Indiánské STŘEDY 2021/2

13.10.

Achoo, indiánští přátelé.

Do ranních indiánských písniček a countryovek se nám dnes opět vkradl Eminem a Imagine dragons.

Přečetli jsme si Irokézský příběh o Tvůrci ohně – indián, který dovedl zapálit oheň jako první, se stal náčelníkem. A pokud byl opravdu dobrým náčelníkem, uměl zažehnout oheň i v lidských srdcích, tak aby se všichni v kmeni měli rádi a žili spolu v míru a souladu. Jednou byla zvolena náčelníkem žena – Velká Usmiřovatelka, která uměla spravedlivě a laskavě rozsoudit všechny spory a šarvátky. Kmen díky ní mohl žít po dlouhá léta v míru.

Do naší indiánské vesnice jsme se vydali ve dvojicích – jeden šel poslepu a druhý ho vedl. Zkoušku zvládli všichny Rudé děti.

Ve vesnici jsme si připravili ohniště a dva domy zvládli dokonce už oheň zapálit. Prvenství patří Theovi s Jendou, kteří na přípravě ohniště pracovali s obrovským nasazením a soustředěním, takže se jim dokonce podařilo v cílové rovince předehnat skupinku Hugo-Tammík-Žofka. Ti ale zase ukázali perfektní spolupráci a schopnost se dohodnout, což bývá ve větším počtu složitější. Oheň pak zapálili na první sirku!

Do velkého boje s kořeny v místě svého ohniště se pustila Mia s Noem. Noe dokonce vylezl na strom, aby odklonil překážející větev a oheň ji pak nespaloval. Vidíme, že v jejich srdcí je velká láska k přírodě, kterou však občas zastíní pocity křivdy a prchlivost. Tak se stalo, že obětí prudkého návalu jejich emocí se stal jeden živý stromek a vzájemný respekt byl narušen. Jak praví indiánské přísloví, slova, která opustila naše ústa, ani šíp, který opustil tětivu, už nemůžeme vrátit. Můžeme se však poučit a příště jednat vědoměji. Zlomený strom už nevyléčíme, ale narušenou úctu a respekt obnovit můžeme. Věříme, že tato událost přinese poučení do našich životů.

Grétka a Elsou také téměř dokončili své ohniště. S velkou pozorností a láskou přesadili všechny klíčící stromečky, které rostly na vybraném místě.

Žofka Š. si dnes vyzkoušela práci sama a velmi se jí dařilo.

Amon, Eliot a Mája pečovali o nalezeného skokana, svou zahradu a lom kamení. V závěru dne byli pak s ohništěm trochu ve spěchu a dokončí si ho příště.

6.10.

Dnešní ráno jsme se pomalu scházeli v jurtě, kde už hořel ohěň v kamnech od pana Platila. Jenda s Bertíkem rozjeli ranní zápasy a ostatní se na to dívali. Pak dorazil Jan a zbytek dětí. Zazpívali jsme si pár písní a pak si zahráli „naši“ ranní hru. Pak proběhl poradní kruh, kde jsme se dohodli na cestě mlčení až do naší vesničky. Většině se to povedlo. Jen Theo s Jendou si šeptali, Amon s Eliotem také promluvili a Kvido hned na začátku v jurtě. Na cestě zpět budou mít znovu šanci. Pak jsme se nasvačili a pustili se do našeho společného ohniště. Cestou sem jsme sbírali chrastí, suché větvičky a březovou kůru. Řekli jsme si vše o tom, co je důležité mít na rozdělání ohně v mokru. Pak jsme dělali naše ohniště s vykamenovaným dnem, tak to byla docela prácička. Většina pomáhala, ale někteří se pustili do dodělávání svých příbytků, zahrádek a podobně.

Ohniště jsme stihli tak tak. Už jsme museli na oběd. Cesta mlčení. Berťas se dostal do konfliktu s Theem, který ho omylem bouchnul svým kopáčem, tak jsme to museli malinko usměrnit. Po obědě nám Mia ukázala indiánskou knížku a četli jsme si o kmeni, ze kterého pochází. Pak jsme uklidili jurtu a vydali se na hřiště, kde jsme hráli hry se zavázanýma očima. Námořníky, chození za zvukem, slepou bábu, byla to sranda. Pak už byl čas jít domu. Bavlnku dostal dnes každý!:)

29.9.

