ČERVNOVÁ KRONIKA

TÝDEN 9. – 13.6.

Druhý červnový týden byl jiný tím, že nám odjeli školáci mimo zázemí a školkáčci v zázemí osiřeli. Bylo tu najednou ticho a hlavně volné fotbalové hřiště. Odjela i Lucka a to za sluncem a mořem, tak jí tento týden zaskočila Eva. 

Vlčata se po ránu pustila do tkaní a také tvoření ochranných panenek – amuletů pod vedením náčelníka Milana. Ukázalo se, že děti více baví sedět u stolu s Milanem a pozorovat ho jak tvoří, případně trošku vypomoci, než tvořit sami a tak tato tvůrčí činnost postupuje jen velmi pomalu. Za to jsou panenky opravdu krásné. Po ranním kroužku se vlčata vydala do lesa. Přidal se k nám i Kubík s maminkou Eliškou a v pondělí máme víc malých nožek, tak jsem se vydali jen na koňskou louku přes prasečí lázně. Nasbírali jsme tu bezové květy. Šťávu už máme a každý den si jí děláme v zázemí do džbánku i do lahviček, tak jsme tentokrát sbírali květy k nasušení na čajík na zimu. Cestou z nádraží nasbíraly děti na náměstí i lípu, tak jsme na zimu připraveni. V lese u paloučku si děti stavěly domečky, Eva jim ukazovala, jak se hrají kuličky a Milan vyráběl lanový výtah na strom, který statečně a úspěšně otestoval Vítek. Dopoledne rychle uteklo, a tak jsme se pod vedením starších kluků vydali na oběd do zázemí. Ještě že průvodci školkáčky jistili, protože kluci vedli do zázemí jen sebe a ostatní by nechali pozadu v lese. V zápalu nacházení správné cesty na ostatní nějak zapomněli. Po dobrém obědě nás ještě čekalo další motání panenek, tkaní a dokončování projektu ptáčků. Teď už nám krásně zdobí terasu. A už byl čas uhánět na vlak a rozloučit se v závěrečném kroužku.

V úterý se sešly Lišky v zázemí rovnou i se Španďou, který nemusel do školy, protože školáci odjeli. Počasí bylo konečně krásné, a tak jsme nechtěli v zázemí dlouho otálet a už jsme se těšili k potůčku. Cestou jsme našli i pár slibovaných jahůdek. Voda zvala k máčení a cachtání. Děti postupně odkládaly boty i svršky. Hraní v létě u potůčku je kouzelné. Děti se mění ve víly , prince a princezny, lesní zvířátka atd. a utvářejí různé příbuzenské vztahy a zažívají dobrodružství. Někdo zpevňuje hráz, někdo čistí potůček, někdo hraje s Evou kuličky, někdo šplhá na stromy a po laně, každý si tu přijde na své a všichni působí maximálně spokojeně. U potůčku by se snadno dal strávit celý den, ale kuchařka a oběd volají, tak musíme zpátky do zázemí. Po obědě nás čeká dodělávání sádrových kukliček z minulého týdne. Potřebovali jsme si je ještě pomalovat a protože děti malování štětci moc baví, vytáhli jsme i čtvrtky a volně tvořili dál. Došlo i na tkaní a oblíbené štronzo s kytarou. Svoz do Prahy tentokrát zajistila Eva.

Když se ve středu volavky slétly v zázemí, pustili se předškoláci zase do tkaní. Školní rok se chýlí ke konci, takže musí vynaložit veliké vnitřní úsilí, leckdy se překonat, aby utkali další kousek. Po ranním kroužku jsme vyrazili mezi ohradami vzhůru na palouček. Zastavili jsme se při obdivování a pozorování úplně nově narozeného hříbátka u sousedů. To byl pro všechny velký zážitek.  Cestou na palouk jsme sbírali jahůdky, nahoře jsme si dali i pořádnou svačinu a pak se děti pustily do volné hry, některé se proměnily ve zvířátkovou rodinku a bydlely v remízku a některé v královskou rodinu a bydlely v „týpí“, kluci rozjeli šiškovou bitvu a pak začali stavět most. Nechyběla ani lana využitá jak ke šplhání, tak na vodítka, či hru na vězení. Holčičky stihly i opečovat jejich krásný stromový domeček se zahrádkou u dušičkového stromu. Mohli bychom si hrát déle, ale oběd volá a tak musí volavky slétnout zpátky do zázemí. Smrková tinktura, kterou volavky naložili před 6 týdny je připravená na scezení. S využitím pastelů si každé dítko vyrobilo svou etiketu a společně jsme tinkturu scedili do malých lahviček, které si každý odnesl domů do domácí lékárničky. Malování děti baví, tak jsme malovali dál a vyndali jsme na vyžádání i vodovky. Španďa dělal hudební doprovod a předškoláci statečně tkali. Kubík zvládnul odpoledne s Volavkami krásně bez maminky. Prožili jsme další požehnaný den ve školce.

Putovní Vážky se setkali na Řevnickém nádraží a vyrazili vlakem do Srbska do Císařské rokle, která svůj název získala díky těžbě kamene na stavbu Karlštejna. Neznalému člověku úplně ukryté místo, kam nevede značená cesta a je potřeba projít tajným průchodem, poté se najednou objevíte v úplně jiném světě. Pro trempy to kdysi musel být ráj, a tak tu mají svou osadu Býčí oko. Tu jsme využili ke svačince a malému odpočinku a pak už nás čekala cesta vzhůru potůčkem. Ve vodě je hodně vápence, který zde utváří tzv. pěnovec (travertin), který tvoří krásné tůňky plné života. Přeskakovali jsme přes kameny, šplhali se vzhůru, občas krapet brodili, až jsme došli k malému vodopádu. Příroda je tu takřka pralesní, je znát, že člověk tu už dlouho nijak nehospodaří a má to svoje veliké kouzlo. Děti volaly po svačince, tak jsme pokračovali pěšinkou dál a vydrápali se z rokle vzhůru na takovou náhorní plošinku, odkud je nádherný výhled jen do zalesněných kopců. Děti ocenily, že si můžou zout botky a trochu si zalézt po stromech. Pak už nás čekala pohodová cesta Českým krasem. Na posekané louce jsme si udělali pauzu na oběd. Dětem asi skutečně vyhládlo, protože si nadšeně přidávali. Louka zvala k různým hrám a také tu kvetly bezy, kterých jsme nasbírali na nasušení celý pytlík. Pak už bylo na čase si zase zabalit batohy a vydat se zpátky do Srbska. Cesta šla dolů z kopce a docela hladce, i když v jednom úseku nás překvapila džungle a statečný samuraj Španďa nám musel prosekat cestu. Než nám jel vlak stihli jsme ještě chvilku pozdravit Berounku a místo, kam za týden pojedeme na rafty. A pak už nás vlak odvezl zpátky za rodiči. 

Veverky tentokrát vedla místo Lucky naše báječná školní průvodkyně Simča. Hnedka zčerstva se pustili do narozeninové knížky na Malvínčinu odpolední oslavu narozenin. Pak se vydali hrát si k potůčku. Tam je dětem báječně a krásných teplých dní je potřeba využít. Po obědě se slavili Malvínky páté narozeniny, děti zavolali skřítka, pošeptali přání do kamínku a zazpívali písničky. Po oslavě už museli pražáci utíkat na vlak.