtu a pustili se s Václavem do tvoření toho velkého věnce nad vchod týpí. Takovou krásu musíte ocenit sami. Po výtečné polévce s rýžovými nudličkami od Dity jsme si pověděli u ohýnku pohádku. Gábi nám vyprávěla o Sněhurce, bylo to napínavé, nikdo ani nedutal. Václav mezitím připravil korpus pro věnec na stůl, který jsme po pohádce vyrobili. Stačí jen zapálit první svíci. Někteří malovali obrázky pro Malvínku, která se s námi loučila před velikou cestou. Všichni už se moc těšíme na nedělní slavnost, která nám otevře dveře do Adventu a blížících se Vánoc.

Naše koleda (znáte z CD ZeMě)

Stojí vrba košatá, hej hej koleda

Na ní koza rohatá, hej hej koleda

Přišel za ní kmotr vlk, hej hej koleda

Natahuje za ní krk, hej hej koleda

Pojď ty kmotra pojď dolů, hej hej koleda

Zatancujem si spolu, hej hej koleda

… a jak myslíte, že to dopadne??

Gábi

Volavky 24.11.

Ve středu ráno jsme se sešli v zázemí, chvilku jsme se hřáli u ohníčku, povídali si a děti, co dorazily z Prahy se ještě trochu posilnily před cestou do lesa. Tentokrát jsme zamířili do prasečích lázní. Španďa rozdělal ohýnek, děti si opekly svačinky a hrály si nejprve v domečku z větví a klacků v povzdáli a po chvíli na nedalekém kopci. Tentokrát se do hry zapojila celá partička společně, včetně nejmenšího Killiana. Edík pak ještě uspal stromy a našel svoje stromové miminko, které tam na něj čekalo. Ostatní děti už uspávaly stromy v pondělí nebo v úterý. A pak nastal čas vyrazit do zázemí na oběd. Tentokrát byla moc dobrá cizrnová polévka s chlebíkem. Po obědě jsme si zalezli do týpí k ohýnku, dětem se moc dovnitř nechtělo a hodně si hráli venku na pískovišti. Nakonec někteří, ale přece jen přišli dovnitř, namalovali jsme obrázky a už byl čas vyrazit na nádraží na vlak do Prahy. Dita

Sokolíci 10.11.

Dnes naši partu posílila další holčička – Floriánka – sestřička Betynky. Po setkání v Řevnicích jsme si čekání na bus stačili zpestřit mimo jiné i zajímavou fotografickou výstavou poblíž nádraží. V Bubovicích, kam nás autobus vyvezl, už se sluníčko dralo skrze mlhu a my se těšili do lesa a na tu Paní Horu. Zrovna když jsme tam dorazili, tak ti, co chodí vepředu, mohli vidět parádní podívanou – z valníku se vyhrnulo celé stádo oveček, které se rozběhlo po kopci. My jsme se uvelebili u krásné pokroucené babyky, která všechny děti láká k lezení. Dole v údolí byla ještě neproniknutelná mlha a my už svačili a vyhřívali na slunci. Pak jsme seběhli dolů a tam nás čekalo překvapení – velké stádo černých krav. Na tomto místě jsme totiž často potkávali kozy a ovce. Zrovinka přijel traktor s velkým kotoučem slámy, krávy ho vítaly hlasitým bučením. Děti – hlavně Pippa – se daly do družné debaty s řidičem traktoru. Z druhé strany přišel stařeček, který se ptal majitele stáda na cestu a zmínil se o porodu jedné z krav na druhé straně louky. To telátko se muselo právě narodit. Tak jsme nelenili a úplně potichoučku jsme se vydali na tu podívanou. A opravdu stálo tam u maminky úplně čerstvé tele, ještě se mu podlamovaly nožky. A kousek dál, leželo nehnutě další. Všichni jsme si mysleli, že snad není živé. Ale ten kovboj, co se o krávy stará, právě přišel zkontrolovat přírůstek. K novopečené mamince se neodvážil přijít. Byla opravdu čerstvě po porodu, ale šel k té malé černé hromádce stočené v trávě. Ani jsme nedutali. Opatrně se dotkl, nic. Ale pak to telátko zvedl a najednou vyskočilo a upalovalo takovou rychlostí, že jsme jen zírali. Pak nám řekl, že to telátko je už tři dny staré. Tolik se nám všem ulevilo. Poděkovali jsme pánovi za všechny informace a vydali se vstříc Bubovickým vodopádům. Děti vše slezly a vylezly bez zaváhání, jeskyni řádně prozkoumaly a už byl čas na oběd – těstoviny s rajskou omáčkou. Tom si dokonce přidal a máme radost, že už s námi pravidelně obědvá. Čas byl tak akorát, ještě si pohrát na hřišti, poměřit naše skoky s liškou a jelenem a už přišla první zpráva o problému na trati. Dětem se prodloužil čas na hřišti a když se konečně vlaky rozjely, těšili jsme se do teplíčka. Pak ještě pár odřeknutí, přestupů a změn. Všechno jsme zvládli, ale když se úplně na konci dne vlak rozhodl nám neotevřít dveře a pustit ven, tak to už téměř přetekl pohár i u těch nejstatečnějších z nejstatečnějších. Díky za Vaši trpělivost. Míša 

