PÁTEK 2021/22 – tvořivý a výtvarný

24. 9. / VÝSTAVA 4+4 DNY V POHYBU

Vyrazili jsme tentokrát do Prahy, kde se koná již 26. ročník mezinárodního festivalu současného umění. Bylo domluveno s Míšou Formanovou, že půjde s námi a do/odveze řevnické a další poberounské děti. Moc jí tímto děkujeme, protože jinak bychom výpravu nezvládli. Potom, co jsme se všichni sešli na Hlavním nádraží, jsme vyrazili do Strašnic. Tam je, v již více než 5 let uzavřené historické budově základní školy letošní, „místo činu“ festivalu. Název letošní výstavy je Reality do you need me? Na její přípravě se podílela asi dvacítka kurátorů. Umělci, které pro výstavu oslovili, prezentují své práce většinou společně v jednotlivých třídách školy. Jde o díla současných vizuálních tvůrců, často jsou site specific. Naším cílem bylo, aby během společné prohlídky měly děti možnost (a také jsme se je k tomu snažily motivovat) se zeptat na otázky typu: K čemu potřebujeme umění? Musí být umění krásné? Je v umění dovolenou úplně všechno? Musím umění vždycky rozumět? Proč už sochy nevypadají tak jako dřív? Jak se mohu stát součástí uměleckého díla? Jak poznám, že se dívám na umělecké dílo? Atd…Myslím, že pro děti bylo minimálně zajímavé vidět, že současné umění nejsou „líbivé“ obrázky. Na výstavě umělci reflektují často závažná aktuální témata. Mnohdy ale nechybí humor a nadsázka. Kromě vlastní prohlídky děl si děti mohly v místnosti, která byla vytvořena platformou Máš umělecké střevo? jako ateliér pro lektorské programy (které MUS? na 4+4 zajišťuje), zaházet špagetami na obraz a tak ho dotvořit, naaranžovat „sochu“ ze skládacího metru, na zeď nakreslit dílo poskládané jen z geometrických tvarů nebo vytvořit kresbu z třiceti teček… Pro děti bylo podle mě také zajímavé vidět budovu klasické školy. Po poledni jsme již uměním znaveni vyrazili na oběd do skvělé restaurace Vegtral na Letné, kde bylo zajištěno low cost „vege menu“ tak, abychom se vešli do avizovaných 70 Kč. Pak už byl jen čas vyrazit zpět na Hlavní nádraží. Řevnické děti bohužel přijely do Řevnic o cca 20 minut později než jejich rodiče očekávali podle údajů v plánu na pátek. Byla to moje chyba, uvedla jsem do plánu na pátek sice správný odjezd vlaku z Prahy (15:01), ale přepsala jsem se v příjezdu. Je nám s Majdou líto, že rozladění rodičů za nás musela přijmout Míša. Osobně se rodičům omlouvám za zdržení a zároveň je prosím o shovívavost, protože zorganizovat celou akci je trochu náročnější, než být v zázemí. Doufáme, že nikdo neutrpěl větší újmu. Celkově tato „kauza“ trochu pokazila jinak náš velmi pozitivní dojem. I tak si ale myslíme, že se celá akce vydařila. Bylo sice někdy docela náročné děti udržet na výstavě ve větším klidu, než jsou zvyklé ze zázemí (přeci jen v blízkosti mnohdy křehkých instalací nelze lítat jako v lese …). Umět se chovat na výstavě a v restauraci, ale patří podle mě také k užitečným dovednostem. Na fotky z akce se můžete podívat ve fotogalerii. Těšíme se na zpětnou vazbu od dětí a jsme zvědavé, co si z výstavy vlastně odnesly…(k).

17. 9. / JÁ – OSTROV A MOŘE S OSTATNÍMI OSTROVY KOLEM MĚ

Začali jsme ranním kruhem a povídáním o dokončených autoportrétech sebe v letošním létě. Bohužel některým klukům opravdu nešlo naladit se na ostatní a poslouchat, co ostatní (holky) povídají o svých výtvorech. Je to škoda, protože být schopen vyslechnout si i druhé a vnímat, co třeba chtěli svým dílem sdělit, je jedna ze schopností, které by si podle mě měly děti odnést. Poslali jsme tedy ty, kteří i přes naše vysvětlování a snahu úplně rozbíjeli společné povídání, proběhnout ven. Bohužel to spustilo lavinu mezi ostatními kluky, které prý taky nebaví poslouchat, jak ostatní mluví o svých dílech. Takže celá páteční klučicí skupina ten den již nic moc neudělala, jen běhala venku. Odpoledne se alespoň Marcel, Tamík a Luisík zúčastnili společného malování velkého moře. S holkami jsme probraly jejich výtvory, každá se mohla vyjádřit i k dílům ostatních a objevily se tak vskutku zajímavé interpretace všech děl. K výtvarné výchově totiž patří i to, že zkoušíme o dílech svých, ostatních, umělců… mluvit. Po této reflexi holky ještě dokončovaly svoje ostrovy. Pak jsme si povídali o různých odstínech modré a o tom, proč je každé moře jinak barevné. Ukázali jsme si i téma moře zpracované v různých dílech moderního i staršího umění (Turner, Monet, Toyen,…). Po obědě jsme se již vrhli do velkoformátové malby vlastního společného moře, v němž budou umístěny naše osobní ostrovy. Výsledek můžete vidět zde. (k).

