Předškolácká kronika 2022/23

Fotogalerie ZDE

25. ledna

Sobotní snížek zvolna taje a máme tu zase bláto. Dětem to vlastně vůbec nevadí. Pobíhají mezi plotnami sněhu a čvachtavou hlínou ladně a obratně jako koloušci. Španďa tentokrát veze Pražáky, takže se s Gábi obě v plné síle pouštíme do příprav výtvarné dílny. Jurta už je pěkně vyhřátá. Bojujeme trochu s oblečením, které ne a ne držet na ramínku, rukavičky a čepice lezou všude, jen ne do rukávu, blátivé botky jakoby byly pevně přilepené zevnitř k chodidlům. Uf, je to fuška, nakonec ale všichni vítězíme! Sesedáme se ke stolkům a říkáme ostatním, ve kterém ročním období jsme se narodili. Někteří předškoláci si pamatují svůj měsíc. Vybíráme si kartu ptáčka z krásného autorského kalendáře, kterou následně malujeme akvarelovými barvami. Ze špejlí lepíme na kartu střechu a vzniká nám ptačí krmítko. Už jen ptáčkovi nasypat zrní. Barevnou směsí slunečnice, prosa atd. polepujeme spodek karty čili ptáčkovu podlahu. Dětí je celkem dvanáct, tak ještě společně malujeme ptačí vlajky do týpí, každý šikovný předškolák jednu. Závěs s dvanácti různými mini-pěvci si někdy přijďte prohlédnout 🙂 Kdo umí latinsky, přečte si z přeházených písmen jméno ptáčka. Po svačině se vydáváme do lesa. Španďa nás vede jehličím, listím, zkrátka jakž takž suchým lesním chodníkem až do klouzavého podchodu pod silnicí.  Smyčka klička pokračuje dál k hájence Jupiteru a po široké cestě k lesnímu divadlu. Tam se od nás Španďa s psíky oddělil, protože už pospíchal na oběd a školní matematiku. Předškoláci přeskočili rokli na nejsušším možném místě a propletli se nízkou bučinou až zase zpátky do zázemí. Odpoledne jsme si u ohýnku báječně zazpívali. Gábi má už akordy v ruce, děti hrají na nástroje s velkou chutí a solidním smyslem pro rytmus. Učíme se novou píseň „Hojačky“, která zvládne rozhýbat celé naše tělo a ještě nám polechtá bránici. Na Masopustu si to všichni vyzkoušíme. Zpívejte a těšte se s námi!! Lucie

20.12.

Tak už se nám pomalu blíží naše velké vystoupení. Namalovali jsme si kulisu lesa – nádherné stromy a zlaté hvězdy.. Také zpíváme vybrané čtyři koledy a k nim tančíme. Náš příběh se odehrává v lese, kde se různá zvířátka chystají na narození Ježíška a návrat Slunce. Proto první koleda je i písnička, která nás doprovází od podzimu a je poděkováním mamince Zemi. Druhá je o cestě maminky Marie, která šla hustým lesem (Marie hustým lesem šla). Třetí o tom, jak jí nikde nechtěli dát nocleh (Panenka Maria po světě chodila). A pak se zjevila hvězda a anděl a už to bylo! Pořádně to míme rozbalit při koledách Pásli ovce valaši. A taky Stojí vrba košatá. Tak snad to všechno ve čtvrtek nezapomeneme – i když my víme, že nejvíc je přítomný okamžik a proto nás to baví vždycky zrovna takové, jaké to je:) A k tomu našemu muzicírování s kytarou a dřívky navíc vyrábíme dárečky. Protože to se během svátků dělá, že si lidi dávají dárečky, protože si chtějí udělat radost. My vždy jeden vyrobíme pro sebe a druhý na náš stánek na besídku. Už jsme vyrobili: okrsné zápalky na štědrovečerní stůl, motané svíčky ze včelýho vosku, tištěné pytlíčky a někteří lili vosk do skořápek a vznikly tak plovoucí lodičkové svíčky.. Ach Vánoce! Gábi Doubek

