Co je ve Škole ZeMě jinak?

(původně článek pro časopis Bez hranic z roku 2012)

Děti mají spoustu pohybu na čerstvém vzduchu, učí se za pochodu, i venku. Třeba teď ve středu jsme se do „školy“, tedy do našeho srubu, ani nedostali. Zato učení se nám dostalo dost a dost – hadi, žáby, mravenci, rozmnožování, život a smrt, krizové situace a zachování chladné hlavy, když hrozí panika…

Učitel nesedí za katedrou před řadami lavic, místo učitele máme průvodce. Průvodce je někdo, kdo předává své zkušenosti a znalosti dětem, provází je na jejich cestě a přitom se sám učí. Když se sedí, pak povětšinou všichni v kruhu. Každý den proběhne „kolečko“, prostor, kde mají děti možnost vyjádřit cokoli, co je pro ně důležité,  zapojit se do rozhodování, o čem se budou učit a aktivně k tomu přispívat. Samy si vypracují projekty, které potom s ostatními dětmi sdílí (Například projekt veverka: někdo z dětí si načte, připraví, namaluje, naučí se vyprávět o veverce. Maminka nafotí připravený materiál pro ostatní děti a pak se tomu ve škole věnuje společný čas.) Děti se tak ocitají v roli učitelů a zároveň se učí, že i od mnohdy mladších vrstevníků můžou přijímat stejně důležité informace jako od dospělých.

Máme smíšenou skupinku dětí 6-0 let, která je navíc v úzkém kontaktu s dětmi školkovými – jedni druhé můžou inspirovat, učí se navzájem tolerovat svou různorodost, nejsou postaveni do umělé situace s 25 nebo 30 vrstevníky, kterou se nenaučí nic, co by v životě použily…

Nemáme hodiny dlouhé 45 minut od zvonění ke zvonění, ale čas plyne volně od koncentrace na konkrétní úkol ke svačince a zase k další činnosti. Na jednom „předmětu“ neděláme hodinu, ale třeba celý den nebo týden, podle potřeby. Teď směřujeme k tomu projekty nebo „epochy“ prodloužit na 3-4 týdny, někdy máme otevřených dlouhodobých projektů několik.

Nedržíme se předem sepsaného, neměnného učebního plánu, ani nejdeme konkrétním pedagogickým směrem. Inspiruje nás unschooling a intuitivní pedagogika a staré společnosti, kde školy jako takové nebyly a děti se učily životem ve smíšeném společenství dospělých a různě starých dětí… Spolu s dětmi hledáme vlastní cestu učení. Máme určitý výhled, co bychom rádi probrali, přinášíme dětem inspiraci a zároveň se snažíme vycházet z toho, co děti a