Předškolácká kronika 2022/23

Fotogalerie ZDE

11. dubna Otvírání studánek

Dnešní den byl speciální. Koneckonců jako každý den:) Dnes jsme oslavovali vodu. Byl to den, kdy jsme otevřeli po zimě naší milou stuánku nad zázemím. Dovedly nás tam úkoly a písničky, které byly rozvěšeny od zázemí po lese až ke studánce. Tam se nám dokonce na okamžik zjevila studánková víla! Děkovala nám, že se o studánku staráme. Děti moc dobře věděly, proč je pro nás i zvířátka a les čistá pitá voda tak důležitá.. Však jsme si to také ráno v jurtě připomenuly. Dokonce jsme si i nakreslili velký koloběh vody, kde jsme si ukázali, jak se voda umí proměňovat. Úplná čarodějka. Do pracovních sešitů jsme si pak vybarvili žabičky, ty vodu miují. Půjdeme se za nimi podívat příště do blízkých tůní. Děkujeme vodo! Nezapomeňte se podívat na fotky! Gábi Doubek

7. března výlet do Zemědělského muzea

Jako již každý rok jsme se vypravili s předškoláčky do hlavního města. Naším cílem bylo oblíbené Zemědělské muzeum. Viděli jsme zblízka, jak to žije kolem našich rybníků a řek, jaký je rozdíl mezi sladkou a slanou vodou a jejím prostředím, součástí expozice byla i zvířata našich lesů. Sice jen vycpaná, ale takto zblízka je nikdo ještě dříve neviděl. Poté jsme se přesunuli do třetího patra, kde jsme dali větší volnost v expozici gastronomie, a tak někdo nakupoval lokální potraviny, někdo vařil palačinky – každý si našel to své. Nás s Lůcou nejvíce zaujalo, co se vaří a podává během jednotlivých svátků v roce, že by inspirace? Nechyběla samozřejmě ani jízda na traktorech v přízemí. A protože děti krásně pracovaly, mohl si každý vybrat jeden magnetek se zvířetem třeba na ledničku, jako památku. Pak už nám ale muzeum začalo být malé, a tak jsme se přesunuli na letenské dětské hřiště, kde si děti místo lesa užily opravdové městské prolézačky. Tam jsme si také udělali malý piknik. Pak už byl čas vydat se zpátky směr vláček na Hlavním nádraží. Gábi Doubek

Únor

Masopustní čas je veselý, plný písniček a říkanek. A my jsme si jej užili dosyta! Za naše výrobky z trhu jsme nakoupili rytmické nástroje a každé úterý to u ohýnku pěkně roztočili. Naučili jsme se jejich názvy, také pracujeme s rytmem. To je vám někdy dřina. Ale jde to všem pěkně. Písničky z našeho zpěvníku ZeMě známe už všechny – doufám, že vy také a s dětmi si je zpíváte. Rána jsou chladná, a tak naše práce začíná vždy v teple jurty, pěkně u stolečků se pozdravíme a pak se věnujeme už danému tématu. Vyrobili jsme si bezvadné masky na náš masopustní den, děti je krásně pomalovaly akrylovými barvami, samy vystříhaly… A protože zima nás vrací pěkně dovnitř, k sobě, začali jsem s tématem našeho těla a čísel. Že to nesouvisí? Kdepak! Tělo má spoustu částí k počítání. Nejprve jsme si vůbec zvědomili, kolik máme čísel a jak se jmenují. Někdo už by je rád i psal, a tak si je kreslíme napřed prstem do mouky, prohlížíme si je. Hledáme kolem sebe. Nikam nespěcháme… Gábi Doubek

25. ledna

Sobotní snížek zvolna taje a máme tu zase bláto. Dětem to vlastně vůbec nevadí. Pobíhají mezi plotnami sněhu a čvachtavou hlínou ladně a obratně jako koloušci. Španďa tentokrát veze Pražáky, takže se s Gábi obě v plné síle pouštíme do příprav výtvarné dílny. Jurta už je pěkně vyhřátá. Bojujeme trochu s oblečením, které ne a ne držet na ramínku, rukavičky a čepice lezou všude, jen ne do rukávu, blátivé botky jakoby byly pevně přilepené zevnitř k chodidlům. Uf, je to fuška, nakonec ale všichni vítězíme! Sesedáme se ke stolkům a říkáme ostatním, ve kterém ročním období jsme se narodili. Někteří předškoláci si pamatují svůj měsíc. Vybíráme si kartu ptáčka z krásného autorského kalendáře, kterou následně malujeme akvarelovými barvami. Ze špejlí lepíme na kartu střechu a vzniká nám ptačí krmítko. Už jen ptáčkovi nasypat zrní. Barevnou směsí slunečnice, prosa atd. polepujeme spodek karty čili ptáčkovu podlahu. Dětí je celkem dvanáct, tak ještě společně malujeme ptačí vlajky do týpí, každý šikovný předškolák jednu. Závěs s dvanácti různými mini-pěvci si někdy přijďte prohlédnout 🙂 Kdo umí latinsky, přečte si z přeházených písmen jméno ptáčka. Po svačině se vydáváme do lesa. Španďa nás vede jehličím, listím, zkrátka jakž takž suchým lesním chodníkem až do klouzavého podchodu pod silnicí.  Smyčka klička pokračuje dál k hájence Jupiteru a po široké cestě k lesnímu divadlu. Tam se od nás Španďa s psíky oddělil, protože už pospíchal na oběd a školní matematiku. Předškoláci přeskočili rokli na nejsušším možném místě a propletli se nízkou bučinou až zase zpátky do zázemí. Odpoledne jsme si u ohýnku báječně zazpívali. Gábi má už akordy v ruce, děti hrají na nástroje s velkou chutí a solidním smyslem pro rytmus. Učíme se novou píseň „Hojačky“, která zvládne rozhýbat celé naše tělo a ještě nám polechtá bránici. Na Masopustu si to všichni vyzkoušíme. Zpívejte a těšte se s námi!! Lucie