25. října

Ráno se scházíme ve vyhřáté jurtě a hned se pouštíme do práce v denících. Dokončujeme ptačí téma z minulého úterý. Určujeme, čím se ptáci (třeba čáp, vrabec, dudek…) živí. Jde nám to pěkně od ruky, občas si nejsme jistí, a tak se radíme a hledáme informace. Obrázky ptáků i jejich potravy vybarvujeme a spojujeme krásně uvolněnou linkou. Když jsme hotoví, přesouváme se od ptačích bříšek k našim rodinám. Povídáme si o předcích, příbuzných, co jsou tady námi, i o těch, kteří už odešli na druhý břeh. Barevnými křídami vytváříme korunu vlastnímu stromu předků, jehož kmen jsme spolu s Luckou nafoukali přes šablonku. Barvy se krásně míchají; prstíky si užívají tanec po papíru. Některé stromy z říše fantazie září odstíny růžové, bordó a fialové, některé jakoby se oblékly do skutečných barev podzimu. Dokončená dílka fixujeme lakem a po malé sváče vyrážíme do lesa. Nejbližší rokle je parádně zapadaná listím, takže nás to táhne svahem nahoru a zase dolů po listové klouzačce. Jupí, svištímééé! 🙂 Část party šplhá Štokovou roklí přes naplavené překážky a jezírka až k altánu, druhá část party se s Gábi vydává schůdnější cestou, oklikou kolem lesní tělocvičny. Odhadujeme vlastní síly a volíme si cestu; pomáháme jeden druhému. Po napětí a dobrodružství, které sdílíme mezi sebou, nás čeká v lese na podzimním koberci volná hra. Děti si hledají své místo v rámci skupiny a „svou“ hru nebo činnost. Tvoří se vyrovnané partičky, nikdo z dětí nezůstává mimo dění. Po obědě v zázemí už do jurty volá pastýřská píšťala. Když Gábi naladí kytaru, zpíváme dušičkové písně a zároveň dokončujeme naše Stromy předků. Vystřihujeme fotky blízkých a vytváříme na připraveném podkladu se stromem originální koláž. Zdá se, že naši příbuzní si užívají na čtvrtce velkou svobodu a mohou se seskupovat podle libosti. 🙂 Sdělujeme si malá tajemství… jaké jméno patří ke které tváři, zda žijeme blízko nebo daleko, střípky informací a vzpomínek. Když máme všechno nalepené, usazené a uhlazené, loučíme se s předky, protože sluníčko už nás láká ven. Počasí je nádherně teplé podzimní a my si jdeme pochytat paprsky do zásoby. Byl to vydařený a mimořádně plodný den. Lucie 

4.10.

Konečně dorazilo babí léto. Ranní mlhy rozpouští sluneční paprsky a vše se krásně vybarvuje zlatavou barvou. I nám se nechce ještě být zalezlí, vždyť si jurty užijeme přes zimu. A tak ráno pracujeme na terase, když to teplé počasí dovolí. Tentokrát jsme tvořili z kaštanů a bavlnek ochranné lapače domova – pavučinky. Pak jsme se po ranním kroužku vydali do lesa na obhlídku, šli jsme tentokrát krásnou procházkou, až k Babskému potůčku, kde si moc rádi hrajeme. Dnes tam na nás čekala ale i předškolácká bojovka a první úkol: vybrat si sešítek, nadepsat ho a zapsat první úkol, totiž kolik listů každý nasbíral. Děti si krásně poradily a kdo neuměl zapsat číslo, prostě dělal čárky. Cestou jsme si povídali o mravencích a mraveništích, dvě jsme hned navštívili. V našich pracovních sešitech jsme si pak po obědě vyplnili o mravencích stránku – totiž jak se chystají vlastně na zimu. V jurtě vždy pracujeme u stolečků, sedíme hezky zpříma, učíme se jeden druhého nepřekřikovat a taky dokončovat zadaný úkol. Jsou to velké věci. A už se chystáme na náš větší projekt, kde bude potřeba pomoc i vaše, rodičovská:

Vypěstuj doubek
Vydáme se spolu do lesa a najdeme pěkné zdravé žaludy.
Ty pak podrobíme v zázemí pečlivým testům a vyřadíme ty slabé.
Necháme pak naklíčit ty dobré, zasadíme si každý jeden do svého květináčku a přes zimu se o něj budeme doma starat. Takový žalud potřebuje jen dostatek světla a vláhy, aby vyrostl.
Na jaře je pak zasadíme na místo, které si určíme. Pomůžeme tak našemu blízkému lesu, kterého v poslední době oslabil kůrovec.

20.9.

Máme vlajku! A né ledajakou, jsou na ní všechny barvy a taky vše potřebné. Malovali jsme ji společně. Barvami na textil. A teď nám zdobí malou jurtu – naše hlavní zázemí. Také už máme naše pracovní sešity. Budeme s nimi pracovat, ale je to víc inspirace, než každotýdenní činnost.
Září si pomalu sedá, i my se pomalu zabydlujeme a zvykáme si na sebe navzájem. Na Lucku s Gábi. A na sousední skupinku. Léto je jedna divoká jízda a podzim přináší postupně klid a soustředěnost. Tak pracujeme s tím, co je kolem nás, co vidí a cítí a nahmatají naše smysly. Navlékali jsme jeřabiny třebas, les je teď plný darů. Také jsme slavili narozeniny Josefínky. A hodně zpíváme. Podzimní písničky. Gábi hraje na kytaru a my k tomu ťukáme na dřívka. Učíme se rytmus a vzájemně si naslouchat. Hudba je super. Čeká nás pohádka O veliké řepě, pěkně si jí rozebereme, jak to vlastně bylo a proč. S řepou se dá dělat spousta kouzel, krásně barví do červena. A je zdravá. Víte, že zelenina dokáže barvit? zapsala Gábi Doubek

Napsat komentář