Sokolíci 3.11.

Po podzimních prázdninách se Sokolíci vydali vlakem do Srbska, jako výchozího místa k císařské rokli. Protože po nočním vytrvalém dešti bylo hodně mokro, rozhodli jsme se tentokrát nejít podél potoka, ale pro nás ještě neprobádanou cestou více nalevo v rokli. Brzy jsme se dostali z mlhy na sluníčko a ve zlatě svítícím bukovém listí jsme si dali svačinku. Pak jsme objevili prastaré kamenné schody krásně porostlé mechem, ale nepřišli jsme na to, jaký tam vlastně měly účel. Vyšplhali jsme se až nad rokli, přešli kus po cestě a na louce pod jedním háječkem našli netradiční čepičky od žaludů patřící dubu cer, který je u nás občas k vidění, ale je poměrně málo známý. Většina děcek si pár čepiček nabrala do kapsiček, tak je možná i donesly ukázat domů. Pak nastalo velké válení sudů, z kterého se mi vždycky točí hlava, i když jen přihlížím. Na zastávce u krásné vyhlídky jsme poobědvali první část zeleninových placiček, nadělali trochu razítek a malůvek do deníčků a přesunuli se k obrovskému kříži na skále nad železniční tratí. Berounka, celé Srbsko, pískovna s pneumatikami, lom Chlum, skály Alkazar a dokonce v dáli část Berouna je tam vidět a je to opravdu krása. Pak nás zastavila další louka vlnící se do tvaru U-rampy, kde nám děti předvedly, že unavené opravdu nejsou. Cestou k malebné vesničce Krupné jsme narazili na polní cestě na vynikající trnky, až překvapivě sladké. Dali jsme si druhou část placek a seběhli po malé silničce dolů kousek od karlštejnského nádraží. Tam nám zbylo trochu času, tak Míša vytáhla jako dušičkový dojezd knížku na dané téma. Celý den bylo poměrně pěkně, děti byly zlaté jako vždy. Petr

Vlčata 1.11.

Dnešní ráno nás v zázemí přivítala mlha hustá tak, že by se dala krájet :-), která nám vytvořila opravdovou dušičkovou atmosféru. 😉 Pomalovali jsme dětem tváře a takto vybavení maskami jsme se spojili v ranním halloweenském kruhu se školáky. Kdo chtěl, představil svoji masku a zahráli jsme si hru s jablkem, při které jsme si podávali jablko pod krkem bez pomoci rukou. Užili jsme si při  tom hodně zábavy. Po kruhu si každá skupinka vyřezala vlastní dýni. My jsme si svou dýni ještě pomalovali, odnesli jsme si ji do týpí a zapálili jsme v ní svíčku. Jelikož jsme dnes byli delší dobu v zázemí, dali jsme si svačinu u ohýnku v týpí a teprve potom jsme šli na kratší procházku do lesa. Děti si procvičovaly hrubou motoriku cvičením na překážkách, na které jsme při procházce narazili. Když jsme cestou do zázemí našli čísi halloweenskou bojovku, procvičili jsme si i naše znalosti přírody a Halloweenu. 🙂 Po obědě jsme si vyrobili netopýry. Využili jsme toho k vyprávění o těchto létajících savcích: jejich způsobu orientace v prostoru, o tom, čím se živí, kdy loví, a jak přežívají zimu. Užili jsme si krásný den a už se těšíme na příští týden. 🙂

Napsat komentář