20. prosince

Tak už se nám pomalu blíží naše velké vystoupení. Namalovali jsme si kulisu lesa – nádherné stromy a zlaté hvězdy.. Také zpíváme vybrané čtyři koledy a k nim tančíme. Náš příběh se odehrává v lese, kde se různá zvířátka chystají na narození Ježíška a návrat Slunce. Proto první koleda je i písnička, která nás doprovází od podzimu a je poděkováním mamince Zemi. Druhá je o cestě maminky Marie, která šla hustým lesem (Marie hustým lesem šla). Třetí o tom, jak jí nikde nechtěli dát nocleh (Panenka Maria po světě chodila). A pak se zjevila hvězda a anděl a už to bylo! Pořádně to míme rozbalit při koledách Pásli ovce valaši. A taky Stojí vrba košatá. Tak snad to všechno ve čtvrtek nezapomeneme – i když my víme, že nejvíc je přítomný okamžik a proto nás to baví vždycky zrovna takové, jaké to je:) A k tomu našemu muzicírování s kytarou a dřívky navíc vyrábíme dárečky. Protože to se během svátků dělá, že si lidi dávají dárečky, protože si chtějí udělat radost. My vždy jeden vyrobíme pro sebe a druhý na náš stánek na besídku. Už jsme vyrobili: okrsné zápalky na štědrovečerní stůl, motané svíčky ze včelýho vosku, tištěné pytlíčky a někteří lili vosk do skořápek a vznikly tak plovoucí lodičkové svíčky.. Ach Vánoce! Gábi Doubek

6. prosince

Nejprve v teple jurty pracujeme s papírem – kreslíme, vystřihujeme a děláme dírky děrovačkou do knoflíku. Ten jehlou a nití přišíváme na „kapsu“ z tvrdého papíru. Učíme se hlavním principům šití, bezpečnostním pravidlům. Kdo má hotovo, přišije opravdový perleťový knoflík na obdélník z filcu. Někteří zvládají navléknout nit i udělat uzlík. Většina potřebuje vydatnější dopomoc. Nakonec vznikl asi tucet zdobených adventních krabiček na jarmark.
Svačinka a vyvětrání venku, procházka i se Španďou. Na Paloučku tentokrát oheň nerozděláváme, ale pokračujeme dál ke krmelci. Po obědě zpívando a vyprávění v týpí. Besídka už se krásně rýsuje. Lucka

29. listopadu

Ráno v jurtě navazujeme na povídání o cyklu ročních období tématem adventu. Zpíváme s kytarou písničky na besídku. Kreslíme do deníku, uzavíráme měsíc listopad. Skládáme tvary a obrazce ze sirek (obdélník, čtverec, kruh), stavíme stavby z krabiček. Nechybí úkoly na jemnou motoriku – srovnat sirky stejným směrem a podobně.
Spolu se Španďou putujeme k Babskému potoku, nacházíme hálky buku a porovnáváme je s dubovými.
Odpoledne po obědě polepujeme zápalkové krabičky filcem, opět procvičujeme tvary a barvy. Každý vytváří svou originální krabičku k využití doma v předvánočním čase. Gábi několikrát běžela s lepidlem sem a tam. Tvoření v týpí má totiž svá úskalí. Lucka

