Expediční ÚTERÝ

17. 5.

V Dobřichovicích jsme začali roztáčet malá kolečka našich bruslí a koloběžek, abychom se dojeli otočit do Řevnic a zpět do Dobřichovic. Po pár závodech na zcela volné cyklotrase jsme se přesunuli do kuchyně a začali motat sushi. Hry nám pak zpříjemnili siestu, než jsme se vydali na zpáteční cestu.

10. 5.

Potkali jsme se v Dobřichovicích a protože jsme čekali na autobus na Řitku, hráli jsme si na louce s pálkami, abychom procvičili naši bdělost, načasování, práci se vzdáleností a mohli si bezpečně zašermovat a pořádně se vyblbnout. Pálky jsme vzali  s sebou, a tak jsme si je mohli užít na každé přestávce. Autobusem jsme dojeli k rybníku na Řitce a vydali se přes hřeben do zázemí. Cestou jsme procvičili naší paměť kimovou hrou a zopakovali si naše vědomosti ze zoologie, obzvláště ptáky.

3.5.

Pohodičkový cyklovýlet začal pro většinu v Řevnicích. V Dobřichovicích, když už jsme byli všichni, jsme doladili kola a vydali se po cyklostezce přes Všenory a železniční most na lanové hřiště v Braníku. Cesta (i přes dostatek odpočinku) vcelku odsýpala a na hřišti jsme se vyblbli právě tak akorát, aby nám zbylo dost sil i času k cestě na Smíchov. 

26. 4.

Dnešní lehčí výlet velmi vydařený, a to nejen co se počasí týká. Počasí, které bylo libové, a umocnilo celý zážitek. Abychom nemuseli čekat na autobus v Dobřichovicích, udělali jsme si pidi výlet na další zastávku do Všenor. Trasou, kterou jsme nikdy nešli, a jak se později ukázalo, přestože byla značená, nikdo po ní nešel dlouho. Autobusem jsme se svezli do Černolic, odkud byl plán dojít po červené na Jíloviště, kde si uvaříme. Cestou jsme dvakrát sešli z cesty, jednou „omylem“, jednou záměrně, a v obou případech jsme se dostali na tak nádherná místa, že jsme rozhodně nelitovali. Na první větší zastávce za potokem, který někteří brodili, jsme si povídali o obojživelnících, na které jsme si pak i hráli. Oběd jsme uvařili hnedle na ohni na jednu sirku, který připravila Áňa. Po pauzičce a chvilce šifrování jsme se vydali po modré do Všenor na vlak. 

19.4.

Aprílové počasí nás přimělo změnit plány, a tak místo na kola vyrážíme z Řevnic přes Lety, Libří, kolem Skalice, kde se chvíli zabavíme u potoka, přes Karlík ke Katy do Dobřichovic. Zatímco se vaří oběd, my hrajeme deskovky, a po jídle nás čeká poznávačka jarních rostlin, které jsme se dopoledne učili. Schovaní před deštěm ještě najdeme názvy stromů ukryté ve větách a pak šup na vlak a domů.

12. 4.

Měli jsme krásný teplý slunečný jarní den. A protože se blíží Velikonoce, rozhodli jsme se pro krátký, co nejméně namáhavý, výlet k řece pod cennou skálu, kde jsme udělali „nálet“ na vrbové proutky, abychom mohli odpoledne po obědě v zázemí procvičit jemnou motoriku a trpělivost a uplést si pomlázky. Ve školce měli nakonec dost podobný plán, jen pletli „copánky“ že tří proutků. My jsme si už dali skutečnou pomlázku z osmi. A Dita nám připravila i tradiční kimovu hru. Pak už se nám tam vešla jen spousta legrace. 🙂 

