Expediční čtvrtky – leden/únor 2019
6.2.
Ve čtvrtek přijelo do školky jen jedenáct dětí, se kterými jsme se podívali na video o tom, jak oficiální věda popisuje vznik a vývoj vesmíru od kdysi přes současnost a video končí předpokládaným vcelku optimistickým budoucím vývojem.
Všichni si také přinesli kameny, abychom se na mě mohli podívat a něco si o nich povědět. Dokonce jsme si mohli tyto osobní předměty i osahat.
Tak snad si je všechny děti opět očistily v soli nebo pod tekoucí vodou.
Povídali jsme si tedy i o tom proč tomu tak je, že jsou některé kameny dražší než jiné.
Po luxusním obědě jsme vyrazili na závěrečnou hodinu plavání, kde jsme mimo jiné závodili, skákali do vody a zkoušeli jak dlouho vydržíme pod vodou.
Potopily se všechny děti a z toho, co jsem vyrozuměl překonaly vlastní rekordy! Ondra
14.2.2019
Dnešní den nás přivedl k tématu litosférických desek. Nejprve jsme si udělali malou evokaci, co to vlastně je: tedy co kdo z nás o zemských deskách a vnitřku Země vůbec ví. Hned jsme si taky zkusili malou simulaci, kdy jsme z našich těl utvořili jádro, plášť i kůru a vyzkoušeli si, jak se to v té naší Zemi „vaří“, že se pak ty desky pohybují. Více podrobností k tématu nám poskytlo pěkné video Akademie věd Nezkreslená věda, kde nám to Pavel Liška všechno vysvětlil, mrkněte. (A pokud byste chtěli, můžete si videem ze stejné série zopakovat i téma vznik vesmíru, které jsme s dětmi dělali minulý měsíc. Ta videa jsou tedy obě pro poněkud starší diváky, leč to neznamená, že si z nich naši zvídaví žáci neodnesou spoustu podnětů pro jejich hlavičky.)
Trochu jsme si o pohybu desek a jeho vlivu na členitost zemského povrchu povídali, načež jsme se po pauzičce vrhli do skládání papírového modelu subdukce, neboli jevu, kdy se jedna litosférická deska zasouvá pod druhou. A protože skládanka by se domů těžko nesla hotová, bude moc fajn, když si najdete čas ji s dětmi dokončit. Tak jsme zase o něco chytřejší a příště se podobným způsobem podíváme na zoubek sopce.
Po obědě jsme vyrazili do Prahy, kde nás na kluzišti v Kasárnách Karlín čekaly velryby a s nimi i bez nich spousta zábavy. Někdo trénoval své vratké nožky, někdo si užíval jízdu s oporou i bez, kdo chtěl, mohl s Katy konzultovat, jak se na bruslích trochu zlepšovat, čehož využila hlavně Beátka, která se nadšeně vrhla do přešlapování v zatáčkách. Brusle nás čekají ještě minimálně příští týden a pak už to bude záležet hlavně na tom, zda nám bude březen nakloněn co se chladných teplot týče. A když nebude, taky nevadí, užijeme si jaro – které dnes v zásadě taky bylo, soudě podle sluníčka, které mnohé z nás nalákalo odložit jednu, ba i dvě vrstvy oblečení.
31.1.2019
I tento čtvrtek máme možnost být v zázemí a tak se z nádraží přesouváme do malé jurty, kde se po svačince vrháme do dalších tajů tématu vesmír. Je nás maličko, bacily řádí, tak jsme taková malá partička, ani by dnes nemusely být dvě skupiny.
Nejprve si procházíme pracovní listy z planetária a pak usedáme k počítači a necháváme se unést mimozemšťanem Paxim a jeho zastaveníčkám se Sluneční soustavou, kometami, Měsícem či Marsem, klidně se na ně ještě podívejte na YouTube! V mezičase děti vyplňují pracovní listy, nebo diskutujeme o tom, jestli bychom chtěli být mezi lidmi, kteří na jednosměrný lístek pocestují na Mars, aby na vlastní kůži zakusili život na něm. Googlíme si, jaké podmínky k životu Mars skrývá a všichni jsme tak trochu rádi, že je Země o poznání přívětivější – ač dobrodružství vesmírné Odyssey by některé z kluků taky lákalo.
Čas před plaváním vždycky rychle uteče, takže se nenadáme a přichází oběd a přesun k bazénu. Jen ještě musíme dát prostor tématu, které vyvolalo velké emoce, a tím bylo, co se může stát, když se skupinka dětí rozhodne utvořit partu a mít tajemství. Tajemství je vůbec velká věc, která v některých vyvolává touhu ho prolomit a v druhých pak značnou sílu to nedopustit. Došlo i na výhrůžky a slzičky, snad nakonec každý zúčastněný dostal prostor být slyšen a mohli jsme si spolu prohlédnout, že různí lidé mají různé pocity a ty všechny je dobré vyslyšet a pokusit se je nějak sladit.