25. října

Ráno se scházíme ve vyhřáté jurtě a hned se pouštíme do práce v denících. Dokončujeme ptačí téma z minulého úterý. Určujeme, čím se ptáci (třeba čáp, vrabec, dudek…) živí. Jde nám to pěkně od ruky, občas si nejsme jistí, a tak se radíme a hledáme informace. Obrázky ptáků i jejich potravy vybarvujeme a spojujeme krásně uvolněnou linkou. Když jsme hotoví, přesouváme se od ptačích bříšek k našim rodinám. Povídáme si o předcích, příbuzných, co jsou tady námi, i o těch, kteří už odešli na druhý břeh. Barevnými křídami vytváříme korunu vlastnímu stromu předků, jehož kmen jsme spolu s Luckou nafoukali přes šablonku. Barvy se krásně míchají; prstíky si užívají tanec po papíru. Některé stromy z říše fantazie září odstíny růžové, bordó a fialové, některé jakoby se oblékly do skutečných barev podzimu. Dokončená dílka fixujeme lakem a po malé sváče vyrážíme do lesa. Nejbližší rokle je parádně zapadaná listím, takže nás to táhne svahem nahoru a zase dolů po listové klouzačce. Jupí, svištímééé! 🙂 Část party šplhá Štokovou roklí přes naplavené překážky a jezírka až k altánu, druhá část party se s Gábi vydává schůdnější cestou, oklikou kolem lesní tělocvičny. Odhadujeme vlastní síly a volíme si cestu; pomáháme jeden druhému. Po napětí a dobrodružství, které sdílíme mezi sebou, nás čeká v lese na podzimním koberci volná hra. Děti si hledají své místo v rámci skupiny a „svou“ hru nebo činnost. Tvoří se vyrovnané partičky, nikdo z dětí nezůstává mimo dění. Po obědě v zázemí už do jurty volá pastýřská píšťala. Když Gábi naladí kytaru, zpíváme dušičkové písně a zároveň dokončujeme naše Stromy předků. Vystřihujeme fotky blízkých a vytváříme na připraveném podkladu se stromem originální koláž. Zdá se, že naši příbuzní si užívají na čtvrtce velkou svobodu a mohou se seskupovat podle libosti. 🙂 Sdělujeme si malá tajemství… jaké jméno patří ke které tváři, zda žijeme blízko nebo daleko, střípky informací a vzpomínek. Když máme všechno nalepené, usazené a uhlazené, loučíme se s předky, protože sluníčko už nás láká ven. Počasí je nádherně teplé podzimní a my si jdeme pochytat paprsky do zásoby. Byl to vydařený a mimořádně plodný den. Lucie 

4. října

Konečně dorazilo babí léto. Ranní mlhy rozpouští sluneční paprsky a vše se krásně vybarvuje zlatavou barvou. I nám se nechce ještě být zalezlí, vždyť si jurty užijeme přes zimu. A tak ráno pracujeme na terase, když to teplé počasí dovolí. Tentokrát jsme tvořili z kaštanů a bavlnek ochranné lapače domova – pavučinky. Pak jsme se po ranním kroužku vydali do lesa na obhlídku, šli jsme tentokrát krásnou procházkou, až k Babskému potůčku, kde si moc rádi hrajeme. Dnes tam na nás čekala ale i předškolácká bojovka a první úkol: vybrat si sešítek, nadepsat ho a zapsat první úkol, totiž kolik listů každý nasbíral. Děti si krásně poradily a kdo neuměl zapsat číslo, prostě dělal čárky. Cestou jsme si povídali o mravencích a mraveništích, dvě jsme hned navštívili. V našich pracovních sešitech jsme si pak po obědě vyplnili o mravencích stránku – totiž jak se chystají vlastně na zimu. V jurtě vždy pracujeme u stolečků, sedíme hezky zpříma, učíme se jeden druhého nepřekřikovat a taky dokončovat zadaný úkol. Jsou to velké věci. A už se chystáme na náš větší projekt, kde bude potřeba pomoc i vaše, rodičovská:

Vypěstuj doubek
Vydáme se spolu do lesa a najdeme pěkné zdravé žaludy.
Ty pak podrobíme v zázemí pečlivým testům a vyřadíme ty slabé.
Necháme pak naklíčit ty dobré, zasadíme si každý jeden do svého květináčku a přes zimu se o něj budeme doma starat. Takový žalud potřebuje jen dostatek světla a vláhy, aby vyrostl.
Na jaře je pak zasadíme na místo, které si určíme. Pomůžeme tak našemu blízkému lesu, kterého v poslední době oslabil kůrovec.

20. září

Máme vlajku! A né ledajakou, jsou na ní všechny barvy a taky vše potřebné. Malovali jsme ji společně. Barvami na textil. A teď nám zdobí malou jurtu – naše hlavní zázemí. Také už máme naše pracovní sešity. Budeme s nimi pracovat, ale je to víc inspirace, než každotýdenní činnost.
Září si pomalu sedá, i my se pomalu zabydlujeme a zvykáme si na sebe navzájem. Na Lucku s Gábi. A na sousední skupinku. Léto je jedna divoká jízda a podzim přináší postupně klid a soustředěnost. Tak pracujeme s tím, co je kolem nás, co vidí a cítí a nahmatají naše smysly. Navlékali jsme jeřabiny třebas, les je teď plný darů. Také jsme slavili narozeniny Josefínky. A hodně zpíváme. Podzimní písničky. Gábi hraje na kytaru a my k tomu ťukáme na dřívka. Učíme se rytmus a vzájemně si naslouchat. Hudba je super. Čeká nás pohádka O veliké řepě, pěkně si jí rozebereme, jak to vlastně bylo a proč. S řepou se dá dělat spousta kouzel, krásně barví do červena. A je zdravá. Víte, že zelenina dokáže barvit? zapsala Gábi Doubek

Napsat komentář