5.4. 2022

Dnes opět vyrážíme se Španďou. Je poměrně chladno, fouká, příliš nám to nevadí, ale je potřeba se hýbat. Vydáváme se k údolí Kejné, u dolního altánku se nám podaří rozptýlit posmutnělého Elíka, který dnes statečně přijel sám vlakem a bylo toho na něj trochu moc. A pak už můžeme vyrazit podél vody nahoru. Cílem jsou nám Výskoky, kde po skupinkách vaříme gulášové polévky, mňam, moc se povedly. Jediný Tammík, rozpačitý z toho, že k sobě nemá nikoho do veganské party, se do vaření nepustil, ale nakonec si své tofu a brambory opekl. Španďa nám ukazuje svůj klacíkový vařič, stará se o dřevo a strhává k sobě další zájemce o vyřezávání, řezání nebo zapalování škrtáním. A pak už je čas pokračovat do Dobřichovic, kde ještě na nádraží, pěkně unavení a vyfoukaní, stíháme Tammíkovu kimovku a pak už hop do vlaků oběma směry nebo na kolo(běžku) a domů.

29.3. 2022

Vyrážíme z Dobřichovic, přes Karlík, Vonoklasy a Třebotov do Černošic. Ondřeje zastupuje Dita. Jde se nám dobře, povídáme si, na hřišti u Vonoklas si dáváme Rozárky kimovku včetně následného odendavání předmětů a hádání, co chybí. Před Třebotovem sbíráme podběl a válíme se na louce, dobře nadlábnuti po „kuskusotu“. Je krásný jarní den. Kilometry v nohách rychle přibývají, ale stíháme i dost odpočívat. Dokončujeme hru na hádání zvířat z minulého týdne a kdo chce, zkouší ještě přiřazovat jejich stopy. Už jsme se toho o přírodě docela dost naučili! A také oceňuji, kolik se toho naše partička naučila o spolupráci. Děkuji za tu milou, pozornou a přátelskou atmosféru, kterou mezi sebou poslední týdny vytváříme. V menším počtu, ve kterém poslední dobou chodíme, nám to jde jako po másle.

22.3. 2022

Dnes trochu upravujeme plán: nechceme jít moc daleko, abychom se mohli vrátit do zázemí včas na to, aby se Dita mohla zúčastnit oslavy Táďových narozenin. Rozhodujeme se proto vyrazit na Orlí hnízdo. Cesta do kopce i silné slunce nás pěkně zahřívá, při vaření oběda na krásném otočném roštu do nás slunko pere skoro jako uprostřed léta. Dopřáváme si těstoviny s omáčkou a různou zeleninou atp., vaříme opět ve skupinkách v ešusech, což se velmi osvědčuje – každý, kdo se chce najíst, se musí zapojit. Začínáme být fakt sehraná parta, už víme, kdy je čas začít sbírat dříví, že nemá smysl zapalovat oheň, když na něj ještě nemáme co postavit atd. Škola života.

V zázemí si pak dáváme pauzičku a po ní ještě zbývá prostor na rozlosování do dvojic, prostudování informací o přiděleném lesním zvířeti a vytvoření otázek pro hru „Hádej, kdo jsem“. Stihli jsme jen jedno kolo, tak to příště dokončíme!

15.3.

Tentokrát jsme v expediční skupině zaskakovali já za Katy a Španďa za Ondru. Vypravili jsme se ze Zadní Třebáně k nám do Nesvačil. Necelých 10 km. Cestou jsme se zastavili v Litni na Židovském hřbitově a u obory s daňky a jeleny, které jsme docela dlouho pozorovali. Pak jsme dorazili k nám, kde jsme na zahradě měli oběd. Vyluštili jsme šifru od Rozárky a vyrazili na vlak zpět do Řevnic. Dita

8.3.

Dnešní výlet naplánoval Španďa, zastupující Ondřeje. Vzal nás ze Srbska Údolím Děsu, kolem Kody na Tetín. Pozorovali jsme první rašící rostlinky, povídali o krasu, zahráli si kimovku včetně poznávačky, který předmět zmizel. V Tetíně jsme zavítali na vyhlídku a pak slezli kolem vodopádu. Rozdělali jsme oheň a poobědvali, narazili přitom na téma lenost, pomlouvání, lhaní, ze kterého jsme toho moc nevyvodili, ale den nám to trochu znepříjemnilo. Pak jsme podél vody došli zpátky do Srbska, cestou vyluštili pár šifer a dali si závěrečnou tečku na hřišťátku.

1.3.

