Listopadoví Laně a Jeleni 5.11.2020

„Listopadoví písně od léta už slýchám, vítr ledový, přinesl je k nám……“ tak je to už zase tady v zázemí nám opět řádí divočáci a deště dělají, z jinak travnaté louky, blátivou arénu.

Vypadá to, že děti naštěstí zas tak moc neřeší, co se děje kolem nás ohledně Covid, karanténu….ráno jsme prostě nejeli vlakem a sešli se rovnou v zázemí 🙂

Sešla se pěkně vyladěná partička 11 dětí, někteří se pustili do hraní a jiní do svačinky, tak jsme se trochu v zázemí zdrželi, ale před jedenáctou vyrážíme do lesa a rovnou odvážně slaňujeme naši nejbližší rokli – mokré, jílovité bláto jste asi našli, no asi všude 🙂 Rozhodli jsme se, že nepůjdeme naší obvyklou trasu, ale popojdeme o kousek dál a rokli prozkoumáme. To se hned „vyplatilo“ protože díky ostřížímu zraku Jeníka jsme si dosyta mohly prohlédnout nádherného mloka skvrnitého.

Z rokle jsme se dostali opět díky lanu. Nejprve musel první odvážlivec vyšplhat a lano uvázat kolem stromu a pak jeden po druhém, pěkně nahoru – napnuté lano, čelem ke svahu, nohy se posouvají nahoru kříživými kroky….. nic snadného, ale nevzdal nikdo! Přeci jsme byli na výpravě pro své HOLE SÍLY! Vyšplhali jsme na Fabiánovu stezku, na které se nají nalézt křemeny, abychom hole mohli ozdobit. Na stezce se k nám přidal Derek, tak nás je o jednoho více. Děti sbírají kamínky a pomalu míříme ke „starému místu“, kde dříve školka sídlila a Wáclav tam má vyhlédnuté lískové keře. Pěkně lískám poděkujeme, děti si vyhlédnou svůj prut a pilkou si jej odříznou a pak už vidím řadu soustředěných ořezávačů a vyřezávaček, kteří si zdobí své hole.

Do zázemí na skvělé cizrnové palačinky s červeným zelím a špenátem. Po obědě se někteří vrací k výrobě holí, ale s většinou dětí v jurtě mluvíme o tom, co je to být zdravý či nemocný, co je to imunita a jak ji můžeme podpořit. A pak jsme se rozdělili do dvou skupinek a z časopisů děti vystřihovaly, co je zdravé a co naopak není. Příjemně mne překvapilo, že děti opravdu přesně vědí, co by jíst neměly a co ano. V podstatě se nespletly ani jednou a „nesrovnalosti“ byly jen v rodinných světonázorech a zvyklostech, někdo nejí maso a jiný ano. Jonáš moc pěkně „obhájil“, proč do zdravých potravin jeho skupina zařadila těstoviny: „No, když je nejíte pořád, ale jen občas, tak to nevadí“.

Děti už byly netrpělivé, takže nám některé „úkoly“ zůstaly na příště. Všichni se totiž těšili, že si dozdobí své hole. Stihli jsme vše úplně akorát, hraní, vyrábění i „učení“ a i přes drobné dešťové přeháňky jsme se měli moc hezky. Koukněte na fotky 🙂 Petra

https://photos.google.com/share/AF1QipMAj1MqmwUtVQUaMKZKMphzfPyHFq76yb_CNEu7M_d9AprVZ8oCNkh_43lFRoiphw?key=Uzl4Z3d5b0h3bTJGRTdINDZDVFRtUXkyTUdjM2R3

Můžete také kouknout na seriál „Byl jednou jeden život“ – díl imunita.

Napsat komentář