Hitem plavací části jsou dnes kotouly a salta do vody, štafeta na pontonech a oblíbená úvodní honička.
24.1.2019
Velký parlament je tu! Z řevnického nádraží odcházíme obě čtvrteční skupiny společně a jde nás zase pěkná banda. V zázemí se k nám přidává ještě Káča a Eliška a pouštíme se s dětmi do výběru předsedy parlamentu. O post se hlásí Anežka, Maruška, Mia, Vládík a Marcel, představují nám své programy (často spíš téma, o kterém se chtějí na parlamentu bavit, ale někteří již dokázali zformulovat skutečné programy předsedy parlamentu slovy jako „mít uši pro všechny“ nebo „stejná pravidla pro děti i průvodce“) a my pak tajnou volbou volíme Vládíka, aby nás parlamentem provedl.
Jako jedno z prvních témat se otvírá, že to měl být parlament bez rodičů a že přitom většina přítomných průvodců jsou zároveň rodiči. Inu, to je výzva pro příští příležitosti, chopme se jí! Pro přítomné kluky a holky to byl důležitý bod. Pak jsme jeli v kolečku a povídali, co máme na srdci, co bychom potřebovali, aby nám spolu v ZeMi lépe bylo. Škoda, že jsme si někteří své přispěvky předem lépe nepřipravili, což u dětí vedlo k půlkolečku šaškáren, a také u průvodců k místy zbytečně dlouhým monologům o tom, jak se jim s dětmi pracuje. Máme ještě co pilovat, nicméně nějak se tu demokracii naučit musíme, když každý chceme svá práva – a to spolu přináší i respekt práv ostatních a nějaké ty povinnosti.
Více k parlamentu jste si mohli přečíst v zápisu, jen krátce shrnuji, že se řešilo třeba jak dát ostatním najevo, že už je něčeho moc, jestli je možné zorganizovat zvířátkový den a jakým způsobem bude probíhat úklid jurty na závěr každého školního dne. Bylo toho hodně k probrání a koncentrace v tomto věku školáků ještě nemůže být kdovíjak dlouhá, i tohle budeme muset nějak promyslet, aby s námi zejména mladší děti mohly udržet krok. Krátká přestávka na odreagování přinesla ještě téma zlomené mluvící hůlky, původně Káčiny hůlky k bubnu, a otázku, jak obtížné je se k něčemu přiznat před tolika lidmi. Držím palce všem, aby v nás láska k pravdě a čistota jednání rostla a vítězila, učili jsme se stát pevně za svými činy a nést i důsledky případných pochybení. ZeMě je věřím dobrým prostorem, kde je pro naše slabosti a omyly pochopení a všechny konflikty mají potenciál brzkého vyřešení a opětovného souladu.
Plavací parta se pak šla naobědvat, děti si ještě zařádily u fotbálku, na louce či v jurtě a vyrazili jsme na bus. V bazéně nás čekal třeba kotoul okolo pontonu, trénink kraulových a znakových nohou s destičkou nebo pád důvěry – už poměrně pokročilé a zajímavé variace Bářiných plaveckých cvičení. Zase bylo o kousek víc dětí ochotně pod vodou, pokud se nepletu, tak to dnes párkrát zvládli úplně všichni, rozdíl mezi dřívějšími delfíny a žraloky se stále více smazává a je radost sledovat tolik pokroků a přirozeného pohybu ve vodě, který si naši školáci osvojují.
17.1.2019
Druhý lednový čtvrtek nás přivedl do Planetária. Šly jsme společně obě čtvrteční skupiny a vyrazili jsme pěkně brzy, abychom v pohodě stíhali program O Sluníčku, Měsíčku a hvězdičkách od devíti hodin. Paní uvaděčky byly dobře připravené a zorganizované a ani jsme se nenadáli a měli jsme věci v šatně a seděli-leželi na sedačkách v místnosti s kopulovitou střechou, která se zanedlouho proměnila v promítací plátno planetária. Dozvěděli jsme se, že planetárium není jen budova, ale především přístroj uprostřed, a že ten pražský, dnes již nepoužívaný, je jedno z posledních funkčních planetárií na světě, protože dnes už místo nich oblohu promítá soustava počítačů.
Jak zní název programu, dozvěděli jsme se základní informace o Slunci, Měsíci a hvězdách. Zažili jsme průlet Sluncem i pohled na Zemi z vesmíru, podívali se, jak se střídají roční období, den a noc i fáze měsíce, rozzářil se nad námi Orion, Velká medvědice i Venuše. Někomu se z toho všeho až zatočila hlava, což je také jev, který jak známo planetária umí způsobovat.