Dnešní partička se sešla v naprosto pohodovém složení Tammík, Máťa, Elliot, Áňa, Noe a já. Vydali jsme se kolem srubu úvozem, kolem Kamenné do kempu na Strážném. Cestou jsme hráli Áninu zvířátkovou honičku a Přijela tetička z Číny, hezky si povídali a dobře se bavili. Uvařili jsme si ve dvojicích naprosto libovou rýži s omáčkou a spoustou dalších ingrediencí a těšili se z toho, že na nás v malém počtu vyšlo všeho dost. Užili jsme sluníčka a v poklidu se přes zázemí vrátili do Řevnic.

15.2.

Poslední bruslení, zato „celodenní“, jen s přestávkou na lahodný oběd ve studentské jídelně umělecké školy. Spousta prostoru na trénink, volné bruslení, i prezentace naučných dovedností.

8.2.

Tak jsem se ve středu přeci jen vyděsil, když jsem se podíval do záchodu. V úterý nám Hanka uvařila luxusní oběd, jehož součástí byl salát s červenou řepou. A přestože jsme se o tom bavili, stejně mě pohled na červenou barvu v míse na chvíli vylekal. K tomu, jak vypadá zdravá stolice a jak pečovat o svůj mikrobiom, jsme se vlastně nakonec dostali ještě jednou cestou na nádraží. Také jsme se dozvěděli, co šlo, o sudokopytnících. A bruslili jsme, až se z nás odpařovalo 🙂 A dohodli jsme se že příští týden, jelikož je to poslední možnost, budeme bruslit, co to jde.

1.2. 2022

Pohodičkový den se čtyřmi odolnými :o) Dali jsme si výlet do Třebaně a zpět, před obědem i po obědě jsme hráli s pálkami „capture the flag“ a byl prostor i na překvapivě hluboký vyplynuvší rozhovor o tantře, práci s dechem, sexuální energií a její transformací. Hustý den. 🙏 ❤️ 

11.1.

Dnešní dopoledne plné ledního bruslení jsme začali na Letné, kde jsme měli dnešní první rezervaci, a začali jsme volným ježděním, kde jsme pilovali spíš dobrovolně. Přesto bylo vidět, že děti trénují už teď, trénink jsme nechali spíš na „Arbesa“, kde jsme měli rezervaci druhou a kam jsme se přesunuli vlastně hned vzápětí, s přestávkou na svačinu a drobný oddech. Kéž se podaří vždy zavázat všechny brusle co nejdřív a dále to bude technicky bez problémů, abychom mohli čas věnovat skutečně bruslení. Protože je vidět, jak se děti zlepšují každý týden. A protože máme děti nové, které s bruslením začínají, a už i vcelku zkušené bruslaře, máme teď víc individuální výuku. A mám dojem, že je to tak velmi vhodné. Část tréninku jsme věnovali i brždění. K tomu se ještě vrátíme, protože to je podstatné nejen k zastavení.
Po ledním programu jsme se přesunuli do „Čajovny“ 🙂 na luxusní oběd, a v teple domácího zázemí jsme se věnovali přírodovědě. 
Poslouchali jsme navzájem na místě vzniklé prezentace o tom, jak poznat, které zvíře se dobývalo do slupky pro oříšek, či pod šupiny šišky pro semínka.

4.1.

Celý den má pršet, a tak rušíme bruslení v Praze a jedeme do zázemí. Z Řevnického nádraží na ‚staré svačinkové‘ a podél Kejné až k ‚Temokovu‘. No a pak přes Sochorovy rybníčky do zázemí, abychom přišli akorát na oběd a měli možnost se cestou pěkně zahřát a povídat si. Po luxusním obědě a přestávce, kdy nám Sebík udělal oheň na jednu sirku, potom co si nechal pomoct naštípat dříví, jsme se pustili do práce. Katy připravila pracovní listy, abychom si mohli provětrat, co nám utkvělo z našich prezentací, a tak jsme je ve dvojicích vyplnili. Ostatně rozdělit se spravedlivě do dvojic, to byl dnešní velký Úkol, který děti řešily cestou. Mají můj velký obdiv, protože se ukázalo, že tentokrát nebyla cesta k tomuto cíli vůbec snadná. 