Achoo, indiánští přátelé.

Intuice Ráďovi dnes ráno správně napověděla, že bude nová písnička – Blízko Little Big Hornu. Přidali jsme i pár dalších trampských a jednu lidovku 🙂

Do naší lesní indiánské vesnice jsme zvládli dojít v tichu, domlouvajíce se pouze posunky. Tuto dovednost ještě využijeme později.

Vesnice se už formuje, některé domečky získaly střechy, jiné chlévy pro hlemýždě, nebo se proměnily v prolézačku. Některé volají po moderních technologiích (koutek s videohrami) a materiálech (plastová plachta), jiné zůstávají věrné tradičním nástrojům, např. Žofka R. místo nože zvládla vše řezat pazourkem.

Po obědě nás Noe s Miou učili číst v mapách. Zahráli jsme si několik pohybových her – příště se těšte na další.

Jediné, co nám dnešek znepříjemňovalo, byla značná nesoustředěnost a časté vyrušování.

22.9. – stmelovací výlet

15.9.

Achoo, indiánští přátelé.

Dnes jsme hned po ranním muzicírování vyrazili do lesa. První zastávka byla v lesní tělocvičně. Svačina byla až na kopci. Po cestě jsme trénovali hod šiškou do dálky, výšky a na letící cíl. Taky jsme si zahráli indiánský petanque. Nakonec jsme dorazili až k Řevnickým lomům kousek nad Orlím hnízdem. Zkoušeli jsme se orientovat podle kompasu. V práci s mapou budeme ještě pokračovat příště.

Po cestě jsme našli několik krásných hřibů, najedli se malin a ostružin, nechali se poštípat od komárů a také jsme potkali obrovskou housenku drvopleně, můžete o ní dětem přečíst.

Pár členů kmene si cestu krátilo intenzivními hádkami, což bychom také rádi příště vynesli na světlo, protože jiné členy kmene už moc nebaví to pořád poslouchat.

Oslavili jsme narozeniny Šárky.

1.9.

Achoo, drazí indiánští přátelé, vítáme Vás v novém školním roce, který odstartovala indiánská středa.

Sešli jsme se v plném počtu, ve výborné náladě a po deštivých týdnech nás podpořilo i letní slunce 🙂

Po společném muzicírování jsme si zahráli několik pohybových her a seznámili se s náplní školních střed. Stejně jako máme 4 světové strany budeme se zabývat čtyřmi dovednostmi. První dovedností je les – jak naslouchat lesu, jak se v něm vyznat, jak poznat vhodné místo na přespání nebo na rozdělání ohně. Druhou dovedností je řemeslná zručnost a píle. Třetí jsou společenské dovednosti – pomáhání druhým, urovnávání sporů, komunikace, péče o vztahy a společenské blaho kmene. Čtvrtou je rozum – originální nápady a řešení, počty, či psaní.

Po svačině jsme si prošli pravidla, která jsme dlouho vášnive probírali, ale nakonec se nám je podařilo sepsat a podepsat. V lese jsme si našli místo na naši indiánskou vesnici a založili místo na scházení kmene v kruhu. Odvahu a rovnováhu jsme zkoušeli přechodem po kládě nad roklí. Z lesa jsme si přinesli 2 hole – mluvící hůl a hůl darů, na kterých jsme po obědě pracovali v dílně. Přivítali jsme prvňáčky, všichni do školní skupiny bez problémů zapadli.

Příští středu plánujeme dokončit mluvící hůl a hůl darů, tak abychom ji mohli vyvěsit ve školní jurtě. Každý na ní bude mít své jméno a za každou podporu kmene ve výše zmíněných dovednostech bude odměněn bavlnkou, podobně jako indiáni získávali za své činy pera do své čelenky. Čeká nás také výzdoba poradního kruhu v lese a tvorba indiánské vesnice.

Napsat komentář