10. 9. / MOJE LÉTO (dokončení) / JÁ – OSTROV

Dnes chyběla Mája, jinak jsme se sešli v plné sestavě. Holky hned z rána samy od sebe připravily všechny pomůcky, roztřídily suché pastely a giacondy podle barev, nově došlé krásné štětce podle velikosti a už se hned chtěly vrhnout do tvoření. Jsem nadšena z takto motivované dívčí sestavy! Nejdříve jsme si ale společně zopakovali, co bylo naším tématem minule a děti se to snažily vysvětlit Mie a Tamíkovi, kteří dnes s námi byli poprvé. Na téma mého léta a smyslových vzpomínek k němu se pojících, docela přirozeně navázalo nové téma, kterým je „Ostrov“. Budeme se jím zabývat trochu déle, jelikož může mít mnoho různých významů, konotací a souvislostí a je možné na něj nahlížet z mnoha různých perspektiv. Začali jsme tím, že během již osvědčené asociativní hry s míčkem každý řekl první věc, která ho napadá, když se řekne „ostrov“. Pak jsme si povídali o tom, jestli jsme někdy byli na nějakém ostrově a jak to tam vypadalo. Ukázali jsme si, jak vypadá mapa ostrova Tenerife, kterou přinesl Marcel. Naším dnešním úkolem bylo zobrazit sebe jako ostrov a jeho krajinu tohoto mého ostrova. Inspirovali jsme se i tím, jak vypadají mapy. Jsem spíše oblý a plochý ostrov, nebo mám hodně zálivů a vysokých hor? Jsou moje břehy nekomplikované, písčité a rovné? Nebo jsou dramatické a plné skalnatých útesů? Oplývám údolími, která jsou smutná a temná, nebo jsem pokryt/a mírnými a svěžími loukami svobody a radosti? Jsem tvořen/a kopci smíchu nebo horami žalu…? Nebo od každého kousek? Ač tento úkol vypadá na první pohled dosti nesrozumitelně a těžce, děti ho pochopily a zhostily se ho úplně skvěle. Eva je ostrovem s loukou svobody a Róza ostrovem s kopcem dobrodružství, Elliot ostrovem zvířat s řekou budoucnosti, ….Co se formy týká, na výběr byla kresba tuší, případně kolorovaná anylinkami nebo barevnými inkousty, kresba giacondami nebo suchými pastely, případně malba temperou. Také jsme nabízely techniku koláže, ale té se nikdo neujal. Toto téma budeme ještě zpracovávat příště a všechny ostrovy budou umístěny ve společně namalovaném moři…(k).

3. 9. / JÁ A MOJE LÉTO (VNITŘNÍ AUTOPORTRÉT)

Hned z rána bylo jasné, že letošní pátky budou mít jiný náboj než minulý rok. Mimo jiné i proto, že namísto 7 statečných je nás letos 16 a klučičí sestavu nabourala dívčí převaha! Sešli jsme se skoro všichni, chyběl jen Tamík a Mia. Tvoření chtivé slečny (také velká změna 🙂 ) se hned po našem příchodu zajímaly, co budeme dělat. Předtím než jsme se vrhli do vlastní tvorby, začali jsme seznamováním a opakováním pravidel, která byla dohodnuta během parlamentu. Inspirovány intuitivními hrami, využily jsme s Majdou míček hakisak. Po seznamovacích hrách se jmény, propojených s opakováním a uvědomováním si významu některých pravidel (například toho, co to znamená někoho respektovat), jsme plynule přešli ke vzpomínkám na léto, které pomalu končí. Každý, kdo získal míček, si měl vybavit a vyslovit alespoň jednu barvu, jeden zvuk, jednu čichovou vzpomínku (vůni nebo zápach), jednu chuť a jednu haptickou vzpomínku, která se s jeho létem pojí. Elsa s rodinou cestovala v obytňáku a vybavila si bílou a zelenou, Róza si vybavila „vůni“ koňských koblih a dotek hrubé srsti, Tigra vůni levandule a modrou barvu moře, …A skoro všichni chuť zmrzliny…Tyto smyslové vzpomínky jsme pak využili při tvorbě obrazu sama sebe v létě. Pracovali jsme s gestem lidské figury. Každý/á dostal velký formát, na který se vešla dětská postava skoro celá (dva slepené papíry A1), a měl/a se za pomoci někoho druhého na něj „obtisknout“ (ten druhý/á ho/jí obkreslil) v gestu, které mělo vyjádřit to, jak se v létě a o prázdninách měl/a a cítil/a. Vznikly tak dvě plochy, vnitřní – osobní a vnější – svět kolem nás. Dalším úkolem bylo zkusit vlastní smyslové vzpomínky, které jsme si vybavovali při hře, vizuálně vyjádřit pomocí barev, tvarů (tj. abstraktně) nebo i symbolů a vzniklé plochy jimi vyplnit. Využili jsme tempery, někdo i suché pastely. Cílem tohoto úkolu bylo pracovat s působením barev ve vztahu k vlastním vzpomínkám, uvědomit si možnost využití gesta lidské postavy jako vyjadřovacího jazyka a v neposlední řadě si poradit s takto velkou plochou. Myslím, že vznikla zajímavá a výrazná díla. U některých maleb bylo zajímavé pozorovat, že ač je jeho autor/ka navenek velmi introvertně působící, uvnitř žhne oheň všech možných barev! Pořídily jsme s Majdou bezvadný a krásný omyvatelný ubrus, jako podložku pod papíry, a tak byl závěrečný úklid skoro hračka. Ale i tak jsme si ověřili, že při takto velkorysých formátech a při práci s temperou je nutné začít uklízet trochu dříve. Vlak jsme ale nakonec, i se svěřenými malými školkáčky, stihli v pohodě. (k)

Napsat komentář