21.12.

Ráno jsme nasedli na autobus do Haloun, odkud jsme po modré vyšlápli k Jezírku a pak cestou necestou směr Skalka. První zastávkou byl krmelec, kde jsme udělali vánoční pohoštění pro zvířátka a připravili video-přání. Dále na cestě jsme objevili trempské zázemí, a protože bylo akorát poledne, rozhodli jsme si dát oběd na lavičkách a u ohně. Mia s Aničkou se chopily role ohnivce a na jednu sirku rozdělaly a udržely oheň po celou dobu oběda. Ostatní jsme pomáhali sbíráním, donášením a lámáním dřeva.  Po obědě jsme se vydali dál na cestu. Nakonec jsme nedošli na Skalku, ale zabočili na Strážný vrch, kde jsme byli překvapivě poprvé. Zalíbilo se nám tam a určitě se tam ještě vrátíme. Pak jsme to vzali přes lomy do zázemí, kde jsme vánoční putování společně ukončili.

14.12.

Kdo se těšil na zimní bruslení, tak se konečně dočkal první vlaštovky. Protože jsme měli zamluvené kluziště pro školy, měli jsme pro sebe led na „Arbesáku“ celou hodinu pro sebe. No, celou hodinu… Ledaři měli zpoždění a chvíli nám zabralo přezouvání. Ale Ti, kteří už se nemohli dočkat, se svezli alespoň chvíli a bruslili, co to šlo. A Ti, co pro ně bruslení bylo nové, pro ty to alespoň bylo napoprvé v takové ochutnávkové miniverzi. Zopakovali jsme si pár základních pohybů potřebných k tomu, abychom na bruslích skutečně bruslili. A pak už byl pomalu čas se přezouvat zpět do civilu. Na vlak jsme čekali ještě přímo u Arbesa, kde jsme si dali intu kolečko s míčkem a trénovali krom postřehu hlavně bdělý pobyt v přítomnosti. Pak nás čekala cesta vlakem na lahodný oběd v zázemí, a po polední pauze připravené další kolo dalších vychytaných prezentací bezobratlých živočichů.

7.12.

Dnešní pouť jsme začali v Dobřichovicích, od nádraží jsme vystoupali na žlutou k Červené hlíně, pak jsme U Šraňku přestoupili na modrou a Štokovou roklí do zázemí, kde jsme měli objednaný oběd. Dnes luxusní bramborákové hody od Hynka. Cesta byla tentokrát dost na pohodičku, cestou jsme si zahráli a slyšeli jsme parádní prezentace, ve kterých jsme se dozvěděli velmi zajímavé informace o prvních zástupcích bezobratlých živočichů: hlemýždi a včele.
Pozorovali jsme, jak se příroda mění s nadcházející zimou a v holých větvích listnáčů jsme hledali ptačí hnízda.
V zázemí jsme si udělali v teepee ohýnek a krom pauzy jsme stihli i vyluštit zajímavosti o prosinci v morseovce.

30.11.

Kvůli velkému větru a našemu bezpečí jsme malinko změnili plány, a tak se velký výšlap do kopce a vaření v lese změnilo na brouzdání jen tak na krajíčku okolo-zázemního lesa od rokle po studánku a vaření v teepee.
Gulášek luxusní, narozeninový, po kterém následoval další náramný chod v podobě tiramisu od Nathana. 
Den byl nakonec více odpočinkový, vtipný a sdílecí, přesto jsme se ponořili i do studia biologie. Rozvíjíme téma fauna flora a naší současnou specializací jsou bezobratlí. Na toto téma v příštích dnech zazní jednotlivé prezentace. Máme se tedy na co těšit.

23. 11.