Pak jsme si prohlédli výstavu v předsálí a juchali ven, na svačinku a povědět si pár slov o parlamentu, který nás čeká za týden. Bylo zajímavé vidět nás v tom velkém kruhu, čtyři průvodci a skoro všichni současní školáci ZeMě, čtvrtek je totiž den, kdy se nás může společně potkat nejvíce. Když jsme se pak přesouvali do Vegtralu na oběd, ta hromada dětí mi připoměla velikost školních tříd v době, kdy jsem byla sama školou povinná. Jen tolik dospělých by s námi tenkrát nebylo.
Po obědě, kterým byl výtečný boršč s chlebem, nepovinnou smetanou a báječnou limonádou se naše expediční parta odpojila a valili jsme na Hlavák na vlak do Dobřichovic. V něm se děti pustily do vyplňování pracovních listů z planetária, komu se nechtělo nebo potřeboval více času, má možnost se na něj mrknout doma a ověřit si nabyté znalosti tam.
Z nádraží jsme na pohodu došli k bazénu, užili si obvyklou vodu a zase odkráčeli na vlak domů.
10. 1. 2019
První čtvrtek v novém roce nás po hodně dlouhé době přivedl do zázemí, kde teď můžeme pár týdnů být, protože není Klubíčko. Cestu do jurty nám zpříjemnila hromada čerstvého sněhu a zpívané přání „dobrý den, krásný den, kéž je světlem prozářen, přejem všem“. Uvidíme, jestli se uchytí jako náš zahajovací rituál.
Zázemí bylo exkluzivně zasněžené, takže bylo nutné vyřádit se v té bílé nádheře, až nám z toho vyhládlo. Po svačině jsme se vrhli do dopoledního programu a dali jsme dohromady pravidla naší expediční skupiny. Nejprve jsme je vymýšleli po družinách a pak si je navzájem představili a odsouhlasili ta, na kterých jsme se všichni shodli. Příště se pod ně ještě všichni podepíšeme, aby byla opravdu závazná, i když možná by to ani nebylo potřeba, protože v teoretické rovině je nám všem poměrně jasné, jak se k sobě potřebujeme chovat, aby nám spolu bylo dobře. Nu a k pilování dobré praxe máme spoustu příležitostí.
Už před Vánoci přišla potřeba mít nějaký mluvící předmět, který nás bude provázet při společném rokování. I z pravidel nám jasně vyplynulo, že jsou situace, kdy potřebujeme, aby mluvil jen jeden z nás a ostatní mu věnovali plnou pozornost. Inu pustili jsme se do výroby mluvící hůlky, která nás bude provázet na našich expedicích, aby promlouvala v rukou toho, kdo ji drží, a přitáhla soustředění těch, kteří se na ni jen dívají. Každý vybral předmět (nejčastěji korálek, ale došlo i na krajku či trikoloru), kterým hůlku ozdobil a zanechal tak na ní svůj otisk a závazek.
Před obědem jsme stihli už jen krátké biosyntetické cvičení, ve kterém jsme prožívali, jaké to je rozpínat se do prostoru (uvolnit postoj, prořepat ruce, točit pomyslným lasem či pytlíkem s kopačkama) nebo se stahovat do sebe (schoulit se s rukama překříženýma na hrudi, ve stoje i na bobku, či chodit v pomalé meditační chůzi, při které vnímáme každičký pohyb. Obě polarity jsou zdravé, přínosné, a může být fajn umět je svobodně využívat pro naši vnitřní pohodu. Příště se třeba podíváme na jiné dva tělové protiklady.
Po hráškové polévce, která mně osobně přišla výborná, leč jako obvykle se našel někdo, koho by víc uspokojily suché těstoviny, jsme v nově promíchané partě vyrazili do bazénu. Novinkou bylo i to, že jsme plavali všichni společně, jen delfíni měli navíc k ruce své delfíní asistentky a jejich paže, ramena, případně jiné plavací pomůcky. Přiznám se, že o žralocích toho mnoho nevím, samozřejmě, že trénovali nové skoky a plavecké techniky, podplouvali pod překážkami a i jinak si vodu náležitě užívali, ale já jsem je neměla moc času pozorovat pro totální vtažení do obrovských delfíních pokroků. Mnoho z těch, kteří se pět lekcí zpátky báli do vody jen zabublat, se dnes potápěli, skákali šipky a podplavávali pontony. Je vidět, že čemu se věnuje prostor v radostném a nenásilném prostředí, to roste a sílí a přináší uspokojení. Tak ještě čtyřikrát!