V Srbsku jsme začali úvodním kolečkem, ale pro zvýšenou nepozornost jsme se dostali jen ke sdílení a na míčky už nedošlo, ty jsme museli odložit. Vyrazili jsme po modré ke Kubrichtově boudě, kde jsme si dali svačinu, nechali si od dětí přečíst informační tabuli a prohřáli promrzlé nohy. Vzhledem k tomu, že jsem cítil drobný nekomfort i já, nechce se mi představovat, jak se asi cítili ti, co měli vzhledem k teplotě, řekněme, zoufalé oblečení. Nedivím se slzám, co se objevily a musím říct, že řešit nedostatečné oblečení nám k pohodě moc nepomáhá. Doufám, že příští týden, který bude pravděpodobně studenější, už bude oblečení adekvátní počasí u všech. Od Kubrichtovy chaty jsme dál pokračovali směrem k Malé Americe, kde jsme se naobědvali a prozkoumali místní ruiny. A opět se vzdělali z info tabule. Cestou jsme pilovali morseovku a konečně jsme se dostali i k týmové práci a intu hrám s míčkem. Z Malé Ameriky nás žlutá dovedla až k dubu sedmi bratří, kde nás čekala kimovka, několik dalších her a pozdravili jsme se se srnkou. No a z tohoto místa už jsme směřovali na vlak do Karlštejna, jen tedy lesní cestou, abychom se vyhnuli asfaltu. Hrad jsme si prohlédli zase z jiného úhlu. A společně jsme se podivili, že snad jediné auto, co jsme za den potkali, nás míjelo na lesní pěšině, kam se smí sotva po svých

16. 11.

Konečně dračí den. Ale když jsme se ráno potkali v Dobřichovicích, bylo bezvětří. Vyrazili jsme do parku na hřiště, kde jsme si s míčkem udělali úvodní seznamovací hru a počkali na opozdilce. Děti pak měly za úkol si ve dvou partách navzájem vymyslet v rámci parku/hřiště úkoly. Objevilo se běhání, šplhání, přelézání, přeskakování, trocha akrobacie, šifrované zprávy. Vše se povedlo splnit a děti nakonec víc bavilo hru připravovat, než plnit. Vyrazili jsme pak přes Karlík na krásnou stráň zjistit, jestli na kopci bude foukat víc a cestou jsme si udělali přestávku, abychom spolu debatovali o tom, co s děje s tělem, když stoupá do kopce. Na vršku jsme pak shledali podobné bezvětří, jako v údolí Berounky, nicméně od drakiády nás to neodradilo. Jen jsme museli víc běhat. A že jsme se něco naběhali! Několik draků létalo o sto šest. Taky jsme po obědě v tamní oboře pozorovali jakousi vysokou, snad laně. Načež jsme se vydali z kopce dolů zpět do Dobřichovic.

9.11.

Podzimní malebná příroda. Tentokrát to byl zase spíš pořádný výšlap. Z Litně po zelené přes Marmor, Šamor, Vinařice, Homolák až do Tobolky, pak po žluté kolem Kody do Srbska a po chvilce na hřišti hurá na vlak. Přestože jsme začali naši výpravu debatou o tom, že je tentokrát potřeba spíš jít a čím víc a rychleji půjdeme, tím delší mohou být přestávky, tak jsme hned zpočátku udělali přestávek víc a delší, než byl plán. Nicméně výšlap do kopce byl prostě náročný a stálo to za kratší přestávky později, kdy jsme spíš museli dohánět zpoždění z volnějšího začátku trasy.

2.11.

Dnes jsme vyrazili po modré na Babku, kde jsme si přichystali výzvu v podobě vaření po vydatném nočním dešti. Vše se zdárně a hlavně i relativně rychle podařilo, pochutnali jsme si a nasytili se. Po zelené jsme se pak vraceli zpět. Od potoka, kde jsme si opět pouštěli lodičky, jsme šli zpět stejnou cestou jako ráno. Dnes jsme se soustředili kromě výšlapu hlavně na týmový úkol přípravy oběda. 

26.10.

Dnešní výpravu jsme začali ještě stále s Ditou v Berouně, odkud jsme se podél řeky vydali na Tetín a po svačině jsme vyrazili na průzkum jeskyně, na které nás nalákaly informační tabule minulý týden. Po chvíli pátrání jsme našli zřejmě jen její předsíň. Pokud bychom skutečně chtěli dovnitř, musíme se domluvit s nějakým speleologem, protože vstup hlouběji byl zamčený. Tak jsme se alespoň naobědvali a posilněni se nakonec vydali na cestu. Do Srbska jsme si zopakovali cestu z Kody minulý týden, kde jsme pouštěli lodičky, zahráli si kimovku a nakonec jsme opět čekali na vlak na hřišti. Odpoledne bylo krásně teplo, ale ráno byly stížnosti na nedostatečné oblečení, proto prosím o důkladnou přípravu v dalších týdnech. 

19.10.

Dnes zůstala Katy doma a krom pozdravů nám poslala s sebou i výtečný oběd. Na výlet jsme s sebou tedy vzali Ditu. Nakonec jsme přepracovali původní plán a vyrazili kratší trasou po modré před Korno ke Kodské jeskyni, kde jsme si dali oběd a ohřáli se i ovoněli u ohně. Než jsme vyrazili prozkoumat Údolí děsu, tamní kaskády a hledat další jeskyni, zahráli jsme si Rozárčinu Kimovu hru. A chvíli pohody jsme si pak dopřáli na hřišti v Srbsku při čekání na vlak. 

12. 10

Tentokrát jsme stanici Řevnice přejeli a vystoupili až ve Třebani, odkud jsme vyrazili po žluté na Karlštejn, kde jsme si prohlédli nádvoří. Cestou přes les po červené svatojakubské na oběd jsme pak hráli postřehovou hru. Po obědě jsme hráli hry pohybové a vyzkoušeli si pozornost a paměť při kimově hře, tentokrát v audio verzi. Cestou na Rovinu jsme šli chvíli „offroad“, abychom se vyhnuli cestě po silnici. Pak už zbývalo jen proplést se Řevnicemi a za chvíli jsme se rozloučili a nastoupili do vlaku. 

5.10

Tentokrát jsme se po dvoutýdenní pauze sešli na cyklovýlet, který jsme chtěli ještě v této sezóně stihnout. Naštěstí nám počasí přálo. Po pár komplikacích v Řevnicích a velké pomoci Martina Šulce s dovozem potřebného chybějícího vybavení jsme se mohli konečně vydat na cestu. Klasiku po cyklostezce s krátkými zastávkami jsme změnili v Dobřichovicích. Po vzoru Chrise jsme se vydali po Všenorské straně s menšími kopci na výjezd okolo železničního mostu v Mokropsích. Tradičně jsme si udělali přestávku u jezu, kde nám opět pomohl Martin Šulc, tentokrát mladší, vyjednat půjčení podběráku od tamních rybářů, abychom mohli vylovit uteklou přilbu. Odpočati a obveseleni jsme vyrazili na další úsek a dál jsme se drželi tradiční cesty až k biotopu, jen jsme pokračovali dál do centra Prahy. V restauraci Musa jsme si dali k obědu polévku a děti si pak užili polední pauzy buď na zdejším hřišťátku nebo v cykloparku. Naše další cesta vedla po cyklostezce přes Lahovice a Chuchli až na Smíchov, kde jsme naší 30km pouť zakončili. 

14.9.

Vyrazili jsme z Řevnic po cyklostezce na bruslích, skejech a koloběžkách do Dobřichovic,
kde jsme si zahráli seznamovací intu-hry, bystřili přesnost, postřeh a soustředění. Poté jsme závodili, a poměřovali své síly, načež jsme si dali u nás k obědu sushi a zahráli si Kimovu hru a trénovali paměť. Po obědě jsme vyrazili směr Černošice a dojeli téměř na konec Dobřichovic, než jsme se museli vracet kvůli opravě lávky oklikou přes druhý most na nádraží.

7.9.

Dnes jsme se potkali v Řevnicích, všichni se konečně zase pozdravili, a vyrazili se podívat na okolí z nadhledu, pěkně posazení na betonovém křesle na mořinském kopci. Odvážní se dívali i ze sousedního menhiru. Poobědovali jsme a již tradičně si prošli s dětmi dotazník, co by chtěly tento rok zažívat, naučit se nebo se v tom zlepšit. Dnes to bylo hodně putovní, přesto jsme i zařadili intu hry s míčem, abychom se mimo jiné dozvěděli navzájem svá jména. Putování jsme cestou přes Karlík zakončili v Dobřichovicích.

Napsat komentář